3
Letecká základna Bagrám, Afghánistán
Nash je slyšel přijíždět, stejně jako hlídkující voják za stolem. Mladík z Arkansasu se podíval na plochou obrazovku. Zatvářil se znepokojeně. Nash věděl, že mladý muž sleduje záběr z bezpečnostní kamery nad hlavním vchodem. Na bagrámské základně nevládl klid ani jednadvacet minut po půlnoci, ale nejrušněji bylo na vzletové a přistávací dráze. Tálibánci se s oblibou přesouvali v noci a vojenští piloti jim museli být v patách. Bylo třeba shodit na padácích zásoby předsunutým operačním základnám, zvláštní jednotky vyrážely do akce a přilétali i odlétali zranění. Letecká základna se rozprostírala na zhruba třech stech čtyřiceti hektarech a počet personálu většinou překračoval čtyři tisícovky. Bylo to město samo pro sebe, ovšem do budovy, v níž se teď nacházeli, chodil málokdo.
Hlavní internační zařízení stálo skoro uprostřed základny. Přezdívalo se mu Hilton a bylo plně automatizované, se sledovacím vybavením ve všech osmi celách a dvěma místnostmi pro výslechy. Dveře všech cel i ocelové dveře, které k nim vedly, musely být otevírány dálkově od řídicího pultu. Do budovy vedly dva vchody a ty se daly otevřít jedině správnou identifikační kartou a přístupovým kódem. Rapp od Nashe oboje dostal s předstihem. Nash ležérně zašel za stůl a zeptal se: „Copak se děje, Sethe?“ Devatenáctiletý mladík vypadal neklidně. „Zdá se, že máme nečekané hosty.“
„Kdo je to?“ zajímal se Nash, ačkoli to moc dobře věděl. „Nemám zdání.“
Ozvalo se kovové cvaknutí a zamykací mechanismus hlavního vchodu se uvolnil. Zaduněly kroky a v místnosti stanulo šest mužů v bojových uniformách letectva v barvě khaki kombinované se světle hnědou. Vpředu šel Mitch Rapp. Na límečku měl po obou stranách černého orla, což znamenalo, že hodnostně ční vysoko nad hlídkujícím vojákem. Když přistoupil ke stolu, voják vyskočil a zasalutoval. Rapp pozdrav opětoval a řekl: „V pořádku. Četař letectva Seth Jackson?“
„Ano, pane.“
„Já jsem plukovník Carville. Odbor zvláštního vyšetřování.“ Rapp natáhl pravou ruku, luskl prsty a muž za ním mu do dlaně vložil obálku. Rapp z ní vylovil dopis a podržel jej mladíkovi před očima. „Tohle pověření od tajemníka vzdušných sil,“ vysvětlil úsečným velitelským tónem, „mě opravňuje k dočasnému převzetí velení nad tímto vyšetřovacím zařízením. Máte nějaké otázky, Jacksone?“
Mladý četař nervózně zavrtěl hlavou. „Ne, pane.“
„Dobře.“ Rapp se obrátil k Nashovi a sjel ho pohledem od hlavy k patě. Nash na bojové uniformě neměl jméno ani označení hodnosti. „Vy jste kdo?“
Nash se usmál. „To vám bohužel nemůžu říct, plukovníku.“
„JVA,“ poznamenal Rapp znechuceně. Zkratka označovala jinou vládní agenturu, což byl eufemismus pro CIA. „Zatracení špioni. Naděláte víc škody než užitku.“ Znovu se otočil k Jacksonovi. „Máte službu do sedmi nula nula?“
„Přesně tak, pane.“
„Pojďte za mnou. Vy taky,“ řekl Rapp Nashovi. Vykročil chodbou zpátky. Nalevo i napravo byly kanceláře. Rapp otevřel dveře vlevo a jednomu muži ze svého doprovodu přikázal: „Odpojte telefon a klávesnici a postarejte se, aby odsud ten špion neodešel, dokud k tomu nedám pokyn.“
Potom přešel k druhým dveřím a pokračoval: „Jacksone, vy pojďte sem. Předpokládám, že se můžu spolehnout, že nebudete nikam volat… posílat e-maily… prostě jakkoli komunikovat. Rozumíme si?“
„Ano, pane.“
„Dobře. Prospěte se na gauči a nevycházejte, dokud vám neřeknu. Je to jasné?“
„Ano, pane.“
Rapp zavřel dveře a vrátil se k první kanceláři. Ve dveřím stál Nash se širokým úsměvem na rtech. Potřásli si rukama a vydali se chodbou kolem řídicího pultu do nevelké jídelny. Tam čekali čtyři muži, kteří přišli s Rappem. Nash přistoupil k nejstaršímu z nich a natáhl ruku.
„Generále Dóstume, díky, že jste vážil tak dlouhou cestu.“
Se stotřiasedmdesáti centimetry měřil generál o deset centimetrů méně než Nash a Rapp. Nejnápadnější na něm byl kontrast mezi černými vousy a krátce střiženými šedivými vlasy. Bývalý generál Severní aliance odrazil Nashovu ruku stranou a p…
