46
BEJRÚT, LIBANON
Hurley vstoupil na střechu, v ruce láhev whisky Jack Daniel’s, a hlavou mu vířily vzpomínky. Hotel stál ve čtvrti Burdž Hamúd. Vedli jej Arméni, a proto se Hurley rozhodl přenocovat právě tady. Arméni byli jednou z mála skupin, jimž se během občanské války podařilo zůstat neutrální. Padlo několik výstřelů mezi Armény a jejich maronitskými sousedy, ale boje se nerozpoutaly.
Byl to zvláštní den – setkání s Kennedyovou, pak instruktáž s Rappem, než ho vyslal do akce, a analýza zachycených informací. Nic člověka nepopudí víc, než když ho někdo připraví o jmění. Ozývaly se hlasy, které již léta neslyšeli. Do Bejrútu směřovala řada potenciálních cílů. Než se však mohli pustit do akce, museli splynout s prostředím.
V Curychu vzal Hurley Richardse do second handu a nakoupili nepadnoucí obleky a košile, okopané boty a pár odřených zavazadel. Hurley si částečně zešedivěl vlasy a oba se přestali holit. Odletěli do Paříže a potom do Bejrútu, dva nenápadní muži v moři cestujících.
Na místo dorazili v době, kdy na opačném konci Středozemního moře zapadalo slunce, a cítili směs očekávání, hněvu a zlých předtuch. Právě takový vliv měl Bejrút na Hurleyho. Pobýval tu před občanskou válkou, kdy v rušném městě žili vedle sebe křesťané a muslimové, chodili do společnosti, vychovávali děti, užívali si života a většinou spolu dobře vycházeli. Potom OOP zahájila radikalizaci chudinských čtvrtí a dožadovala se vlivu na chod událostí. Maronité se s přivandrovalci nehodlali dělit o vliv a frontové linie byly narýsovány. Nikdo, dokonce ani Hurley, neočekával natolik vážné neshody, že město postihne patnáctiletá občanská válka, ale stalo se. Více než půl milionu lidí uprchlo, 250 000 zahynulo, stovky tisíc utrpěly zranění nebo byly zmrzačeny a, hospodářství a převážná část centra ležely v troskách. Naprostá zkáza obrovského města otřásla vírou i těch největších optimistů.
Na letišti objevili několik náznaků, že se věci ubírají správným směrem. Část terminálu, která byla vážně poškozena při izraelském ostřelování v roce 1982, byla stržena a nyní probíhala rekonstrukce. Hurley a Richards se s ostatními cestujícími plahočili po kovových schodech. Zástup obklopili unavení a znudění libanonští ozbrojenci a nasměrovali jej k celnici. Když tu byl Hurley naposledy, veškerou kontrolu obstarával jediný tělnatý byrokrat, který měl svůj kovový stolek přímo na letištní ploše. Jeho úkolem nebylo zajistit pohraniční kontrolu, ale spíš vybrat úplatky potřebné ke vstupu do země. Mezitím se celníci přesunuli do budovy, kde plakáty vypovídaly o ambiciózních plánech rekonstrukce.
Zařadili se do fronty a snažili se rovněž vypadat unaveně a znuděně. Richards prošel bez problémů. Odevzdal v hotovosti částku, které říkali poplatek, ačkoli šlo vlastně o úplatek, který neskončil ve státní pokladně. Hurley musel celníkovi zodpovědět několik otázek, které však nebyly nijak znepokojivé. Hurley měl pocit, že jeden z nadřízených, stojící za trojicí řadových celníků, se na něj zadíval trochu déle, než bylo nutné, ale přece jenom to patřilo k jeho práci. Muž nijak nezasáhl ani se za nimi nevydal k výdeji kufrů.
Vzali si zavazadla a znovu se postavili do řady. Tentokrát je oba čekala prohlídka. Když venku došli ke stanovišti taxíků, Hurley jejich dispečerovi podstrčil dvacet dolarů a arabsky mu řekl, že si chce vůz vybrat sám. Bez zvláštního důvodu se rozhodl pro čtvrté auto v řadě. Odjeli k renovovanému hotelu Intercontinental, vešli dovnitř a koupili si drink. Tam také Hurley přesvědčil barmana, aby mu prodal láhev whisky. Potom nasedli do dalšího taxíku, objeli centrum města plné obchodníků a nechali se vysadit tři bloky od hotelu Mar Yousif Inn.
Hurley by raději nechal připravit bezpečný dům, ale na to nebylo dost času. Alespoň pokud chtěl spolupracovat s někým, komu mohl bezvýhradně důvěřovat. Kromě toho neměl věci plně pod kontrolou. Vybudovat novou operační základnu není nikdy snadné a ještě obtížnější to je ve městě, jímž se neustále přesouvají …
