ČTYŘICÁTÁ DEVÁTÁ KAPITOLA
VRÁTILI SE DO JÍDELNY a usadili se ve tmě, aby viděli na silnici. Venku se stále pohybovali tři fotbalisté a bylo možné, že se dostaví, aby si vyměnili službu a vystřídali unavené stráže. Jako nová směna. Reacher doufal, že se objeví. Lepicí pásku a brokovnici měl připravené po ruce. Doktor sdělil: „Nedonesly se k nám žádné zprávy.“ Reacher přikývl: „Protože vám zakázali používat telefon. Zvonil ale, takže se muselo něco stát.“
„Myslím, že se staly tři věci. Protože zvonil třikrát.“
„Co by to mohlo být?“
„Válka gangů. Zůstali tři muži a tři mobily. Možná jsou teď už všichni mrtví.“
„Nemůžou být všichni mrtví. Alespoň vítěz musel zůstat naživu. Při bojích mezi gangy nedochází k sebevražedným útokům.“
„Dobře, tak jsou mrtví dva. Muž z cadillaku možná dostal ty dva Italy.“
Reacher zavrtěl hlavou. „Spíš naopak. Ten muž z cadillaku je snadný cíl. Protože je sám a nevyzná se tady. Zdejší terén je hodně neobvyklý. Člověk si na něj musí nejdřív zvyknout. Ti Italové jsou tady déle než on. Dokonce déle než já a já si tady už připadám jako doma.“
Doktorova manželka namítla: „Nechápu, jak by tady mohlo dojít k válce gangů. Proč by zločinec z Las Vegas vyklízel prostor jen proto, že v Nebrasce zranili dva z jeho mužů?“
Reacher namítl: „Ti dva u motelu byli víc než zranění.“
„Víte, jak to myslím.“
„Uvažujte trochu,“ poradil Reacher. „Dejme tomu, že to velké zvíře sedí u sebe doma ve Vegas, v pohodě u bazénu, kouří doutník, a jeho dodavatel mu zavolá a sdělí, že ho vyřazuje z řetězu. Co to velké zvíře udělá? Pošle své muže. Jeho muži však dostanou nakládačku. Takže velké zvíře je teď na mizině. Došly mu výhrůžky. Je bezmocné. Vypadlo ze hry.“
„Musí mít víc mužů.“
„Všichni mají víc mužů. Můžou si vybrat, jestli budou bojovat dva proti dvěma, deset proti deseti nebo dvacet proti dvaceti, a nakonec vždycky jeden vyhraje a druhý prohraje. Přijmou rozhodnutí soudce a přesunou se dál. Jsou jako jeleni v říji. Mají to zakódované v DNA.“
„Tak o jaké gangy se jedná?“
„O úplně obyčejné. O ty, které vydělávají obrovské peníze na něčem nezákonném.“
„Na čem nezákonném?“
„Nemám tušení. Nejde ale o dluhy z hazardních her. Ne o něco, co stojí černé na bílém na papíře. Jde o něco skutečného. O něco hmatatelného. O něco, co váží a má rozměr. Jinak si to nedokážu představit. Přesně to Duncanovi dělají. Vlastní speditérskou firmu. Tak něco převáží a ono zboží pokračuje z bodu A do bodů B, C a D.“
„Drogy?“
„To bych neřekl. Drogy nemusíte převážet na jih do Vegas. Dostanete je přímo z Mexika nebo z Jižní Ameriky. Nebo z Kalifornie.“
„Tak peníze za drogy. Aby je přeprali v kasinech. Z velkých měst na východě, možná dopravovaných přes Chicago.“
„Možná,“ odtušil Reacher. „Rozhodně jde o něco nesmírně cenného, proto všichni tak vyvádějí. Musí to být něco, co vás uvede v nadšení, když to projede branou. V takové nadšení, že si mnete ruce a usmíváte se od ucha k uchu. A patrně to má zpoždění, proto sem dorazilo tolik nemehel. Všichni jsou jako na trní. Nemůžou se dočkat, až to dorazí, protože jde o něco hmotného a hodnotného. Všichni to chtějí mít v rukách a starat se o svůj podíl. Ze všeho nejdřív ale chtějí prorazit blokádu.“
„Jakou blokádu?“
„Patrně jsem to já. Duncanovi buď mají z nějakého důvodu zpoždění a používají mě jako výmluvu, nebo jde o něco, co v žádném případě nesmí spatřit cizí člověk. Celá oblast musí být napřed úplně vyklizená. Už vám někdy řekli, abyste po určitou dobu nevystrkovali nos z domu?“
„To bych neřekla.“
„Zahlédli jste něco neobvyklého? Velké neočekávané vozidlo?“
„Auta Duncanových vídáme neustále. V zimě o dost méně.“
„Slyšel jsem, že všechny náklaďáky na odvoz sklizně jsou v Ohiu.“
„To je pravda. Mají tady teď jenom dodávky.“
Reacher přikývl. „A jedna z nich chybí. V depu mají místa na tři, ale stojí tam jen dvě. Co tady má velkou hodnotu a vejde se do dodávky?“
Jacob Duncan pochopil, že mrtvý muž v kufru cadillaku zcela změnil názor Roberta Cassana. A také názor Manciniho.…
