75
Byla skoro půlnoc, když Nash odbočil na příjezdovou cestu. Zajel s autem do garáže, zaparkoval a chvíli zůstal sedět s rukama na volantu a čelem opřeným o klouby prstů. S odchodem z kanceláře otálel. Neznamenalo to, že by nechtěl vidět manželku a děti. Jen mu vadilo, že musí odejít od rozdělané práce. Počet mrtvých v NCTC dosáhl osmatřiceti a dalších sedmnáct lidí utrpělo zranění, ve třech případech vážná. Jedinou útěchou mu byla skutečnost, že to mohlo dopadnout mnohem hůř.
Totéž opakoval doslova každý, kdo se snažil utěšit postižené. Muži jako Rapp a Nash, kteří měli se smrtí bezprostřední zkušenosti, situaci zvládali lépe, ovšem řada analytiků se s pohledem na kolegy a přátele zastřelené na místě, kde každý den pracovali, zkrátka nedokázala vyrovnat. Někteří pokračovali v práci, neboť podvědomě tušili, že jedině tak dokážou na události zapomenout, ovšem překvapivě mnoho jich na zármutek reagovalo hystericky nebo prostě bylo v šoku.
Když Nash doprovázel tyto psychicky poznamenané spolupracovníky do jídelny, uvědomil si, že se jedná o civilisty. Na rozdíl od jeho mariňáků nebyli vycvičení pro boj. Svoje lidi na pomoc poslala CIA, stejně jako FBI a další agentury. Došlo k prudké hádce mezi Artem Harrisem a jiným velkým zvířetem z jeho úřadu, který chtěl celé operační středisko uzavřít jako místo činu. Harris trval na tom, že středisko musí co nejdříve obnovit provoz. Druhý agent však byl jiného názoru a nařídil přerušení úklidu. Těla měla zůstat na svých místech, dokud nepřijedou vyšetřovatelé. Muži na sebe začali křičet a Rapp se po chvíli rozhodl spor ukončit. Došel k nim, ranou pěstí poslal agenta k zemi a nařídil všem, aby pokračovali v práci.
Manželce se Nash ozval jenom jednou. Zavolal jí, že televize možná bude informovat o velikém neštěstí. Nemohl říct nic bližšího, ale ujistil ji, že je v pořádku a že jí co nejdřív znovu zatelefonuje. Nyní si nepamatoval, kdy k hovoru došlo. Nejspíš někdy k večeru. Maggie musí umírat strachy.
Vytáhl klíče ze zapalování a vystoupil. Zavřel vrata garáže a kráčel k domu. V kuchyni i v pracovně se svítilo. Jinak byla všude tma. Nash odemkl zadní dveře a vešel do prádelny. Vypnul alarm, zavřel a zamkl dveře a zase alarm zapojil. Pistoli a pouzdro uložil do trezoru a vryl si do paměti, že ráno musí doplnit zásobníky.
Sundal si sako a v kuchyni ho odložil na opěradlo židle. Tiše vyšel na chodbu a nahlédl do pracovny. Maggie seděla ve velkém křesle u krbu, zahalená do deky, a na klíně držela knihu. Musela nějak vycítit jeho přítomnost, protože k němu zvedla oči a věnovala mu přívětivý úsměv, který se vzápětí vytratil. Její zrak sklouzl z manželova obličeje k jeho košili.
Nash zapomněl, že na ní má krvavé skvrny.
„Co se stalo?“ zeptala se Maggie s obavami.
Nash nevěděl, co všechno jí může vyprávět, a vlastně ani nic povídat nechtěl. „Jsem v pořádku, miláčku. Ta krev není moje.“
„Když jsi volal, říkal jsi, že ti nic není,“ připomněla Maggie a shodila knížku i deku z klína. „Nikdy nepřiznáš, že ti hrozí nebezpečí.“
„Nic mi nehrozilo, zlato. Pomáhal jsem zraněným.“
„Tys byl v té budově v McLeanu? Ukazovali ji v televizi a kolem byla spousta sanitek a hasičských vozů…“
Nash si náhle uvědomil, jak bizarní požadavky na něj povolání klade. Jeho žena ani nevěděla, kde přesně pracuje. Řekl jí jen, že má kancelář na ústředí CIA. O jeho působení v Národním protiteroristickém centru nic netušila. Pravděpodobně ani nezaznamenala, že nějaké centrum vůbec existuje.
