krimi

ČÁST PÁTÁ / Julie teď měla v rukou Wesleyho dopis, kterým ji zmocňoval, aby si vzala kožešiny, a výpověď pro policii; věděla přesně, co má udělat. Přelíčení s Harrym mělo začít příštího dne. Bude to tedy záchrana na poslední chvíli, jak se obvykle odehrává jenom ve filmech. Harry ji nikdy nezapomene, že ho zachránila před šibenicí, o tom byla pevně přesvědčena. Ale dřív než zachrání Harryho, musí…

Více
  • 7. 3. 2025

III. / Když Rawlins s Corridonem vstoupili do přední kanceláře, boubelatá, zapšklá slečna Flemingová bušila do psacího stroje. / Corridon si ji s odevzdanou nechutí změřil. Nemohl pochopit, jak může nějaká žena vypadat tak staropanensky a odpudivě. Vzpomněl si, že stejná myšlenka ho napadla už před více než pěti lety, když se přišel s Ritchiem rozloučit a slečnu Flemingovou viděl prvně. Za pět a půl roku se ani…

Více
  • 7. 3. 2025

2. / Ráno, když jsem uklízel po snídani a Jenson se staral o benzinové stojany, řekl jsem Lole: „Dejte mi číslo sejfu. Musím ho mít, než se do toho budu moct pustit.“ / Zelenýma tvrdýma očima na mne úkosem pohlédla. / „Obstarám ho.“ / Později toho dne, když byl Jenson z cesty, mi podstrčila útržek papíru. / Podle čísla sejfu jsem poznal, že Jensonovi prodali zastaralý typ, který se dnes už neprodával. S tímhle sejfem jsme…

Více
  • 7. 3. 2025

III / Šestnáctého ledna večer zastavil před hotelem Lamson na bulváru West Sherbourn taxík, řidič natáhl ruku, zmáčkl kliku zadních dvířek a dvířka se otevřela. / Bouřková mračna, jež honily závany větru, se převalovala skoro celý den na obloze, ale teď už vítr polevil a déšť, který v tom žlutém světle pouličních lamp vypadal jako tenké ocelové jehličky, padal vytrvale dál. V blátě vytvářel rychle se…

Více
  • 7. 3. 2025

Myra spustila nohy z postele a posadila se. Otevřeným oknem prosvítalo slunce a hřálo jí nohy. Laciné hodiny na poličce ukazovaly deset minut po osmé. Seděla tam, vdechovala čerstvý vzduch, své pevné bílé tělo nahé. Nohama lovila boty. Konečně si mrzutě povzdechla, klesla na nohy a ruce a dolovala je zpod postele. / Klečela tam a zírala na střevíce. “To sem se dostala do pěknýho srabu,” pomyslela si. Na botech se…

Více
  • 7. 3. 2025

Celé následující dopoledne jsem strávil nacvičováním podpisu Johna Merrilla Fergusona. Už mi to šlo plynule a neměl jsem obavy, že ten úkol bude nad mé síly. / Na servírovacím stolku jsem opět našel šek na tisíc dolarů. / Po snídani jsem si při nacvičování podpisu vzpomněl, že Durant řekl, že dnes odtud vyjdu a začnu vystupovat jako Ferguson. Čím dřív se s tím začne, tím dřív budu volný. / Po obědě se dostavil…

Více
  • 7. 3. 2025

III. / Clair vešla do pokoje a přinesla s sebou závan chladného vzduchu a na kožichu kapičky deště. / „Bože, Harry! To jsi ještě vzhůru? Proč nespíš?“ Zastavila se, nasála vzduch a rychle na něho pohlédla. „Ty jsi kouřil doutník?“ / Harry seděl před krbem. V ohništi leželo bezpočet špačků. Mezi prsty zažloutlými od nikotinu mu hořela cigareta. „Byl tady Brady,“ pravil a ani na ni nepohlédl. / Když to vyslovil,…

Více
  • 7. 3. 2025

„Aby se nám tenhle příběh správně spojil,“ prohlásil Al Barney, „musím se s vámi vrátit o tři roky zpátky. Za chviličku se propracujeme zase do současnosti, ale teď chci, abyste si zapsal do hlavy, že mluvíme o situaci, která byla o tři roky dřív.“ / Ujistil jsem ho, že chápu. / Al přikývl a upil piva. / „Tak tedy… chci vám představit Harryho Lewise. / Když mu bylo osmatřicet, oženil se s jednou z nejbohatších…

