16
Seržant Jones Fredovi ošetřoval přeražený nos. Roy a Glenn si tiše vyměňovali názory a vrhali po Victorovi vražedné pohledy. Rapp se obrátil ke dveřím a zaznamenal, že ho sleduje psycholog. Už podruhé došlo k porušení pravidel a nikdo zatím nebyl potrestán. V případě toho starého papriky se to čekat nedalo, ale Victor byl jedním z nich, a pokud mu to projde, Rapp by se mohl chovat stejně. To Rappa přivedlo na myšlenku, že je čas trochu si pravidla přizpůsobit. Zatímco dopodrobna promýšlet, jak bude postupovat, seržant Smith ho gestem poslal na žíněnku a pak ukázal na Glenna.
„Radši bych zápasil s Victorem,“ řekl Rapp.
„Jenže ty tady nerozhoduješ,“ odsekl Smith.
„Je to pro tvoje dobro,“ poznamenal Victor zadýchaně. „Sračka jako ty proti mně nevydrží ani pět vteřin.“
Rapp zachoval klid, ale pod povrchem vřelo cosi nepochybně zlověstného. „Tak to zjistíme,“ opáčil vyrovnaně.
„Sebevražda,“ reagoval Victor.
„Mám pocit, že se bojíš.“
„Sklapněte, oba,“ zavelel seržant Smith. „Glenne, okamžitě na žíněnku.“
Rapp se posunul doleva a zastoupil Glennovi cestu. Postavil se proti šlachovitému instruktorovi a řekl: „Tohle nechápu. Záleží tu na pravidlech, nebo si Victor může dělat, co ho napadne?“
„Máme pravidla, hergot! Teď padej na žíněnku a zavři hubu.“
„Bez urážky, seržante, ale tohle jsou kecy. Jak máme důvěřovat jeden druhému… jak máme věřit vám, když si dělá, co chce, a nikdo ho nepotrestá?“
„Podle tebe tam venku, ve skutečném světě, platí nějaká pravidla?“ zasmál se Victor. „Ani náhodou!“
„Jenže tady… to ti máme dovolit všechno, co si usmyslíš?“
„Seržante,“ začal Victor a vstal, „tohle zvládnu. Nebojte. Tohohle blbečka z univerzity vyřídím s jednou rukou za zády.“
Zdálo se, že seržant Smith co nevidět vybuchne, ale přiblížil se blonďatý psycholog a řekl: „Seržante, myslím, že bychom Victorovi a Irvingovi měli dát možnost.“
Seržant se prudce ohlédl. Rapp si povšiml bleskové výměny myšlenek mezi dvěma muži, po níž seržant ustoupil. „Tak dobře,“ zabručel, „oba na žíněnku, udržovat odstup a začít na můj pokyn.“
„Budeme se zatěžovat s pravidly, nebo mám předpokládat, že je Victor poruší?“ zeptal se Rapp s kamennou tváří.
„Údery na hlavu a krk jsou zakázané, sakra!“
„Vážím si vaší snahy, seržante, ale dal bych přednost boji bez omezení,“ řekl Rapp.
„Je mi jedno, čemu bys dal přednost. Pravidla určuju já.“
Rapp zaváhal. V tomto bodě chtěl mít jasno a nejlepší by bylo, kdyby si nemusel dělat starosti s Victorovým podváděním. „A co když mě Victor nešťastnou náhodou praští do obličeje?“
„Panebože!“ zařval seržant. „Tohle není debatní kroužek. Nechcete se radši pořádně proběhnout, dámy?“
Rapp se mlčky přesunul doprostřed žíněnky, spokojený s tím, že stačil přednést svůj názor, ale stále ostražitý, že Victor pro výhru udělá cokoli. V hlavě se mu již formovala strategie. Victor se projevil jako vcelku nenápaditý bojovník. Proti někomu nezkušenému by na žíněnce pravděpodobně prosadil svou, ale víc by mu vyhovovalo utkání v boxerském ringu. To bylo naprosto jasné.
