KAPITOLA DEVÁTÁ
Jednotka SEAL amerického námořnictva přestoupila na tajnou bojovou loď sto padesát kilometrů od Portorika, kde na americké základně Roosevelt Roads nabrala podpůrná loď veškerý náklad.
Jednotky SEAL jsou minimálně čtyřikrát početnější než britské SBS. Jejich kmenovým útvarem je Velitelství speciálních námořních operací, pod které spadá dva a půl tisíce lidí, z nichž však jen necelý tisíc se aktivně účastní misí a zbytek tvoří podpůrné jednotky.
Nositelé vytouženého odznaku s trojzubcem jednotek SEAL se dělí do osmi týmů, z nichž každý sestává ze tří čtyřicetičlenných oddílů. Ke službě na motorové lodi Chesapeake byla vybrána jednotka poloviční velikosti, původem z 2. týmu sídlícího na základně Little Creek ve Virginia Beach.
Jejich velícím důstojníkem byl korvetní kapitán Casey Dixon a stejně jako v případě jeho britského protějšku ve východní části Atlantiku šlo o veterána. Jako mladý podporučík se zúčastnil operace Anakonda. V době, kdy velitel jednotky SBS sledoval v severním Afghánistánu jatka v Qala-je džangí, podporučík Dixon právě naháněl al-Káidu v jeskyních Tora Bora v Bílých horách, kde se dostal do vážných problémů.
Dixon patřil k jednotce, která měla přistát na jisté pláni vysoko v horách, jenže jejich chinook schytal spršku kulek z kulometného hnízda ukrytého mezi skalami. Ohromný vrtulník byl smrtelně raněn a začal se divoce naklánět ze strany na stranu, jak se ho pilot snažil ovládnout. Jeden z členů posádky uklouzl na hydraulické kapalině, která se vylila na podlahu, a vypadl ze zadní rampy do mrazivé tmy. Před pádem ho naštěstí zachránilo jistící lano.
Jeden z příslušníků jednotky SEAL, který se nacházel poblíž, loďmistr Neil Roberts, se ho pokusil zachytit a také vyklouzl ven. On však uvázaný nebyl, takže dopadl na skaliska o několik metrů níž. Casey Dixon se zoufale natáhl po Robertsových popruzích, o pár centimetrů je minul a sledoval, jak jeho druh padá.
Pilot opět získal vládu nad vrtulníkem, sice ne natolik, aby ho zachránil, ale podařilo se mu dovléct se ještě o pět kilometrů dál a dosednout s chinookem mimo dostřel kulometů. Loďmistr Roberts však zůstal sám na skále obklopen dvaceti zabijáky z al-Káidy. Jednotky SEAL se pyšní tím, že žádného ze svých mužů, živého či mrtvého, nikdy nenechaly na území nepřítele. Dixon s ostatními tedy přesedli do jiného vrtulníku a vypravili se pro něj, přičemž cestou nabrali oddíl zelených baretů a jeden tým britských SAS. Následné události jsou dnes u jednotek SEAL už legendární.
Neil Roberts dal svým druhům světlicí najevo, že je naživu. Také si uvědomil, že kulometné hnízdo je dosud funkční a připravené bránit veškerým snahám o záchranu ze vzduchu. Ručními granáty osádku hnízda zlikvidoval, ale zároveň prozradil svou polohu. Zabijáci al-Káidy si pro něj přišli. Prodal svůj život velice draho, zabíjel a bojoval až do poslední kulky a zemřel s bojovým nožem v ruce.
Když dorazil záchranný tým, bylo už pro Robertse příliš pozdě, ale ještě na místě zastihl alkáidovce. Následovala osmihodinová přestřelka mezi těsnými skalisky, neboť do oblasti proudily stovky dalších mudžahedínů, aby vypomohli těm šedesáti, kteří původně zaútočili na vrtulník. Zemřelo šest Američanů, dva příslušníci jednotek SEAL byli těžce zraněni. Ti zbylí však v ranním světle napočítali na tři stovky mrtvol nepřátel. Všichni mrtví Američané byli dopraveni domů, včetně těla Neila Robertse.
Casey Dixon nesl tělo do evakuační helikoptéry, a protože utržil povrchovou ránu na stehně, rovněž odletěl do Států a o týden později se zúčastnil smutečního obřadu v kapli na základně Little Creek. Kdykoli mu od té doby padl zrak na zubatou jizvu na pravém stehně, pokaždé si vzpomněl na tu divokou noc mezi skalami Bílých hor.
O devět let později stál za teplého večera východně od ostrovů Turks a Caicos a sledoval, jak jeho muži a jejich výstroj putují z mateřské lodě do nového domova, na bývalou nákladní loď, nyní zvanou Chesapeake. Hlídkující EP-3 ze základny Roosevelt Roads je vyso…
