Radikální opatření (Vince Flynn)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

26

 

Trojmezí

 

Na poslední stanoviště se muži přesunuli třicet minut před zahájením útoku. Prozatím se dopoledne vyvíjelo podle plánu. Pohyb maskovaly zvuky z džungle. Exotičtí ptáci zpívali a švitořili, hlodavci cupitali a škrábali a ostatní fauna na stromech vyluzovala bizarní hluk všeho druhu. Karím se s ním po půl roce konečně smířil. Třeba se mu po tomhle místě přece jenom zasteskne. Vtom se na jeho odhalené zápěstí snesl komár a začal sát krev. Ne, rozhodl Karím, stýskat se mi určitě nebude.

Po snídani, která sestávala z energetických tyčinek a slaných ořechů, jim dal šanci pomodlit se. Na jídlo si nikdo nestěžoval. Postupně si zvykli. Měli s sebou lehké příděly pro případ, že by se něco pokazilo. Hlavní však byla voda. Té měli spoustu a navíc tablety na čištění vody z přírodních zdrojů, kdyby jim došla. Potom zkontrolovali zbraně a Karím s každým jednotlivě promluvil a prověřil, jestli znají svoje úkoly při útoku. Všech sedm mužů vědělo, co se od nich očekává.

Plánování předešlého večera netrvalo dlouho. Koneckonců, využili postup, který nacvičovali před sedmi měsíci. Byla to varianta jednoduchého přepadení ze dvou křídel. Prakticky vzato, jednalo se spíše o útok, protože postupovali proti nepohyblivému cíli, ale bojovníci neustále hovořili o přepadení a Karím neměl potřebu je opravovat. Připravili poměrně snadnou operaci, v jejímž rámci útočná formace o čtyřech mužích zahájí přímou palbu a tři muži z podpůrné skupiny přispějí palbou nepřímou. Jediná odlišnost spočívala v umístění Ahmeda s puškou na mírně vyvýšeném stanovišti tři sta metrů daleko, aby mohl poskytnout krytí v případě čehokoli neočekávaného. Karím nepočítal s ústupem, přinejmenším ne tady, protože ústup by znamenal selhání, a pokud nedokážou uskutečnit tak jednoduchou operaci, možná si zaslouží zemřít na tomto nevlídném místě.

Karím se díval přes mířidla a znovu uvažoval, jestli půjde o zkoušku, nebo o pouhý masakr. Jestliže všechno vyjde podle plánu, v úvahu přicházela druhá možnost a Karím neviděl žádný důvod, proč by to mělo být jinak. Mnohem větší starosti mu dělala druhá část plánu, související s jejich přesunem. Představovala zdaleka největší riziko. Desítky kontaktů čekají na jeho cestu do Mexico City, jenže on je nejen zklame, ale navíc jim neoznámí, co chystá. Karím usoudil, že do struktury se vloudil nepřítel a teď není čas zjišťovat, kde k tomu došlo. Vlastně měl jen jedinou možnost: odříznout se od celé organizace. Vedení al-Káidy se o jeho hrdinských činech dozví z novin.

Přes mířidla připravené karabiny M4, zahalené do maskovací sítě, se podíval na kasárna pouhých třicet metrů daleko. Jednoho muže měl napravo a další dva nalevo. Udržovali pětimetrové rozestupy a leželi na břiše na kraji džungle. Před útoky si všichni potřeli obličeje černou a zelenou barvou. V maskovacích uniformách a čepicích si jich nikdo nemohl všimnout, ani za denního světla.

Kasárna byla skoro stejná jako budova, kterou několik měsíců sami obývali. Podlaha se nacházela zhruba metr nad terénem a stěny byly pobité prkny. Podstatný rozdíl spočíval v tom, že tato budova měla v části, která sloužila jako ložnice, okna zakrytá dekami. Karím na takový luxus nikdy nepřistoupil. Jeho muži vstávali s rozbřeskem a chodili spát, když slunce zapadlo. Teď bylo skoro devět a přesně podle Karímových předpokladů ještě nikdo nevyšel ven a nedal se do práce.

