Část 3
Venku tloukl déšť do oken. Dole byly ulice prázdné a leskly se v žlutých světlech pouličních svítilen.
Myra přecházela neklidně pokojem s cigaretou v ústech. O Dillonovi nic nevěděla. Dívala se netrpělivě na hodiny.
Pak se obrátila, odtáhla záclonu a podívala se do prázdné ulice.
V nitru jí zmítaly pochybnosti. Přešla k telefonu, zvedla sluchátko; zaváhala, pak je položila zpět na vidlici. Kde k čertu ten Dillon je? ptala se stále sama sebe. Řekl, že tu bude v devět, a teď už je po jedenácté.
Vešla do ložnice a rozsvítila stolní lampu. Pokoj byl hezky zařízen, připomínal scénu z filmu. Stála tam, rozhlížela se a nic neviděla.
Ode dne, kdy dostali Hursta z bryndy, uplynulo šest měsíců. Šest měsíců neklidu a horečné činnosti. Hurst jim oplatil všechno, co pro něho udělali. Dillon byl teď jeho pravá ruka. Už nebyli bezvýznamnými gangstery. Teď byli v balíku. Dillonovým úkolem bylo pečovat o to, aby Hurstovy kšefty probíhaly hladce. Pracoval pro něho gang ostrých hochů, zatímco Hurst se spokojoval s tím, že seděl v pozadí a sbíral peníze, které se mu jen hrnuly.
Hurst měl výnosný kšeft. Vyráběl automaty všech druhů. Měl přístroje na hazardní hry, filmové přístroje pochybného druhu, automaty na jídlo, automaty na cigarety a dokonce i profylaktické stroje. Při letmém pohledu šlo o dobrý legální obchod. Nelegálním kšeftem se stával tehdy, když šlo o uplatnění strojů.
Jeho parta objížděla s náklaďákem malé obchodníčky, hotely, činžáky a jiné objekty a prodávala stroje. Vlastně je neprodávala. Lidé byli nuceni je kupovat. Ti pošetilci, kteří vzdorovali, byli buď zbiti, nebo shledávali, že mají vytlučená okna. Nedostávali žádnou slevu a Hurst neměl žádnou režii. Týdně posílal své lidi, aby vybírali peníze, a dělal to s velkou okázalostí. Jeho hrací strojky fungovaly bezvadně. Bezvadně pro Hursta. Žádný hráč nemohl nic vyhrát, ale vždy se o to znovu pokoušeli. Hurst měl v činnosti přes šest tisíc automatů.
Myra navrhla školy. Hurst byl nervózní, obával se, že z toho bude poprask, ale Myra plánovala pečlivě. Skoro každá škola měla oblíbenou cukrárničku, a tam umístili automaty. Automaty s obscénními filmy a hrací automaty. Děti do nich strkaly všechny peníze, které měly na cukroví. Staly se novým a vydatným zdrojem příjmů.
Dillon se staral o to, aby obchodníci byli v jednom kole. Měl hledat nová pole pro uplatnění automatů a měl dohlížet nad sbíráním peněz. Hurst mu dával deset procent ze všeho, co Dillon sehnal.
Dillon nenaplánoval celkem nic převratného, nicméně jeho nové podniky nesly patnáct set dolarů týdně. Dillon vedl partu, a tato parta se skládala ze samých ostrých hochů.
Myra měla tolik peněz, že mohla rozhazovat. Držela se stranou od Dillonova hlavního stanu a žila životem manželky bohatého podnikatele.
Po šest měsíců se Dillon vracel každý večer kolem deváté. Pak spolu chodívali do nějaké restaurace na večeři. A teď po něm nebylo ani památky.
Uvažovala o tom, že se mohl dostat do nějakého maléru. Po prvém pokusu o odstranění Hursta ustoupil Malej Ernie do pozadí. Myra si už začínala myslet, že Dillona při nějaké přestřelce odpráskli.
Náhle se rozezněl zvonek. Myra vyskočila. Běžela k hlavním dveřím. Stál tam Roxy; černý, měkký plstěný klobouk měl vražený do očí a ruce v kapsách.
Myra řekla: “Ahoj, Roxy!” Ráda ho viděla.
“Ahoj, holka.” Roxy se na ni usmál. “Už sem tě neviděl celou věčnost.”
“Pod dál.” Stoupla si stranou, aby mohl vejít.
Roxy vstoupil dovnitř a očima přeběhl pokoj. Trošku nadzvedl obočí. “Zařídili ste si to přepychově,” poznamenal.
“Líbí se ti to?” Myra ho vedla ke koženému gauči.
“Jistě, je to první klasa. Vy dva úspěšně sbíráte smetánku.”
Myra přikývla. “Daří se nám,” řekla. “A ty, Roxy, jak se vede tobě?”
Roxy pokrčil rameny. “Pořád stejně,” pravil. “Chtěl bych mít něco stálejšího, ale nenaříkám si.”
Myra řekla: “Dillon by ti to moh zařídit.”
“Myslíš, že by to udělal?” zeptal se Roxy dychtivě.
Myra přikývla. “Bude asi rád. Až se objeví, řeknu mu to.” Opět se jí vracel …
