krimi

  / I / Když jsem v sobotu ráno vstával, vypadalo to na déšť. / Byl jsem nervózní a nesvůj. Všechny podvědomé pochybnosti o celém podniku přede mnou začaly vystupovat stále jasněji a silně na mě doléhaly. Roztřesené nervy otupovala jenom myšlenka na ty peníze. / „Dneska večer přijdu pozdě.“ oznámil jsem Nině, když připravovala snídani. „Dnes je poslední den toho dopravního průzkumu.“ / S úzkostí v očích se na…

Čekali jsme týden. / Byl to nejdelší týden, jaký jsem zažil. Většinu času pršelo a kolem stavení neustále skučel západní vítr. Nedalo se podniknout nic víc, nežli sedět před ohništěm, poslouchat rozhlas a čekat. / Rita chtěla, abych prohledal stodolu, ale to jsem odmítl. Nebudu jenom z plezíru přehazovat všechen ten koks a hromady polen. Byl jsem si naprosto jistý, že ve stodole diamanty nejsou. Potom chtěla, abych…

IV. / Když jsem jel po pobřežní silnici, která v pravém úhlu navazuje na Wiltshire Avenue, všiml jsem si, že naproti řadě stánků – kde se prodává všechno od bublinek v sodovce až k mořským specialitám a v noci, když se tu frajeři a holky ládují, než se začnou v písku muchlovat, je tu pěkný rumraj – stojí oranžovočervený sportovní ford Eda Bennyho. / Zajel jsem na parkoviště, od starého chromajzlíka, který měl…

Edris napůl nepříčetný strachy se řítil po dálnici na Seacombe. Tak usilovně přemýšlel, jak by si zachránil krk, že nepostřehl zaprášený ford, který se mu držel v patách. / Nesmí ztratit ani minutu, říkal si. Poldové už po něm můžou jít. Také má své známé mezi mariňáky. Nejlíp bude dostat se na loď do Mexika. / Ale nejdřív musí podstoupit to riziko a vrátit se do svého bytu a vyrazit z Algira svoje peníze.…

  / 1 / Opřel jsem se o zábradlí na palubě první třídy převozní lodi a pozoroval, jak si cestující třetí třídy klestí cestu po lodní lávce na nižší palubu. / Byl to barvitý a zajímavý pohled. Každý, a všichni to byli Číňané, se choval jako by loď měla okamžitě odrazit, zatímco měla ještě přinejmenším čtvrthodinku, než vypluje. Kuliové klopýtající pod neskutečnými náklady, zavěšenými na… / …

Ještě před začátkem stoupání jsem si ověřil, kolik je hodin. Bylo 22.40. Zahleděl jsem se do dálky k hotelu Imperial. Tonul v záplavě světel. V apartmá Augusta Savanta v posledním poschodí se také ještě svítilo. / Byla dusná noc. Nabízela se šance, že Savanta zastihnu na balkonu, ale i kdyby byl v ložnici nebo v salonu, s teleskopickým hledím ho stejně dostanu. / Jen mít trochu štěstí. Možná v apartmá vůbec není,…

Ve chvíli, kdy dva saniťáci naložili zakrytá nosítka do ambulance, prodral se Ken Travers davem. Krátce pohlédl na nosítka, a pak na šerifa, stojícího opodál. Přešel k němu. / „Je mrtvá?“ / „Kene, odkud se tady bereš?“ zeptal se překvapeně Thomson. „Myslel jsem, že jsi ve Friscu.“ / „Slyšel jsem to v rádiu. Hned jsem se vrátil. Je mrtvá?“ / „Jo. Když ji Calvin přemlouval, aby se vrátila dolů, skočila. Kde je…

