KAPITOLA OSMÁ
Bogotský advokát Julio Luz přiletěl do New Yorku navenek obestřený dokonalým klidem, ale uvnitř vyděšený k smrti. Od zatčení Letizie Arenalové na Kennedyho letišti před třemi dny absolvoval dva dlouhé a děsivé rozhovory s jedním z nejkrutějších mužů, které znal.
Sice s Robertem Cardenasem sedal na schůzích Kartelu, ale těm vždy předsedal don Diego, jehož slovo bylo zákon a který od všech vyžadoval stejně důstojné vystupování, jako bylo jeho vlastní.
V pokoji na ranči vzdáleném mnoho kilometrů od všech větších cest se Cardenas nijak krotit nemusel. Zuřil a vyhrožoval. Stejně jako Luz ani on nepochyboval, že se do kufru jeho dcery dostal někdo cizí, a dospěl k přesvědčení, že do něj kokain vložil nějaký oportunistický ničema v zavazadlové části madridského letiště Barajas.
Do takových podrobností rozbíral, co tomuto zaměstnanci letiště po jeho dopadení provede, že se Juliu Luzovi udělalo zle. Nakonec dali dohromady historku, kterou bude Luz prezentovat před newyorskými úřady. Zatím se nedoslechli o Domingu de Vegovi a neměli ponětí, proč vlastně Letizia do New Yorku přiletěla.
Veškerá korespondence vězňů z nápravných zařízení ve Spojených státech se cenzuruje a Letizia žádný dopis neposlala. Julio Luz věděl jen to, co mu sdělili z ministerstva zahraničí.
Právník měl do New Yorku přijet s tím, že Letizia je sirotek a on je jejím poručníkem. Už měl v tom smyslu připravené náležité dokumenty. Peníze, jejichž původ se dal vystopovat ke Cardenasovi, nemohli použít. Luz bude čerpat finance z vlastní právní praxe a Cardenas mu později všechno nahradí. Prostředků bude mít po příletu do New Yorku dostatek, navštíví svou svěřenkyni ve vězení a potom se pokusí sehnat nejlepšího právníka, jakého lze za peníze koupit.
A přesně to, v daném pořadí, také udělal. Jakmile se Letizia Arenalová setkala s krajanem, byť v přítomnosti španělsky hovořící zástupkyně DEA usazené v rohu místnosti, bez váhání mu vypověděla, jak se všechno seběhlo, přestože se s ním dosud scházela jen u večeří a snídaní v hotelu Villa Real.
Luzovi běhal mráz po zádech, a to nejen z příběhu o ďábelsky pohledném portorickém pseudodiplomatovi, nejen z dívčina neuvěřitelně hloupého rozhodnutí porušit otcův zákaz a vypravit se přes Atlantik, ale zejména z vyhlídky na tu erupci vzteku, až se její otec o všem dozví. A zatajit mu rozhodně nic nemohl.
Právník si dokázal dát dvě a dvě dohromady a vyšly mu čtyři. Falešný fanoušek umění „de Vega“ byl zjevně členem madridského gangu pašeráků, který prostřednictvím neodolatelných gigolů získával nic netušící mladé ženy k tomu, aby pašovaly kokain do USA. Nepochyboval o tom, že jakmile se vrátí do Kolumbie, vypraví se do Madridu a do New Yorku celá armáda španělských a kolumbijských hrdlořezů, aby pohřešovaného „de Vegu“ vypátrala.
Až toho pitomce zajmou, dopraví ho do Kolumbie a předají Cardenasovi. Potom mu pomáhej Bůh. Letizia mu pověděla, že v kabelce měla snoubencovu fotku a doma ve svém bytě v Moncloi ještě jednu, větší. Luz si v duchu poznamenal, že si tu první musí vyžádat zpět a musí získat i tu větší z madridského bytu. Pomohou při hledání toho mizery, který tohle všechno spískal. Předpokládal, že se mladý pašerák nebude ukrývat příliš hluboko, protože netuší, kdo po něm jde, zatím si jen myslí, že přišel o zásilku.
Při mučení prozradí jméno zaměstnance letiště, který v Madridu strčil do kufru kokain. Po jeho plném doznání bude muset New York stáhnout obžalobu. Tak si to alespoň Luz představoval.
Později newyorské úřady zásadně popřely, že by se v kabelce zabavené na Kennedyho letišti nacházela fotografie mladého muže, a ta v Madridu rovněž zmizela. O to se postaral Paco Ortega. Ale popořadě. Luz najal na případ pana Bosemana Barrowa z advokátní kanceláře Manson Barrow, považovaného v oblasti trestního práva za nejlepšího na Manhattanu. Částka, jež pana Barrowa přiměla nechat všechno ležet a vypravit se přes řeku do Brooklynu, byla vskutku impozantní.
Když se však oba muži následujícího dne vra…
