38
WASHINGTON, D. C.
Mark Ross se ubíral po Peacock Alley, kam chodívali obyvatelé i návštěvníci hlavního města, aby se dívali a byli viděni. Hotel Willard byl centrem washingtonského společenského života už před občanskou válkou. Ross se těšil pozornosti desítek lidí, kteří si vychutnávali odpolední čaj. Tuto zkušenost před ním absolvovali Ulysses S. Grant, Mark Twain a mnohé další slavné i neslavné osobnosti. Digitální fotoaparáty cvakaly, lidé se po něm natahovali, jen aby se ho mohli dotknout, a někteří otrlejší jedinci ho zastavovali, aby si ho vyfotografovali. Vrchol troufalosti nicméně předvedla žena v modrých šatech s komickým červeným kloboukem ozdobeným bílým peřím. Postavila se před Rosse, čímž mu znemožnila pokračovat v chůzi, a mávala mu před obličejem svým mobilem. Měla na drátě svou dceru, která byla velkou obdivovatelkou nastávajícího viceprezidenta. Ross potlačil své rozechvění a ženě vyhověl. Členové jeho ochranky na něj pohoršené hleděli asi ze čtyř až pěti metrů. Potom, co na ně během dne vyjel, jim musel dát další lekci. Museli mu přeci dopřát trochu svobody. Nikdo se nechystal spáchat atentát na nastávajícího viceprezidenta.
Oddaní členové strany brali město útokem. Každou hodinu je přivážela letadla, vlaky a autobusy. K první oficiální události mělo dojít dnes večer a měl následovat bezpočet snídaní, obědů a plesů. Velké události se měly odehrát v neděli večer: jedenáct samostatných plesů, na které byl vstup jen ve smokingu. Ve městě nebyl jediný volný pokoj. Skutečně k tomu dojde. Stane se viceprezidentem Spojených států amerických. Ross tomu takřka nemohl uvěřit. Už si nevzpomínal, od kdy přesně snil o tom, že udělá takovou politickou kariéru, ale určitě musel být ještě hodně malý. Obvykle se jeho sny upíraly na nejvyšší úřad v zemi, ale vzpomínal si na dobu, kdy chodil do internátní školy a četl knihu o Teddym Rooseveltovi. To byl miláček osudu. Teddy Roosevelt patřil mezi ty velké. Když jeden spolustraník kritizoval bývalého progresivistického prezidenta za to, že byl tyranem, Ross namítl: „Tyran nebo lidumil, jeho podobizna je vytesána na Mount Rushmore.“
Dějiny přejí rozhodným. Těm, kteří se nebáli chopit moci a použít ji. Ross se již před drahnou dobou rozhodl, že si vytvoří příhodné podmínky, a až přijde jeho čas, bez váhání se chopí otěží moci. Podobně jako velký Teddy Roosevelt ponechá jen málo náhodě. Použije tisk k utváření svého image a k likvidaci svých nepřátel a možná bude mít podobně jako on štěstí a dočká se rychlého vzestupu. Josh Alexander byl mladý a zdravý, ale už se přihodily i podivnější věci.
Ta představa vyloudila na Rossově tváři úsměv. Potřásl několika dalšíma rukama a zastavil se krátce před vchodem do Round Robin Baru, kde zamával svým věrným, kteří si užívali „šťastné hodinky“. Ze skupinky obléhající kruhový bar se začal ozývat jásot a hlahol. Rosse napadlo, že by nebylo špatné posadit se s nimi na drink, ale měl nahoře schůzku. Usmál se, pozdravil své stoupence zdviženou pěstí a pokračoval dál. V doprovodu čtyř agentů nastoupil do výtahu. Dal Gordonovi volno, aby si trochu oddechl. Ne že by mu nedůvěřoval; jednoduše nechtěl, aby pravá ruka věděla o tom, co dělá ruka levá.
Před vchodem do Oválného apartmánu hlídal tajný agent. Strana mu apartmán rezervovala pro poskytování rozhovorů a pořádání schůzek, přičemž zde v případě potřeby mohl i přespat, ačkoliv Ross vlastnil kondominium o velikosti 4200 čtverečních metrů s výhledem na řeku Potomac. Alexander byl ubytován v přepychovém apartmánu Abrahama Lincolna a jeho tchán obýval prostorný Kapitolský apartmán. Aniž by s ním o tom kdokoliv jednal, Ross byl nucen vzít zavděk třetím nejlepším apartmánem v hotelu. Byl tím přehlížením nepatrně dotčen, ale v dané chvíli musel řešit daleko naléhavější záležitosti.
Ross otevřel dveře apartmánu a spatřil Stu Garreta, jak sedí v oválném obývacím pokoji spolu s Tomem Richem z New York Times. Podobně jako v Oválné pracovně stály i zde naproti sobě dvě pohovky, mezi nimiž …
