3
Puerto golfito, Kostarika
Uplavat zhruba osm set metrů k jachtě mu trvalo necelých dvanáct minut. Rapp by to dokázal i rychleji, ale utajení bylo důležitější než rychlost. Obkroužil příď a z vody mu při tom vyčnívala jen hlava. Ze dvou okének v boku lodi se šířilo matné světlo, za ostatními nadále panovala tma. Vzhledem k zatažené obloze byla viditelnost téměř nulová. Rapp si sundal brýle, šnorchl i ploutve. Postupně je uložil do pytle a ten uvázal k řetězu kotvy těsně pod hladinu. Podél pravoboku se blížil jachtě, přičemž pozorně poslouchal, zda se Garret nebo jeho manželka nepohybují po palubě. Když doplaval k zádi, zůstal na místě a pohledem zkontroloval plošinu pro plavce. Na délku měla čtyři a půl metru a na šířku dva metry. Důležitější ovšem bylo, že plošina z týkového dřeva byla prázdná.
Za posledních patnáct let Rapp strávil hodně času ve vodě a kolem ní. Z hlediska tajných operací voda nabízela mnoho pozitiv, ale měla jednu velkou nevýhodu. Za poměrně tichých nocí, jako byla tato, se hluk dokázal bez větších problémů šířit na dlouhé vzdálenosti. Nyní, jak Rapp zaznamenal, bylo slyšet jen pleskání vln o trup lodi a občasné zařinčení řetězu o stěžeň některé z lodí kotvících v přístavu.
Zvolna se vytahoval z vody, dokud trupem nespočinul na týkové plošině. Jachta byla dost velká, takže se nemusel obávat, že ji rozhoupe. Největší strach měl z toho, že by ho mohl zahlédnout nějaký nespavec z blízkého plavidla. Několik minut soustředěně poslouchal a sledoval plachetnici a výletní jachtu o několik set metrů blíž k pobřeží. S uspokojením zaznamenal, že se nikdo nedívá, a vylezl na plošinu. Zůstal na břiše, položil hlavu na předloktí a nehýbal se.
Tuhle chvíli si v myšlenkách přehrával dlouhé měsíce. Představoval si různé scénáře Garretova setkání se smrtí – některé byly přijatelnější než jiné. Jako ostřílený praktik nestál o nepředvídatelné zvraty. Neriskuj. Udeř, než si oběť uvědomí, co se děje, a zmiz. Jiná jeho část však toužila spatřit hrůzu v Garretových očích. Ten člověk byl nechutný sobec, který spal naprosto klidně, ačkoli se podílel na zabití nevinných lidí a zmrzačil a psychicky poznamenal mnoha dalších. Zkrátit jeho trápení by znamenalo, že z toho vyvázne příliš snadno.
Analýza všech aspektů operace musela probíhat s ohledem na dva hlavní cíle. Garretově ženě se nesmělo nic stát a jeho smrt musela vypadat jako nehoda. Vzhledem k pokročilosti soudní medicíny to nebyly snadné úkoly. Rapp se od počátku zaměřoval na Garretovu slabost pro jachtink. Tisíce lidí každý rok zemřou při lodních nehodách – nabízela se srážka, požár, utonutí, smrt elektrickým proudem nebo prosté zmizení.
Rapp pečlivě pročítal každé nové výzvědné hlášení ze západního pobřeží a hodnotil je ve světle uvedených možností. Po čase se začal rodit plán. Aby si ověřil údaje, Rapp se soukromým letadlem vypravil do San Diega. Přiletěl po setmění a odletěl před rozbřeskem. Z balkonu pronajatého bytu celou noc sledoval přístav, kde kotvila Garretova jachta. Noční pozorování Rappovi potvrdilo existenci slabého místa, jež vysvítalo z výzvědných zpráv.
Několik měsíců zvažoval přes deset způsobů Garretova zabití, ale po zralé úvaze výběr zúžil na dva. Když se dozvěděli, že Garret plánuje plavbu na nové lodi, bylo rozhodnuto. Ačkoli Rapp řekl Riverové, že akci provede ona, stále v mysli rozehrával dva scénáře. Garretovu smrt si představoval tak často, že mu připadala skoro jako vzpomínka.
Kdykoli zavřel oči, viděl sám sebe na místě, kde se právě nacházel – na plošině pro plavce u zádě jachty, jejímž majitelem byl Stu Garret. Pokud zůstane ležet, nikdo si ho nevšimne. I v měsíčním světle by ho pozorovatel považoval za srolovanou nepromokavou plachtu. Za noci, jako je tato, byl skoro neviditelný. Teď zbývalo jen počkat na Garreta.
