krimi

„Aby se nám tenhle příběh správně spojil,“ prohlásil Al Barney, „musím se s vámi vrátit o tři roky zpátky. Za chviličku se propracujeme zase do současnosti, ale teď chci, abyste si zapsal do hlavy, že mluvíme o situaci, která byla o tři roky dřív.“ / Ujistil jsem ho, že chápu. / Al přikývl a upil piva. / „Tak tedy… chci vám představit Harryho Lewise. / Když mu bylo osmatřicet, oženil se s jednou z nejbohatších…

Když jsem nazítří ráno přišel do kanceláře, našel jsem tam na stole dva vzkazy. / První zněl: Zavolat pana Andersena, šerifova zástupce, Searle. Naléhavé! / Druhý oznamoval: Zavolat pana Benbolta z firmy Howard a Benbolt, Miami. / Měl jsem za sebou neklidnou noc a nakonec jsem zaspal. Ve spěchu jsem se nasnídal a značně zdeprimovaný jsem jel do kanceláře. Zdeprimovalo mě hlášení Terryho O’Briena. Postavilo mě před… / …

Zvenčí nevypadala restaurace U tří krabů nijak zvlášť podnětně. Měla chatrný, větrem ošlehaný zevnějšek s vybledlým dřevěným průčelím a úzkými prosklenými dveřmi, zacloněnými červeným závěsem — žádné vnadidlo pro turisty. / Otevřel jsem dveře a ocitl jsem se ve skromné předsíni s vietnamskou šatnářkou. Přivítala mě širokým úsměvem. / „Máte rezervaci, pane?“ zeptala se. / „Jsem očekáván.“ / …

Harmas se do Pru Townu vrátil až nazítří večer. Celé dopoledne strávil s Madduxem, takže věděl všechno, co potřeboval, a byl připraven jednat. / Tašku si hodil do hotelu a hned jel dál směrem k restauraci Court. / Restaurace byla blízko silnice několik kilometrů za Pru Townem. Bylo to jedno z těch okázalých, neony obložených míst – přitahovalo projíždějící auta i mladé lidi, kteří stáli o přijatelnou večeři s…

Ben Fleichman seděl ve voze zaparkovaném naproti Westonovu domu a cítil se pod psa. Obličej měl zalitý potem. Ruce položené na volantu se mu třásly. / Kristepane! Ta mrcha! Vybavil si zasvištění kulky, když mu hvízdla kolem obličeje. Stačily dva centimetry doprava a byl po smrti. Jako blbec tu holku podcenil! Páni! Z tohohle by mohl být pěkný malér! Co když zavolá policii? Setřel si z obličeje další pot a vynasnažil se…

Do svého bytu jsem se vrátil kolem poledne. Když jsem vstoupil do výtahu, obdařil mě zřízenec mnohoznačným úsměvem. “Dobré ráno, pane Thurstone.” / “Dobré ráno,” odpověděl jsem. Jakmile se výtah mezi poschodími rozjel, cítil jsem, jak se mi zvedá žaludek. / “Slyšel jste o těch dvou manících, co se včera večer zabili před Manolou?” zeptal se mě zřízenec, když jsem vycházel z výtahové klece. / “Ne.” / …

2 / „Mám dojem, že jsem vám říkal, abyste sem nelez,“ protestoval Noolen. / Fenner hodil na stůl dva listy papíru. „Podívejte se na tohle.“ / Noolen je popadl, přelétl pohledem a ztuhl. Zadíval se pronikavě na Fennera a pak zpátky na papíry. / „Radši byste je měl spálit,“ řekl Fenner. / Noolen už sahal po zápalkách. Mlčeli, dokud se černé kusy popela nesnesly na podlahu. / „Ušetřil jsem vám pár problémů, co Leadlere?“…

Řek jsem jí, žes utek z armády… / Jak jsem jel po autostrádě, která spojuje Milán se Sesto Calendem, vybavoval jsem si velmi jasně, jak to vlastně všechno začalo. / Pamatoval jsem si i přesné datum: 23. dubna 1945 – dva dny po osvobození Bologni, když americké a britské jednotky postavením předmostí přes řeku Po dostali nepřítele na kolena. / To, co zbylo z mé jednotky, bylo asi sto padesát mužů, kteří byli uprostřed…

II. / Příštího jitra krátce po sedmé přišla Ginny do obýváku a zvedla rolety, čímž probudila všechny tři muže. / Bleck zaklel, rychle se posadil a rukou sáhl po své pistoli. / Kitson, ještě v polospánku, zvedl hlavu a mžoural na Ginny, která odcházela do kuchyně. / Gypo byl celý polámaný, sténal a rukou si ohmatával podlitinu na čelisti. / Ginny zavolala: „Už se musíte jít schovat. Nějací lidé jsou už kolem jezera.“ / …