Střežit a bránit (Vince Flynn)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

30

Vrtulník Mi-24 ruské výroby se přiřítil ke starověkému městu Ninive a obkroužil je. Ášání si prohlížel trosky asyrské metropole a uvažoval o své vlasti a jejím místě v dějinách. Nepamatoval si všechna fakta, ale věděl, že hlavní město Asýrie padlo přibližně tisíc let před prorokovým příchodem. Město rozvrátili Médové a Babyloňané, které později porazil Kyros Veliký. Doby, kdy Peršané ovládali území od Středozemního moře po dnešní Indii, dávno pominuly. Jakékoli naděje, že by mohli obnovit zašlou slávu, byly zjevně liché. Vzhledem k nedávnému vývoji budou mít štěstí, pokud se jejich země ještě nescvrkne.

Ášání si již nějaký čas uvědomoval, že vláda je v daleko složitější situaci, než si připouští. Jeho kolegové z Nejvyšší bezpečnostní rady buď neměli přehled o posledních událostech, nebo se obklopili patolízaly, kteří jim sdělovali pouze to, co chtěli slyšet. To byl zcela jistě Amatulláhův případ. Prezident věřil vlastní propagandě a domníval se, že k tomu dokáže přimět i ostatní.

Debakl v Organizaci spojených národů byl znát. O věci jednala Rada bezpečnosti a americké tvrzení, že se Írán snaží utajit domácí nepokoje, vyvolalo ještě další reakce. Chabá obrana ministra zahraničí Saléhího, že Američané důkazy zfalšovali, jenom přilila olej do ohně. Saléhího protesty tváří v tvář ministryni Wickové a její záplavě informací připadaly nemístné i Ášánímu. Články zahraničních novinářů poprvé od revoluce zpochybňovaly schopnost teheránské vlády udržet se u moci. V severních provinciích vypukly protesty a Ášáního lidé hlásili, že také v hlavním městě panuje výbušná nálada.

Nejvyšší vůdce se jako obvykle vytratil a raději se zaměřil na náboženské záležitosti. Ášání měl podezření, že se nejvyšší vůdce distancoval od potopení lodi, čímž Amatulláhovi poskytl lano, které mu poslouží buď k záchraně, nebo k oběšení. Ášáního napadlo, že se nejvyšší snaží upevnit svou pozici duchovního vůdce natolik, aby jí neotřásla ani Amatulláhova neschopnost obstarat zahraniční podporu a udržet vládu nad íránskými spoluobčany. Přes noc došlo k několika útokům zápalnými bombami na banky. Amatulláh nařídil pohotovost bezpečnostních služeb a rozkázal, aby zatkly každého, s kým budou sebemenší potíže.

Vrtulník přešel do vodorovného letu a pak zvolna sestupoval k parkovišti u řeky. Ášání se podíval doprava a spatřil záda Imáda Muchtára, který vyhlížel z okénka na pravé straně a mluvil do mobilního telefonu. K dovršení všeho špatného si teď Amatulláh nechal od Muchtára radit. Vůdce polovojenského křídla Hizballáhu byl užitečný coby nástroj pro určité operace, ale jako konzultant íránského prezidenta v době mezinárodní krize se rozhodně nehodil. Měl příliš omezený obzor na to, aby dokázal poradit v komplikovaných záležitostech. Bez ohledu na události v Organizaci spojených národů doporučoval zahájit útoky proti Izraeli a Americe. Když chtěl Ášání znát důvod, Muchtár odpověděl, že bez ohledu na odpovědnost přišlo zničení isfahánského komplexu těmto dvěma zemím vhod, a tak musejí být potrestány. Protože u Ášáního nepochodil, obrátil se Muchtár přímo na Amatulláha a řekl mu, že výpad proti Židům a Američanům si obyčejní Íránci vyloží jako důkaz jejich viny.

„A co když přijde protiútok?“ zajímal se Ášání.

