krimi

III. / Clair vešla do pokoje a přinesla s sebou závan chladného vzduchu a na kožichu kapičky deště. / „Bože, Harry! To jsi ještě vzhůru? Proč nespíš?“ Zastavila se, nasála vzduch a rychle na něho pohlédla. „Ty jsi kouřil doutník?“ / Harry seděl před krbem. V ohništi leželo bezpočet špačků. Mezi prsty zažloutlými od nikotinu mu hořela cigareta. „Byl tady Brady,“ pravil a ani na ni nepohlédl. / Když to vyslovil,…

Více
  • 7. 3. 2025

„Aby se nám tenhle příběh správně spojil,“ prohlásil Al Barney, „musím se s vámi vrátit o tři roky zpátky. Za chviličku se propracujeme zase do současnosti, ale teď chci, abyste si zapsal do hlavy, že mluvíme o situaci, která byla o tři roky dřív.“ / Ujistil jsem ho, že chápu. / Al přikývl a upil piva. / „Tak tedy… chci vám představit Harryho Lewise. / Když mu bylo osmatřicet, oženil se s jednou z nejbohatších…

Více
  • 7. 3. 2025

Do svého bytu jsem se vrátil kolem poledne. Když jsem vstoupil do výtahu, obdařil mě zřízenec mnohoznačným úsměvem. “Dobré ráno, pane Thurstone.” / “Dobré ráno,” odpověděl jsem. Jakmile se výtah mezi poschodími rozjel, cítil jsem, jak se mi zvedá žaludek. / “Slyšel jste o těch dvou manících, co se včera večer zabili před Manolou?” zeptal se mě zřízenec, když jsem vycházel z výtahové klece. / “Ne.” / …

Více
  • 7. 3. 2025

2 / „Mám dojem, že jsem vám říkal, abyste sem nelez,“ protestoval Noolen. / Fenner hodil na stůl dva listy papíru. „Podívejte se na tohle.“ / Noolen je popadl, přelétl pohledem a ztuhl. Zadíval se pronikavě na Fennera a pak zpátky na papíry. / „Radši byste je měl spálit,“ řekl Fenner. / Noolen už sahal po zápalkách. Mlčeli, dokud se černé kusy popela nesnesly na podlahu. / „Ušetřil jsem vám pár problémů, co Leadlere?“…

Více
  • 7. 3. 2025

Zvenčí nevypadala restaurace U tří krabů nijak zvlášť podnětně. Měla chatrný, větrem ošlehaný zevnějšek s vybledlým dřevěným průčelím a úzkými prosklenými dveřmi, zacloněnými červeným závěsem — žádné vnadidlo pro turisty. / Otevřel jsem dveře a ocitl jsem se ve skromné předsíni s vietnamskou šatnářkou. Přivítala mě širokým úsměvem. / „Máte rezervaci, pane?“ zeptala se. / „Jsem očekáván.“ / …

Více
  • 7. 3. 2025

Harmas se do Pru Townu vrátil až nazítří večer. Celé dopoledne strávil s Madduxem, takže věděl všechno, co potřeboval, a byl připraven jednat. / Tašku si hodil do hotelu a hned jel dál směrem k restauraci Court. / Restaurace byla blízko silnice několik kilometrů za Pru Townem. Bylo to jedno z těch okázalých, neony obložených míst – přitahovalo projíždějící auta i mladé lidi, kteří stáli o přijatelnou večeři s…

Více
  • 7. 3. 2025

Ben Fleichman seděl ve voze zaparkovaném naproti Westonovu domu a cítil se pod psa. Obličej měl zalitý potem. Ruce položené na volantu se mu třásly. / Kristepane! Ta mrcha! Vybavil si zasvištění kulky, když mu hvízdla kolem obličeje. Stačily dva centimetry doprava a byl po smrti. Jako blbec tu holku podcenil! Páni! Z tohohle by mohl být pěkný malér! Co když zavolá policii? Setřel si z obličeje další pot a vynasnažil se…

