krimi

Seděl jsem nahoře na stromě a pozoroval haciendu. Za závěsy na oknech obývacího pokoje bylo světlo. Čas od času tamtudy přešel stín. Pofferi, pak Jones. Ostatní část domu byla temná. Nic se nedělo, ale já čekal, dokud světlo nezhaslo a neobjevilo se jiné ve dvou ložnicích. Počkal jsem, až i toto světlo zhaslo, pak jsem slezl dolů a šel do chaty. / Zatímco jsem hlídal, procvičoval jsem důvtip. Zavrhl jsem prvotní…

Více
  • 7. 3. 2025

IV. / Otevřel jsem dveře do kanceláře a napochodoval dovnitř. Jack Kerman chrněl v lenošce u okna. Paula seděla u mého stolu a přehrabovala se ve stovce kartiček: evidence, která nám umožňovala, abychom měli prst na tepu toho, co se děje v Orchid City, která nám řekla, kdo je kdo, kdo se zdržuje ve městě a kdo odjel, kdo se s kým oženil atakdál. / Přestože se o kartičky neustále staraly čtyři dívky, Paula trvala na…

Více
  • 7. 3. 2025

Bromhead se díval ve svém pokoji na pozdní noční televizní show, když náhle zazvonil telefon. Zvedl sluchátko a podle sípavého dechu poznal, že mu volá Solly Marks. / “To je Jack?” / “U telefonu,” řekl Bromhead. / “Zítra večer v šest budu v hotelu Franklin.” Spojení se přerušilo. / Bromhead odložil sluchátko. Vstal a vypnul televizor. Chvíli zůstal stát a uvažoval. To může znamenat jednu ze dvou možností. Uplynuly…

Více
  • 7. 3. 2025

2. / Ostrov Hermit byl větší, než si Corridon představoval. Kreslil si jej jako skalnatou plošinu o rozměru nějakých dvou set metrů, nad níž se tyčí dům, avšak když motorový člun vplul do skvěle utajeného přístaviště, Corridon se podíval nahoru a uviděl, jak se nad ním ve tmě zvedají vysoké strmé útesy, krve by se v něm nedořezal. Špičatá rozeklaná skaliska mu napověděla, co měla Ann na mysli, když… / …

Více
  • 7. 3. 2025

Když jsem otevřel dveře svého bytu a nejistě vešel do obýváku, uviděl jsem ho, jak sedí v mém oblíbeném křesle, nohu přes nohu, s rukama v klíně, uvolněný a v pohodě. / Mohlo mu být mezi pětapadesáti a pětašedesáti. Husté sněhobílé vlasy měl bezvadně upravené, celý byl jako ze škatulky: šedý oblek, bílá hedvábná košile, vázanka Pierre Cardin, vyleštěné černé střevíce. Obličej jako by měl… / ?…

Více
  • 7. 3. 2025

Když letoun zakroužil nad Eastonvillem, spatřil Cade nad severním koncem města vznášející se oblak kouře. Počítal s tím, že závěr letu bude ošklivý, ale že to dopadne takhle zle, si přece jen nemyslel. Strach, který v něm hlodal, za tři hodiny cesty ještě divoce vzrostl a Cadeovi se rozklepaly ruce a srdce mu jen pomalu, bolestně bušilo. Příšerně do sebe potřeboval hodit dalšího panáka. / Světelné znamení,…

Více
  • 7. 3. 2025

  / I. / Tři následující noci přijížděla ke mně do chaty a milovali jsme se. / Byla to uspěchaná, tajná láska a když odeznělo prvotní vzrušení, byla to láska neuspokojivá – alespoň pro mě. / Bála se, že by ji mohl někdo zahlédnout přijíždět nebo odjíždět. Děsila se představy, že by se manžel o její nevěře dozvěděl. / Naše láska tedy probíhala pokradmu a mně její vypjatost opravdu dělala starosti:… / …

Více
  • 7. 3. 2025

2. / Ráno, když jsem uklízel po snídani a Jenson se staral o benzinové stojany, řekl jsem Lole: „Dejte mi číslo sejfu. Musím ho mít, než se do toho budu moct pustit.“ / Zelenýma tvrdýma očima na mne úkosem pohlédla. / „Obstarám ho.“ / Později toho dne, když byl Jenson z cesty, mi podstrčila útržek papíru. / Podle čísla sejfu jsem poznal, že Jensonovi prodali zastaralý typ, který se dnes už neprodával. S tímhle sejfem jsme…

