TĚŽAŘSKÉ SPOLEČNOSTI A VELKÉ FIRMY
Protože velké firmy nemusejí vysvětlovat své postoje interpelujícím poslancům, dokázaly své názory na konflikt mezi Nigérii a Biafrou a zapojení do něj tajit daleko efektivněji než vláda. Role velkých firem a zejména ropy zůstává dodnes obestřena tajemstvím a její výklady se značně liší.
Zahraniční investice v předválečné Nigérii byly převážně britské. Celková suma byla odhadnuta na šest set milionů liber, přičemž třetina směřovala do Východní oblasti. A podstatnou část tvořily investice do těžby ropy.
Mezi zájmy těžařů a ostatními finančními a obchodními zájmy Britů v Nigérii existoval zásadní rozdíl. Investice do ropy mířily převážně na východ a jen menší část obdržel zbytek Nigérie. Ve všech ostatních oborech dostal východ menší podíl a většinu získala federace. Odhaduje se, že do ropného průmyslu bylo investováno kolem dvou set milionů liber.
Ačkoli Biafřané později prohlašovali, že velké firmy a těžařské společnosti od začátku podporovaly Lagos, spíše se zdá, že se zprvu držely stranou a přály si neutralitu zachovat. Vleklá válka jim bránila ve vydělávání peněz na obou stranách, a protože docházelo k poškozování, ničení či zabavování jejich zařízení oběma účastníky konfliktu, jejich obchodní zájmy utrpěly, a přece tyto firmy byly terčem výčitek znesvářených stran častěji než diplomaté, kteří přišli s politikou podpory Gowona, pro niž se britská vláda rozhodla.
Jakékoli přiklonění obchodních firem, přímé nebo nepřímé, k jedné straně nigerijské války zůstává dodnes nejasné. Sdružením všech britských podniků v západní Africe je vlivný Západoafrický výbor se sídlem v Londýně a je příznačné, že tento výbor se vždy řídí politikou britské vlády pro tuto oblast, jakmile je taková politika odsouhlasena.
Základním cílem velkých společností je těžit, obchodovat a dosáhnout zisku, takže potřebovaly, aby se válka odbyla bez průtahů. Není však docela pravda, že jejich naftařským a dalším zájmům vyhovovalo rychlé zničení Biafry. Na začátku války obchodníci v soukromých rozhovorech říkali, že jim na výsledku příliš nezáleží, rozdělení firem na dvě pobočky, jednu nigerijskou a druhou biaferskou, by jim nezpůsobilo velký nárůst výdajů, a pokud tyto dvě země budou žít v míru, obchody můžou pokračovat jako dosud. Jen si nepřáli vleklou válku.
Obzvlášť důležité to bylo pro těžařské společnosti. Ropa ze Středozápadní oblasti Nigérie se nevyváží přes středozápadní pobřeží, ale teče ropovodem přes deltu Nigeru do Port Harcourtu v Biafře, kde se slévá s ropou proudící z biaferských nalezišť a dalším ropovodem pokračuje k terminálu tankerů na ostrově Bonny. Když se Biafra odtrhla od Nigérie a Nigerijci zahájili její blokádu, přestala proudit biaferská i středozápadní ropa. To se dotklo anglicko-holandského konsorcia Shell-BP, které drželo většinu koncesí v obou oblastech.
V srpnu 1967 Biafřané vyslali do Londýna silnou vyjednávací dvojici sestávající z předsedy nejvyššího soudu Louise Mbanefa a profesora Eniho Njokua, aby se pokusila přimět britskou vládu k přehodnocení stávající pronigerijské politiky. Tato dvojice celé tři týdny seděla v hotelu Royal Garden a hovořila s neustále přicházejícími státními úředníky a obchodníky ze Západoafrického výboru. Výsledkem bylo jisté zaváhání Úřadu pro záležitosti Britského společenství. Bylo známo, že výbor kvůli svým obchodním zájmům tlačí úřad přinejmenším k přísné neutralitě. To se v prvních deseti zářijových dnech překvapivě rychle změnilo. Později se ukázalo, že právě v této době měli Banjovi spiklenci zavraždit Ojukwua. Jeden zasvěcený Angličan vypověděl, že hned na začátku září z Lagosu dorazila jistá zpráva, která Whitehall přiměla vrátit se k politice podpory generála Gowona, a v tomto smyslu byli informováni také obchodníci. Biaferská dvojice zjistila, že její rozhovory nikam nevedou, a odjela. Od té doby Úřad pro záležitosti Britského společenství a londýnská City postupovaly ve vzájemné shodě, třebaže obchodníky ve druhé polovině roku 1968 trápi…
