krimi

EBENOVÝ KOLOS / Don teď tušil, že je na stopě Želvy, a bleskově se pustil do příprav, které zcela obrátily vzhůru nohama dosud klidný dům číslo 25a v ulici Upper Brook Mews. / Tři hodiny po svém návratu ze Scotland Yardu poslal Marianu na londýnské letiště, aby ještě chytila letadlo do Říma. Doprovázel ji Cherry s očima vykulenýma vzrušením a s potěšením, že konečně unikne londýnskému dešti a mlze. Měli za…

Více
  • 7. 3. 2025

Armo Shalik se vrátil do Londýna v pondělí ráno o půl deváté. Sherborn mu oznámil, že Fennel je v Paříži. Zatímco si Shalik rozkládal věci po stole, vysvětloval mu okolnosti Fennelova spěchu. / „Doufám, pane, že jsem jednal správně. Kdybych byl věděl, kde vás hledat, byl bych se s vámi samozřejmě poradil.“ / Skutečnost, že Shalik prožil nevydařený víkend s nevyhovující společnicí kdesi na venkově a že neměl…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Bylo chmurně dusné odpoledne asi měsíc po smrti Steva Larsona, když před vilou na Grass Hillu zastavil otlučený cadillac. / Veda, která ho už půl hodiny z okna vyhlížela, seběhla z terasy k Magarthovi a zastihla ho, jak vystupuje z vozu. / „Ahoj, kočko,“ řekl a políbil ji. „Všechno jsem už vyběhal, ale byla to fuška.“ Vzal svou přítelkyni v podpaží a zamířil s ní do vily. „Jak se jí vede?“ / „Pořád…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Amelie Greggová stála schovaná za pootevřenými dveřmi do haly a poslouchala, co Reynolds říká těm dvěma detektivům, kteří se tu tak neočekávaně objevili. / Amelie Greggová byla vysoká a mohutná, skoro šedesátiletá žena. Silné vlasy měla obarvené na černo. Její oválný hrubý obličej vypadal jako vytesaný z kamene. Veliké černé oči, krátký nos a tenké rty svědčily o bezohledné aroganci. / Trhla sebou,…

Více
  • 7. 3. 2025

  / I / Když jsem v sobotu ráno vstával, vypadalo to na déšť. / Byl jsem nervózní a nesvůj. Všechny podvědomé pochybnosti o celém podniku přede mnou začaly vystupovat stále jasněji a silně na mě doléhaly. Roztřesené nervy otupovala jenom myšlenka na ty peníze. / „Dneska večer přijdu pozdě.“ oznámil jsem Nině, když připravovala snídani. „Dnes je poslední den toho dopravního průzkumu.“ / S úzkostí v očích se na…

Více
  • 7. 3. 2025

Čekali jsme týden. / Byl to nejdelší týden, jaký jsem zažil. Většinu času pršelo a kolem stavení neustále skučel západní vítr. Nedalo se podniknout nic víc, nežli sedět před ohništěm, poslouchat rozhlas a čekat. / Rita chtěla, abych prohledal stodolu, ale to jsem odmítl. Nebudu jenom z plezíru přehazovat všechen ten koks a hromady polen. Byl jsem si naprosto jistý, že ve stodole diamanty nejsou. Potom chtěla, abych…

Více
  • 7. 3. 2025

IV. / Když jsem jel po pobřežní silnici, která v pravém úhlu navazuje na Wiltshire Avenue, všiml jsem si, že naproti řadě stánků – kde se prodává všechno od bublinek v sodovce až k mořským specialitám a v noci, když se tu frajeři a holky ládují, než se začnou v písku muchlovat, je tu pěkný rumraj – stojí oranžovočervený sportovní ford Eda Bennyho. / Zajel jsem na parkoviště, od starého chromajzlíka, který měl…

Více
  • 7. 3. 2025

Edris napůl nepříčetný strachy se řítil po dálnici na Seacombe. Tak usilovně přemýšlel, jak by si zachránil krk, že nepostřehl zaprášený ford, který se mu držel v patách. / Nesmí ztratit ani minutu, říkal si. Poldové už po něm můžou jít. Také má své známé mezi mariňáky. Nejlíp bude dostat se na loď do Mexika. / Ale nejdřív musí podstoupit to riziko a vrátit se do svého bytu a vyrazit z Algira svoje peníze.…

