24
Hra s ohněm
Nebyl si jistý, co vlastně očekával. Možná podobné představení jako u velkého ohně na Shromáždění. Přípravy byly stejné, včetně velkého množství jídla a pití. Na konci dvora stál na podstavcích velký sud piva a menší soudek whisky a nad uhlíky se otáčelo velké pečené prase na rožni. Večerním chladným vzduchem se vznášely obláčky kouře a prase naplňovalo vzduch vůní, při které se sbíhaly sliny.
Usmál se na ohněm ozářené tváře před sebou, umaštěné od tuku a rudé od pití a ťuknul do bubínku. Hlasitě mu kručelo v břiše, ale zvuk se skryl mezi slovy chraptivého chóru ‚Killiecrankie‘.
„Ó, potkal jsem ďábla a Dundee…
Na březích řeky Killiecrankie!“
Už by si i zasloužil svou večeři. Hrál a zpíval více jak hodinu a měsíc vycházel nad Černou horou. Po opakování refrénu se odmlčel, aby chňapl po poháru piva, který stál pod židlí, aby si svlažil v krku. Potom spustil pevným a čerstvým hlasem nový verš.
„Bojoval jsem na zemi, bojoval jsem na moři,
Bojoval jsem i doma, tetičko má,
Potkal jsem ďábla a Dundee…
Na březích řeky Killiecrankie!“
Když zpíval, nasadil profesionální úsměv, tu se koukl někomu do očí, tam se zaměřil na něčí tvář a někde v mysli si všechno srovnával. Už je pomalu má – i když musel uznat, že i díky trošce nabídnutého alkoholu – a dostává je do stavu, který Bree nazvala „bojovná nálada“.
Cítil kříž, který stál za jeho zády a ve tmě už skoro ani nebyl vidět. Každý ho sledoval; slyšel kolem sebe mumlání a spekulace.
Jamie Fraser byl na druhé straně, mimo záři ohně. Roger se mohl prostě jen postavit a jeho vysoká postava by byla jen temným stínem na pozadí velké jedle, která stála vedle domu. Fraser chodil celý večer metodicky za všemi zúčastněnými, tu a tam se zastavil, aby si vyměnili zdvořilosti, pronesli vtipy nebo aby vyslechl problém nebo příběh. Teď stál sám a vyčkával. Už skoro nastal čas na to, co měl v plánu.
Roger jim dal příležitost zatleskat a on sám se mohl napít, potom se ponořil do písně ‚Johnnie Cope‘, rychle, zostra a zvesela.
Tuhle zpíval několikrát na Shromáždění, věděl velice dobře, jak ji přijmou. Chvíli nastalo nejisté ticho, potom se ostatní hlasy začaly připojovat a na konci druhé sloky už slyšel v pozadí vykřikovat nemravné poznámky.
Někteří z mužů tady bojovali u Prestonpans; pokud by nebyli poraženi u Cullodenu, měli by namířeno k plukům Johnnieho Copa. Milovali příležitost znovu si to slavné vítězství připomenout. A ti Skoti z Vysočiny, kteří nebojovali, o tom slýchávali. Muellerovi, kteří pravděpodobně o Karlu Stuartovi nikdy neslyšeli a zřejmě rozuměli tak každému desátému slovu, se někde na pozadí pokoušeli o svůj chorus v jódlování a při každé sloce mávali poháry na zdraví.
Poslední sloku už dav skoro křičel a snažil se ho vtáhnout mezi sebe.
„Hej, Johnnie Cope, už mašíruješ?
A už bijí tvoje bubny?
Pokud bys kráčel, počkám,
Ráno zbude jen žhavé uhlí!“
Poslední úder na buben a za velkého potlesku se uklonil. Rozehřívací kolo proběhlo; teď je čas na hlavní dějství. Klaněl se a usmíval a zároveň pomalu mizel mezi stíny u nedalekého zbytku prasečího těla.
Bree tam už na něj čekala a v náručí měla Jemmyho, který byl vzhůru a oči měl doširoka otevřené jako sova. Naklonila se dopředu a políbila ho, přitom mu podala dítě a zároveň si od něj vzala bubínek.
„Byl jsi úžasný!“ řekla. „Podrž ho; přinesu ti nějaké jídlo a pivo.“
Jemmy chtěl obvykle zůstat se svou matkou, ale byl natolik otupený davem a poskakujícími plameny, že při výměně neprotestoval. Schoulil se Rogerovi v náručí a zarytě dumlal palec.
Roger se námahou potil, jeho srdce mu adrenalinem z vystoupení bilo rychle a vzduch dál od ohně a lidí byl chladný; cítil ho na své rozpálené tváři. Tělíčko schouleného dítěte na hrudi bylo příjemné, teplé a pevné v jeho náručí. Zahrál to dobře a věděl to. Doufá jen, že to bylo to, co Fraser chtěl.
Když se k němu Bree vrátila s pitím a cínovým talířem plným vepřových plátků, nakrájeného jablka a opečených brambor, Jamie vstoupil do kruhu…
