OSMDESÁT TŘI
Washington, D.C.
Byla to dlouhá noc a ráno přineslo více otázek než odpovědí. Prezident nasedl s představiteli Velké Británie a Ruska a manželkami na palubu Marine One a odletěli do Camp Davidu. Irene Kennedyová, národně-bezpečnostní poradce Haik, ministryně zahraničí Bergová a vedoucí kanceláře Jonesová nasedli všichni do zvláštní helikoptéry na heliportu Pentagonu a sešli se s prezidentem v bezpečné podzemní Stanici R. Než však všichni vyšli ze Situační pracovny, Rapp si důrazně vyžádal mobilní telefon Valerie Jonesové.
Při rozbřesku Rapp zavolal ministru obrany Culbertsonovi a poslal ho do Stanice R, aby pomohl zesílit vliv Kennedyové a Haika na prezidenta a snížit vliv Bergové a Jonesové. Ačkoli Jonesová byla na půlnoční schůzce výrazně ztrapněna, nebyla z lidí, kteří se potichoučku stáhnou. Rapp tušil, že než tohle všechno skončí, ještě jednou zašpitá prezidentovi do ucha, aby otrávila jeho úsudek nějakou ze svých obvykle politicky zkreslených rad. Rapp s touhle obavou seznámil i ministra obrany Culbertsona, a ten dal Rappovi slovo, že kdyby se Jonesová o něco pokusila, tak s ní vyběhne. Dále mu slíbil, že armáda bude monitorovat všechny její telefonáty, které ze Stanice R odejdou nebo přijdou.
Zbývající účastníci půlnoční schůzky v Situační místnosti, ředitel FBI Roach, ministr spravedlnosti Stokes, Peggy Stealeyová, McMahon a Rapp, zamířili do Spojeného protiteroristického střediska. Rapp dal všem velmi jasně najevo, že žádné osobní telefonáty nepřipadají v úvahu. Absolutně nikdo kromě jejich skupiny se nesměl dozvědět skutečný důvod, proč se prezident a jeho hosté vrátili do Camp Davidu. Kdyby se média dozvěděla o tom, co se děje, čekalo by je opakování toho, co se stalo počátkem týdne. Jenže tentokrát by to mohlo způsobit předčasné odpálení bomby. S tímhle vědomím si Rapp vyžádal telefon i od Stealeyové.
Když byl prezident v bezpečí Camp Davidu, Rapp splnil svůj slib a vysvětlil mu do telefonu podrobnosti toho, co zjistil. Terorista, kterého zajali v Charlestonu, se přiznal, že ta bomba měla být odpálena v poledne příští úterý v New Yorku, ne ve Washingtonu. Mělo jít o druhou část teroristického útoku, jenž měl zasít chaos do americké psychiky, hospodářství i duše samotné. První krok měl proběhnout dnes v jednu odpoledne během odhalování památníku druhé světové války. Neměl jen zničit město, ale zbavit federální vládu hlavy tím, že zabije prezidenta a další vysoké představitele a politiky, kteří se mají události účastnit. Spojenečtí představitelé, kteří se též měli zúčastnit, byli jen takový bonus. Následný úterní útok měl zajistit, že americká ekonomika upadne do deprese. Plánovači teroristického útoku kupodivu nepřemýšleli o možné jaderné odvetě ze strany Ameriky. Takové bylo myšlení mučedníků.
Rapp, McMahon a Reimer svorně důrazně tvrdili, že jakákoli evakuace kteréhokoli z měst by zpomalila jejich pátrání po zbrani a spíše by útok urychlila. S blížícím se ránem Rusové objevili druhou střelnici, která byla odkrytá, a to navzdory původní zprávě, že došlo k narušení jen jedné střelnice. Záznamy ukazovaly, že tato část střelnice se používala k testům válečných hlavic pro ruské námořnictvo. Tohle konkrétní místo obsahovalo zbytky po neúspěšném testu patnáctikilotunové hlavice určené pro torpédo. Nedaleko jámy našli mělký hrob s nejméně padesáti těly.
Podle radiačních podpisů na střelnici v Kazachstánu a těch, které našli na přívěsu a nákladním vozu v Atlantě, se Reimer domníval, že se jedná o velmi nestabilní konfiguraci jaderného materiálu, hlavici, která vydává velké dávky záření. Jeho tým NEST ji díky tomu objeví snáze, než se původně domníval. Takový byl závěr ve tři ráno, ale teď, když se ručičky hodinek blížily k dopoledni, už aspoň Rappova jistota začínala uvadat.
Nad městem létalo bitevní hlídkové letadlo, baterie střel země-vzduch byly připraveny u Pentagonu i Kapitolu, bezletová zóna kolem města byla rozšířena na šedesát kilometrů a každý letoun v dosahu 300 kilometrů se ocitl pod…
