5.
K policejnímu člunu směřovali po písku dva detektivové a břemeno, jež měli naložit, nesli zabalené do nepromokavého pláště.
Rawlins stál zapřený proti větru, zamyšlený, ruce v kapsách. Čas od času hodil pohledem po Corridonovi, který seděl na kameni, kouřil a byl k oběma detektivům i jejich truchlivému úkolu obrácený zády.
“Jak se zdá, opět se vám podařilo vyklouznout,” promluvil Rawlins téměř zasněně. “Co vy jste za chlapa…”
Corridon se zachmuřil.
“Mýlíte se ve mně, Rawlinsi,” sdělil mu chladně. “Měl byste se probudit. Malér je, že bych pořád nejraději někomu pomáhal z bryndy. Jsem odstrašující příklad. Koukněte, v jaké patálii jsem skončil.”
“Já vím,” odfrkl si Rawlins. “Sedm set padesát liber - tomu říkáte pomoc bližnímu? Radši si dejte pozor, kam šlápnete.
Jednou byste mohl zplakat nad výdělkem.”
“Ať mi zaplatili, kolik chtěli, bylo to pod cenu,” pravil trpce Corridon. “Mou fotku otiskl kdejaký plátek v zemi, stříleli po mně, honila mě banda řízků, byl jsem obviněn z vraždy a kdoví co ještě. A počítám, že teď se budu muset s vámi vrátit a tvrdnout u vás v kanceláři, než sepíšete prohlášení a pomůžu vám rozmotat celý ten propletenec, který mě ještě víc proflákne. Kdybych byl věděl, co se z toho vyvrbí, nikdy bych se téhle fušky nedotkl ani koncem tága.”
“Půjde-li všechno dobře, nezdržíme vás dlouho,” ujistil ho Rawlins s pohledem upřeným ke člunu. “Úplně stačí, že nahoru přišli a slyšeli všechno, co říká, i Hudson se Saundersem. Můžeme vyrazit. Máte něco, co si potřebujete vzít s sebou?”
Corridon zaváhal, potom zavrtěl hlavou.
“Ne, pokud jste připraveni, můžu vyrazit s vámi.” Vstal.
Rawlins se lišácky usmál.
“A co váš člun? Přece jste sem nepřiplaval?” nadhodil a vědoucně se uchechtl.
“Na člun se vykašlete,” téměř odsekl Corridon. “Neztrácejte čas, kotví na druhé straně ostrova. Někoho sem pošlu, aby jej odtáhl.”
“A co ta mladá dáma, co zastavila vlak?” zeptal se Rawlins. “Je tady, ne? Čeká ji pět liber pokuty a trest za maření policejní práce. Nemůžeme ji tu nechat.”
“Nežvaňte nesmysly,” řekl Corridon. “Nikdo ji neviděl zatáhnout za brzdu. Odpřisáhnu, že se zastavením nemá vůbec nic společného. Neseženete dostatek důkazů, abyste s tím vyrukoval u soudu. Račte ji laskavě vynechat.”
“To nemůžu,” prohlásil Rawlins. “Budu si s ní muset promluvit.”
“Podívejte, je to roztomilá holčina,” pravil Corridon upřímně. “Je tu doma. Člun patří jí. Může se vrátit na pevninu, kdykoli si umane. Zkuste se jednou povznést nad policejní rutinu, Rawlinsi. Vynechte ji.”
Rawlins se poškrábal na bradě.
“Je Malloryho sestra, viďte?”
“Víte moc dobře, kdo je,” odpálil ho Corridon. “Celá tahle záležitost se bude donekonečna omílat v novinách. Nechci, aby ji někdo se mnou spojoval. Víte, co novináři dokáží. Máte doma taky dceru, ne?”
Rawlins se uchechtl.
“Chyba lávky, já mám syna.” Chvilku přemítal, nakonec položil otázku: “Není ona zrovna to děvče, co za války desetkrát seskočilo nad Francií?”
“Zkuste si to jednou a uvidíte, jaká je to zábava.”
“Já ani omylem,” zavrhl nápad Rawlins. “Myslím, že pro změnu máte jednou pravdu. Nebylo by spravedlivé spojovat ji s takovým rošťákem, jako jste vy. Dobrá tedy. Pojďme.”
“A pak se najdou lidi, co tvrdí, že policie nemá srdce,” usmál se poťouchle Corridon.
Když vykročili ke člunu, Rawlins se zeptal: “Nechcete se s ní aspoň rozloučit? Počkáme. Na nás neberte ohled.”
Rawlins dokázal občas doslova sršet vtipem.
Corridon se zamračil.
“Proč bych se s ní měl loučit? Není můj typ.” Vyrazil ke člunu, a když ho Rawlins dohonil, trpce dodal: “Navíc má přítele u námořnictva.”
“Copak námořníci, to jsou frajeři,” utajil Rawlins úsměv. “Námořník je skvělá partie. Ale stejně jste mě zklamal. Myslel jsem si, že otočit si ženskou kolem prstu je pro vás hračka.”
“Proboha mlčte už!” vybafl Corridon, a když nastupoval do člunu, přelétl pohledem hřeben útesů v naději, že někde Ann naposledy spatří.