„Byl jsem tam,“ připustil Nash, „ale nic víc ti říct nemůžu.“ Objala ho a pevně se k němu přitiskla. „Děti měly strach.“
„Já vím. Chtěl jsem se vrátit dřív, ale…“ Nash větu nedokončil. „Nemůžeš o tom mluvit,“ dořekla za něj.
Taková byla pravidla jeho práce. V jejich manželství panovala zvláštní nerovnováha. Maggie o své práci mohla vyprávět, kdykoli ji napadlo. Nash o té své nesměl mluvit ani teď, kdy by jediné slovo všechno velmi usnadnilo. „Jak to dopadlo s děkankou a De Graffovými, když jsem odešel?“
Maggie o půl kroku ustoupila a pyšně se na manžela usmála. „Řekněme prostě, že jsme s děkankou Barnum Smithovou přesvědčily De Graffovy, aby tu věc pustili z hlavy.“
„Vážně?“
„Ano. A odpoledne jsem si promluvila s Rorym. Zeptala jsem se ho, jestli je na Sidwellu spokojený.“
„A?“
„Není z té školy moc nadšený. Takže jsem mu slíbila, že pokud zbytek semestru proběhne bez problémů, příští rok ho pošlu na georgetownskou přípravku.“
„Co ten lakrosový tábor v létě?“
„Řekla jsem mu, že to je mezi ním a tebou.“
Nash ji k sobě přitáhl a políbil ji na čelo. Věděl, že pro někoho tak tvrdošíjného jako Maggie to muselo být těžké. „Díky, miláčku.“ Přitiskl ji k sobě a pohladil ji po zádech.
Zaklonila hlavu a nastavila mu rty. „Měl jsi pravdu. Nechala jsem se tím vším moc unést.“
„A se mnou to taky není nejjednodušší,“ uznal Nash, odstoupil a podíval se na zakrvácenou košili. „Musíš toho hodně překousnout, zlato.“
„Ano, to musím.“
„Promiň,“ řekl Nash unaveně, ale upřímně.
„Neomlouvej se,“ uzavřela Maggie a postrčila ho ke schodům. „Běž se nahoru osprchovat. Já přijdu za chvíli.“ Nash vykročil ke schodišti.
„Michaele,“ ozvala se jeho žena tiše, „vím, že o tom nemůžeš mluvit, ale je mi líto, co se dneska stalo.“ Položila ruku na zábradlí. „Určitě jsi hodně těch mrtvých znal.“
Nash nepřítomně hleděl kolem manželky do vyhasínajícího krbu v pracovně. Neměl sílu oznámit, že zemřela Jessica. Z nějakého důvodu si nevybavoval obličeje obětí. Nepřítomným hlasem poznamenal: „Nebyl to pro nás dobrý den.“
Maggie ho pohladila po ruce. „Mrzí mě to, miláčku.“
Nash pohlédl do její krásné, dokonalé tváře a usmál se. „Já to zvládnu.“
Vyšel po schodech a chtěl se podívat na děti, ale pak usoudil, že se nejdřív umyje. Nepotřebovaly otce vidět uprostřed noci v košili od krve. Svlékl se a stoupl si pod sprchu. Když mu po ramenou stékala horká voda, zhluboka se nadechl a teprve teď měl před očima obličeje mrtvých. První se mu vybavil Chris Johnson. Uvědomil si, jaké musely být jeho poslední hodiny, a otřásl se při představě prožité bolesti. Pak následovali kolegové z NCTC. Vzpomněl si na Jessicu, ležící na podlaze s dírou v hlavě. Vzpomněl si na její syny. Bylo jim teprve devět a šest. Už nikdy mámu neuvidí.
Nashovi se sevřelo hrdlo. Zjistil, že přívalu emocí nemá smysl vzdorovat. Začaly mu téct slzy. Zvolna se svezl do sprchového kouta. Voda mu zabubnovala do hrudi a on se nekontrolovatelně rozvzlykal. Nezvládal to.
