III.
Jídelna byla dlouhý, úzký sál s vysokým stropem, odkud bylo vidět do terasovité zahrady. Stěny byly obloženy dubem a vyzdobeny spoustou moderních francouzských obrazů. Řada dlouhých stolů byla prostřena naleštěným stříbrem a vyparáděna drahými skleníkovými květinami.
Corridon si sedl doprostřed mezi Feydaka, kterého měl po pravici, a Amese po levici. V bílé kombinéze si připadal trochu podezřele, a když se usazoval, byl si vědom, že ho mnoho očí zvědavě sleduje.
U stolů seděla neobyčejně různorodá sbírka mužů a žen. Někteří byli středního věku, někteří mladí. Nikdo z nich nevypadal na to, co skutečně byli - záškodníci, špioni a vrahové. Když Corridon bleskově odhadl děvčata, viděl, že je to jenom úděsný spolek v hábitech všech tvarů a velikostí, visely na holkách jako pytle, většina měla na hlavě leda vrabčí hnízdo. Typická skupina nemytých poběhlic, napadlo ho, vhodná právě na to, aby někde vyvolala rozruch.
Všiml si, že u stolu dál od oken sedí šest mužů v stejných kombinézách, jakou měl na sobě sám. Většinou byli zralého věku; všichni se tvářili úplně lhostejně a seděli mlčky, ani jeden z nich si nikoho nevšímal.
“Měl bych zřejmě sedět ve skupině tamhletěch pánů,” upozornil Corridon Feydaka. “Mám pocit, že mezi vás se nehodím.”
“Ale kde,” stísněně se usmál Feydak, “vy jste tu na zkušenou, oni jsou však vězni.”
“Moc rád slyším, že je tu jistý rozdíl,” podotkl Corridon uštěpačně. “Jak dlouho podle vás budu chodit v tomhle mundúru? To kolo, co mám na zádech, vyvolává neblahé asociace.”
“Nemusíte se strachovat,” kysele se usmál Ames. “Dokud se nepokusíte vzít draka, nic se vám nestane.”
“To je povzbudivá zpráva,” pravil Corridon. “Nemám v úmyslu vzít do zaječích.”
“Dnes odpoledne se pustíte do práce,” sdělil mu Feydak. “Máme pro vás zvláštní úkol. Věřím, že v rozbuškách a podobných věcech se vyznáte.”
Corridon si naložil na talíř opečené brambory. Oběd vypadal skvěle.
“Právě tolik jako každý druhý. O co jde?”
“Chtěli bychom v jedné elektrárně vyřadit z provozu dva generátory. Dva technici, kteří jsou v podniku zaměstnáni, s námi spolupracují. Chtěli bychom jim ukázat, jak mohou generátory vyřadit. Máme všechny potřebné fotografie a náčrty. Zvládnete to?”
“Samozřejmě,” přitakal Corridon. “Co za to?”
“Nic,” štěkl Ames. “Buď rozkaz splníte, nebo strávíte týden v cele. Jak libo.”
Corridon se zazubil.
“Pak je jasné, že musím splnit, co se mi nařídí.”
Když už později skvělý oběd téměř dojídali, obrátil se Corridon na Feydaka: “Od momentu, co jsem sem dorazil, se přihodilo tolik věcí, že jsem neměl příležitost pozeptat se na vaši okouzlující sestřičku. Jak se jí vede?”
Feydak zbledl.
“Dobře.”
“Potkám se s ní tady?”
Feydakovi se obličej stáhl do ošklivé masky.
“Ovšemže ne,” vyštěkl. “O téhle organizaci nemá tušení, ani zbla o ní neví!”
Ames poklepal Corridona po rameni.
“Podobné hovory tu nevedeme,” řekl tiše a Corridon si uvědomoval, že zároveň propichuje Feydaka očima.
Zkoumavým, nemilosrdným pohledem.
“Znáte jeho sestru?” nadhodil Corridon přívětivě. “Nádherná holka.” Přelétl pohledem ženy v místnosti. “Obávám se, že tady by si člověk moc nevybral, že ne? Mne tyhlety povětrné šmudly trochu nudí, vás ne?”
Ames zamrkal studenýma očima.
“Žádná sláva,” připustil.
“Však tu nejsou pro nás,” vzpamatoval se už Feydak. “Ten účel, pro který jsou tady, plní skvěle.”
“Umím si představit, že ano,” usmál se poťouchle Corridon. “K jinému použití taky nejsou, že ne?”
Nebyl si jistý, měl však dojem, že Ames s ním plně souhlasí.
“Nebyl jste to právě vy, kdo se postaral, aby skončila Milly Lawesová?” otočil se k němu Corridon.
“No a co?” vycenil zuby Ames. “Byla jen o něco lepší než tenhle dobytek, a navíc byla zlodějka.”
“Ano, bohužel byla. Dobře jsem ji znal. Naneštěstí tahle děvčata takhle končívají. Najděte mi ale na sedm dní v týdnu nějakou holku, která to dělá z čirého nadšení.”
Ames si ho dlouhým pohledem zpytavě změřil, avšak neodpověděl.
“Jednou si my dva,” pokračoval Corridon, “vyrazíme do mě…