Více
  • 7. 3. 2025

Když jsem nazítří ráno přišel do kanceláře, našel jsem tam na stole dva vzkazy. / První zněl: Zavolat pana Andersena, šerifova zástupce, Searle. Naléhavé! / Druhý oznamoval: Zavolat pana Benbolta z firmy Howard a Benbolt, Miami. / Měl jsem za sebou neklidnou noc a nakonec jsem zaspal. Ve spěchu jsem se nasnídal a značně zdeprimovaný jsem jel do kanceláře. Zdeprimovalo mě hlášení Terryho O’Briena. Postavilo mě před… / …

Více
  • 7. 3. 2025

III / Gina byla daleko pohotovější než já. Zřejmé poznala Carla podle mého popisu, jakmile ho zahlédla. Vrazila krabičku do kabelky, a než udělal Carlo první krok, stála už na nohou. / Otočila se na podpatku a vrhla se ke dveřím do ložnice. / Carlo po ní vztekle skočil. Jak se hnal kolem mne, vyrazil jsem botou a podrazil jsem mu nohu. Natáhl se jak dlouhý tak široký, ale Gininu blůzu držel v prstech. / Gina sebou vší silou…

Více
  • 7. 3. 2025

II. / “Musí to vypadat jako nehoda, Jacku,” prohlásil Gollowitz. “Musí. Jakmile vyskočí nejmenší podezření, že jde o vraždu, je s námi konec. Rozsáhlé vyšetřování by nás nadobro zničilo. Jsou lidi, kteří mají sklon rozvázat, když se na ně zatlačí. Všechno musí vypadat jako nehoda.” / Maurer se za stolem hrbil a očka mu hněvivě jiskřila. Už celých deset dnů si lámal hlavu, jak k Frances proniknout, avšak…

Více
  • 7. 3. 2025

Chita se opřela o stěnu a pásla se na zděšení, které četla v Moeově obličeji, i na strachu ve tváři bratrově. Oba muži stáli u okna a napínali zrak do tmy. Tohle je tedy ta velká hra. Když jsou vyloženy všechny karty a v rukávu nezbývá žádné eso, ukáže se, kdo je chlap a kdo utřinos. Ti dva by si ruku v ruce mohli utřít bradu. / Moe se chraptivě zeptal: “Kdo je tam… ta mrtvola?” / “Kdo myslíš?” zavrčel…

Více
  • 7. 3. 2025

Bromhead se díval ve svém pokoji na pozdní noční televizní show, když náhle zazvonil telefon. Zvedl sluchátko a podle sípavého dechu poznal, že mu volá Solly Marks. / “To je Jack?” / “U telefonu,” řekl Bromhead. / “Zítra večer v šest budu v hotelu Franklin.” Spojení se přerušilo. / Bromhead odložil sluchátko. Vstal a vypnul televizor. Chvíli zůstal stát a uvažoval. To může znamenat jednu ze dvou možností. Uplynuly…

Více
  • 7. 3. 2025

2. / Ostrov Hermit byl větší, než si Corridon představoval. Kreslil si jej jako skalnatou plošinu o rozměru nějakých dvou set metrů, nad níž se tyčí dům, avšak když motorový člun vplul do skvěle utajeného přístaviště, Corridon se podíval nahoru a uviděl, jak se nad ním ve tmě zvedají vysoké strmé útesy, krve by se v něm nedořezal. Špičatá rozeklaná skaliska mu napověděla, co měla Ann na mysli, když… / …

Více
  • 7. 3. 2025

Když jsem otevřel dveře svého bytu a nejistě vešel do obýváku, uviděl jsem ho, jak sedí v mém oblíbeném křesle, nohu přes nohu, s rukama v klíně, uvolněný a v pohodě. / Mohlo mu být mezi pětapadesáti a pětašedesáti. Husté sněhobílé vlasy měl bezvadně upravené, celý byl jako ze škatulky: šedý oblek, bílá hedvábná košile, vázanka Pierre Cardin, vyleštěné černé střevíce. Obličej jako by měl… / ?…

Více
  • 7. 3. 2025