DVACÁTÁ ŠESTÁ
Donatella toho příliš nenamluvila. Rapp ji držel pod zdravou rukou, chtěl jít rychleji, ale oceňoval, že ji nemusel nést. Nebyl si jist, jak dlouho ale vydrží, neboť ztratila velký objem krve. Musela dostat transfuzi co nejdříve. Obával se i zanícení rány a následných infekcí. Teď ale především potřeboval její stav stabilizovat. Naštěstí byly ulice skoro prázdné. Kdyby se dostali do dalšího maléru, Rapp by se mohl na něj připravit.
Obavy, že další agenti Mossadu čekají venku, mu zabránily použít mobil. Jednou rukou podpíral Donatellu a v druhé držel pistoli. Potřeboval ale varovat Kennedyovou. Musel jí sdělit, co zjistil. Vzhledem k tomu, že se do celé akce dostal Mossad, bylo nutné Kennedyovou informovat. Kdyby on i Donatella skončili v dešti kulek, Kennedyová by se nikdy nedověděla pravdu.
Rapp dospěl k přesvědčení, že musí riskovat. Za dalším rohem se zastavil a opřel Donatellu o budovu. „Drž se!“
Odložil pistoli, nasadil si sluchátko a vzal si mobil. Za normálních okolností by raději použil bezpečnější linku, ale i přes satelit mohl svůj hovor šifrovat. Nebyl si ale jist: sice mu vykládali, že linky jsou bezpečné, ale Rapp věděl svoje. Pokud by NSA chtěla hovor odposlouchat, nic by jim v tom nemohlo zabránit. Jenže informace byla určena pouze pro Ireniny uši. NSA velmi pravděpodobně sledovala jeho tým, ale oni měli své vlastní problémy stejně tak jako CIA své. Bohužel ale Ben Freidman byl v napichování utajených linek ve Washingtonu pořádný šikula.
Musel ale zavolat, bezpečnost šla stranou. Bude muset využít osobní údaje, aby mohl předat zprávu. Rapp vyťukal zvláštní číslo. Používal ho v posledních deseti letech velmi zřídka. Když se ozval tón, popadl Donatellu pod paží a pokračovali v chůzi.
Muž na druhém konci linky odpověděl nesmyslnou větou plnou vnitřní logiky. „Kam to chcete.“
„Hovor priority alfa. Musím okamžitě mluvit s DCI.“
„Jste na zajištěné lince?“
„Ne.“
„Mám vaše číslo. Zavěste. Nikam nevolejte.“
Rapp ukončil hovor. Otočil se, aby zkontroloval ulici. Odněkud se vynořili dva muži a přidali do kroku. Rapp stiskl Donatellinu paži. „Probuď se! Máme společnost!“
SITUAČNÍ MÍSTNOST, ČTVRTEK ODPOLEDNE
PREZIDENTOVI SE PLÁN plukovníka Graye začal zamlouvat. Když Kennedyovou napadlo, že by bylo možné přivézt jednu z bomb do Washingtonu, už nepochyboval. Znamenalo to ale velké riziko. Vypustit střely s plochou dráhou letu – to byla jiná. Nikdo, kdo je morální či kdo má vlastní žaludek, nemohl vyslat střely jen tak, přesto to ale bylo bezpečné řešení, byť nikoli vrchol státnického umění. Poslat tam letadla a riskovat jejich ztrátu bylo také značně nesmyslné. Nikomu se nechtělo koukat na zajaté americké piloty na iráckých televizních kanálech. Vysadit pozemní jednotky, to už ale byla vážná věc. Zvlášť, když je pošlete do Bagdádu.
Prezident se podíval na plukovníka Graye. „Víte, kde můžete s helikoptérami přistát?“
Gray rozložil mapu a obešel stůl k prezidentovi. Postavil se po jeho levici. „Přímo tady, osmačtyřicet mil jihozápadně od Bagdádu. Tato oblast je opuštěna.“
„Jak to?“
„Vidíte tu budovu, tady?“ Gray zabodl ukazováček do fotografie.
„Ano.“
„Bývala to továrna na chemické zbraně. Vybombardovali jsme ji. Celá oblast je uzavřena.“
Hayes vypadal překvapeně. „Vy hodláte vysadit své muže do oblasti, kde je možné, že budou chemicky kontaminováni?“
„Bomby jsme tam shodili před osmi lety, pane. Poslali jsme tam výzkumný tým a přivezli vzorky půdy a vzduchu. Je tam čisto, pane.“
Prezident se původně chtěl zeptat, kdy tak učinili, ale místo toho akceptoval plukovníka slova. „Čeho dalšího se tam můžeme obávat?“
„Hlavní silnice mezi Al Musadžíhem a Bagdádem.“ Gray opět ukazoval na mapě. „Tady je silnice druhé třídy, vede k opuštěné chemické továrně.“
„Takže vy v této oblasti vyložíte vozidla.“ Prezident si prohlížel fotografii. „Co když tam někdo bude?“
„Pak využijeme náhradní přistávací plochu tady.“ Gray ukazoval další bod.
„Plukovníku, to je nějak moc komplikované.“
„S …