Více
  • 7. 3. 2025

III / Šestnáctého ledna večer zastavil před hotelem Lamson na bulváru West Sherbourn taxík, řidič natáhl ruku, zmáčkl kliku zadních dvířek a dvířka se otevřela. / Bouřková mračna, jež honily závany větru, se převalovala skoro celý den na obloze, ale teď už vítr polevil a déšť, který v tom žlutém světle pouličních lamp vypadal jako tenké ocelové jehličky, padal vytrvale dál. V blátě vytvářel rychle se…

Více
  • 7. 3. 2025

Myra spustila nohy z postele a posadila se. Otevřeným oknem prosvítalo slunce a hřálo jí nohy. Laciné hodiny na poličce ukazovaly deset minut po osmé. Seděla tam, vdechovala čerstvý vzduch, své pevné bílé tělo nahé. Nohama lovila boty. Konečně si mrzutě povzdechla, klesla na nohy a ruce a dolovala je zpod postele. / Klečela tam a zírala na střevíce. “To sem se dostala do pěknýho srabu,” pomyslela si. Na botech se…

Více
  • 7. 3. 2025

Celé následující dopoledne jsem strávil nacvičováním podpisu Johna Merrilla Fergusona. Už mi to šlo plynule a neměl jsem obavy, že ten úkol bude nad mé síly. / Na servírovacím stolku jsem opět našel šek na tisíc dolarů. / Po snídani jsem si při nacvičování podpisu vzpomněl, že Durant řekl, že dnes odtud vyjdu a začnu vystupovat jako Ferguson. Čím dřív se s tím začne, tím dřív budu volný. / Po obědě se dostavil…

Více
  • 7. 3. 2025

III. / Clair vešla do pokoje a přinesla s sebou závan chladného vzduchu a na kožichu kapičky deště. / „Bože, Harry! To jsi ještě vzhůru? Proč nespíš?“ Zastavila se, nasála vzduch a rychle na něho pohlédla. „Ty jsi kouřil doutník?“ / Harry seděl před krbem. V ohništi leželo bezpočet špačků. Mezi prsty zažloutlými od nikotinu mu hořela cigareta. „Byl tady Brady,“ pravil a ani na ni nepohlédl. / Když to vyslovil,…

Více
  • 7. 3. 2025

„Aby se nám tenhle příběh správně spojil,“ prohlásil Al Barney, „musím se s vámi vrátit o tři roky zpátky. Za chviličku se propracujeme zase do současnosti, ale teď chci, abyste si zapsal do hlavy, že mluvíme o situaci, která byla o tři roky dřív.“ / Ujistil jsem ho, že chápu. / Al přikývl a upil piva. / „Tak tedy… chci vám představit Harryho Lewise. / Když mu bylo osmatřicet, oženil se s jednou z nejbohatších…

Více
  • 7. 3. 2025

Když jsem nazítří ráno přišel do kanceláře, našel jsem tam na stole dva vzkazy. / První zněl: Zavolat pana Andersena, šerifova zástupce, Searle. Naléhavé! / Druhý oznamoval: Zavolat pana Benbolta z firmy Howard a Benbolt, Miami. / Měl jsem za sebou neklidnou noc a nakonec jsem zaspal. Ve spěchu jsem se nasnídal a značně zdeprimovaný jsem jel do kanceláře. Zdeprimovalo mě hlášení Terryho O’Briena. Postavilo mě před… / …

Více
  • 7. 3. 2025

III / Gina byla daleko pohotovější než já. Zřejmé poznala Carla podle mého popisu, jakmile ho zahlédla. Vrazila krabičku do kabelky, a než udělal Carlo první krok, stála už na nohou. / Otočila se na podpatku a vrhla se ke dveřím do ložnice. / Carlo po ní vztekle skočil. Jak se hnal kolem mne, vyrazil jsem botou a podrazil jsem mu nohu. Natáhl se jak dlouhý tak široký, ale Gininu blůzu držel v prstech. / Gina sebou vší silou…

Více
  • 7. 3. 2025