28 KAPITOLA
Roachova limuzína zastavila před západním vchodem Bílého domu. Ředitel a McMahon vyběhli do dveří. Měli téměř dvacetiminutové zpoždění. Jack Warch už na ně čekal. Provedl je rychle bezpečnostními kontrolami do Krizového sálu.
Prezident právě mluvil. Když vešli, přestal. Všichni se otočili na Roache a McMahona, kteří se usazovali u stolu.
„Omluvte naše zpoždění, pane prezidente,“ řekl Roach. „Došlo k neočekávané události, která vyžadovala naši okamžitou pozornost.“
Prezident Stevens ignoroval Roachovo vysvětlení a otočil se zpět na Mika Nanceho. Mezi přítomnými byli i ředitel CIA Stansfield, ředitel Tajné služby Tracy, ministr obrany Elliot, generál Flood a Stu Garret.
Nance u vzdáleného konce stolu prohlásil: „Jak jste říkal, pane prezidente! FBI a Tajná služba nedokážou zajistit bezpečí našich kongresmanů a senátorů. Poslední dva dny mi neustále zvoní telefon. Každý politik ve městě požaduje lepší ochranu a já jim to nemohu mít za zlé. Jako kdyby nestačilo, že ty teroristy nemůžeme chytit; my jim ani nedokážeme zabránit v zabíjení.“
Stevens vrhl na Roache znechucený pohled. „Po poradě s generálem Floodem a ministrem Elliotem jsem se rozhodl vyhlásit stanné právo pro okolí Kapitolu, senátních a úředních budov a Bílého domu. Prostor zabezpečí příslušníci první divize námořní pěchoty a sto první výsadkové. Nasadí kompletní bojovou výbavu a budou oprávněni použít ostré střelivo. Generál Flood mne ujistil, že jejich rozmístění dokončí dnes do západu slunce.
Dále poskytneme všem kongresmanům a senátorům možnost, aby se i s rodinami přestěhovali na základnu Meade, dokud krizová situace nepomine. NAC tam dopraví sto čtyřicet dva obytné přívěsy, které naši generálové používají při bojových cvičeních. Na základně máme přes dvě stě neobsazených bytových jednotek, a pokud nebudou stačit, máme přes tisíc moderních stanů vybavených generátory, přívody plynu a vody a vytápěním. Generálův štáb už začal s přípravami. Podle všech odhadů budeme během osmačtyřiceti hodin připraveni.
Generál navíc povolává zvláštní zabezpečovací jednotky armády, námořnictva a letectva. Ty zajistí bezpečí členů Sněmovny a Senátu. Všechny tyto útvary jsou prvotřídně vybaveny a vycvičeny, zvláště k boji proti diverzantům. Mluvil jsem s vůdci obou stran a ti souhlasili, že se sejdeme k nové legislativní schůzce v pondělí ráno, až všechna nová bezpečnostní opatření vstoupí v platnost. Do té doby se nebude úřadovat.“ Prezident se podíval na Roache a řekl: „Nelíbí se mi, že musíme přistupovat k tak drastickým opatřením, ale neschopnost našich federálních služeb zastavit vlnu násilí mi nedává jinou možnost.“
Stu Garret se musel pousmát, když sledoval, jak Stevens hází všechnu vinu na Roache. Prezident téměř doslova opakoval, co mu Garret před hodinou poradil.
McMahon neviděl na situaci nic vtipného. Nelíbilo se mu, že jeho šéfa obviňují z něčeho, co nezavinil. Musel se od prezidenta odvrátit, aby zakryl znechucení. Dobře si pamatoval, že to byl právě Roach, kdo původně navrhoval, aby okolí Kapitolu zabezpečila armáda. Tenkrát to prezident i Garret zamítli.
Roach prezidentova slova nekomentoval a ihned debatu převedl jinam.
„Pane prezidente, v našem vyšetřování došlo k velice zajímavému vývoji. Teroristé dnes ráno zavolali zvláštnímu agentu McMahonovi.“
Roach se obrátil na McMahona a řekl: „Skipe?“
McMahon si odkašlal. „Dnes ráno asi v šest patnáct jsem přijal velice zajímavý telefonát.“ McMahon vytáhl z kapsy magnetofonovou kazetu a podal ji Warchovi. „Jacku, mohl bys ji pustit, prosím tě?“
McMahon začal rozdávat nalevo i napravo listy papíru a pokračoval: „Toto jsou kompletní přepisy rozhovoru. Myslím, že bude nejlepší, když pásku nejprve přehrajeme, a o jejím obsahu si promluvíme potom.“
Varch přešel k pódiu na konci stolu a zasunul kazetu. Na zdech místnosti viselo osm malých reproduktorů. Nejprve se z nich ozvalo praskání statické elektřiny a pak místnost zaplnil sterilní počítačový hlas. „Zvláštní agent McMahon?“
Po chvíli se ozv…
