41
Indianapolis, Indiana
Goulda probudil zvuk televizoru a Claudiin pláč. Nějakou chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde je, a když pak pohlédl na televizní obrazovku, uviděl obličej Anny Riellyové. Poprvé tu zprávu slyšeli v rádiu předchozí noci během cesty autem z Columba v Ohiu. Claudia plakala téměř hodinu. Naštěstí jí řekl pravdu, totiž že neví, zda ta žena přežila či nikoliv. Než spustil explozi, čekal jak nejdéle mohl, a když opouštěl místo činu, ležela na dvoře před domem.
Když dorazili do hotelu v Indianapolis, Claudia usínala s pláčem a nyní po ránu opět prolévala slzy. Těhotenství v jejích emocích způsobovalo zmatek a Gould nevěděl, jak dlouho to dokáže zvládat. Pokoušel se ji utěšit slovy, pokoušel se ji utěšit tím, že ji svíral v náručí, ale nic nepomáhalo. Nebylo to poprvé, kdy zabil kromě primárního cíle ještě někoho dalšího, a ona si pokaždé nanejvýš jen tak trochu zafňukala.
Gould vstal z postele a zamířil do koupelny. Když se vymočil, stanul před zrcadlem a hleděl na svůj obličej. Vypadal stále stejně. Tytéž světle hnědé oči, hnědé vlnité vlasy, zlomený nos. Nic se nezměnilo na jeho zevnějšku ani v jeho nitru, ale něco zásadního se stalo s Claudií. Když usínali v hotelovém pokoji, Gould se k ní natáhl a položil jí ruku na rameno. Bylo to gesto, které dělal nesčetněkrát. Bylo bezhlasé, ale skrývalo se v něm jednoduché poselství, že je jí nablízku. Neočekával, že se z jeho doteku roztřese a začne ještě víc vzlykat. Ačkoliv její reakce zranila jeho city, byl příliš vyčerpaný, aby se pokoušel o něco, co podle jeho soudu slova nemohla stejně vyřešit. Bude to trvat nějaký čas.
Gould byl stále ještě unavený. Když opustil Rappův dům, naložil bicykl na korbu náklaďáku a spěšně se obrátil. Když byl zpátky na asfaltce, zamířil k federální silnici číslo 301 a vydal se po ní přes řeku Potomac do Virginie. Našel na mapě Caledonský státní park a usoudil, že to bude perfektní místo pro odstavení náklaďáku. Bylo to jen pár kilometrů za řekou ve Virginii. Gould minul hlavní vjezd do parku a pokračoval po státní silnici číslo 218, dokud nenarazil na vedlejší silnici směřující do parku. Asi po půl druhém kilometru, když nebyl nikdo v dohledu, odbočil na jakousi účelovou komunikaci pro dvoustopá vozidla a pak zamířil na zarostlou stezku. Když byl tak daleko, že neviděl ve zpětném zrcátku silnici, zhasnul motor a vzal si batoh a cyklistickou přilbu. Odšrouboval poznávací značky, strčil ručník z hotelu do nádrže a polil kabinu i jiné části vozidla benzinem. Les vypadal dost suše, a tak o několik kroků ustoupil, a teprve pak škrtnul zápalku a odhodil ji před sebe.
Nasedl na horské kolo, a když ho míjely protijedoucí požární vozy, nalézal se nedaleko města Osso. O třicet minut později zastavil před Muzeem Jamese Monroea a své kolo zanechal zamčené ve stojanu pro bicykly. Pak poodešel o tři bloky dál a narazil na Claudii, která čekala za volantem bílého minivanu. Gould se posadil do sedadla spolujezdce, políbil ji a vyrazili na cestu. Jakmile byli několik kilometrů za městem, Gould ji požádal, aby si přesedla, a posadil se za volant. Nastavil tempomat na osm mil nad povoleným rychlostním limitem a požádal Claudii, aby Němcovi napsala e-mail, že jsou hotovi. Právě tehdy se zeptala na Rappovu manželku.
Ubírali se pozdním odpolednem vstříc noci. Gould se chtěl dostat co možná nejdále od Washingtonu. Pronajali si již třetí auto během stejného počtu dní, přičemž každé bylo pořízeno na jiný řidičský průkaz a na jinou kreditní kartu. Nebylo možné je vystopovat. Tak na měsíc se ztratí v srdci Ameriky a pak budou pokračovat dál. Takový byl alespoň jejich plán, ale jelikož se Claudia nyní chovala tak divně, kladl si Gould otázku, zda by nebylo lepší vyrazit na jih a ven ze země.
Pohlédl na hodinky. Ukazovaly osm hodin šest minut po ránu a on byl nadržený. Díval se na svůj odraz v zrcadle a říkal si, že ze své hlavy musí vyhnat jakékoliv myšlenky na sex. Říkal si, že za to může její těhotenství. Jakmile se jí zklidní hormony, …
