Celá e-kniha Pracka v láhvi ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
ČÁST TŘETÍ
Benton seděl v nálevně ošumělé hospody blízko stanice Charing Cross. Srkal whisky a zíral na malé mokré prstence, které zdobily dřevěný stůl, u něhož seděl. V očích mu tkvěl smutný, nešťastný výraz a po celém hubeném těle se chvěl.
„Je se mnou konec,“ říkal si. „Nejlepší východisko by bylo se zastřelit.“ To si opakoval po celé dva uplynulé týdny, ale věděl, že nemá dost odvahy, aby se zabil ani aby čelil věřitelům. Podobal se provazolezci na vysoko napjatém laně, který ztratil odvahu a ví, že spadne, jakmile se jenom pohne. Rozhodl se, že se bude držet a že nepodnikne nic, dokud se nestane něco, co by ho přimělo k akci.
Opustil byt v ulici Dover. Posledních několik dnů se toulal po ulicích a každou noc spal v jiném hotelu. V kapse měl pětatřicet liber; když je utratil, nezbylo mu nic.
Byl zadlužený až po uši. Nevěděl přesně, kolik má dluhů, ale odhadoval je asi tak na dvacet tisíc liber.
Snad i víc, ale určitě ne méně. Kdyby jim padl do rukou, přinutili by ho, aby vyhlásil úpadek. Hanba bankrotu nad ním visela jako špinavý plášť. Musí se vzdát svého klubu. Od chvíle, kdy ho otec přihlásil za člena, nikdy neztratil pocit hrdosti, který ho zaplavil, když poprvé vstupoval do důstojného portálu a když se rozhlížel po rozlehlých tichých místnostech.
Úzkostlivě lpěl na tradici, neboť věděl, že nic jiného v životě nemá. Škola, kterou vychodil, klub, který navštěvoval, byt, kde bydlel, fakt, že byl synem generála, to všechno tvořilo opěrné body jeho života. Znamenaly pro něho víc než cokoli jiného; to všechno a pak samozřejmě Blanche. Teď přišel o vše a jeho bledá nenávist se zaměřila na Wesleye.
Benton neměl násilnickou povahu. Nedoutnala v něm ona primitivní jiskra, která by jednou mohla vzplanout ve vraždu. Jeho nenávist byla potměšilá a mstivá, nikoliv však násilnická. Teď seděl ve špínavé hospůdce a promýšlel plán pomsty.
Ani mu nepřišlo na mysl, že by se mohl Wesleymu pomstít fyzicky. Slepce by snadno zranil nebo dokonce zavraždil, ale to by mu poskytlo jenom okamžité uspokojení. Toužil po rafinovanější pomstě. Přál si, aby Wesley trpěl tak, jak trpí on sám.
Oprášil si smítko z černého pláště. Toto gesto udělal zcela neuvědoměle, ale v tom okamžiku zjistil, že se konečně rozhodl. Mohl teď myslet také na něco jiného než jenom na Wesleye; prášek upoutal jeho pohled, jakmile mozek vyřešil naléhavý problém.
Ačkoliv bydlil v hotýlcich zamořených krysami a měl na převlékání jenom jedny šaty, stále si ještě udržoval vybranou eleganci a každé ráno nořil roztřesené tělo do studené koupele. Neštěstí nepodlomilo jeho tradiční zvyky.
Dopil whiský a trochu nejistě se kolébal k pultu; chtěl si poručit další sklenku. Dívka v červeném klobouku a špinavém plášti zachytila jeho pohled a usmála se. Byla vysoká a robustní, s mohutnými boky. Benton na okamžik zaváhal, neboť cítil, jak v něm stoupá vlna žádostivosti. Potom si všiml, že žena má špinavé ruce a krk jí obepíná obojek ze špíny. Zachytil slabě nakyslý zápach, který vycházel z vlasů, jakmile se k ní přiblížil, a uvnitř se zachvěl hrůzou, když si uvědomil, že takové stvoření v něm vyvolalo žádostivost, byť jenom na krátký okamžik.
Vrátil se ke stolu a opět se posadil; vypil whisky do poloviny a položil sklenku pečlivě na vlhký prstenec. Vyňal z pouzdra cigaretu.
„Vzala bych si taky, jestli můžeš jednu postrádat,“ pravila dívka v rudém kloboučku a zamířila K němu.
Povstal. Džentlmen se chová džentlmentsky i k nevěstce, poučoval ho vždycky otec.
„Ztrácíte bohužel zbytečně čas,“ odpověděl jí svým bledým hlasem. „Prosím vás, omluvte mě.“
„Nepospíchám, miláčku. Se mnou si užiješ. Můžeš u mně zůstat celou hodinu, když budeš chtít.“
Opět pocítil osten žádostivosti, který mu způsobil bolest, a vzpomněl si na Blanche. Teď je sám; nemá už komu být věrný, leda sám sobě. Opět se podíval na dívku, hodnotil ji svýma bledýma osamělýma očima a opět se pohoršil sám nad sebou, že vůbec uvažoval o možnosti s ní jít.
„Bohužel ne,“ odpověděl zdvořile. „Musíte mi to prominout.…
