KAPITOLA DRUHÁ
Puč, který nevyšel
Na prvních čtrnáct dní roku 1966 se nejspíš připravovaly dva převraty. Důkazy pro převrat, který se neuskutečnil, jsou převážně nepřímé, ale pozdější tvrzení, že kvůli puči z 15. ledna se nekonal další 17. ledna, jsou jistě velmi uvěřitelná.
Druhý puč měl začít krátkou hrůzovládou v deltě Nigeru ve Východní oblasti, vedenou studentem univerzity ve městě Nsukka Isaakem Borem, který pro tento účel obdržel dostatečné prostředky. Díky ní by premiér Balewa získal záminku vyhlásit na východě výjimečný stav. Současně by podle obvinění, která byla později vznesena na západě, jednotky pod velením důstojníků ze severu podnikly „brutální výpad“ proti opozičním elementům (tedy UPGA) v oblasti. Tato akce by zlomila opoziční stranu UPGA a zároveň posílila Akintolovu premiérskou pozici v oblasti, která ho nyní nenáviděla, a zajistila NNA Ahmadu Bella úplnou kontrolu nad Nigérií.
Byla podniknuta řada kroků, jež této verzi zjevně nasvědčují. 13. ledna se Ahmadu Bello, který byl na pouti do Mekky, vrátil do severního hlavního města Kaduny. Nazítří se uskutečnila tajná schůzka mezi ním, Akintolou, který na jeden den přiletěl na sever, a velícím důstojníkem 1. brigády, Akintolovým stoupencem ze západu brigádním generálem Ademulegunem. Již dříve federální ministr obrany, člen NPC ze severu, nařídil vrchnímu veliteli generálmajoru Ironsimu, aby si vybral zbylou dovolenou; na dovolenou musel také generální inspektor policie Louis Edet, rovněž z východu; náměstek generálního inspektora M. Roberts, pocházející ze Západní oblasti, byl poslán do předčasného důchodu a nahrazen Hausou Kamem Salemem, který by tak k 17. lednu ovládl federální policii. Prezident dr. Azikiwe byl v Anglii na ozdravném pobytu. Pokud šlo o spiknutí, neuspělo jen proto, že je předešel jiný puč, připravovaný stejně tajně skupinkou nižších důstojníků zejména z východu, ale nikoli pouze odtamtud.
V Kaduně byl vůdcem skupiny major Chukwuma Nzeogwu, muž s levicovými sklony, idealista a Igbo ze Středozápadní oblasti, který strávil celý život na severu a hauštinu ovládal líp než igboštinu. Večer 14. ledna tento bystrý, ale nevyzpytatelný vrchní instruktor Nigerijské akademie obrany v Kaduně vedl malý oddíl vojáků, většinou Hausů, ven z města na údajně rutinní cvičení. Když dorazili k okázalé rezidenci Ahmadu Bella, Nzeogwu vojákům oznámil, že přišli Bella zabít. Nic nenamítali. „Měli nabito… Kdyby nesouhlasili, mohli mě zastřelit,“ vyprávěl později (West Africa, 29. ledna 1966.). Vyvrátili bránu, zneškodnili tři Bellovy strážce a sami přišli o jednoho muže. Jakmile byli na pozemku, ostřelovali palác minomety; pak Nzeogwu hodil granát na hlavní vchod, přičemž stál moc blízko a poranil si ruku. Uvnitř pak zabili Bella se dvěma nebo třemi sloužícími. V Kaduně další oddíl pronikl do domu brigádního generála Ademuleguna a zastřelil ho i s manželkou v posteli. Třetí skupina zabila plukovníka Shodeindeho, jorubského zástupce velitele akademie obrany. Tím krveprolití na severu skončilo.
Odpoledne 15. ledna Nzeogwu promluvil v kadunském rozhlasu a oznámil posluchačům: „Našimi nepřáteli jsou političtí kšeftaři, podvodníci, lidé na vysokých i nízkých postech, kteří berou úplatky a vyžadují deset procent, ti, kteří chtějí tuto zemi udržet navždy rozdělenou, aby zůstali ve svých úřadech jako ministři a vlivní paraziti, zastánci kmenového uspořádání a nepotismu, ti, kvůli nimž naše země působí v mezinárodních kruzích jako neškodný obr.“ Později soukromě dodal: „Naším cílem bylo změnit naši zemi a učinit z ní místo, které můžeme hrdě prohlásit za svůj domov, ne vést válku… V této fázi jsme se naprosto nezabývali kmenovými úvahami.“
V Lagosu puči velel major Emmanuel Ifeajuana, mladý Igbo, který se již dříve proslavil coby sportovec. Pár hodin po setmění do města přijel s několika nákladními vozy plnými vojáků z kasáren v Abeokutě. Malé oddíly se rozptýlily po celém Lagosu a pátraly po svých cílech. Zabiti byli tři vysocí armádní důstojníci původem ze se…