Existovaly dvě varianty útoku. Podle první by mohli rozstřílet kasárna, dokud budou gangsteři spát. Karím doufal, že na to nedojde. Přes půl roku svým lidem vštěpoval, že si musejí cíle pečlivě vybírat. Pálit slepě do budovy bylo pod jejich úroveň. Karíma také napadlo nastražit pod kasárna bombu, jenže to odporovalo jeho záměru odbýt věc v tichosti. Nepředpokládal sice, že někdo půjde náhodou kolem nebo drogovému kartelu přispěchá na pomoc, ale chtěl, aby první akce skupiny byla co nejdokonalejší. Přál si, aby trvala nejvýš dvacet vteřin a obešla se bez mluvení.

Účinek střelby bývá různý. Lidé bez bojových zkušeností na hlasitou ránu z pušky reagují zajímavě. Čas jako by se pro ně zastavil, mozek je paralyzován strachem, tělo na okamžik ztuhne a potom se zpravidla dostaví panika. Ti, kteří jsou na střelbu zvyklí, však okamžitě jednají. Najdou útočníka a palbu opětují, což dobří vojáci zvládnou během několika vteřin. To Karím gangsterům nechtěl dovolit. Měl v plánu čekat, až vyjdou ven. Až se nad letištěm v devět objeví letadlo, hluk motoru je vytáhne z postelí. Nezáleželo na tom, jestli budou ozbrojení nebo ne. Jejich pozornost bude upřena k obloze. Nevšimnou si čtyř mužů ukrytých napravo ani dalších tří přímo za sebou.

Za deset minut devět Karím zaslechl jakýsi pohyb v budově. O chvíli později se objevil muž. Sešel po dřevěných schodech a vymočil se hned vedle kasáren. Když skončil, došel ke korytu a sklonil hlavu pod kohoutek. Jakmile si opláchl obličej a tělo studenou vodou, zamířil k otevřené kůlně, v níž skladovali drogy. Zmizel mezi dvěma paletami úhledně zabaleného kokainu, a když po chvíli vyšel, otíral si nos od bílého prášku. Zašel za kasárna a Karím ho ztratil z dohledu. Ozvaly se pravidelné údery. Zněly dosti mechanicky. Vzápětí je vystřídal hlasitý hukot a do vzduchu se vznesl oblak tmavého kouře. Bylo zřejmé, že se jedná o naftový motor. Muž nastartoval traktor.

Karím se v myšlenkách vrátil k předešlému večeru. Byl to Ahmed – ne, vlastně to byl Fazul, kdo o tom začal mluvit. Hovořili o tom, jak jsou gangsteři líní a že z budovy málokdy vycházejí před polednem. Fazul řekl, že jednou viděl, jak se dopoledne po letišti projíždí muž v traktoru. Debata se vzápětí stočila k něčemu jinému. Nyní se Karím zděsil možnosti, že by letadlo zase zmizelo, protože by přistávací dráhu blokoval traktor.

Muž zařadil rychlost a chladný ranní vzduch se roztřásl burácením. Bylo jasné, že takový rámus vzbudí ostatní. Karím si představil, jak gangsteři jeden po druhém vylézají z budovy a rozcházejí se po celém letišti. To nemohl připustit. Potřeboval, aby zůstali pohromadě. Pokud se rozptýlí, operace se značně zkomplikuje.

Traktor vyjel zpoza kasáren. Karím posunul pušku doprava a umístil červenou tečku na řidičovu hlavu. Dělilo je asi osmdesát metrů. Na takovou vzdálenost se trefí. Věděl, že nikdo jiný nevystřelí, jestliže nevydá rozkaz. Výslovně nařídil: „Žádné střílení, dokud vám neřeknu.“

Měkké bříško Karímova ukazováku se přesunulo ke křivce spouště. Zesiloval tlak a pak ho napadlo lepší řešení. Každý z jeho mužů měl sluchátka připojená na digitální vysílačku. Než ráno vyrazili, všechny je zapnuli a zkontrolovali, jestli fungují. „Ahmede,“ zašeptal Karím do drobného mikrofonu.

„Vidím ho.“

„Trefíš ho?“

„Ano.“

„Až dojede k dráze, střel ho do hlavy, ještě než stačí odbočit.“

„Ano, pane.“

Karím si nedělal iluze, že muž po zásahu udrží nohu na plynu. Neměl šanci. Puška Heckler & Koch PSG-1 s tlumičem se nabíjí municí NATO 7.62x51 mm a pravděpodobně muže nekompromisně srazí ze sedačky. Karím doufal, že traktor setrvačností dojede na opačnou stranu dráhy. Pokud ne, budou ho tam muset dopravit sami.

