Na počest padlým (Vince Flynn)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

OSMDESÁT TŘI

Washington, D.C.

Byla to dlouhá noc a ráno přineslo více otázek než odpovědí. Prezident nasedl s představiteli Velké Británie a Ruska a manželkami na palubu Marine One a odletěli do Camp Davidu. Irene Kennedyová, národně-bezpečnostní poradce Haik, ministryně zahraničí Bergová a vedoucí kanceláře Jonesová nasedli všichni do zvláštní helikoptéry na heliportu Pentagonu a sešli se s prezidentem v bezpečné podzemní Stanici R. Než však všichni vyšli ze Situační pracovny, Rapp si důrazně vyžádal mobilní telefon Valerie Jonesové.

Při rozbřesku Rapp zavolal ministru obrany Culbertsonovi a poslal ho do Stanice R, aby pomohl zesílit vliv Kennedyové a Haika na prezidenta a snížit vliv Bergové a Jonesové. Ačkoli Jonesová byla na půlnoční schůzce výrazně ztrapněna, nebyla z lidí, kteří se potichoučku stáhnou. Rapp tušil, že než tohle všechno skončí, ještě jednou zašpitá prezidentovi do ucha, aby otrávila jeho úsudek nějakou ze svých obvykle politicky zkreslených rad. Rapp s touhle obavou seznámil i ministra obrany Culbertsona, a ten dal Rappovi slovo, že kdyby se Jonesová o něco pokusila, tak s ní vyběhne. Dále mu slíbil, že armáda bude monitorovat všechny její telefonáty, které ze Stanice R odejdou nebo přijdou.

Zbývající účastníci půlnoční schůzky v Situační místnosti, ředitel FBI Roach, ministr spravedlnosti Stokes, Peggy Stealeyová, McMahon a Rapp, zamířili do Spojeného protiteroristického střediska. Rapp dal všem velmi jasně najevo, že žádné osobní telefonáty nepřipadají v úvahu. Absolutně nikdo kromě jejich skupiny se nesměl dozvědět skutečný důvod, proč se prezident a jeho hosté vrátili do Camp Davidu. Kdyby se média dozvěděla o tom, co se děje, čekalo by je opakování toho, co se stalo počátkem týdne. Jenže tentokrát by to mohlo způsobit předčasné odpálení bomby. S tímhle vědomím si Rapp vyžádal telefon i od Stealeyové.

Když byl prezident v bezpečí Camp Davidu, Rapp splnil svůj slib a vysvětlil mu do telefonu podrobnosti toho, co zjistil. Terorista, kterého zajali v Charlestonu, se přiznal, že ta bomba měla být odpálena v poledne příští úterý v New Yorku, ne ve Washingtonu. Mělo jít o druhou část teroristického útoku, jenž měl zasít chaos do americké psychiky, hospodářství i duše samotné. První krok měl proběhnout dnes v jednu odpoledne během odhalování památníku druhé světové války. Neměl jen zničit město, ale zbavit federální vládu hlavy tím, že zabije prezidenta a další vysoké představitele a politiky, kteří se mají události účastnit. Spojenečtí představitelé, kteří se též měli zúčastnit, byli jen takový bonus. Následný úterní útok měl zajistit, že americká ekonomika upadne do deprese. Plánovači teroristického útoku kupodivu nepřemýšleli o možné jaderné odvetě ze strany Ameriky. Takové bylo myšlení mučedníků.

Rapp, McMahon a Reimer svorně důrazně tvrdili, že jakákoli evakuace kteréhokoli z měst by zpomalila jejich pátrání po zbrani a spíše by útok urychlila. S blížícím se ránem Rusové objevili druhou střelnici, která byla odkrytá, a to navzdory původní zprávě, že došlo k narušení jen jedné střelnice. Záznamy ukazovaly, že tato část střelnice se používala k testům válečných hlavic pro ruské námořnictvo. Tohle konkrétní místo obsahovalo zbytky po neúspěšném testu patnáctikilotunové hlavice určené pro torpédo. Nedaleko jámy našli mělký hrob s nejméně padesáti těly.

Podle radiačních podpisů na střelnici v Kazachstánu a těch, které našli na přívěsu a nákladním vozu v Atlantě, se Reimer domníval, že se jedná o velmi nestabilní konfiguraci jaderného materiálu, hlavici, která vydává velké dávky záření. Jeho tým NEST ji díky tomu objeví snáze, než se původně domníval. Takový byl závěr ve tři ráno, ale teď, když se ručičky hodinek blížily k dopoledni, už aspoň Rappova jistota začínala uvadat.

