SITUAČNÍ MÍSTNOST, PONDĚLÍ ODPOLEDNE
KENNEDYOVÁ ZAMÍŘILA Z KAPITOLU rovnou do Bílého domu. Její svědectví skončilo tak náhle, že dokonce ani média nestačila na její odchod zareagovat. Média se připravovala na celodenní palbu otázek a opatrné svědectví. Leč svědkyně opustila Hartovu senátní budovu jen půl hodiny poté, co přišla. Většina kamer neměla ani kameramana. Zůstalo tam jen pár fotografů, kteří se snažili získat exkluzivní fotografie. Předskočili před eskortu, která naopak vedla Irene k vozu. Gorily odtlačily vlezlouny stranou. Kennedyová bezpečně prošla k limuzíně za pouhých dvacet sekund, co opustila sál.
Když se dostala do Bílého domu, čumilové stáli venku mezi vstupem z West Executive Avenue. Prakticky vrazila rovnou do Michelle Bernardové, prezidentovy tiskové mluvčí. Bohužel.
„Irene, byla byste tak laskava a řekla mi, co to k sakra bylo?“ Bernardová měla jednu z nejsložitějších funkcí v Hayesově administrativě.
Kennedyová ustoupila a naznačila Michelle, aby pokračovala. Měla ji ráda a rozhodně jí její pozici nezáviděla. „Co vám řekl prezident?“
„Právě že nic!“ vyštěkla. „V tom je ten problém.“ Bernardová se podívala přes rameno a ověřila si, že nikdo z tisku není v doslechu. „Všude jsou tu samí šakalové a já vypadám jako idiot. Nemůžu nic potvrdit, ani dementovat. Mluvím, jako bych úplně ztratila rozum.“
„Není to až tak hrozné, Michelle.“
Bernardová poznámku ignorovala. „Jak hrozné to tedy je?“
Když zatočily za roh, Kennedyová počkala, až je předejdou dva úředníci. „Bude to dlouhá noc.“
„Jak hrozné to tedy je?“
„Já jen říkám, že to bude dlouhá noc.“
Bernardová se na ni zachmuřeně podívala. „Jak jen můžete být tak klidná? Proboha, Irene, vždyť se vás chystají zaživa usmažit.“
Zastavily se u vnějších dveří do Situační místnosti. Kennedyová vyťukala ciferný kód. „Nebojte se, nikdo se smažit nebude.“ Kennedyová odsunula těžké dveře. „Slibuju, že večer se všechno dovíte. Věřte mi, že teď je pro vás lepší, že nevíte vůbec nic.“ Kennedyová otevřela hlavní dveře a pak vešla do prvních vlevo.
Zajištěná místnost byla přecpána. Generál Flood tu měl čtyři své pobočníky, ministr obrany Culbertson také nechyběl, zástupce státního tajemníka Casey Byrne rovněž. Nechyběl ani poradce pro národní bezpečnost Michael Haik. Prezident seděl za čelem stolu. Ohlédl se, když vešla do místnosti. Jakmile ji zaregistroval, hned vstal.
„Irene, to byla skvělá práce. Vyřídila jste Jetlanda jako skutečný profesionál.“
„Děkuju, pane. Jen nemáme na diskuse moc času. Jaký je status operace?“
„Posaďte se.“ Prezident si přitáhl židli ke stolu. Oba se posadili. Flood telefonoval ze dvou aparátů najednou. Jeden měl u ucha, druhý v pravici.
Prezident ukazoval na jednu ze tří obrazovek na zdi. „Máme tady záběry z AWACSu nad severní Saudskou Arábií.“ Záběr ukazoval většinu Iráku, Kuvajt a severní část Perského zálivu, stejně tak jako severní a jižní část Saudské Arábie. Záběry přenášel satelit z E3 – Hlídkového varovného a kontrolního systému. Na trupu velkých boeingů byly namontovány velké rotodomy. „Jsou dole,“ ukazoval Hayes na obrazovce. „Vidíte ten modrý trojúhelník jižně od Bagdádu?“
Kennedyová nasávala smysl jednotlivých elektronických značek na obrazovce. Po chvilce si už všimla značky západně od řeky Tigris. „Jasně.“
„Tamhle je náš výsadkový tým, že?“ Kennedyová ukazovala na modré trojúhelníky mezi Bagdádem a saudskými hranicemi.
„Správně.“
„Ptal se někdo z našich spojenců co se děje?“
„Právě jsem domluvil s britským premiérem. Volal jsem mu. Neřekl jsem mu o bombách, ale probral jsem s ním důležité okolnosti. Zavolám i krále Fahda, jakmile začneme, pak i ruského prezidenta. Mám docela dlouhý seznam těch, které musím informovat.“
„Takže zatím žádný únik?“
„Ne.“ Prezident ťukl klouby dvakrát o desku stolu.
Utajení operace bylo úspěšné ze dvou důvodů. Nejdříve to byla krátká doba od uvolnění informace do zahájení operace. Celá operace byla naplánována před šesti dny. Byl to skutečný příklad připravenosti vojenských…
