krimi

  / I / Odpoledne jsem si dal dlouhé, osamělé posezení se svými myšlenkami. Hackettova narážka mě znepokojila, ale protože se zřejmě nechystal dělat mi potíže, řekl jsem si, že na to musím přestat myslet a soustředit se na hlavní problém, což byl cadillac. Byl jsem si jist, že kdybych dokázal vymyslet, jak dát cadillac opravit, dokázal bych se s ostatními problémy vypořádat. / Až pozdě večer se mi najednou… / …

Seděl jsem nahoře na stromě a pozoroval haciendu. Za závěsy na oknech obývacího pokoje bylo světlo. Čas od času tamtudy přešel stín. Pofferi, pak Jones. Ostatní část domu byla temná. Nic se nedělo, ale já čekal, dokud světlo nezhaslo a neobjevilo se jiné ve dvou ložnicích. Počkal jsem, až i toto světlo zhaslo, pak jsem slezl dolů a šel do chaty. / Zatímco jsem hlídal, procvičoval jsem důvtip. Zavrhl jsem prvotní…

Chita se opřela o stěnu a pásla se na zděšení, které četla v Moeově obličeji, i na strachu ve tváři bratrově. Oba muži stáli u okna a napínali zrak do tmy. Tohle je tedy ta velká hra. Když jsou vyloženy všechny karty a v rukávu nezbývá žádné eso, ukáže se, kdo je chlap a kdo utřinos. Ti dva by si ruku v ruce mohli utřít bradu. / Moe se chraptivě zeptal: “Kdo je tam… ta mrtvola?” / “Kdo myslíš?” zavrčel…

Bromhead se díval ve svém pokoji na pozdní noční televizní show, když náhle zazvonil telefon. Zvedl sluchátko a podle sípavého dechu poznal, že mu volá Solly Marks. / “To je Jack?” / “U telefonu,” řekl Bromhead. / “Zítra večer v šest budu v hotelu Franklin.” Spojení se přerušilo. / Bromhead odložil sluchátko. Vstal a vypnul televizor. Chvíli zůstal stát a uvažoval. To může znamenat jednu ze dvou možností. Uplynuly…

2. / Ostrov Hermit byl větší, než si Corridon představoval. Kreslil si jej jako skalnatou plošinu o rozměru nějakých dvou set metrů, nad níž se tyčí dům, avšak když motorový člun vplul do skvěle utajeného přístaviště, Corridon se podíval nahoru a uviděl, jak se nad ním ve tmě zvedají vysoké strmé útesy, krve by se v něm nedořezal. Špičatá rozeklaná skaliska mu napověděla, co měla Ann na mysli, když… / …

Když jsem otevřel dveře svého bytu a nejistě vešel do obýváku, uviděl jsem ho, jak sedí v mém oblíbeném křesle, nohu přes nohu, s rukama v klíně, uvolněný a v pohodě. / Mohlo mu být mezi pětapadesáti a pětašedesáti. Husté sněhobílé vlasy měl bezvadně upravené, celý byl jako ze škatulky: šedý oblek, bílá hedvábná košile, vázanka Pierre Cardin, vyleštěné černé střevíce. Obličej jako by měl… / ?…

Když letoun zakroužil nad Eastonvillem, spatřil Cade nad severním koncem města vznášející se oblak kouře. Počítal s tím, že závěr letu bude ošklivý, ale že to dopadne takhle zle, si přece jen nemyslel. Strach, který v něm hlodal, za tři hodiny cesty ještě divoce vzrostl a Cadeovi se rozklepaly ruce a srdce mu jen pomalu, bolestně bušilo. Příšerně do sebe potřeboval hodit dalšího panáka. / Světelné znamení,…

  / I. / Tři následující noci přijížděla ke mně do chaty a milovali jsme se. / Byla to uspěchaná, tajná láska a když odeznělo prvotní vzrušení, byla to láska neuspokojivá – alespoň pro mě. / Bála se, že by ji mohl někdo zahlédnout přijíždět nebo odjíždět. Děsila se představy, že by se manžel o její nevěře dozvěděl. / Naše láska tedy probíhala pokradmu a mně její vypjatost opravdu dělala starosti:… / …

