ČÁST TŘETÍ
Útok
KAPITOLA DESÁTÁ
První kořist shodou okolností připadla britské Zvláštní lodní službě; zkrátka byla ve správnou chvíli na správném místě.
Krátce nato, co Kobra vyhlásil „loveckou sezónu“, zaznamenal Global Hawk Sam na oceánu hluboko pod sebou záhadné plavidlo, které dostalo označení „Pašerák jedna“. Sam se snesla do šesti tisíc metrů, zůstala tedy nadále z doslechu i z dohledu, ale její širokospektrý videosnímač si mohl prohlédnout cíl podrobněji. Záběry získaly na ostrosti.
Pašerák jedna byl zjevně příliš malý na to, aby mohlo jít o zaoceánský parník nebo nákladní loď registrovanou u Lloyd’s. Mohla to být velice malá obchodní loď nebo pobřežní loď, jenže se nacházela kilometry daleko od všech pobřeží. Nebo mohlo jít o soukromou jachtu či rybářskou loď. Každopádně Pašerák jedna překročil padesátý pátý poledník ve směru na východ k Africe. A choval se divně.
Postupoval pouze během noci a pak zmizel. To se dalo vykládat jedině tak, že za úsvitu zastavil na místě, posádka přes palubu natáhla plachtu modrou jako mořská voda a loď se celý den jenom houpala na hladině, shora téměř neviditelná. Tento manévr mohl znamenat jediné. Za soumraku potom plachtu stáhli a pokračovali na východ. Naneštěstí pro Pašeráka jedna Sam viděla i ve tmě.
Pět set kilometrů od Dakaru se motorová loď Balmoral obrátila k jihu a plnou parou vyrazila záhadnému plavidlu zkřížit cestu. Jeden ze dvou amerických spojařů se postavil vedle kapitána na můstku, aby mu diktoval směrová data.
Sam, vznášející se vysoko nad pašeráky, vysílala podrobnosti o postupu do Nevady a letecká základna Creech je předávala Washingtonu. Za úsvitu pašeráci vypnuli motory a skryli se pod plachtou. Sam se vrátila na ostrov Fernando de Noronha doplnit palivo a před soumrakem byla zpátky. Balmoral plul ve dne v noci. Pašeráckou loď zadrželi třetího dne za úsvitu, kus jižně od Kapverd a dosud osm set kilometrů od Guineje-Bissau.
Právě se chystala ukrýt pod plachtou na předposlední den na moři. Když její kapitán zpozoroval nebezpečí, bylo už příliš pozdě plachtu rozprostírat nebo ji uklízet a předstírat běžnou plavbu.
Sam vysoko nahoře zapnula rušičky a pašeráckou loď obklopil kužel elektronicky „mrtvého prostoru“, v němž se nedalo vysílat ani přijímat. Kapitán se v první chvíli o vyslání zprávy ani nepokusil, protože nevěřil vlastním očím. Sotva třicet metrů nad hladinou klidného moře k němu uháněl malý vrtulník.
K nevíře bylo hlavně to, že se nacházel mimo dolet. Takový vrtulníček se rozhodně nemohl vydat tak daleko od pevniny a žádné další plavidlo nebylo nikde vidět. Kapitán netušil, že čtyřicet kilometrů přímo před ním pluje Balmoral, dosud schovaný těsně pod obzorem. Když si uvědomil, že se loď chystají zadržet, bylo příliš pozdě.
Jak v takové situaci postupovat, měl naučené nazpaměť. Nejdřív vás bude pronásledovat nezaměnitelný šedý obrys válečné lodě, která bude rychlejší než vy. Předežene vás a vyzve vás, abyste zastavili. Dokud bude válečná loď ještě dostatečně daleko, shoďte na opačné straně paluby balíky s kokainem do moře. Ty můžeme nahradit. Než někdo vstoupí na palubu, uvědomte přes počítač předem připravenou zprávou Bogotu.
A tak kapitán, přestože žádnou válečnou loď neviděl, vyplnil instrukce. Klikl na odeslat, jenže zpráva se neodeslala. Pokusil se použít satelitní telefon, ale ani ten nefungoval. Nechal tedy jednoho ze svých mužů, ať se snaží spojit vysílačkou, a sám vylezl na žebřík za můstkem a zahleděl se vstříc blížícímu se vrtulníku Little Bird. O pětadvacet kilometrů dál, dosud mimo dohled, uháněly rychlostí čtyřiceti uzlů dva RIB s desetičlennými posádkami.
Vrtulník kapitána jednou obkroužil a pak zůstal viset ve vzduchu asi třicet metrů před můstkem. Kapitán viděl, že z něj dolů trčí pevná anténa s tuhou roztaženou vlajkou. Poznával ji. Na ocasu vrtulníku viděl dvě slova: „Royal Navy“.
„Los Ingleses,“ vypravil ze sebe. Pořád ještě mu nebylo jasné, kde je ta válečná loď, Kobra však vydal jasné pokyny: tajné válečné lodě …
