PADESÁTÁ ŠESTÁ KAPITOLA
DIANA BONDOVÁ PODRUHÉ ODEŠLA a Reacher se zase pustil do koláče. Jablka vychladla, z těsta se stala kůže a zmrzlina se roztekla po celém talíři. Bylo mu to však jedno. Vůbec nevnímal, co jí.
O’Donnell pravil: „Měli bychom začít oslavovat.“
„Myslíš?“ zapochyboval Reacher.
„Samozřejmě. Teď už víme, co se děje.“
„A to je podle tebe důvod k oslavě?“
„A není snad?“
„Tak mi všechno hezky předestři a pojďme se na to společně podívat.“
„Dobře. Swan neprováděl žádné soukromé vyšetřování. Vyšetřoval vlastní firmu. Zjišťoval, proč po třech měsících klesla rapidně úspěšnost. Bál se, že za to může někdo z podniku. Proto potřeboval duchovní pomoc zvenčí, protože v kanceláři ho mohli odposlouchávat a kontrolovat mu data. Tak zrekrutoval Franze, Sancheze a Orozca. Komu jinému by mohl důvěřovat?“
„A dál?“
„Nejdřív analyzovali údaje o výrobě. To jsou ta čísla, co jsme našli. Sedm měsíců, šest dnů v týdnu. Pak vyloučili sabotáž. New Age nemá rivaly, kteří by tím něco získali, a nepracoval proti nim ze zákulisí ani Pentagon.“
„Takže?“
„Kdo ještě zbývá? Dospěli k závěru, že ten kontrolor prohlásil šest set padesát jednotek lživě za nepoužitelné, firma je odepsala jako zničené, ale ve skutečnosti je tajně prodala po sto tisících Azharimu Mahmoudovi používajícímu čtyři alias. To byl ten seznam jmen a poznámka na Sanchezové ubrousku.“
„Dál?“
„Předčasně udeřili na New Age a zaplatili za to životem. Firma si připravila vysvětlení, proč není Swan k zastižení, a dračice nám ho předestřela.“
„Takže bychom teď měli oslavovat?“
„Víme, co se stalo, Reachere. To jsme vždycky slavili.“
Reacher neodpověděl.
„To je homerun,“ dodal O’Donnell. „Nemáš pocit? A víš co? Je to skoro legrační. Netvrdil jsi, že bychom si měli promluvit se Swanovým starým šéfem? Myslím, že jsme to už udělali. Kdo jiný by mohl být na tom mobilu? Bezpečnostní ředitel z New Age.“
„Patrně.“
„Tak v čem spočívá problém?“
„Co jsi to řekl tenkrát v hotelovém pokoji v Beverly Hills?“
„Nepamatuju se. Spoustu věcí.“
„Řekl jsi, že chceš nachcat na hroby jejich předků.“
„A taky to udělám.“
„Neuděláš,“ opáčil Reacher. „A já taky ne, ani kdokoliv z nás. Z čehož rozhodně nemám dobrý pocit. Proto se mi nechce slavit.“
Jsou přímo tady ve městě. Pěkně připravení na odstřel.“
„Prodali pokoutně šest set padesát fungujících elektronických jednotek. Což cosi naznačuje. Kdyby chtěl někdo získat technologii, koupil by si jeden vzorek a okopíroval ho. Někdo si jich ale koupil šest set padesát, protože potřebuje zbraně. A nezakoupil by elektroniku, kdyby také nekoupil rakety a odpalovací zařízení v Coloradu. Přesně před tím tady stojíme. Jistý muž jménem Azhari Mahmoud nyní vlastní šest set padesát zbrusu nových raket země-vzduch nejnovější generace. Ať už je to kdokoliv, můžeme si velice dobře představit, co s nimi hodlá udělat. Tohle je obrovský, ale opravdu obrovský malér. Takže bychom se s ním měli někomu svěřit.“
Nikdo nepromluvil.
„A minutu poté, co necháme tuhle bombu vybuchnout, se na nás sesypou federální agenti. Nepustí nás bez povolení ani na druhou stranu ulice. Budeme muset sedět na zadku a sledovat, jak si naši nepřátelé berou právníky a dalších deset let se jen odvolávají a nádherně si užívají.“
Nikdo nepromluvil.
„Tak proto nemůžeme slavit,“ oznámil Reacher. „Zahrávali si se zvláštními vyšetřovateli a my se jich nemůžeme ani dotknout.“