Nad městem létalo bitevní hlídkové letadlo, baterie střel země-vzduch byly připraveny u Pentagonu i Kapitolu, bezletová zóna kolem města byla rozšířena na šedesát kilometrů a každý letoun v dosahu 300 kilometrů se ocitl pod pečlivým dohledem letounů časné výstrahy AWACS. Pátrání místních policejních úředníků v Richmondu zatím k ničemu nevedlo a týmy NEST oproti očekávání zatím žádnou bombu neodhalily. Reimer jim vysvětlil, že za to může déšť, který ovlivňuje senzory na palubě helikoptér kontrolujících oblast jižně a východně od Richmondu.

Pozitivní nicméně bylo, že déšť bránil lidem v příjezdu do města na odhalení nového památníku a na oslavy, které měly vyvrcholit rockovým koncertem a ohňostrojem po setmění. Parková policie odhadovala, že od začátku do konce akce se jí zúčastní přes půl milionu lidí. Začátek byl naplánován na jedenáctou dopoledne. Zatím se na Mallu objevili jen prodejci, ochranka a pár zarytých fandů, kteří si chtěli vykolíkovat svůj prostor v první řadě u všech akcí, které potrvají od poledne do večera.

Každý policejní důstojník na Východním pobřeží dostal kresbu al-Yamaniho, fotografii z pasu toho pákistánského jaderného vědce, fotografii řidiče taxíku a falešný řidičák, který nechali při dopravní kontrole v Richmondu. Po prozkoumání databáze teroristů CIA programem na rozeznávání obličejových rysů měli jistotu, že muž na falešném průkazu byl Hasan Abdul-Azíz, saudský občan, který pocházel ze slavné provincie al-Baha.

Oblast mezi Richmondem a Norfolkem byla přeplněná policisty, všichni hledali uprchlíky. Nikde se ale neobjevila slova jaderný nebo zbraň hromadného ničeni. Šlo čistě o hon na skupinu podezřelých teroristů, kteří byli považováni za extrémně nebezpečné. Skutečnost, že byli teroristé, se v novinách neobjevila. Média se dozvěděla, že muže hledají pro výslech v případě pokusu o vraždu policejního důstojníka. Páska s tím, jak muže přejel taxík, byla velice populární a představovala první reportáž všech stanic v sobotu ráno.

Navzdory všem zpravodajským relacím a rojnici, kterou rozmístila místní policie, zatím nic nezjistili. Ani jediný průlom od včerejšího večera. McMahon postával u svědeckých výpovědí obou lidí, kteří viděli taxík i nákladní vůz, ale Rapp měl své pochyby. Buď se spletli oni, nebo policie. McMahon předal dál skutečnost, že místní šerif se domnívá, že ti teroristi se nejspíš ukrývají někde v lesích.

Rapp o tom znovu pochyboval, a jak hodiny ukrajovaly další a další vteřiny, jeho nervozita rostla. Prezident vyhlásil nejzazší termín na poledne. Pokud do té doby zbraň nenajdou, vyhlásí Operaci Archa s cílem zajistit plnou kontinuitu vlády a operací. Jakmile to nastane, vypustí džina z lahve. Takové množství lidí prostě nelze požádat, aby udrželi tajemství.

Rapp seděl v konferenční místnosti stranou od hlídkové místnosti Protiteroristického střediska s nohama na stole. Před necelou hodinou se v šatně osprchoval, vyměnil si oblečení, takže se trošku vzchopil. Svlékl si oblek a měl na sobě zelené kalhoty, tmavomodré tričko a taktickou vestu se dvěma mobily, náhradními bateriemi, sluchátky a dalšími zásadními věcmi. Na práci bez spánku byl zvyklý, ale vzrůstal v něm neklid. Pil v průměru hrnek kávy za hodinu a začínal mít v žaludku nepříjemný pocit.

Nervozitu ignoroval a říkal si, že tak či onak tohle všechno skončí za tři až šest hodin. Podrbal se na hustém černém strništi na tváři a podíval se na čerstvou zásobu dokumentů ve druhé ruce. Doktor Akram mu právě odfaxoval přepisy ze sezení s al-Adelem. Ten člověk zjevně spolupracoval. Akram ho při výslechu napojil na detektor lži a zatím ho přistihl jen při jediné lži. Doktor nato přerušil výslech a sdělil al-Adelovi, že pokud nechce, aby výslech převzal pan Rapp, měl by všech dalších lží nechat. Od tohoto bodu se al-Adel rozhodl mluvit pravdu.

