ŠEDESÁTÁ ČTVRTÁ KAPITOLA
POTOM JSEM UKONČIL HOVOR, zastrčil si DVD do kapsy, stihl to na záchod ve vestibulu a vyzvracel se v kabině. Ani ne tak kvůli těm záběrům. Viděl jsem už horší. Ale ze vzteku, zuřivosti a pocitu beznaděje. Všechny tyhle sžíravé emoce se ve mně vzedmuly a potřebovaly uniknout. Otřel jsem si ústa, opláchl obličej, napil se vody z kohoutku a hodnou chvíli zůstal stát před zrcadlem. Pak jsem vyprázdnil kapsy. Nechal jsem si peníze, pas, kartu do bankomatu, jízdenku do metra a vizitku Theresy Leeové. Nechal jsem si zubní kartáček. Nechal jsem si telefon, který zazvonil. Ostatní dva telefony jsem vyhodil do koše, společně s nouzovou nabíječkou, vizitkou těch čtyř mrtvých mužů a poznámek, které si Theresa Leeová udělala podle textovek svého partnera.
Vyhodil jsem také DVD.
A flešku z Radio Shack, růžový obal a všechno ostatní.
Už jsem nepotřeboval atrapu.
Potom jsem se, očištěný, vyrazil podívat, jestli Springfield ještě neodešel. Neodešel. Seděl ve vestibulu u baru, na stoličce, zády k pravoúhlému rohu. Uvolněný, ale všechno sledoval. Vojáci ze zvláštních jednotek se nikdy nezmění. Zahlédl mě, jak přicházím. Posadil jsem se vedle něj. Springfield se zeptal: „Byla to lidová hudba?“
„Ano,“ odpověděl jsem. „Byla to lidová hudba.“
„Na DVD?“
„Doprovázely ji tance.“
„Nevěřím vám. Jste celý bledý. Vím, že afghánské lidové tance jsou příšerné, ale tak hrozné zase nejsou.“
„Byli na něm dva chlapi,“ sdělil jsem. „S rozpáranými břichy a vyndanými vnitřnostmi.“
„Živě na kameru?“
„A pak mrtvě na kameru.“
„Zvuk?“
„Němý film.“
„Kdo byli ti chlapi?“
„První byl taxíkář z Kábulu a druhý syn Susan Markové.“
„Taxíkem nejezdím. Dávám přednost vlastní dopravě. Pocítí to ale kalifornská univerzita. Přišla o útočníka. Těžko se jí bude nahrazovat. Poptal jsem se na něj. Prý skvělá technika nohou.“
„To patří minulosti.“
„Jsou na tom záznamu Hothovy?“
Přikývl jsem. „Jako doznání.“
„To je jedno. Vědí, že je stejně zabijeme. Nezáleží na tom, kvůli čemu.“
„Mně na tom záleží.“
„Proberte se, Reachere. Právě kvůli tomu vám to DVD poslaly. Chtějí, abyste se naštval a vlezl do pasti. Nemůžou vás najít. Tak chtějí, abyste našel vy je.“
„Což také udělám.“
„Do vašich plánů do budoucna mi nic není. Musíte si ale dát pozor. To myslím smrtelně vážně. Protože tuhle taktiku používají už dvě stě let. Právě z tohohle důvodu páchají svá zvěrstva v doslechu přední linie. Chtějí, aby přispěchaly záchranné čety. Nebo vyprovokovat odvetný útok. Potřebují si zajistit plynulý přísun vězňů. Zeptejte se Britů. Nebo Rusů.“
„Dám si velký pozor.“
„Nepochybuju, že se budete snažit. Nic ale nepodnikejte, dokud s vámi nebudeme hotoví, s tou záležitostí s vlakem.“
„Váš muž viděl to samé co já.“
„Je ve vašem zájmu, abyste nám pomohl.“
„To bych neřekl. Zatím se mi dostalo jen slibů.“
„Když získáme tu flešku, odvoláme všechny žaloby.“
„To je málo.“
„Chcete to písemně?“
„Ne, chci, abyste ty žaloby odvolali okamžitě. Potřebuju volnost pohybu. Nemůžu dávat celou dobu pozor na policajty.“
„K čemu potřebujete volnost pohybu?“
„To přece víte.“
„Dobře, udělám, co bude v mých silách.“
„To mi nestačí.“
„Nemůžu vám nic zaručit. Můžu se jen pokusit.“
„Jak velká je šance, že se vám to podaří?“
„Nulová. Ale mohlo by se to podařit Sansomovi.“
„Máte právo mluvit jeho jménem?“
„Budu mu muset zavolat.“
„Nevykládejte mi žádné blbosti, jasné? Přes tohle stadium jsme se už přehoupli.“
„Dobře.“
„A promluvte s ním také o Therese Leeové a Jacobu Markovi. A Dochertym. Chci, aby měli všichni čistý štít.“
„Dobře.“
„A Jacob Mark bude potřebovat duševní podporu. Zejména jestli uvidí to DVD.“
„Neuvidí ho.“
„Chci ale, aby se o něj postaral odborník. A taky o toho bývalého manžela. Molinu.“
„Dobře.“
„Ještě dvě věci,“ dodal jsem.
„Na chlapa, který nemá co nabídnout, kladete spoustu podmínek.“
„Homeland Security zjistila, že Hothovy přijely z Tádžikistánu a přivezly s sebou své lidi. Používá na to nějaký počítačový algoritmus. Chci vědět, koli…
