38
Oranžovo-bílý taxík jezdil po jižní části města skoro hodinu. Jeden muž seděl vzadu a druhý řídil. Jednou zastavili na kávu a podruhé u novinového stánku. Po padesáti minutách hlídkování se vydali ještě dál na jih. Vhodná místa měli vybraná od předešlého večera. Lepší si zvolit nemohli. Obě se nacházela nejvýš tři kilometry od hlavní brány základny, což bylo rozhodující. Sáhár a Ziba byli íránští revoluční gardisté, sloužící nyní v jednotkách Quds. Patřili k malé buňce, jejíž specialitou byly minometné útoky. V Iráku pobývali teprve pět měsíců, ale okolí znali výborně.
Poslední rozkaz obdrželi, když projížděli pouhé tři bloky od prvního odpalovacího místa. Malé auto se prohnalo ulicí plnou smetí a zastavilo u polorozpadlého skladiště. Oba muži vyskočili ven. Motor nechali běžet a otevřeli kufr. Urostlejší Sáhár vytáhl minomet M224 ráže 60 mm. Ten po sestavení vážil necelých dvaadvacet kilogramů. Základnu Sáhár položil přesně doprostřed křídou namalovaného kruhu, který si připravili včera. Obě nohy podstavce umístil na odpovídající značky. Šroubový nastavovací mechanismus elevace a nastavení hlavně měli také dopředu zaaretovaný. Sáhár poodstoupil od minometu a cestou zpátky ke kufru minul Zibu, který ke zbrani pospíchal s minami v obou rukou.
Sáhár si oblékl silné kožené rukavice a také vzal dva kusy munice. Podnikli už desítky útoků, ale na hlavní základnu pálili jenom jednou, a to před několika měsíci. S nasazením života zjistili, že Američané mají velice účinný radar pro zjišťování nepřátelských palebných postavení. Při jedné z prvních akcí měli ostřelovat letištní ranvej těsně před tím, než na ní přistane nákladní letadlo. Sestavili zbraň, spustili do hlavně minu a ta odsvištěla pryč. Stáli na místě a čekali na explozi. Když se po několika vteřinách ozvala, v euforii tleskali a smáli se. Sáhár se právě chystal vypálit další minu, když uslyšeli hvízdání dělostřeleckého granátu, který letěl směrem k nim. Zachránila je pouze nedaleká stoka, do které se oba vrhli, než dopadl první ze šesti granátů. Jejich auto bylo úplně zničeno. Sáhár přežil a poučil se.
Dnes Sáhár a Ziba projevovali méně nadšení pro splnění rozkazu než obvykle. Člověk z Hizballáhu jim řekl, co od nich očekává, a byl to náročný úkol. Vypálit šestkrát z jednoho minometu trvá skoro dvacet vteřin. Američané tedy budou mít víc než dost času odpovědět mnohem těžší municí. Sáhár a Ziba namítli, že jeho plán nevyjde, a on okamžitě zpochybnil jejich oddanost. Dokonce i jejich odvahu. To Sáhár ani Ziba nemohli připustit, a tak slíbili, že rozkaz splní. V noci nemohli spát a dohodli se, že čtyři miny budou stačit. Potom odjedou na další stanoviště a vypálí ještě dvakrát.
Sáhár se vrátil k minometu a podíval se na svého přítele, který kývl, že je připraven. Sáhár do hlavně spustil minu a oba ustoupili. Zazněla hlasitá rána a střela vylétla k obloze. Gravitace ji během vteřiny stáhne nazpátek a mina dopadne na zem, snad někde poblíž hlavní brány základny. Ziba odpálil druhou minu. Po ní následovaly ještě dvě a potom Sáhár do jedné ruky uchopil horkou hlaveň a do druhé dvounožku. Naložil dvaadvacet kilo kovu do kufru a pospíchal za volant. Právě když dosedl, uslyšel zlověstné svištění blížícího se granátu. Vší silou dupl na plyn a malá toyota vyrazila. O vteřinu později přišla exploze, která otřásla zemí několik bloků do všech stran. Střepina roztříštila zadní okno, ale auto ujíždělo dál.
Ziba seděl na předním sedadle vedle Sahara. Podívali se jeden na druhého a nervózně se zasmáli. Ve čtyřiadvaceti a pětadvaceti letech v podobných situacích stále dokázali najít špetku humoru. Po osmi blocích zastavili u druhého stanoviště. Sáhár sestavil minomet a Ziba přinesl dvě miny. Sáhár zbraň umístil na značky a převzal od Ziby jeden kus munice. Potom na přítele kývl, že může pokračovat. Ziba minu sevřel oběma rukama a nasměroval ji pozadu do hlavně. Šedesátimilimetrová střela velkou rychlostí odletěla.
Ulice byla špinavá a asfalt skoro úplně pokrývala vrstva písku…
