II.
Pokojík byl světlý a slunečný - roztomilý, pomyslel si Corridon, když otevřel oči, protáhl se a svalnaté paže si složil za hlavu. Podíval se na hodinky. Bylo za deset minut půl jedenácté. Spal tedy nerušeně celých pět hodin a cítil se vlastně skvěle.
Otevřeným oknem pronikalo dovnitř sluneční světlo a malovalo na světle hnědém koberci jasná prasátka. Bílé stěny, bílá postel i nábytek dodávaly místnosti nemocniční atmosféru. Typická místnost, kterou najdete na každé prosperující soukromé klinice.
Když si Corridon z cigártašky na nočním stolku vytáhl cigaretu, pokusil se zhodnotit situaci, v níž se octl. Je vězeň.
Ovládají ho nebezpečné síly. Ta mrtvola v temné komoře v suterénu nebyla nahraná. Ten člověk zemřel příšerně nemilosrdnou smrtí, protože se pokoušel uprchnout. Přesně takový osud by mohl stihnout i mne, ušklíbl se Corridon.
Všichni ti lidé tu byli nebezpeční. Obzvlášť Ames. Homer je tlustý ňouma, podlý, mazaný, ale jen ňouma. Diestl je nebezpečný, jenomže nejspíš bez vlivu - fanatik. Feydak není ani nebezpečný, ani důležitý. Jediný, z koho by Corridon vlastně měl mít strach, je Ames.
Corridonovi bylo jasné, že prvním nejdůležitějším krokem, který musí učinit, je zjistit, kde se Baintrees nachází. Potom bude muset najít způsob, jak se spojit s Ritchiem. Určitě to bude nějakou chvíli trvat a nepochybně to bude hra s ohněm. Stačí jediné chybné rozhodnutí a bude viset od stropu podobně jako Lehmann. Pomyslel si, jak poťouchle Homer zařídil, aby Corridon toho ubohého chudáka spatřil. Pohled na něj by vyrazil dech i těm nejotrlejším.
Vůbec nepochyboval, že když mu Homer líčil, jak je Baintrees střeženo, mluvil naprostou pravdu. Elektřinou nabitý plot, hlídací psi, neviditelné paprsky a stráže, a když šlápnete vedle, smrt. Je pro něj životně důležité, aby mu uvěřili - dokud nezíská důvěru, nikam se nedostane.
Pár minut jenom ležel, nepřítomně hleděl do stropu a přemýšlel. Jak zjistí, kde tenhle barák stojí? Cedulka na telefonním aparátu by ho mohla přivést na stopu, ale co když firemní označení seškrábali? Kdyby se dostal k elektroměru, mohl by objevit i název městského rozvodného okrsku. Od toho si sliboval nejvíc. Tuhle maličkost mohl někdo přehlédnout.
Vzápětí se otevřely dveře a vstoupil Ames s ranečkem šatů v podpaží. Hodil ranec na postel.
“V době, kdy tu budete, budete nosit tyhle hadry,” oznámil. “Váš oblek si pověste do skříně. Všichni nováčci tady do doby, než ukáží, že jim můžeme důvěřovat, nosí tohle kvádro. Za chvíli dostanete snídani. O půl dvanácté půjdete k výslechu.”
Corridon přikývl.
“Ptám se jen ze zvědavosti,” pravil, “ale mohl byste mi říct, jak se hodláte zbavit Lehmanna, kterého jste mi tak promyšleně včera ukázal?”
Ames se usmál.
“Vidím, že jste zabral. Zbavíme se ho velice snadno. Máme tu velice výkonné spalovací pece.”
Vypochodoval z pokoje stejně tiše, jako přišel, a zavřel dveře. Corridon se zamračeně posadil, aby si vyzkoušel, co si má vzít na sebe. Oblek sestával z bílé cvilinkové soupravy a páru bílých bot s gumovými podrážkami. Na zádech kabátku bylo žluté kolo. Když si Corridon podržel oblečení proti světlu, viděl, jak kolečko matně světélkuje, a bylo mu jasné, že v noci bude svítit jako maják. Velice snadný terč pro jenom trochu schopného střelce s puškou, pomyslel si chmurně. V takovém oblečení se o půlnoci člověk daleko nedostane.
Když se holil, otevřely se dveře a s podnosem v rukou vstoupil Jevskij. Položil tác na noční stolek. Ještě než odešel, vycenil na Corridona zuby jak šelma.
Corridon si všiml, že se ho nikdo nepokouší zamykat, což bylo vlastně zvláštní. Otevřel dveře a podíval se na obě strany chodby.
Byla dlouhá a elektrické lampy ze silného skla na stropě ji osvětlovaly jako ve dne.
Corridon hodil rameny, vrátil se do pokoje, doholil se a oblékl si soupravu. Potom si nalil šálek výborné kávy, snědl vejce se slaninou, které našel pod stříbrným poklopem, vypil ještě jeden hrnek a v lenošce před oknem si zapálil, že si zakouří.
Přesně o půl dvanácté v…
