román

  / VĚDĚL JSEM, ALE BĚHEM DEZERTU A KÁVY JSEM SE UKLIDNIL. PŘESTAL jsem se cítit skvěle. A zahanbeně. Tyto emoce vystřídal lehký nepokoj, protože jsem si začínal uvědomovat přesný rozsah taktického problému. A ten byl obrovský. Postaví tajnou práci do zcela nového, osamělého světla. / Večeře skončila, všichni odsunuli židle a vstali. Já jsem zůstal v jídelně. Saab jsem nechal na pokoji. Nepospíchal jsem.…

Více
  • 22. 3. 2024

BOD DEVĚT: MUMLAVÉ MODLITBY. Až dosud byly všechny známé atentáty inspirovány, motivovány, legalizovány a řízeny náboženstvím, téměř výlučně islámským, a muslimové jsou zvyklí modlit se na veřejnosti. Očití svědkové, kteří přežili, vyprávěli o dlouhých zaříkacích formulích opakovaných od začátku do konce, více či méně slyšitelně, ale vždy s viditelně se pohybujícími rty. Cestující číslo…

Více
  • 22. 3. 2024

  / V TOMTO BODĚ SE ZAPOJIL SHOEMAKER, jako by skončil stručný přehled a nadešel čas na podrobnosti. Hodně záleželo na motivu útoku. Jisté frakce by nikdy nenajali Izraelce, čímž by se poměr zvýšil na tři ku jedné, až na to, že ten Izraelec vypadá na Ira a používá neutrální krycí jméno. Frakcím možná nedošlo, odkud pochází. Čímž by se celá záležitost zamotala. Nakonec však bylo od motivu… / …

Více
  • 22. 3. 2024

Koza na stahování zvěře byla velká trojnožka z bytelných trámků. Přes dva metry vysoká. Mohl jsem pod ní projít, aniž bych sklonil hlavu. Asi ji postavili tak, aby pod ni mohl zajíždět pick-up. Z korby pak shodili na zem mezi nohy trojnožky mrtvé zvíře, přivázali mu na zadní nohy lana, přehodili je přes příčný trámek a pak ručně nebo pomocí pick-upu vytáhli nahoru, aby se do něj mohli pustit nožem. Prastará…

Více
  • 22. 3. 2024

CESTA ZPÁTKY PROBÍHALA stejně jako cesta do tábora, až na podivnou srážku v nízké rychlosti, ke které málem došlo na první odbočce. Reacher projel rychle po široké odklizené silnici, pomalu po třináctikilometrové zasněžené stužce a před odbočkou sundal nohu z plynu a pokusil se vypočítat nejlepší dráhu, která by ho dovedla doleva do vyjetých kolejích na staré silnici ubíhající souběžně s dálnicí na…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Byli na cestě hodinu a třicet tři minuty. Pomalá jízda městem, potom zrychlení na rovnoměrnou cestovní rychlost. Museli ujet zhruba šedesát mil. V hlučné temnotě dodávky však Reacher nedokázal odhadnout, jakým směrem těch šedesát mil ujeli. / Byl připoutaný k mladé ženě se zraněnou nohou a během prvních minul své nucené pospolitosti se pokusili zařídit co možná nejpohodlněji. Posunovali se podél… / …

Více
  • 22. 3. 2024

  / MUŽ VE DVEŘÍCH BYL STUYVESANT, O TOM NEMOHLO BÝT POCHYB. Reacher ho poznal podle videonahrávky. Byl vysoký, ramenatý, něco přes padesát, pořád ve formě. Pohledný obličej, unavené oči. Měl na sobě oblek a kravatu, v neděli. Froelichová na něj s obavami hleděla. Ale on upíral pohled na Neagleyovou. / „Vy jste ta žena z videa,“ prohlásil. „Z tanečního sálu ve čtvrtek večer.“ / Mozek mu zjevně pracoval na…

Více
  • 22. 3. 2024

Ozvalo se cosi jako nářek startujícího motoru a zakašlání, pak se probudily k životu dva silné dieselové motory a dveře se začaly otvírat. Zblízka a pěšky to byl úplně jiný zážitek. Motory řvaly jako velké obludy, které se dávají do náklaďáků Mack nebo Peterbilt. Dveře byly tak obrovské a silné, že připomínaly budovu samu o sobě. / Zblízka a pěšky se zdálo, že se otvírají rychleji. Nebo to byl jenom…