Karím přes mířidla sledoval jízdu, když vtom uslyšel prásknutí dveřního ochranného síta. Protože nechtěl pohybovat puškou, pomalu odpoutal zrak od hledí a podíval se doleva. Pod schody stál druhý muž, který na sobě neměl nic jiného než špinavé bílé spodky. Stál tváří ke Karímovi, spodky měl stažené a oči zavřené, v ruce držel penis a močil. Náhle oči otevřel a na chvíli se zdálo, že se dívá přímo na Karíma. Potom trhl hlavou a pohlédl na nebe.

Karím ihned pochopil, že muž vyhlíží blížící se letadlo. Karím v hustém podrostu motor zatím neslyšel, ale věděl, že nic jiného gangster spatřit nemohl. Muž španělsky vykřikl několik rozkazů a zaběhl zpátky do budovy, než se Karím stihl rozhodnout. O chvíli později byl zase venku, tentokrát v džínách, v jedné ruce držel pušku a ve druhé tričko.

Muž udělal deset dlouhých kroků směrem ke skladišti a pak se zastavil. Karím již také slyšel letadlo. Podle zvuku odhadl, že se blíží ke vzdálenějšímu konci dráhy. Karímovi se nezamlouvalo, že se muž vzdaluje od budovy, ale situace se pořád dala zvládnout. Potom gangster nečekaně zvedl pušku a namířil po dráze. Ve stejnou chvíli znovu prásklo ochranné síto. Karím netušil, kolik lidí vyjde z budovy. Obava, že muž vystřelí na letadlo, ho přiměla jednat.

Karím posunul červenou tečku na mužovu hlavu a nechal obě oči otevřené. Nečekal, až gangster vypálí. Věděl, že by to byl signál pro ostatní, aby také popadli zbraně a vyběhli ven, pravděpodobně ostražitější a připravenější ke střelbě. Jen na něm záleželo, jak dalece nechá situaci rozvinout. Teď přišel čas zapomenout na dokonalý plán a dát se do zabíjení.

Karím byl dobrý střelec, jeden z těch, kteří u toho nemusejí moc přemýšlet. Pochopitelně mu pomáhala i technika. Vše se stále víc podobalo videohře. Umístěte na člověka červenou tečku a zmáčkněte spoušť. Nepovolujte, jen mačkejte. Nedělejte to složitější, než je nutné. Karím posunul tečku doprostřed týla svého cíle a táhlým pohybem stiskl spoušť. Z ústí tlumiče vylétl projektil ráže .233. Zbraň se zvedla jen o pár centimetrů a pak se velký čtvercový hledáček zase srovnal, právě včas, aby ukázal, jak se kolem mužovy hlavy tvoří růžový obláček.

„Střílejte,“ zavelel Karím a znovu namířil na kasárna. Než stačil namířit na dalšího gangstera, muž klesl k zemi. Současně se nízko nad nimi přehnalo letadlo. Karím s oběma očima otevřenýma uviděl další dva cíle, jenže o ty se vzápětí postaral někdo jiný. Podle jeho výpočtů pět gangsterů vyšlo ven a další dva se skrývali uvnitř. Jeho lidé podle plánu přepnuli na plně automatickou střelbu a začali pálit do stěny kasáren. Karím vystřílel první zásobník o třiceti ranách a sáhl pro druhý. Pak zaslechl, že v budově někdo křičí.

Karím bez váhání zasunul náboj do komory a postavil se tak, aby mohl střílet v úrovni podlahy. Dalších sedm mužů postupovalo stejně. Vystoupili z džungle a ze dvou stran došli na necelých deset metrů k budově. Karím vystřílel další zásobník a zastavil se, aby si své bojovníky prohlédl. Stříleli, pohybovali puškami ze strany na stranu a mířili do určených oblastí. Byl pyšný, jak jsou disciplinovaní. Dvě dokonalé útočné řady dokonale plnily jeho pokyny. Protivník byl možná slabý, ale jeho lidé postupovali přesně podle plánu. Cítil hrdost, jak daleko došli, a na krátkou chvíli si dovolil zasnít se nad legendárním postavením, jehož dosáhne, až zaútočí v srdci Ameriky.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024