Když slunce vystoupilo nad vrcholky hor, šel jsem si do vnitřní místnosti pro oblečení. Veda už nespala. Žaluzie byla vytažená a okno otevřené dokořán. Chtěl jsem si rychle ověřit, jestli je skutečně vzhůru. Byla. Ležela v posteli a pokrývku měla odhrnutou. Říká se, že láska a nenávist jsou vlásek od sebe. Tím, co se stalo dnes v noci, byla moje láska k ní silně otřesena. Bál jsem se jí a odtud už je jen…

Anita Certesová vstoupila do druhé koupelny podkrovního apartmá v hotelu Spanish Bay. Připravovala se na to, co věděla, že tam najde. / Podkrovní apartmá, nejluxusnější a nejdražší apartmá v hotelu, teď patřilo Wilburu Warrentonovi, synovi Silase Warrentona, texaského naftového miliardáře. Právě se oženil s Marií Gomeyovou, jejíž otec vlastnil spoustu stříbrných dolů. Wilbur se rozhodl, že Paradise City bude…

EBENOVÝ KOLOS / Don teď tušil, že je na stopě Želvy, a bleskově se pustil do příprav, které zcela obrátily vzhůru nohama dosud klidný dům číslo 25a v ulici Upper Brook Mews. / Tři hodiny po svém návratu ze Scotland Yardu poslal Marianu na londýnské letiště, aby ještě chytila letadlo do Říma. Doprovázel ji Cherry s očima vykulenýma vzrušením a s potěšením, že konečně unikne londýnskému dešti a mlze. Měli za…

  / Mary Shermanová byla vysoká a elegantní. Byla to žena, která nedávno překročila čtyřicítku. Vypadala jako z Betonový fotografie: byla bezvadně oblečena od Balmaina a byla víc než přesvědčená, že se brzy stane první dámou Spojených států. Byla to chytrá, chladná a vypočítavá žena, která měla velkou ctižádost, pokud šlo o jejího manžela i ni samotnou. Měla studený přitažlivý šarm. Zdálo se, že…

  / I / Odpoledne jsem si dal dlouhé, osamělé posezení se svými myšlenkami. Hackettova narážka mě znepokojila, ale protože se zřejmě nechystal dělat mi potíže, řekl jsem si, že na to musím přestat myslet a soustředit se na hlavní problém, což byl cadillac. Byl jsem si jist, že kdybych dokázal vymyslet, jak dát cadillac opravit, dokázal bych se s ostatními problémy vypořádat. / Až pozdě večer se mi najednou… / …

Seděl jsem nahoře na stromě a pozoroval haciendu. Za závěsy na oknech obývacího pokoje bylo světlo. Čas od času tamtudy přešel stín. Pofferi, pak Jones. Ostatní část domu byla temná. Nic se nedělo, ale já čekal, dokud světlo nezhaslo a neobjevilo se jiné ve dvou ložnicích. Počkal jsem, až i toto světlo zhaslo, pak jsem slezl dolů a šel do chaty. / Zatímco jsem hlídal, procvičoval jsem důvtip. Zavrhl jsem prvotní…

IV. / Otevřel jsem dveře do kanceláře a napochodoval dovnitř. Jack Kerman chrněl v lenošce u okna. Paula seděla u mého stolu a přehrabovala se ve stovce kartiček: evidence, která nám umožňovala, abychom měli prst na tepu toho, co se děje v Orchid City, která nám řekla, kdo je kdo, kdo se zdržuje ve městě a kdo odjel, kdo se s kým oženil atakdál. / Přestože se o kartičky neustále staraly čtyři dívky, Paula trvala na…

ČERNÁ A BÍLÁ /   / Když Don Micklem přešel k oknu, aby se zadíval na čilý ruch pod sebou, večerní slunce se sklánělo za chrám Santa Maria della Salute a temně zelenou vodu Velkého kanálu zbarvovalo růžovým nádechem. / “Tomuhle městu se žádné jiné na světě nevyrovná, Cherry,” prohodil. “Podívejte se na ten západ. Už jsem ho viděl tucetkrát, ale vždycky mi znovu vyrazí dech.” / “Opravdu bere za srdce,”…