ŠEDESÁT PĚT
Zástupce šerifa Hanoverského okresu David Sherwood se těšil na volný víkend. Právě si koupil nový vodní skútr, který mohl jet sto dvacet, a tohle bude první příležitost ho pořádně vyzkoušet. Šlo o Sherwoodův první víkend za čtyři roky služby v oddělení, kdy měl na Den obětí války volno, a plánoval ho celý strávit na Gastonově jezeře na hranici mezi Virginií a Severní Karolínou. Jeden z jeho spolužáků ze střední školy tam koupil chatu s pěti postelemi a Sherwood plánoval, že jednu z nich využije. Pozvání obdrželo více než dvacet lidí, měli si vzít stany a spacáky. Sherwood na stany nebyl. Pokud by ovšem nějaká krasavice nechtěla, aby si vlezl k ní do spacáku.
Ne, byl rozhodnutý pro jednu z postelí, takže až mu ve dvě skončí šichta, bude muset co nejdřív vypadnout z města, jinak ho čeká stanové městečko. Auto už měl nachystané, nádrž plnou a naleštěný vodní skútr připravený k odjezdu. Zbývalo jen cestou koupit basu piva a všechno bude v pořádku.
Ta dodávka s přívěsem upoutala jeho pozornost několik kilometrů zpátky. Sherwood si vytvořil teorii. Většina lidí, kteří vozí přívěsy, jsou paka, kromě něj samozřejmě. Především měli pocit, že ta krabice na dvou kolech je zbavuje nutnosti dodržovat zákony logiky a silničního provozu.
Tohle pako zastavilo tak, že zadní část přívěsu prakticky překážela v dopravě. A řidič samozřejmě ani nezapnul výstražná světla. Sherwood skutečně netušil, kolik pitomců je na světě, dokud nenastoupil do služby k policii.
Když Sherwood zastavoval se svým vozem, rozsvítil světla a ve vysílačce ohlásil rutinní dopravní kontrolu. Na silnicích o tomto víkendu zemře hodně lidí, a když se mu podaří tomuhle idiotovi vysvětlit, jak se má chovat, třeba předejde další nehodě.
Sherwood si všiml značek z Georgie na přívěsu a zavrtěl hlavou. Vystoupil a přešel k otevřenému okýnku na straně řidiče. Pravou dlaň držel na pažbě pistole a zastavil se kousek od řidiče, jako to udělal už tisíckrát.
„Nějaký problém?“ zeptal se.
„Ne. Žádný problém,“ odpověděl muž, hlas měl nervóznější než průměrný motorista.
Sherwood postřehl nepatrný přízvuk. Nedokázal ho určit, ale jižanský nebyl určitě. „Řidičský průkaz a doklady od vozu, prosím.“ Muž mu to okamžitě podal, což bylo vždy dobré znamení. Sherwood si prohlížel georgijský řidičák, pak se podíval na řidiče. Fotografie odpovídala obličeji.
„Odkud jste, Davide?“
„Z Atlanty,“ odpověděl Hasan.
„To vidím… já myslím, odkud pocházíte?“
„Ach tak… promiňte. Z Řecka.“ Hasan okamžitě děkoval za to, že je al-Yamani nutil opakovat jejich příběhy pořád dokola.
Sherwood přikývl, pak se podíval na ostatní dva muže ve voze. Zaujal ho muž na zadním sedadle. Byl malý jako dítě a působil nervózně.
„Udělal jsem něco špatně?“ Hasan chtěl odlákat pozornost policisty od nervózního vědce.
Cizinci, pomyslel Sherwood. „Nezastavil jste zrovna na nejlepším místě.“
„Promiňte.“
„Měl byste si dávat větší pozor, když máte takový přívěs. Koncem zasahujete do vozovky.“ Sherwood ho nejspíš pustí jen s domluvou, ale chtěl ho trošku potrápit. „Vydržte, prověřím si váš řidičský průkaz, za pár minut jsem zpátky.“ Sherwood se znovu podíval na cestujícího na zadním sedadle. Něco mu na tom člověku nesedělo, ale nedokázal určit, o co jde.
Sherwood zamířil zpět ke svému vozu. Na chvíli se zastavil, zapamatoval si značku dodávky, pak se zastavil u přívěsu a podíval se na těžký visací zámek. Ten a georgijské značky, něco si díky nim vybavil. Pak si vzpomněl na tmavou pleť a přízvuk. Řecko sice neleželo na Blízkém východě, ale neleželo od něj daleko a Sherwood neměl ani vzdálenou představu o tom, jaký přízvuk má čekat od Řeka. Když v pět ráno přišel do práce, byl unavený, ale vybavoval si zprávu o zátahu, který federálové pořádají kvůli několika cizincům, co se snad mají zdržovat v okolí Atlanty. Nedokázal si vybavit přesné tváře z fotografií, na které se díval, ale pamatoval si, že jeden z nich prý vypadá na teroristu až moc mladě.
Sherwood ustoupil od přívěsu a podíval se zpátky na dodávk…
