román

Sirotek bouře / Opírala jsem se o hliněný převis a usnula jsem, Jamie mi položil hlavu do klína. Měla jsem noční můry, byla mi zima a necítila jsem se dobře. Zdálo se mi o stromech; nekonečné, monotónní lesy, každý kmen, list a jehlička byly přišpendlené jako mušle na vnitřní straně mých očních víček a všechny byly ostré jako krystaly. Mezi kmeny poletovaly žluté kozí oči… / …

Více
  • 22. 3. 2024

POVINNOST KNĚZE / Ve vzduchu visel pach spáleniště. Prošli jsme těsně kolem jámy a já jsem se nedokázala ubránit, abych koutkem oka nevrtila pohled na hromadu zuhelnatělých zbytků, roztříštěných úlomků poprášených bílým popelem. Doufala jsem, že je to dřevo. Bála jsem se podívat zblízka. / Klopýtla jsem na zmrzlé půdě a můj průvodce mě chytil za paži. Vytáhl mě beze slova na nohy a postrčil mě…

Více
  • 22. 3. 2024

Část sedmá / Útočiště /   / Wentworthská věznice / Sir Fletcher Gordon byl malý, zavalitý muž, jehož pruhovaný hedvábný kabátek do pasu mu těsně obepínal pupek. S povislými rameny a objemným břichem vypadal spíše jako velká kýta sedící v pohodlné guvernérské židli. / Byl holohlavý a zarůžovělý a měl jasně modré oči. Listoval svazkem papírů na svém psacím stole úhledným ukazováčkem. / …

Více
  • 22. 3. 2024

Bylo jich šest. Jefferson roznesl kávu a odešel. Nevyptával se, co tu dělají. Nic mu do toho nebylo. / U stěny postávali dva seržanti SAS, Newson a Sinclair. Měli na sobě smetanové teplákové soupravy a sportovní boty. Oba měli na pásku kolem boků ledvinku, přesně takovou, v jaké si výletníci obyčejně nosí na pláž cigarety a opalovací krém. V těch jejich ale rozhodně žádný krém nebyl. / Poručík Haverstock se do…

Více
  • 22. 3. 2024

AMERICKÝ PŘÍSPĚVEK / Je těžké, ne-li nemožné představit si štědřejší či soucitnější národ, než jsou obyvatelé Spojených států amerických. Není divu, že když se Američané prostřednictvím amerického tisku dozvěděli o dětech strádajících na obou stranách nigerijsko-biaferské války, jejich finanční příspěvky překonaly dary ze všech ostatních zemí, a to i po přepočtu na hlavu. / A přece vláda… / …

Více
  • 22. 3. 2024

Uprchlík /   / V New Yorku v té době existoval charitativní spolek jménem Refugee Watch. Jeho členové se prohlašovali za „znepokojené občany“, avšak nezaujatí pozorovatelé je někdy označovali za „naivní lidumily“. / Aniž jej o to někdo žádal, spolek se ujal úkolu zabývat se případy nejrůznějších jedinců, jež moře vyplavilo na břehy Spojených států a kteří hodlali vzít doslova nápis na podstavci Sochy…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Tři muži SAS pochodovali usilovně po celý zbytek noci. / Udržovali svůj krok cestou nahoru i dolů a to znamenalo, že Don Walker, který neměl žádný tlumok a byl v dobré fyzické formě, byl úplně vyčerpaný a lapal po vzduchu. / Někdy již padal na kolena, a byl si vědom, že pak by již nevstal, jenže i smrt by byla pro něj příjemnější než nekonečná bolest v každém svalu. / Jakmile k tomu docházelo, okamžitě…

Více
  • 22. 3. 2024

Anatomie spiknutí /   /   / V březnu v šest čtyřicet je v Paříži chladno a snad ještě chladněji, když má někdo zemřít před popravčí četou. V tu dobu 11. března 1963 stál na hlavním nádvoří pevnosti v Ivry vysoký důstojník francouzského letectva připoutaný zezadu za ruce ke kůlu zaraženému do prochladlého štěrku a upíral oči, které pomalu ztrácely nevěřící výraz, na četu vojáků nastoupenou dvacet…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Střešní terasa mrakodrapu E. M. Tower, Manhattan, 29. listopadu 1906 /   / „Viděl jsem ji. Po všech těch letech jsem ji znovu spatřil a srdce se mi rozbušilo tak, jako kdyby mi chtělo vyskočit z hrudi. Stál jsem na střeše skladiště nedaleko od přístavu, díval se dolů a tam na molu zářila Ona. Díval jsem se, dokud jsem nezachytil odlesk slunečního světla na čočkách něčího zvědavého dalekohledu a nemusel…

Více
  • 22. 3. 2024

Vymahač Paco Valdez odletěl se dvěma společníky do Guineje-Bissau. Don neměl v úmyslu riskovat žádná další zmizení v mezinárodních vodách. Na druhou stranu nehodlal pokoušet americkou DEA a posílat své pochopy linkovým letadlem. / Na konci prvního desetiletí třetího milénia byly kontroly a sledování všech pasažérů na mezikontinentálních letech tak důkladné, že by Valdez při svém nezvyklém vzhledu sotva unikl…

Více
  • 22. 3. 2024

Prezident seděl nevěřícně za stolem a zíral na telefon před sebou. Pak přesunul pohled na Garreta a tiše se zeptal: „Slyšels to? On mi zavěsil!“ / „Ten chlap je snad idiot. Ten ve Washingtonu nevydrží dlouho. Nenech se tím rozladit, Koslowski se o něj postará.“ Garret vstal a vydal se ke dveřím. „Budu hned zpátky, jen si pro něco skočím do kanceláře. Marku, postarej se, ať zavolá Dreyera a Hamptona. Jime,… / …

Více
  • 22. 3. 2024

„Jak jsi na to sakra přišel?“ zeptal se Nash, sotva vyšli ze zasedací místnosti výboru. Kennedyová ještě zůstala uvnitř a vedla soukromý rozhovor s několika senátory. Rapp se usmál, vzpomněl si na poznámky od Lonsdaleové a řekl: „Prostě mě to napadlo.“ / „Bylo to geniální. Vážně geniální. Nikdy jsem neviděl Ogdenovou takhle rozhozenou.“ / „Vlastně mi sama nahrála na smeč.“ / „Možná by opravdu mohla…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Rapp vystoupil ze sprchy v pánské šatně v nové budově ústředí a vzal si ručník. Pár hodin si pospal na pohovce ve své kanceláři, ale momentálně přemýšlel, jestli to byl dobrý nápad. Kvůli svému zranění musel spát na boku s hlavou opřenou o opěrku. Jak měl zkroucený krk, přeležel si ho, a s touhle bolestí nic nesvedla ani čtvrthodinová horká sprcha. Když se usušil, říkal si, že ji bude ignorovat.…

Více
  • 22. 3. 2024

DRUHÁ ČÁST / Bojovníci /   /   / Rozhodnutí učiněné v hampshirském sadu zahájilo smršť kroků ze strany šéfů špionáže. Nejprve bylo nutné získat podporu a souhlas politických vůdců v obou zemích. / Docílit toho bylo komplikovanější, než by se mohlo zdát, neboť první podmínka Mika Martina zněla, že o podstatě operace Sochor nesmí vědět víc než tucet lidí. Jeho obavy byly zcela pochopitelné. / Jestliže o něčem…

Více
  • 22. 3. 2024