KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ
Past
Poté, co jeho nechráněnou kůži spalovaly bodavé sluneční paprsky, voda v potoce na Dextera působila jako balzám. Byl to však nebezpečný živel, neboť jeho rychlost zvolna narůstala, jak betonovým korytem plynul k moři.
V místě, kde se do vody ponořil, by ještě dokázal vylézt na opačné straně. Byl však příliš daleko od místa, kam se potřeboval dostat, a z dálky slyšel psy. Navíc si z pozorovatelny na kopci a již dříve na leteckých fotografiích vyhlédl jistý strom.
Posledním kusem nevyužitého vybavení byla malá kotva na šestimetrovém laně. Zatímco se nechal unášet křivolakým korytem, uvolnil její tři hroty, zajistil je v roztažené poloze a ovinul si smyčku lana kolem pravého zápěstí.
Za dalším ohybem proudu před sebou spatřil strom. Stál na břehu, který byl blíže k letišti, a dvě jeho těžké větve se skláněly nad potok. Když se Dexter blížil ke stromu, vzepjal se nad hladinu, máchl rukou a hodil kotvu vysoko nad sebe.
Uslyšel náraz, jak se kov zarazil do rozsochy mezi větvemi, projel pod stromem a vzápětí ucítil bolest v pravém ramenním kloubu, když se zachycené lano napnulo a on se přestal pohybovat s rychlým proudem.
Přitáhl se na laně zpátky, sunul se do strany, dokud nedospěl ke břehu, a vyzdvihl trup z potoka. Tlak vody povolil, neboť se mu opírala jen do nohou. Volnou rukou zašátral v hlíně a trávě a vyvlekl zbytek těla na pevnou zem.
Kotva nebyla mezi větvemi vidět. Natáhl se co nejvýše, přeřízl lano nožem a nechal je viset nad vodou. Věděl, že se nachází zhruba sto metrů od místa, kde si před čtyřiceti hodinami připravil otvor v plotě kolem letiště. Nezbývalo mu než se tam doplazit. Nejbližší psi byli stále kilometr a půl od něho a na druhém břehu. Nakonec si najdou most, ale ještě to chvíli potrvá.
Když před dvěma dny ležel ve tmě u plotu, vyštípal do něj svislou a vodorovnou štěrbinu. Ty představovaly dvě strany trojúhelníka, ovšem poslední drát mezi nimi nechal netknutý, aby se otvor nerozevřel. Kleště protlačil do vysoké trávy na druhé straně a tam je teď také našel.
Obě štěrbiny uzavřel tenkým vázacím drátem potaženým zeleným plastikem. Nyní mu netrvalo ani minutu zase jej rozmotat; ozvalo se tiché cvaknutí, když přeštípl poslední drát, a pak se protáhl na druhou stranu. Vleže se na břiše obrátil a opět otvor zamaskoval. Z deseti metrů by si jej nikdo ani nevšiml.
Na farmě peoni sekali trávu na nevyužitých plochách a krmili jí dobytek, avšak po obou stranách přistávací dráhy dorůstala do výšky třiceti centimetrů. Dexter vyhledal kolo a další věci, které ukradl, oblékl se, aby ho nespálilo slunce, a nehybně vyčkával. Uslyšel, že kilometr a půl od něho, za plotem, psi našli zakrvácené šaty.
V té době major van Rensberg za volantem svého landroveru dorazil k bráně sídla, kde již podle jeho rozkazu čekali odpočinutí strážci. Jejich malé nákladní auto zastavilo u zdi a muži, vyzbrojení poloautomatickými puškami M-16, seskočili na zem. Zatímco se brána otevírala, mladý důstojník je sešikoval do řad. Oddíl proběhl bránou a bleskově se rozmístil po parku. Van Rensberg vykročil za nimi a přístupová cesta se uzavřela.
Schody, po nichž McBride vystoupil na terasu s bazénem, byly přímo před nimi, ale Jihoafričan zamířil doprava a obešel ji. McBride spatřil vchod pod úrovní terénu a troje elektricky ovládaná vrata podzemních garáží.
Na místě čekal majordomus a uvedl je dovnitř. Šli za ním klesající chodbou kolem dveří do garáží, vyšli po schodišti a octli se v obytné části sídla.
Srb čekal v knihovně. Ačkoli bylo příjemné pozdní odpoledne, dal přednost ústraní před okázalými projevy statečnosti. Seděl u konferenčního stolku a před sebou měl šálek černé kávy. Pokynul oběma příchozím, aby se posadili. Za ním se tyčil osobní strážce Kulac, zády ke stěně s nikdy neotevřenými prvními vydáními, a byl ve střehu.
„Hlášení,“ řekl Žilić bez průtahů. Van Rensberg musel zahanbeně přiznat, že kdosi bez cizí pomoci pronikl do jeho pevnosti, v přestrojení za latinskoamerického dělníka se dos…