Více
  • 22. 3. 2024

Vaughanová byla policistka z malého města, ale zastavení dopravy zvládla úplně skvěle. Nastartovala, ještě když byl náklaďák čtyři sta metrů daleko, a zařadila rychlost. Pak počkala, až projede okolo, vyhoupla se ze staré silnice na novou a dala se do pronásledování. Udržovala stometrový odstup, aby ji řidič viděl v zrcátku. Reacher otevřel okénko a přilepil na střechu červený maják. Vaughanová stiskla…

Více
  • 22. 3. 2024

Můj protějšek v Jacksonu se jmenoval Sanchez. Neznal jsem ho důvěrně, ale o to jsem ho měl radši. Byl chytrý a dobrý. Přepnul jsem telefon na hlasitý poslech, aby slyšela i Summerová. Krátce jsme probrali pravomoci, ale bez velkého nadšení. Otázka pravomocí je vždycky zapeklitá a věděli jsme, že nevyhrajeme. Brubaker byl na dovolené, v civilním oblečení, zabili ho v městské uličce, a nárok si na něj tudíž bude…

Více
  • 22. 3. 2024

TURNEROVÁ PRAVILA: „Tihle chlapi nás prásknou, hned jak se o nás dozvědí. Popadnou okamžitě telefon. Zavolají sociálnímu kurátorovi. Uzavřou nejrůznější dohody. Použijí nás jako propustku z vězení pro deset budoucích přečinů.“ / Reacher přikývl. Silnice nemůže zůstat zatarasená věčně. Nějaký další projíždějící řidič tu nehodu dříve či později oznámí. Nebo to udělají samotní bratranci…

Více
  • 22. 3. 2024

  / LETADLO PŘISTÁLO ZCELA NORMÁLNĚ NA MEZINÁRODNÍM LETIŠTI V PORTLANDU, ale zastavilo kus od odbavovací budovy a zůstalo čekat na vzdálené parkovací ploše. Pomalu se k němu přiblížil malý náklaďák se schody složenými na plošině. Za náklaďákem dorazila dodávka. Obě vozidla zářila čistotou a byla natřená v barvách boeingu. Posádka zůstala na palubě, aby vyhodnotila počítačová data. Dodávka odvezla…

Více
  • 22. 3. 2024

CHangová řídila jednou rukou a hrála si s mobilem, ale Reacher navrhl: „Měli bychom zastavit. Než se turistka skutečně vybourá. Měli bychom si dát kávu.“ / Changová se podivila: „Nechápu, jak můžete vypít tolik kávy.“ / „Gravitační zákon,“ odpověděl Reacher. „Když nakloníte hrnek, vždycky vyteče. Jenom mi stačí, abych ji do sebe nalil.“ / „Musí vám pořád bušit srdce.“ / „Lepší než opačná…

Více
  • 22. 3. 2024

V osm hodin ráno bylo venku už hodně přes třicet stupňů. Brácha zřejmě musí každej měsíc utratit za klimatizaci šílený háky. Veeva a já jsme vstali hodně brzo a prolezli jsme Nickovu dokonalou kuchyni ve snaze najít něco na zub. Udělal jsem míchanici z několika vajec, zatímco Veeva mě chválila, že vím, za jaký konec se drží pánev. Evidentně patří mezí ty rozmazlence, který maj za to, že vaření je umění…

Více
  • 21. 3. 2024

Rozednilo se do překvapivě jarního dne, což Sheeni interpretovala jako boží znamení vyzývající k tomu, aby se ulila z pravidelný návštěvy kostela. Dali sme si scuka v jedný z cukráren ve středu Ukiahu, abysme si mohli v klidu přečíst nedělní New York Times a trochu si to pokradmu rozdat ručně pod stolem. Carlotta se těšila, že to povede ke spěšnýmu návratu domů za účelem mýho dvaatřicátýho však víte čeho,…

Více
  • 21. 3. 2024