Více
  • 7. 3. 2025

Z hlavni silnice se Staffordshire Estates jevily jako diskrétní mosazný ukazatel, připevněný ke kamennému oblouku, kterým odbočovala nová bezprašná cesta. Kovová tabulka na jedné straně oblouku mi dále oznamovala, že SOUKROMÝ MAJETEK JE HLÍDANÝ. Selská vrata ze santalového dřeva zela otevřená, tak jsem jimi projel. Přede mnou stoupala z kaňonu ranní mlha, tvořila průsvitnou clonu mezí vnějším světem a… / …

Více
  • 7. 3. 2025

Seděl jsem ve své zbrusu nové kanceláři, nos plný pachů po malování, a čekal jsem, jestli se něco bude dít. Už celý jeden den jsem byl zpátky na bulváru. Teď začínal druhý den. Dole pod oknem, nablýskaný v ranním slunci, závodil pouliční provoz a burácel jako bitevní vřava. Znervózňoval mě. Nejraději bych se byl odstěhoval. Měl jsem na sobě parádní civilní oblečení, ale neměl jsem kam a s kým jít. Až…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Domovní zvonek zadrnčel. Za dveřmi kanceláře se ozvaly kroky – někdo šel otevřít. Na návštěvy už bylo pozdě, a tak jsem vyšel za ošetřovatelkou na chodbu. Ti čtyři pacienti se nepřestali dívat na televizní obrazovku, jako by byla oknem do vnějšího světa. / Ten, kdo předtím zazvonil, teď bušil dost prudce na dveře. / „Okamžik,“ zavolala ošetřovatelka skrz dveře, strčila klíč do zámku a pootevřela.…

Více
  • 7. 3. 2025

Kate Kerriganová ma čakala v mojom aute. / „Bála som sa, že mi ujdete,“ povedala, keď som otvoril dvere. „Radšej som si vzala taxík. Pán MacGowan mi telefonoval z elektrárne.“ / „Kvôli mne?“ / „Áno, je na ceste ku mne a chcel by vás vidieť. Nepovedal nič bližšie, ale myslím, že sa to týka jeho vnučky. Prosil ma, aby som okrem vás nikomu nepovedala, že mi telefonoval.“ / Nasadol som a naštartoval. Prešli sme okolo…

Více
  • 7. 3. 2025

Vrátili jsme se s paní Chalmersovou do místnosti pro návštěvy, kde právě doktor Smitheram a jeho paní mluvili s Larrym Chalmersem. / Doktor mě pozdravil úsměvem, který se ani nedotkl jeho pochybovačných, zkoumavých očí. „Moira mi říkala, že jste ji vzal na večeři. Děkuju vám.“ / „Bylo to pro mě potěšení. Jakou mám naději, že si budu moct promluvit s vaším pacientem?“ / „Minimální. Vlastně žádnou.“ / „Ani…

Více
  • 7. 3. 2025

Vysoký starý dům byl úplně tmavý. Zdálo se mi, že nade mnou visí jako zasmušilá minulost, kterou generace po generaci kupily ke hvězdám. Zaklepal jsem na přední dveře; klepal jsem několikrát, ale nikdo se neozval. / Měl jsem chuť na dům zakřičet, jako to dělal Gerard Johnson, a napadlo mě, jestli taky neztrácím rozum. Opřel jsem se o zeď a pozoroval jsem tichou ulici. Auto jsem zaparkoval za rohem, takže vozovka byla…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Jejich farma, zelená a zlatá v šikmo dopadajících paprscích, ležela v zákrutu řeky. Po prašné cestě jsem dojel k obytné budově. Byla postavena z bílých cihel, bez jakékoliv ozdoby. Neomítnutý chlév byl účinkem počasí zešedlý a v bědném stavu. / Pozdní odpoledne bylo bezvětrné. Stromy obklopující oplocený dvůr stály nehybně jako na obrázku. Přestože řeka tekla hned vedle, vedro bylo úmorné, dokonce…

Více
  • 7. 3. 2025

ROSSE MACDONALDA /   / Před čtyřmi desetiletími ještě musela detektivka dodržovat jistá pravidla. Především to byla fair play – stopy a vodítka, která našel detektiv, musel znát i čtenář, aby oba mohli dojít k správnému řešení, jestliže všechny důkazy dobře interpretovali. Sex byl tabu a romantické zápletky se nepřipouštěly. Roku 1928 ustavila skupina britských autorů Detection Club a každý nově přijatý…

Více
  • 7. 3. 2025