Ve jménu cti (Vince Flynn)

7

Wapello, Iowa

Ted White opatrně vyklouzl z postele a natáhl se pro komínek oblečení, přichystaný na židli v koutě. Mezerou mezi žaluziemi zahlédl šedé předjitřní světlo. Zvedl oblečení, ohlédl se přes rameno na manželku a po špičkách se vyplížil z ložnice. Když procházel otevřenými dveřmi, vzal za kliku a s tichým cvaknutím za sebou zavřel. Teprve v bezpečí chodby se konečně nadechl. Chvilku čekal, jestli se žena nepohne, a potom udělal dva kroky a vešel do Haydenova pokoje.

Sedmnáctiletý syn ležel zamotaný v přikrývce a prostěradle, dva ze čtyř polštářů na podlaze, jeden pod tělem a poslední na hlavě. Za měsíc měl dokončit střední školu. White ho chytil za rameno a lehce jím zatřásl. Nic. Počkal pět vteřin a zkusil to znova. Pokračoval stále silněji ještě půl minuty, dokud Hayden omámeně neotevřel oči.

„Co je?“ zeptal se v polospánku. „Co se děje?“

„Pšššt,“ zasyčel otec. „Jestli vzbudíš mámu, nepustí tě se mnou.“

Mladík neodpověděl, jen se rozhlédl po pokoji a snažil se srovnat si věci v hlavě.

„Vezmi si loveckou výstroj.“

„Ale máma říkala, že nemůžu jet. Máme test z angličtiny a večer hraju zápas.“

Hayden získal baseballové stipendium a chystal se na Severoiowskou univerzitu. „Makal jsi poslední čtyři roky. Myslím, že si s tátou můžeš vystřelit na krocana.“

„Ale máma…“

„Já vím,“ uklidňoval ho otec a zvedl ruku. „Pokud tě odvezu zpátky do školy včas na ten test, všechno bude v pořádku.“

„Trenér nemá rád, když…“

„S trenérem jsem mluvil. Lovení krocanů se mu líbí stejně jako mně a taky ví, že tenhle týden vrcholí říje. Řekl, že je hlavní, abys stihl test. Zajedeme na staré místo mého dědy. Patnáct minut tam a patnáct zpátky. Když sebou pohneš, nic nám nebrání být za pár hodin zpátky.“

Hayden se vymotal z přikrývky a položil nohy na podlahu. Zvedl obě ruce nad hlavu a postěžoval si: „Máma bude naštvaná.“

White tiše, ale rozhodně upozornil: „A já se naštvu, jestli ji probudíš. Koukej vstávat. Já jdu udělat topinky s vejcem. Najíme se v autě.“ S těmito slovy White vyšel z pokoje svého jediného dítěte a zamířil chodbou ke kuchyni. Zapnul kávovar a rozehřál pánev. Potom ho čekal těžký úkol. Našel poznámkový blok a tužku, opřel se pravým loktem o pult a uvažoval, jaký způsob přiznání ke zločinu je nejlepší. Jako obvykle dospěl k názoru, že mu nejvíc vyhovuje stručnost a věcnost.

Miláčku,

včera večer jsem mluvil s trenérem. Prý mu nevadí, když vezmu Haydena na lov. Na třetí hodinu bude zase ve škole. Nejspíš to je naše poslední jarní střílení. Příští rok bude na koleji. Je možné, že to tak rychle uteklo?

Líbám tě, Ted