Epilog
Předchozí kapitola byla napsána v lednu 1969. Všechny ostatní kapitoly druhé části byly doplněny o údaje až do prosince téhož roku.
Závěr úpravy nepotřeboval, protože válka ustrnula na mrtvém bodě a všechna tvrzení zůstávala v platnosti. Na konci prosince nigerijský čtvrtý „závěrečný útok“ nepřinesl žádné změny. Lord Carrington, stínový ministr obrany britské konzervativní opozice, zavítal na týden do Biafry jako první konzervativní politik na průzkumné misi po dvou a půl letech. Po návratu 22. prosince prohlásil, že konec války je v nedohlednu.
Ve druhém lednovém týdnu 1970 Biafra padla. Přišlo to docela nečekaně. Jeden oddíl na jižní frontě neunesl vyčerpání a nedostatek munice, beze slova svlékl uniformy a zmizel do buše. Nigerijci nijak nereagovali a schopný velitel by dokázal počínající rozklad zastavit. Jenže biaferský velitel schopný nebyl a mezery ve svých liniích si nevšiml. Vojáci po obou stranách trhliny dostali strach a rovněž utekli. Zanedlouho se mezera rozšířila na celou obrannou linii od Aby po okpualský most.
Nigerijské hlídka se v obrněném voze vydala na sever, a když nenarazila na žádný odpor, ujížděla pořád dál. Během jediného dne se fronta zhroutila. Zbývající část biaferské12. divize se rozprchla. 14. divize se mezi okpualským mostem a Nigerem ocitla v obklíčení. Také zde vyčerpaní vojáci mizeli do buše. Nigerijská 3. divize plukovníka Obasanja pronikla do srdce biaferské enklávy a mířila k letišti v Uli.
Nenarážela na žádný odpor. Vojákům po týdnech hladovění nezbývaly síly na boj.
Na posledním zasedání vlády 10. ledna generál Ojukwu (do této hodnosti byl povýšen v roce 1969) ještě jednou vyslechl své poradce. Jejich doporučení bylo téměř jednohlasné. Zůstat a zemřít by bylo zbytečné; zůstat a bojovat z buše by způsobilo další utrpení veškerému obyvatelstvu.
Večer po setmění Ojukwu odjel do Uli, kam už z jižní fronty doléhala nigerijská dělostřelba. S nepočetnou skupinou spolupracovníků nasedl do biaferského stroje L-1049 Super Constellation a odletěl do osamělého exilu. Brigádní generál Effiong, který se stal úřadující hlavou státu, o čtyřiadvacet hodin později dohodl podmínky kapitulace. Dlouhý boj skončil.
Východně od řeky Niger byla Biafra coby někdejší Východní oblast rozdělena do tří států na základě Gowonova výnosu z května 1967, který se stal impulzem k vyhlášení nezávislosti. Na jihu vznikl stát Rivers, v jehož čele stanul vojenský guvernér Diete-Spiff. Na jihovýchodě byl vytvořen Jihovýchodní stát a jeho hlavou se stal plukovník Essuene. Igbové, nejvýznamnější národ Biafry, se museli spokojit s miniaturním Středovýchodním státem. Jeho guvernérem byl jmenován Igbo Ukpabi Asika a jeho vláda proslula nebývalou zkorumpovaností. Nakonec byl v srpnu 1975 odvolán a požádán, aby se podrobil veřejnému vyšetřování.
Po válce se zdálo, že Nigérie prosperuje. Příjmy z ropy rostly a v roce 1973 se její cena na světových trzích zdvojnásobila a poté ještě jednou, když Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) využila ropné závislosti Západu.
V Londýně si nigerijský režim získal značnou popularitu tím, že podstatnou část své produkce vyvážel do Británie. Pro britský tisk, jako obvykle sledující vládní linii, se Yakubu Gowon stal bezmála světcem. Vyjadřovat se o něm nebo o Nigérii kriticky se napříště nenosilo.
Ke konci Gowonovy vlády se začaly projevovat neblahé důsledky jejího špatného hospodaření. Lagoský přístav ucpaly více než čtyři stovky lodí, čekajících na vyložení, přestaly fungovat telefony, ve veřejných službách zavládl chaos a nikdo celé roky neopravoval cesty. Nakonec začaly negativní články na adresu Gowonova režimu vycházet dokonce i v britských novinách.
Devětadvacátého července 1975, devět let poté, co přes Ironsiho mrtvolu nastoupil k moci, byl Gowon během své účasti na summitu Organizace africké jednoty v ugandské Kampale svržen. Do čela státu se díky slibu, že vymýtí korupci, dostal generál Murtala Mohammed, který okamžitě odvolal guvernéry všech dvanácti států a jme…
