3.
“Ukažte, ať vás to tolik neškrtí,” rozvazoval Corridon pásek, kterým měla Ann spoutané ruce. “Je čas, abychom si promluvili, viďte?”
Promnula si zápěstí, aby se jí v žilách znovu rozproudila krev, avšak neodpověděla.
“Chci vám povědět všechno na rovinu,” pokračoval poněkud vyvedený z míry tím, jak se na něj klidně, bez mrknutí dívala. “Ten Polák je zabiják. Nepleťte se. To děvče je neurotické - možná je holka trochu vyšinutá. Ranleigh je neškodný, ale posera, a z těch dvou má hrůzu. Všechny tři stíhají pro vraždu. Jan si s vraždou neláme hlavu. Zastřelil už dva policajty, a když se mu do cesty připletl jistý chlápek, co se jmenoval Crew, odrovnal ho taky. Jestli si Jan vezme do hlavy, že s námi vzniknou nějaké potíže, sejme nás jakbysmet. Vykládám vám to všechno proto, abych vás přesvědčil, jak by pro vás mohlo být nebezpečné snažit se odsud dostat.”
“Pokud je to pravda,” pravila Ann, “jak jste se k nim připletl vy?”
“Říkal jsem vám, že Jan Crewa zastřelil. Čirou náhodou jsem u Crewa pár minut předtím, než zemřel, byl i já. Viděli mě, jak odcházím z jeho bytu. Policie je přesvědčena, že jsem ho zastřelil já. Nebudu ztrácet čas podrobnostmi, ale jakmile mě dostihnou, těžko se vykroutím. Možná vůbec ne. Proto jsem se k nim přidal. Doufám, že se mi podaří prokázat, že Crewa jsem neodbouchl já, ale Jan.”
Dál si masírovala zápěstí a nedůvěřivě si ho prohlížela.
“Vůbec nic nechápu, natož abych vám věřila. Všechno zní jako fantastický výmysl. Jak mám vůbec nějakému vašemu slovu věřit?”
“Vydržte chvíli,” požádal ji Corridon. “Nepokoušejte se pláchnout.” Přešel do ateliéru, kde si před očima vyděšeného Holroyda šeptala Jeanne s Janem. Corridon si jich nevšímal. Prohrabal hromadu starých novin, které se válely neuspořádaně na stole, jeden výtisk vybral a vrátil se do ložnice.
“Prosím, přečtěte si to sama,” podal Ann noviny. “Přesné vylíčení, jak byl Crew zavražděn. Uvidíte, že mají můj popis.”
Rychle přelétla očima článek a potom noviny odložila. Všiml si, že už není tak vyrovnaná.
“Jak mám ale věřit, že jste ho nezabil?”
“Nežádám, abyste věřila. Mám-li být upřímný, je mi úplně fuk, jestli mě vy máte za vraha nebo ne. Mně záleží jenom na tom, aby mě za něj nepokládala policie.”
“Chápu,” začervenala se. Potom nečekaně vyhrkla: “A co má s tím vším společného můj bratr?”
“Asi jsem vám neřekl, že on s tím nemá vůbec nic společného, viďte?”
“Proč jste tedy za mnou přišel? Proč jste se na něj tolik vyptával? Nevěřím, že jste jeho kamarád. A proč o něm ten chlap mluví jako o zrádci? Jak to myslel?”
“Váš bratr je mrtvý. Nechtě ho v klidu spát.”
“Podle nich je taky mrtvý?” zeptala se ostře.
“Ne, ale to teď nehraje roli.”
“Vždyť vy tomu také nevěříte, ani Rita Allenova.” Rychle oddechovala a do očí se jí vkradl ustrašený výraz. “On nezemřel? Je to tak? Právě proto po něm pasou. Provedl jim něco? Chtějí ho dostat? Řekněte mi to prosím. Žije?”
“Podle nich ano,” připustil Corridon ostražitě.
“A už není jejich kamarád?”
“Vlastně ne.”
“Proč?”
“Mají svůj důvod. Pro vás bude lepší, když o něm nebudete vědět.”
“Musím vědět, jestli bratr žije. Prosím, řekněte mi pravdu.”
“Víte právě tolik co já. Tvrdíte, že podle zprávy z ministerstva zahynul. Tamti tři počítají, že je živý a skrývá se před nimi. Víc vám nepovím. Jsou přesvědčeni, že když vás odtáhnou s sebou, váš bratr se za vámi vydá. Počítají, že tak se jim podaří nastražit mu past -” Nedopověděl a podrážděně spráskl ruce, až mu prsty praskaly. “Moc jsem se rozjel.”
“Dopovězte mi prosím zbytek,” požádala tiše. “Moc už toho nezbývá, viďte?”
“Dobrá. Dřív nebo později se stejně musíte všechno dozvědět. Varuju vás, není to hezké povídání, a podle mne mu stejně neuvěříte. Ale tak mi historku vyprávěli. Ty tři - Jeanne, vašeho bratra a Ranleighe - zajalo gestapo. Byly to malé ryby, ale šlo jim o šéfa skupiny Gourvilla. Jeanne a Ranleighe mučili, avšak ti dva neprozradili, kde se Gourville skrývá.
Váš bratr jim dobrovolně informaci poskytl ještě dřív, než na něj vůbec s…
