Celá e-kniha Proc zrovna já ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
II.
V dvoupokojovém bytě nad garážemi za St. George’s Hospital bydlel teď Corridon vlastně už rok. Hospodyně mu každý den přišla poklidit a stravoval se venku. V obývacím pokojíku, zařízeném dosti ošuntěle, vysedával jen málokdy.
Pokoj byl vlhký, tmavý a plný randálu.
Z ložnice, stejně vlhké a šeré, byl výhled na zeď, která bránila přístupu světla, a když pršelo, řinula se po ní voda.
Corridonovi to však bylo jedno. Vůbec se nesnažil vytvořit si zde domov. Měl pár nezbytných kousků šatstva, nic, na čem by lpěl a o co by se musel klepat, a kdykoli by ho napadlo, mohl odejít a nevrátit se.
Jako místo, kde může člověk přespat, byt dokonale vyhovoval a měl i několik výhod. Byl hned vedle West Endu.
Všechna okna měla mříže a vchod notně pevné dveře. Místnosti byly posazené nad garážemi, garáže si pronajímaly obchodní firmy a v šest večer, když jim končila práce, všichni vypadli a Corridon zůstával v dlouhém ztichlém dvoře jako jediný živáček.
Druhý den ráno se probudil v osm, a sotva otevřel oči, zamračeně je zapíchl do stropu a usilovně přemítal, kde sehnat potřebný kapitál, který by mu umožnil vypadnout z Anglie.
Ještě když se holil a oblékal, probíral různé nápady a bohužel je hned zavrhoval. Dvě stě liber! Ještě před půl rokem by byla hračka sehnat takovou sumu. Dnes - vyloučeno.
Když si utahoval kravatu, klepadlo na vchodových dveřích dunivě zabušilo. Corridon sešel po příkrých schodech, vedoucích k jedinému vstupu, a v domnění, že za dveřmi zastihne listonoše, otevřel. Místo na pošťáka se však díval do rozjařeného obličeje detektiva-inspektora Rawlinse.
“Dobré jitro,” pozdravil detektiv. “Kápl jsem přesně na toho pravého.”
Rawlins byl vysoký, rudotící chlapík. Do padesátky mu mnoho nechybělo. Vždycky vypadal, jako by se právě vrátil ze čtrnáctidenní dovolené někde u moře, a i když dřel bez přestávky šedesát hodin, sršel energií, byl jako rybička a překypoval veselím.
Corridon ho znal jako odvážného, svědomitého policistu, který se dokázal dřít do roztrhání těla, byl vždycky krajně spravedlivý, ale také mazaný. Byl to chlapík, který se dokázal culit jako vesnický chasník, ale mozek mu pálil skvěle.
“Ach, to jste vy?” ušklíbl se Corridon. “Copak chcete?”
“Už jste snídal?” zeptal se Rawlins. “Dal bych si s vámi pro začátek šálek čaje.”
“Pojďte dál,” pozval ho Corridon, “nebude to čaj, ale kafe, a jestli se vám to nelíbí, klidně si zůstaňte venku.”
Rawlins za ním stoupal po příkrém schodišti a vešel do šerého obýváčku. Zatímco Corridon chystal na prostřený stůl další šálek s talířkem, Rawlins se prošel po pokoji, tiše hvízdl a očima všechno prozkoumal.
“Nechápu, proč žijete v takovéhle díře,” prohodil. “Proč si neseženete něco pohodlnějšího?”
“Tenhle kvartýr mi úplně vyhovuje,” odpověděl Corridon, když naléval kávu. “Nepatřím k lidem, co tak hrozně milují domácí krb. Jak se vede ženě?”
“Ujde to.” Rawlins usrkl kávy a zamručel. “Počítám, že si přemílá v hlavě, kam jsem se vypravil. Mít za muže policajta není velká sláva. Jenomže teď už si zvykla.”
“Skvělá výmluva, když si chcete občas večer vyrazit na zálety,” utrousil Corridon, zapálil si cigaretu a usadil se na pohovce. Míchal kávu a zamyšleně Rawlinse sledoval. Rawlins ho nenavštívil jen tak. Corridon to moc dobře věděl.
Byl zvědavý, proč sem policista v takovou hodinu dorazil.
“Dobu, kdy jsem chodil na zálety, mám dávno za sebou,” odpověděl trochu lítostivě Rawlins. “Kde jste byl včera večer, chlapče?”
Corridon odklepl popel na koberec a zlehka jej rozmázl semišovou botou.
“Až se jednou pokusíte být jenom med a máslo, Rawlinsi, možná to se mnou sekne. Co se stalo?”
Rawlins se zářivě usmál.
“Neříkejte hop, dokud jste nepřeskočil, hochu. To je vaše věčná chyba. Líbíte se mi, Corridone. Občas jste samozřejmě trochu přechytralý, s poctivostí to u vás taky tak úplně nehraje, jste kapánek rošťák a tak dál, ale vzato kolem a kolem…”
“Dobrá, dobrá,” uťal mu řeč Corridon. “Nejsem v tuhle chvíli zrovna zvědavý na vaše průpovídky. O co jde?”
Rawlins vy…
