10
JEZERO ANNA, VIRGINIE
Doktor si svlékl koženou motorkářskou výstroj, postavil se na verandu a vyslechl Hurleyho popis odpoledních událostí. Snažil se do něj co nejméně zasahovat, ačkoli jeho zájem rostl, a to hned v několika směrech. Věděl, že Hurley nesnáší, když ho někdo přerušuje. Nejlepší bylo nechat ho vymluvit. Otázky nebo komentáře by vnímal jako osobní útok, na který by odpověděl protiútokem, a doktor věděl, že to by věci rozhodně neprospělo.
Lewis špiona poznal před pěti lety. Ministerstvo obrany vyslalo Lewisovu zvláštní operační jednotku Alfa do Pákistánu, aby podpořila terénní operaci chlapců z Langley, kteří se snažili vycvičit a vyzbrojit mudžahedíny v neklidné pohraniční oblasti mezi Pákistánem a Afghánistánem. Hurley se svou typickou neotesaností vyjádřil podiv nad tím, že slavné zelené barety teď ke svým jednotkám přidělují cvokaře. Zajímalo ho, jestli Lewis plní podobnou funkci jako političtí komisaři v Rudé armádě, což nebyl zrovna kompliment, neboť tito důstojníci byli politickými zástupci komunistické strany a zodpovídali za morálku vojska. Také prosluli tím, že odeslali na Sibiř každého, kdo neprojevoval absolutní oddanost straně. Jejich vlastní muži z nich měli strach a nenáviděli je.
Lewis Hurleyho hrané chlapáctví ihned prohlédl a neurazil se, ale spíš ho pobavilo. Jak týdny ubíhaly, Hurley se začal s psychologem stále častěji radit. Zjistil, že mít po ruce dobrého doktora není k zahození. Ukázalo se, že Lewis má zvláštní dar. Dokázal číst lidi. Fungoval jako chodící a mluvící detektor lži.
Když Hurley dopodrobna vylíčil, co se odpoledne přihodilo, nepožádal doktora o názor ani mu nedovolil klást otázky. Přešel rovnou k tomu, jak by se podle jeho názoru mělo postupovat. „Chci, abyste si s ním sedl a pořádně ho proklepnul. Obětujte tomu zbytek týdne, pokud to bude zapotřebí. Chci, abyste se mu dostal na kobylku. Ten kluk něco tají a já chci vědět, co to je.“
Lewis jako obvykle našpulil rty a díval se někam do dáli, když zvažoval další možnosti. Uznával Hurleyho, měl ho rád a byl vůči němu loajální, ale nepovažoval ho zrovna za vzor vyrovnaného a duševně zdravého dospělého muže. Naproti tomu Kennedyová patřila k nejrozvážnějším a nejpřemýšlivějším lidem, s nimiž kdy měl to potěšení pracovat. Než něco udělá, chtěl vyslechnout také ji.
„Na zítra si zařídím volno,“ řekl Lewis bez zvláštního nadšení. „Pojďme dovnitř. Mám hlad a potřebuju na záchod.“
Jakmile si ulevil a umyl si obličej, zašel do kuchyně za Kennedyovou, která u stolu pročítala jakousi složku a nimrala se v talíři nudlí. Lewis si prohlédl nenápaditě připravené těstoviny a zamračil se. Jednou z jeho vášní bylo kulinářství a trápilo ho, když viděl, jak málo energie kolegové věnují něčemu tak důležitému. Bez slova začal ve skříňkách hledat potraviny, z nichž by se dalo připravit obstojné jídlo. Kennedyová a Hurley si vyměnili úsměvy.
Lewis strčil nos do ledničky a bez ohlížení požádal: „Stane, byl byste tak hodný a přinesl ze sklepa láhev vína? Hodilo by se Cháteau Dominique.“ Vytáhl kuře a zavřel dveře. Cestou k lince se na okamžik zastavil a řekl: „Nebo vezměte radši dvě.“ Když Hurley odešel, Lewis se podíval přes rameno na Kennedyovou a pokynul jí, aby k němu přistoupila.
„Takže,“ začal, „Stan není zrovna nadšený z vašeho nového rekruta.“
„Jemu se člověk těžko zavděčí.“
Lewis pustil vodu a začal kuře omývat. S ironickým úsměvem poznamenal: „Myslí si, že jste to na něj nastražila.“
Kennedyová zvedla oči v sloup.
„Je to ten, o kterém jste mi vyprávěla? Ten kluk ze Syrakus?“
„Ano.“
Lewis rozřízl kuře a nechal z něj vytéct vodu. „Neřekla jste mi, že se umí prát.“
Kennedyová rozpačitě pokrčila rameny a odvětila: „Netušila jsem, že to umí.“
„Něčeho takového by si člověk měl všimnout.“ Letmo na ni pohlédl. „Nic ve zlém.“
„Nejsem hrdá na to, že mi to uniklo, ale není to vlastně dobře?“
„Možná… možná ne.“
Kennedyová řekla, co o Rappovi ví, přiznala, že toho není mnoho, avšak zdůraznila, že nepopsaný list nemusí nutně být …