Více
  • 7. 3. 2025

  / 1 / Opřel jsem se o zábradlí na palubě první třídy převozní lodi a pozoroval, jak si cestující třetí třídy klestí cestu po lodní lávce na nižší palubu. / Byl to barvitý a zajímavý pohled. Každý, a všichni to byli Číňané, se choval jako by loď měla okamžitě odrazit, zatímco měla ještě přinejmenším čtvrthodinku, než vypluje. Kuliové klopýtající pod neskutečnými náklady, zavěšenými na… / …

Více
  • 7. 3. 2025

Ještě před začátkem stoupání jsem si ověřil, kolik je hodin. Bylo 22.40. Zahleděl jsem se do dálky k hotelu Imperial. Tonul v záplavě světel. V apartmá Augusta Savanta v posledním poschodí se také ještě svítilo. / Byla dusná noc. Nabízela se šance, že Savanta zastihnu na balkonu, ale i kdyby byl v ložnici nebo v salonu, s teleskopickým hledím ho stejně dostanu. / Jen mít trochu štěstí. Možná v apartmá vůbec není,…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Mary Shermanová byla vysoká a elegantní. Byla to žena, která nedávno překročila čtyřicítku. Vypadala jako z Betonový fotografie: byla bezvadně oblečena od Balmaina a byla víc než přesvědčená, že se brzy stane první dámou Spojených států. Byla to chytrá, chladná a vypočítavá žena, která měla velkou ctižádost, pokud šlo o jejího manžela i ni samotnou. Měla studený přitažlivý šarm. Zdálo se, že…

Více
  • 7. 3. 2025

  / I / Odpoledne jsem si dal dlouhé, osamělé posezení se svými myšlenkami. Hackettova narážka mě znepokojila, ale protože se zřejmě nechystal dělat mi potíže, řekl jsem si, že na to musím přestat myslet a soustředit se na hlavní problém, což byl cadillac. Byl jsem si jist, že kdybych dokázal vymyslet, jak dát cadillac opravit, dokázal bych se s ostatními problémy vypořádat. / Až pozdě večer se mi najednou… / …

Více
  • 7. 3. 2025

Seděl jsem nahoře na stromě a pozoroval haciendu. Za závěsy na oknech obývacího pokoje bylo světlo. Čas od času tamtudy přešel stín. Pofferi, pak Jones. Ostatní část domu byla temná. Nic se nedělo, ale já čekal, dokud světlo nezhaslo a neobjevilo se jiné ve dvou ložnicích. Počkal jsem, až i toto světlo zhaslo, pak jsem slezl dolů a šel do chaty. / Zatímco jsem hlídal, procvičoval jsem důvtip. Zavrhl jsem prvotní…

Více
  • 7. 3. 2025

IV. / Otevřel jsem dveře do kanceláře a napochodoval dovnitř. Jack Kerman chrněl v lenošce u okna. Paula seděla u mého stolu a přehrabovala se ve stovce kartiček: evidence, která nám umožňovala, abychom měli prst na tepu toho, co se děje v Orchid City, která nám řekla, kdo je kdo, kdo se zdržuje ve městě a kdo odjel, kdo se s kým oženil atakdál. / Přestože se o kartičky neustále staraly čtyři dívky, Paula trvala na…

Více
  • 7. 3. 2025

ČERNÁ A BÍLÁ /   / Když Don Micklem přešel k oknu, aby se zadíval na čilý ruch pod sebou, večerní slunce se sklánělo za chrám Santa Maria della Salute a temně zelenou vodu Velkého kanálu zbarvovalo růžovým nádechem. / “Tomuhle městu se žádné jiné na světě nevyrovná, Cherry,” prohodil. “Podívejte se na ten západ. Už jsem ho viděl tucetkrát, ale vždycky mi znovu vyrazí dech.” / “Opravdu bere za srdce,”…

Více
  • 7. 3. 2025