77
Vídeň, Rakousko
Dvojice Saúdů ležela na zádech, kotníky i ruce měli svázané bílými plastovými páskami a ústa a oči pečlivě přelepené lepicí páskou. Loket většího muže byl obvázán, a to nikoliv proto, že měli obavy o jeho zdraví, ale proto, že nehodlali uklízet další krev. Potřebovali celé balení steliva pro kočky, než se jim podařilo vysát kaluž krve, která vytekla z hlavy třetího muže. Miltův tým byl na takové věci zvyklý. Během několika minut se rozběhli po městě a nakupovali vysavač, čisticí prostředky, dvoukolák, stelivo pro kočky, lepicí pásku, role pevné plastické fólie a dokonce i padesátipalcový televizor. Televizor nechali v uličce nedaleko od místa, kde ho zakoupili.
Rapp přihlížel, jak bylo tělo muže s prostřelenou hlavou baleno do plastické fólie, zajištěno lepicí páskou a uloženo do velké krabice od televizoru. Nikdo z nich neměl u sebe průkaz totožnosti, ale Rapp by se vsadil o poslední peníze, že to byli Saúdové. Velký muž se zraněným loktem byl ponechán na podlaze, zatímco druhý muž dostal do stehna koňskou dávkou Xanaxu a skončil v bedně spolu se svým mrtvým společníkem. Miltovi muži bednu přelepili průhlednou lepicí páskou a naložili ji na dvoukolák. Mrtvý muž bude rozčtvrcen a skončí v sudech s průmyslovou kyselinou. Co si počnou s druhým mužem, zatím netušili, ale když si vyslechli, jak brutálně mučili a znásilňovali tu nebohou ženu, Rapp byl v pokušení uříznout muži obě varlata a nacpat mu je do krku, aby se jimi zadusil.
Coleman a Sára byli ve vedlejší místnosti a pokoušeli se něco dostat z té ženy. Dali jí o něco menší dávku Xanaxu, aby ji zklidnili. Dělala příliš velký hluk. Vyprávěla jim, jak u ní předchozí noc někdo doma zazvonil, ona otevřela a za dveřmi stál ten velký muž. Pak si už jen vzpomíná, jak se probudila kdesi v suterénu a začalo bití. Chtěli vědět, kde je její šéf. To chtěli vědět i Coleman a Sára, ale netlačili na ni. Po tom, čím si ta žena prošla, nebyla šance, že bude na hrubé nebo asertivní jednání reagovat vstřícně. Poslouchali a sem tam jí položili pár zdánlivě bezvýznamných otázek, aby ji orientovali správným směrem. Kdy jste naposled viděla svého šéfa? Viděla jste už některého z těch mužů předtím?
Uvedla, že jí její šéf zavolal ve čtvrtek minulý týden a sdělil jí, že pár dní nemusí chodit do práce. Rozhodla se vyrazit někam na cesty. Měla v úmyslu odjet druhého dne ráno, když se v jejím bytě objevili ti muži. V ten okamžik propukla v pláč a vyžadovalo to deset minut a ještě malou dávku Xanaxu, aby se trochu zklidnila. Jednoho z nich poznala. Toho velkého. Byla si téměř jistá, že to byl Saúd. Její šéf byl v čilém obchodním styku se Saúdy a s občany jiných arabských zemí. Na vysvětlenou uvedla, že Vídeň byla jedním ze tří sídelních měst Spojených národů a rovněž domovem OPECu. Coleman se jí vyptával na charakter jejich práce. Vesměs prý se jednalo o lobbování a příležitostně i o analýzy rizik. Colemana zajímalo, jestli věděla, že její šéf pracoval pro východoněmeckou tajnou policii. Odvětila, že o tom nevěděla, a on jí to věřil.
Mezitím se Rapp probíral obsahem sejfu. Jeho otevření netrvalo jednomu z Mikových mužů ani dvě minuty. Našli tam pár velice zajímavých věcí, jako například výtisk Alenky v říši divů. Nepochybně pozůstatek z jeho působení u Stasi. Nejspíš dar jeho nadřízeného z KGB. Rapp otevřel knihu na titulní straně a skutečně tam bylo věnování adresované Ábelovi. Věnování bylo v ruštině, a jelikož Rapp nerozuměl rusky ani slovo, předal knihu jednomu z Miltových lidí, aby ji dal stranou a odeslal do Langley k hlubší analýze. Používat knihy k dešifrování kódovaných zpráv byl jeden ze starých triků KGB. Našli rovněž devítimilimetrovou pistoli H&K P2000 s tlumičem. Rapp provedl její prohlídku; několikrát si zbraň obrátil v ruce a prozkoumal ji z různých stran. Byla bez jediné skvrnky, nikoliv však od čištění. Rapp odhadoval, že se z ní dohromady nevystřelilo ani stokrát. Našli také několik zakódovaných disků. Byly předány přímo Miltovi, aby se na ně v Langl…
