18
Rapp otevřel dveře v zadní části kabiny a vstoupil do předního podtlakového nákladového prostoru. Zavřel za sebou dveře a opřel se o ně. Kovová podlaha nesla stopy špíny a mastnoty v místech, kde byl nakládán a vykládán náklad. Prostor osvětlovala tři stropní světla. Byl prázdný s výjimkou jednoho kontejneru ve tvaru půlměsíce, který byl pevně ukotven k vzdálené přepážce. Rapp hleděl na lesklý, hliníkový kontejner se zjevnou absencí nadšení. Podvědomě doufal, že se tomu bude moct vyhnout. Ať se toho ujme někdo jiný. Někdo s větší motivací. Byl si jistý, že spousta agentů Tajné služby by se ochotně vzdala svého odznaku za pět minut o samotě s Gazičem. O soukromou audienci s Gazičem by možná projevil zájem i budoucí prezident.
Rapp se pokoušel ze všech sil soustředit na svůj další krok, ale nemohl odpoutat mysl od toho, co mu řekla Brooksová. Dovolil dvacetileté začátečnici, aby se mu dostala pod kůži do té míry, že měl skutečně chuť ji praštit, jen aby ji umlčel. Přesunul se z kabiny bez oken zpátky do nákladového prostoru, protože už ji dál nemohl poslouchat. Nebyl v pořádku. Věděl o tom. Jen to už dál nechtěl poslouchat. A už vůbec ne od někoho, koho sotva znal.
Do přistání už zbývaly jen dvě hodiny a jeho napadala jen jediná záminka, jak se jí zbavit. Neoficiální manuál vyšetřovacích postupů byl poměrně přímočarý, když došlo na situace, kdy se nejednalo primárně o čas. Přiměli jste zadrženého k vstřícnosti tím, že jste ho zbavili veškerého pojmu o čase a prostoru, a zároveň jste si opatřili veškeré dostupné informace o jeho kriminální minulosti. Pak jste si pečlivě promysleli váš postup, podobně jako si žalobce připravuje otázky, které během soudního líčení hodlá položit obžalovanému. Jediný rozdíl je v tom, že zde není obhájce, který by vznášel námitky, a žalobce, který by na ně odpovídal.
Začínáte jen s těmi otázkami, na které již znáte odpověď. Když zadržený lže, můžete ho takto přitlačit ke zdi, dokud nepřizná barvu. Když tak vyslýchaný nakonec učiní, může vyšetřovatel přejít k další otázce. Pokud říká pravdu, můžete se pohnout dál. Jestliže lže, dostává se ke slovu princip slasti a bolesti. Tak to pokračuje dál, dokud není ze strany vyšetřovaného dosaženo žádoucí míry vstřícnosti. Teprve pak lze přistoupit ke skutečně důležitým záležitostem.
K náležité dezorientaci daného jedince bylo potřeba přinejmenším čtyřiadvacet hodin. Gazič byl už třináct hodin zavřený v kontejneru. Nebylo to sice ideální, ale na druhé straně měl ten muž čtyři průstřely na velmi choulostivých místech těla. Poslední injekci morfia dostal na letišti v Německu. Nyní už bude dávka pomalu přestávat působit a jeho tělo začnou trýznit návaly bolesti, jejichž četnost a intenzita se budou neustále zvyšovat.
Rapp přistoupil k hliníkovému kontejneru a uchopil jeho kliku. Přední stěna prakticky sestávala ze dvou vzájemně do sebe zapadajících půlek dveří. Rapp se neobával, že by se Gazič mohl pokusit o útěk.
Uchopil kliku, otočil jí o devadesát stupňů a trhnutím otevřel pravé dveře. Vnitřek dveří stejně jako zbytek kontejneru byl pokryt šedou protihlukovou pěnou. Bedna byla půl druhého metru hluboká a necelých dva a půl metru široká. Rapp uchopil druhá dvířka a rovněž je otevřel.
Do tmavé komory vniklo světlo a vrhlo přes Gazičovo tělo Rappův stín. Bosňan ležel na nylonových nosítkách, která spočívala jen několik centimetrů nad zemí. Jeho kalhoty měly odříznuté nohavice, aby mu Stroble mohl vyčistit a obvázat průstřely kolen. Rappův pohled sklouzl k obvazům. Byly čisté a bílé. Žádné stopy krve. Čtyři bílé popruhy a dvoje pouta fixovaly Gaziče k nosítkům. Dokonce i kdyby byl zdravý, bylo by pro něj dost obtížné uniknout. Se zraněními na kolenou a rukou neměl šanci.
Gazič zašilhal a otočil hlavu jen tak, aby viděl siluetu nad sebou. „Podává se jídlo?“
Rapp se zasmál. „Jasně… fillet mignon s prvotřídním kabernetem.“
„Dávám přednost bordeaux.“
„Výborně. Takže krom toho, že jsi terorista, jsi taky milovník vína.“
„Nikoliv. Jen nenávidím …