Victor se široce usmíval a plácal pěstí do široké dlaně druhé ruky. „Nakopu ti prdel, chlapečku.“
Rapp zvedl ruce k obličeji jako boxer a sklopil lokty. „A co když to nezvládneš, Victore?“
„Neblázni… je to jasné dopředu. Dostaneš přes hubu.“
Rapp ho vylákal do útoku. Předstíral, že nestačil zaujmout pozici, a dovolil Victorovi zahájit první výpad. Dvě pomalé rány levou rukou mířily přímo na Rappův obličej. Rapp je odrazil pravačkou a potom se přikrčením vyhnul háku, který by ho v případě zásahu poslal na zem. Rapp zaznamenal, že všechny tři údery směřovaly na zapovězenou hlavu, a ještě podstatnější bylo, že seržantu Smithovi patrně vůbec nevadilo, že Victor zase porušuje pravidla. To Rappovi výrazně zjednodušilo situaci. Změnil směr a zhoupl se doleva, zatímco Victor podnikl dva svižné výpady pravou pěstí. Prvnímu se Rapp vyhnul a druhý ho zasáhl do levého ramene. Rána to byla slušná, ale Rapp jí ještě přidal a záměrně zavrávoral doprava, jako kdyby se dostával do problémů. Victor se nechal vyprovokovat a zaútočil. Levačkou se pokusil rozbít Rappův kryt, aby ho mohl pravou rukou knokautovat.
Když mu Victorova pěst svištěla k pravému uchu, Rapp vystartoval takovou rychlostí, že soupeře naprosto zaskočil. Pravou rukou chytil většího muže za levé zápěstí a levou zastavil blížící se úder. Vrhl se proti Victorovi, zaklonil hlavu a pak jí prudce vyrazil vpřed. Tvrdým čelem zasáhl měkkou chrupavku Victorova nosu, až se ozvalo ohavné prasknutí. Než Victor stačil reagovat, Rapp ho uchopil oběma dlaněmi za zátylek a stáhl ho dolů. Zasadil mu dvě ostré rány kolenem do hrudní kosti a pak ho pustil. Victor zavrávoral dozadu, z nosu mu tekla krev a lapal po dechu.
„Promiň, Victore,“ řekl Rapp vyzývavé. „Nechtěl jsem ti zlomit nos.“
„Zabiju tě, ty hajzle,“ zařval Victor.
Rapp ho gestem vyzval, ať se do toho pustí.
Vysoký muž zaútočil a podle Rappových předpokladů do toho vložil všechno. Rapp naznačil úkrok doprava a pak zase doleva, a když se Victor sunul kolem, praštil ho pěstí do ledviny, až se soupeř prohnul dozadu. Victor se obrátil proti další ráně a Rapp namísto udržení odstupu zkracoval vzdálenost a chytil protivníka levou rukou kolem krku a pravou za biceps. Victor zaklonil hlavu a chystal se zasadit úder čelem, jenže než to stihl, Rapp udělal něco zcela nečekaného. Vyskočil do vzduchu, zasunul levou nohu do Victorova podpaží a levou mu obtočil kolem krku a oba se řítili na žíněnku. Rapp nyní visel vzhůru nohama na Victorově levé ruce a stahoval ho na sebe. Zvedl boky a Victor dopadl na žíněnku. Rapp mu páčil ruku stejně jako tomu starochovi první den, ale tentokrát mu bylo jedno, jestli se soupeř vzdá.
Svíral Victorovu paži oběma rukama. Kroutil ji, dokud se loket nedotýkal jeho pravé kyčle, a potom nazdvihl boky a táhl paži vší silou dolů. Nepolevil, ani když Victor začal křičet. Celá akce trvala nejvýš dvě vteřiny. Ozvalo se hlasité křupnutí, a když Rapp paži pustil, byla ohnutá v nepřirozeném úhlu.
Rapp vstal a podíval se dolů na Victora. Vysoký muž sténal a celý se chvěl bolestí. Rapp se neusmíval ani netvářil škodolibě. Dostavil se lehký pocit viny z toho, co udělal, jenže Victor byl surovec a idiot. Na kraji žíněnky seděl Fred s bavlněnými tampony v nosních dírkách a chladil si nos sáčkem ledu. Kývl na Rappa a zvedl palce do vzduchu. Přišli Roy a Glenn a tiše Rappovi blahopřáli k vyřešení problému. Seržant Smith ošetřoval Victora, který se v agónii převaloval sem a tam. Rapp nedokázal odhadnout, jestli si zkomplikoval situaci. Podíval se po psychologovi, který ho soustředěně sledoval. Muž stáhl rty, jako kdyby ohledně Rappa dospěl k nějakému závěru. Jediná potíž spočívala v tom, že Rapp nedokázal odhadnout, jestli je v jeho výrazu obdiv, nebo zklamání.
