II
Harry pod sebou uviděl světla na letišti v Oklahoma City a letadlo začalo opisovat široký kruh, než se začne snášet k zemi.
Harry bvl tak trošku v povznesené náladě. Když čekal na letišti v Los Angeles, dal si čtyřikrát dvojitou whisky a ještě pořád cítil její účinky. Jak seděl a čekal, až letoun přistane, přemýšlel o tom, co se stalo od té doby, kdy ho Takamori porazil. Tehdy si uvědomil, že jeho jedinou nadějí je vrátit diamanty: jeho hra mu nevyšla. Vrátil se do hotelu, vzal diamanty ze sejfu, kde je měl uložené, zabalil je a poslal je Takamorimu. Teď záleží na tom, může-li věřit Takamorimu, že dodrží svou část dohody. Říkal si, že může. Jak Takamori řekl, on má jenom jeden zájem, totiž dostat zpátky ty diamanty. Co bude s Harrym, na tom mu nezáleží.
Ale Harry pokládal přesto za bezpečnější vypadnout z Los Angeles, Rozhodl se, že Oklahoma City je dost daleko, aby tam byl v bezpečí, dokud se nedoví, co chce Takamori podniknout, Z Oklahoma City má možnost podle toho, jak se situace do zítřka vyvine, odjet buď na sever, nebo na jih.
Za letu z Los Angeles zvážil svou situaci. Místo aby měl jeden a půl miliónu dolarů, má jenom padesát tisíc. Padesát tisíc je víc peněz, než kdy v životě měL ale ve srovnání S tím, v co doufal, mu to připadalo jako nic.
Jet do Evropy už není možné. Těch padesát tisíc dolarů představuje jeho základní kapitál a on nemá v úmyslu vyhodit z nich jediný cent. Ještě pořád se může stát společníkem nějaké letecké taxidopravý, ale protože se předtím rozhodl založit vlastní firmu, nerad se té myšlenky vzdával.
Kdyby si koupil letadlo za ten obnos, co má, nebyla by to žádná legrace. Provést se to dá, ale znamená to dlouhé, úmorné plahočení, než bude mít nějaké zisky, a on by se strašně nerad do takové dřiny pouštěl.
Když letadlo dosedlo a začalo rolovat směrem k baterii reflektorů, jež osvětlovaly konec runwaye, ještě pořád přemílal ten problém v hlavě. Viděl skupinku čekajících lidí a vyhlížel Glorii, ale nezahlédl ji.
Když motory zmlkly a letuška otevřela dveře, vstal a vkročil do uličky. Letadlo bylo plné, takže mu trvalo několik minut, než mohl projít uličkou a vystoupit do teplého nočního vzduchu. Pak uviděl Glorii a zamával. Rozběhla se k němu.
„Ahoj,“ řekl. „Pojďme někam, kde si budeme moct promluvit.“
„Ano,“ řekla Glorie, vzala ho za ruku a vmáčkla ho do skupiny lidí, kteří směřovali k příletové hale.
„Nech je jít napřed,“ řekl a chtěl zůstat pozadu. „Nemáme naspěch.“
„Ne, Harry, držme se jich,“ odpověděla Glorie a tón jejího hlasu způsobil, že se na ni Harry ostře zadíval. Její bílý na* pjatý obličej a vyděšený pohled ho zarazily.
„Co se stalo?“ zeptal se.
„Borg,“ odpověděla Glorie. Držela ho pevně za paži a nutila ho, aby šel a nezůstával pozadu za skupinkou, jež se valila k příletové hale. „Ví, že jsi přiletěl. Někde se schovává. Jde po nás, Harry!“
Harrymu vynechalo srdce. Natáhl nohy, aby udržel krok s lidmi kolem sebe.
„Víš to jistě?“
„Vím.“
„To chceš říct, že je vážně tady – kde je?“
„To nevím. Hledala jsem ho, ale nikde ho nevidím. Možná že je někde ve tmě. Může se schovávat ledaskde.“
„Zná tě, ale mě nezná,“ zavrčel Harry. „Proč jsi mi sakra chodila naproti? Prozradilas mě!“
„Ne.“ Glorii se zachvěl hlas. „Má naše fotografie – tvou stejně jako mou.“
„Mou fotografii? Snad fotografii Harryho Greena, ne?“
„Ne. Nevím, jak k ní přišel, ale má tvou fotografii,“
To už došli do příletové haly a vešli do bufetu. Přes okna byly zatažené záclony a veliká místnost byla plná lidí, kteří čekali na odlet nebo čekali, až pro ně přijede na letiště jejich vůz. V místnosti měl Harry pocit bezpečí.
„Sedněme si někam, odkud uvidíme na dveře,“ řekl.
Proklestil si cestu na druhou stranu místnosti k volnému stolku a posadili se. Harry vklouzl rukou do kabátu a vytáhl revolver. Nechal si ho na klíně. Za stolem ho nebylo vidět, ale kdyby Harry odkopl stůl, mohl ho okamžitě vytrhnout a střílet.
Ke stolu přišel číšník a Harry objednal dvakrát dvojitou whisky. Seděli s Glorií vedle seb…