2. / Ráno, když jsem uklízel po snídani a Jenson se staral o benzinové stojany, řekl jsem Lole: „Dejte mi číslo sejfu. Musím ho mít, než se do toho budu moct pustit.“ / Zelenýma tvrdýma očima na mne úkosem pohlédla. / „Obstarám ho.“ / Později toho dne, když byl Jenson z cesty, mi podstrčila útržek papíru. / Podle čísla sejfu jsem poznal, že Jensonovi prodali zastaralý typ, který se dnes už neprodával. S tímhle sejfem jsme…

III / Šestnáctého ledna večer zastavil před hotelem Lamson na bulváru West Sherbourn taxík, řidič natáhl ruku, zmáčkl kliku zadních dvířek a dvířka se otevřela. / Bouřková mračna, jež honily závany větru, se převalovala skoro celý den na obloze, ale teď už vítr polevil a déšť, který v tom žlutém světle pouličních lamp vypadal jako tenké ocelové jehličky, padal vytrvale dál. V blátě vytvářel rychle se…

Myra spustila nohy z postele a posadila se. Otevřeným oknem prosvítalo slunce a hřálo jí nohy. Laciné hodiny na poličce ukazovaly deset minut po osmé. Seděla tam, vdechovala čerstvý vzduch, své pevné bílé tělo nahé. Nohama lovila boty. Konečně si mrzutě povzdechla, klesla na nohy a ruce a dolovala je zpod postele. / Klečela tam a zírala na střevíce. “To sem se dostala do pěknýho srabu,” pomyslela si. Na botech se…

Celé následující dopoledne jsem strávil nacvičováním podpisu Johna Merrilla Fergusona. Už mi to šlo plynule a neměl jsem obavy, že ten úkol bude nad mé síly. / Na servírovacím stolku jsem opět našel šek na tisíc dolarů. / Po snídani jsem si při nacvičování podpisu vzpomněl, že Durant řekl, že dnes odtud vyjdu a začnu vystupovat jako Ferguson. Čím dřív se s tím začne, tím dřív budu volný. / Po obědě se dostavil…

III. / Clair vešla do pokoje a přinesla s sebou závan chladného vzduchu a na kožichu kapičky deště. / „Bože, Harry! To jsi ještě vzhůru? Proč nespíš?“ Zastavila se, nasála vzduch a rychle na něho pohlédla. „Ty jsi kouřil doutník?“ / Harry seděl před krbem. V ohništi leželo bezpočet špačků. Mezi prsty zažloutlými od nikotinu mu hořela cigareta. „Byl tady Brady,“ pravil a ani na ni nepohlédl. / Když to vyslovil,…

„Aby se nám tenhle příběh správně spojil,“ prohlásil Al Barney, „musím se s vámi vrátit o tři roky zpátky. Za chviličku se propracujeme zase do současnosti, ale teď chci, abyste si zapsal do hlavy, že mluvíme o situaci, která byla o tři roky dřív.“ / Ujistil jsem ho, že chápu. / Al přikývl a upil piva. / „Tak tedy… chci vám představit Harryho Lewise. / Když mu bylo osmatřicet, oženil se s jednou z nejbohatších…

Když jsem nazítří ráno přišel do kanceláře, našel jsem tam na stole dva vzkazy. / První zněl: Zavolat pana Andersena, šerifova zástupce, Searle. Naléhavé! / Druhý oznamoval: Zavolat pana Benbolta z firmy Howard a Benbolt, Miami. / Měl jsem za sebou neklidnou noc a nakonec jsem zaspal. Ve spěchu jsem se nasnídal a značně zdeprimovaný jsem jel do kanceláře. Zdeprimovalo mě hlášení Terryho O’Briena. Postavilo mě před… / …