Muchtár ho přejel povýšeným pohledem a zavrtěl hlavou. „Nechtějí s námi bojovat. Věřte mi.“

Ášání se při vzpomínkách na včerejší setkání nemohl zbavit nepříjemného pocitu, že Amerika podnikne odvetné kroky. Ani jediný člen nejvyšší rady si neuvědomoval, na jak tenkém ledě se pohybují. Ášání ve vzduchu cítil problémy. Občané se bouřili. Stále víc žen se líčilo a nosilo značkové oblečení, které odhalovalo víc kůže, než se duchovním zamlouvalo. Schylovalo se k policejnímu zákroku a Ášání měl podezření, že tentokrát po něm lidé vyjdou do ulic demonstrovat proti brutální vládní politice. Amatulláh udělá cokoli, aby svou úžasnou revoluci udržel v chodu. Nic jiného neměl. Nic jiného neznal. Prožil s ní příliš dlouhý čas a stála ho příliš mnoho úsilí, než aby ji nechal padnout, i kdyby se už zachránit nedala.

Když s sebou Amatulláh na tak choulostivou misi vzal Muchtára, jen tím potvrdil svoje zoufalství. Ti dva spolu něco chystali a Ášání si byl jistý, že ať to bude cokoli, jen to zhorší situaci. O neobvyklém členovi svého doprovodu se dozvěděl teprve dnes ráno. Okamžitě volal do prezidentského paláce, aby zjistil důvod. Když se z telefonu konečně ozval Amatulláh, řekl Ášánímu, že Muchtár potřebuje mluvit s velitelem Hizballáhu v Mosúlu. Ten prý získal důležité informace o tom, že Američané podpořili akci MEK v isfahánském zařízení. Ášání uvažoval, co všechno se mohlo přihodit poté, co v půl jedné v noci odešel z prezidentského paláce. Amatulláh celý večer trval na tom, že důkazy předložené v OSN Američané zfalšovali, což podle něj dokazovalo, že zařízení zničili s pomocí neviditelných bombardérů. Teď najednou obrátil a prohlašoval, že šlo o sabotáž. Nedávalo to smysl.

Vrtulník přistál na skoro prázdném parkovišti.

Muchtár Ášánímu podal ruku a řekl: „Pamatujte si, že Alláh přeje odvážným. Má s námi velké plány. Proto jsme přežili útok v Isfahánu.“

„Alláh je veliký.“ Ášání vystoupil z vrtulníku a zamířil k šéfovi své ochranky, který přiletěl už včera večer a koordinoval bezpečnostní opatření s lidmi z Oddělení 9000 – skupiny verbované, cvičené a financované šíitskými povstalci v Iráku. Muži z místní šíitské domobrany měli zajišťovat dopravu a ochranu během schůzky. Všichni měli černé kukly. Ášání se pozdravil s velitelem ochranky a pak se obrátil k Američanovi, se kterým se již dříve dvakrát setkal.

Muž ze CIA o krok postoupil a natáhl paži. „Ministře Ášání, díky, že jste přiletěl.“

„Pane Ridley,“ odpověděl Ášání dokonalou angličtinou, „vy jste měl mnohem delší cestu než já.“ Potřásl muži rukou.

„To je pravda,“ uznal Ridley, „ale stejně si vážím vaší dobré vůle.“

„A já oceňuji dobrou vůli ředitelky Kennedyové. Mlčení jenom plodí další nedorozumění.“ Ášání zaznamenal, že se Ridley dívá přes jeho rameno. Ohlédl se a spatřil odcházejícího Muchtára. Terorista držel objemný kufřík a pospíchal na druhou stranu parkoviště. Tam nastoupil do modro-bílého policejního SUV, obklopeného z obou stran pickupy s kulomety na korbách. Za zbraněmi stáli muži zákona v Černých kuklách.

„Kdo to je?“ zajímal se Ridley.

Ášání si chvíli pohrával s myšlenkou, že by americkému špionovi řekl pravdu. FBI Muchtára zařadila na seznam nejhledanějších teroristů. Muž ze CIA by nejspíš mohl požádat o okamžitý letecký útok. Třebaže by se Ášánímu značně zjednodušil život, kdyby Muchtár zemřel, rozhodl se neodpovídat a místo toho položil vlastní otázku.

„Ředitelka Kennedyová už čeká?“

Ridley dál sledoval druhého muže, jehož kolona se mezitím rozjela. Doufal, že toho člověka někdo ze Stilwellových lidí vyfotil. „Ano. Jakmile jí zavolám, že jsme na cestě, vyrazí taky.“

„Dobře. Těším se, až si s ní promluvím.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024