33
Hlídka
Jenny se po narození Margaret rychle zotavovala a trvala na tom, že už druhý den po porodu vstane z postele. Na vytrvalé naléhání Iana a Jamieho jen neochotně přistoupila na to, že nebude pracovat, jen na všechno dohlížet z pohovky v salonu. Margaret ležela v kolébce vedle ní.
Nedokázala však nečinně přihlížet a za dva dny už se odvážila do kuchyně a poté i na zahradu. Seděla na zídce s dítětem v povijanu v náručí a dělala mi společnost, když jsem vytrhávala suché výhonky vinné révy. Paní Crooková a služebné zatím praly prádlo ve velkém kotli a čisté věšely na šňůry na dvoře.
Malý Jamie mi „pomáhal,“ rval suché rostliny ze země a rozhazoval je všude kolem. Zavolala jsem na něho, ať se nepřibližuje k rozžhavenému kotli, ale on mě neposlechl a já se rozběhla za ním. Naštěstí kotel už vychladl a voda v něm nebyla vroucí. Popadla jsem železnou nádobu a sundala ji z železného podstavce, na němž stála.
Vyšplíchla z ní špinavá voda a já ustoupila, abych se neopařila. Malý Jamie si klekl na zem a radostně se cákal v teplé louži, která se vytvořila na dvoře. Bláto stříkalo kolem a já měla ve chvilce zašpiněnou sukni.
Jenny vstala ze zídky, vytáhla ho za límec na nohy a plácla přes zadek.
„Copak nemáš rozum, qille? Podívej se na sebe! Teď musíme vyprat i tvou košili. A podívej, co jsi provedl se sukní tety, ty rošťáku!“
„To nevadí,“ namítla jsem, když jsem viděla, jak se malý zlosyn třese.
„Ale mně to vadí,“ řekla Jenny a káravě se na syna podívala. „Omluv se své tetě, chlapče, a pak jdi do domu, ať tě paní Crooková trochu umyje.“ Poplácala ho jemně po zadnici a postrčila směrem k domu.
Vrátily jsme se k hromadě mokrého prádla, když se na cestě ozval dupot koňských kopyt.
„To se jistě vrací Jamie,“ řekla jsem. „Ale je to příliš brzy.“
Jenny zavrtěla hlavou a neklidně se dívala na cestu. „To není jeho kůň.“
Koně, jenž se vzápětí objevil, Jenny neznala a ztuhla. Ale jezdce znala. Stála vedle mě nepohnutě, pak se rozběhla k bráně s dítětem v náručí.
„To je Ian!“ vykřikla.
Byl rozedraný a zaprášený, ve tváři měl podlitiny a ošklivě roztržené a nateklé obočí. Jenny ho vzala za paži, když slezl z koně a já si uvědomila, že nemá svou dřevěnou protézu.
„Jamie,“ zašeptal. „Potkali jsme u mlýna hlídku. Čekali na nás. Věděli, že přijedeme.“
Sevřel se mi žaludek. „Žije?“
Přikývl, lapaje po dechu. „Jo. Není ani zraněný. Odvezli ho na západ směrem ke Killinu.“
Jenny si pozorně prohlížela mužův potlučený obličej.
„Jsi zraněný, Iane?“
Zavrtěl hlavou. „Ne. Vzali mi koně a nohu. Nepotřebovali mě zabít. Stejně bych je nemohl pronásledovat.“
Jenny se zadívala k obzoru, na slunce zářící nad stromy. Jsou tak čtyři hodiny odpoledne, odhadovala jsem.
„Potkali jsme je kolem poledne. Trvalo mi dvě hodiny, než jsem se dostal někam, kde mi půjčili koně,“ vysvětloval Ian.
Jenny chvíli stála a přemýšlela, potom se obrátila na mě s rozhodným výrazem ve tváři.
„Claire, pomoz Ianovi do domu, prosím, a pokud potřebuje ošetřit, udělej to. O dítě se postará paní Crooková.“
Odešla dřív, než jsme oba mohli protestovat.
„Ona chce…, ale to nemůže!“ vykřikla jsem. „Je ještě slabá a nemůže tu nechat dítě!“
Ian se těžce opíral o mé rameno a pomalu jsme mířili k domu. Zavrtěl bezmocně hlavou.
„Asi by neměla. Ale pochybuji, že dovolí Angličanům pověsit svého bratra.“
Už se stmívalo, když jsme dojely na místo, kde byl přepaden Jamie s Ianem. Jenny sesedla z koně a plížila se křovím jako malý teriér, rozhrnovala větve a mumlala si pro sebe cosi, co silně připomínalo kletby jejího bratra.
„Východ,“ řekla, když vylezla z křoví, potrhaná a špinavá. Očistila si sukni a vzala koně za uzdu. „Nemůžeme jet v noci, ale aspoň vím, jakým směrem se dát za úsvitu.“
Zbudovaly jsme malý tábor, přivázaly koně a rozdělaly oheň. Obdivovala jsem zručnost, s jakou Jenny postupovala a ona se usmála.
„Chtěla jsem po Jamiem a Ianovi, aby mi ukázali, jak se co dělá, když jsem byla malá. Jak zapálit oheň, šplhat na stromy – dokonce jak stahovat zvířata. A…