Rapp byl uprostřed části o tom, jak má být proveden útok na New York, když se ve dveřích objevil McMahon se Stealeyovou. Byl to zvláštní pár, McMahon měl bílou košili s krátkými rukávy a tmavou vázanku, která mu končila tři centimetry nad opaskem, a Stealeyová byla ve své blyštivé modré večerní róbě. Chtěla se dostat domů, aby se převlékla, ale Rapp to zamítl. Hlídková místnost Protiteroristického střediska byla uzavřená. Už jí sebral mobil a odmítal ji pustit z dohledu. Před hodinou konečně svolil a poslal někoho, aby jí přinesl nějaké věci.

„Máme tu problém,“ řekl McMahon.

Rapp odložil přepis na stole a řekl: „Co se děje?“

„Tony Jackson,“ odpověděla Stealeyová, založila si ruce na hrudi, takže se jí ještě víc vzedmula ňadra. „Advokát pana al-Adela působí značný rozruch.“

Rapp si nemohl pomoct, musel si všimnout, jak tahle právnička ráda odhaluje svůj výstřih. „Právě teď mi víc leží na srdci snaha nalézt tu atomovou zbraň. Pan Jackson žádný problém není.“

„Ale je,“ řekla Stealeyová bojovně. „Už třikrát jsem ho od včerejší noci ujistila, že jeho klient je v bezpečí a bez zranění. Nemá nějaké zranění, že?“

Rapp pokrčil rameny. „Chybí mu pár prstů, ale jinak je v pořádku.“

Stealeyová vytřeštila oči. „Nemyslíte to vážně, že?“

„Ne, nemyslím. Nic mu není. Ani vlásek jsme mu nezkřivili.“

Poklepala podpatkem o zem a zadívala se na Rappa. „Kancelář ministra spravedlnosti je bombardována telefonáty s dotazy, kde je al-Adel, a proč nedovolujeme Tonymu Jacksonovi vidět se se svým klientem.“

„Peggy, budu v té věci upřímný. Je mi to putna.“ Z Rappova hlasu čišela rozladěnost. „Vyřiďte tomu advokátovi, ať si políbí prdel. Mám na starosti důležitější věci.“

Stealeyová upřela na Rappa zlostný pohled. „Můžete mu to klidně říct sám, vy ranaři. Já mu řekla, že tady velíte vy. Prosím,“ ukázala na telefon, „čeká na lince tři.“

Rapp zaváhal jen na vteřinku, pak zvedl sluchátko a stiskl červené blikající světlo. „Pane Jacksone, tady je Mitch Rapp.“

Stealeyová nasadila pohled plný očekávání. Poznala, že Jackson se do Rappa okamžitě pustil. Nadšeně se dívala a chtěla vidět, jak si slavný Mitch Rapp poradí s jedním z nejlepších advokátů v zemi.

„Pane Jacksone, když na chvíli sklapnete, vysvětlím vám to. Nahráváte si ten hovor?“ Rapp si poslechl právníkovu odpověď. „Fajn. Takže takhle: váš klient je vinen. V úterý ráno dojde ke zveřejnění jistých informací, a až to se stane, slibuju vám, že budete litovat, že jste Ahmeda al-Adela kdy poznal.“ Rapp pár vteřin poslouchal, pak se zasmál.

„Ne, pane Jacksone, to nebyla výhrůžka. Kdybych si myslel, že jste problém, tak bych nemarnil čas nějakými hrozbami… prostě byste zmizel.“

Rapp zavěsil telefon a podíval se na Stealeyovou. „Tak, spokojená?“ Když se Stealeyová dívala na Rappa, dospěla k okamžitému závěru, že se s ním chce vyspat. Nikdy neviděla nikoho tak sebevědomého a sebejistého, a zároveň tak bezostyšně bezstarostného. Podobal se laseru. Bylo mu úplně jedno, co si myslí ostatní. Skutečnost, že je ženatý, jí ani trošku nevadila. V jistém směru byl díky tomu ten úmysl ještě o něco nebezpečnější, víc vzrušující. Než však stihla přijít se solidní replikou, přiběhla sem jedna z McMahonových agentek.

Mladá žena jim oznámila: „Právě volali z šerifova oddělení New Kent County. Domnívají se, že našli taxík i pick-up.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024