III
První hodinu po ránu nebylo v hotelu Star moc co dělat a Glorie, která seděla v malém boxu a čekala na zákazníka, měla dost času přemýšlet o Harryho neuvěřitelném plánu.
Probrala si v duchu všechno, co jí řekl. I kdyby se do toho nepustil, je ten plán ukazatelem, kudy se ubírají jeho myšlenky, a vysvětlením, proč si ještě nesehnal místo. Nikdy by byla nevěřila, že Harry má sklony ke zločinu. Věděla, že je odvážný a že trochu moc pije, ale tohle bylo něco, s čím nepočítala.
Je to zřejmě můj osud, pomyslela si trpce, potkávat v jednom kuse mužské, kteří vybočují z normálních kolejí. Když tehdy zjistila, že je Ben gangster, byl to pro ni strašlivý šok. Pochopila, jak to s ním vlastně je, teprve ten večer, co spolu seděli u něho v bytě a co tam přišli ti dva detektivové se sveřepými obličeji. Od té doby žila v neustálé hrůze, že už k nim policie bude chodit pořád. Ale měsíce míjely, Ben měl čím dál větší moc, měl na to, aby si zaplatil policejní ochranu, a návštěvy byly čím dál řidší. Ale nikdy nezapomněla, jak s ní policie zacházela, ani na jejich urážky a na jejich brutální otázky. Dodnes nedokázala přejít kolem strážníka, aby se v duchu nezachvěla.
Jestli je Harry takový blázen, aby tenhle plán provedl, řekla si, nedokáže si zaplatit ochranu, jako to dokázal Ben. Budou ho pronásledovat a dřív nebo později ho chytí a půjde do vezení.
Z pomyšlení, že by ho ztratila, se jí udělalo špatně. Ať se stane cokoliv, řekla si, ať se Harry rozhodne k čemukoli, ona bude držet při něm. Život bez něho už pro ni byl nemyslitelný. Musí ho nějakým způsobem přesvědčit, aby se vzdal toho nebezpečného, nedopečeného plánu, a když se jí to nepodaří, pak se musí postarat, aby se do toho nevřítil, aniž si všechno přepečlivě promyslel
Říkala si, že je bláhová. Měla od Bena odejít, když zjistila, že je to gangster, ale nedokázala to, Věděla, že by teď měla opustit Harryho, když má v plánu tu loupež, ale věděla, že to ani tentokrát nedokáže.
Den se jí zdál nekonečný, a když pak vycházela z hotelu, byla v takovém nervovém stavu a měla takovou starost, že skoro celou cestu až domů utíkala, a vůbec si neuvědomovala, že se za ní lidé, poplašení jejím bílým, vyděšeným obličejem, ohlížejí.
Harryho našla v křesle, jak poslouchá z rádia swingovou muziku a je zřejmě úplně bezstarostný.
„Ahoj,“ řekl, když celá zadýchaná vstoupila do pokoje. „Ty máš nějak naspěch. Hoří někde?“
„Nikde nehoří.“ Snažila se mluvit klidně. Pak ho políbila a otočila se, *by si sundala kabát a klobouk.
„Já ti to uklidím,“ nabídl se a Glorie mu podala kabát i klobouk. Sedla si k ohni. Harry odešel do ložnice. Když se vrátil, namíchal dvě silné dávky whisky se sodou a jednu jí podal.
„Chceš se najíst teď nebo až pak?“ zeptal se.
„Já nemám hlad.“ Napila se whisky, pak si vzala cigaretu a podívala se na něj.
Harry se na ni usmál.
„Má$ starosti, pusinko?“
Přikývla.
„No.“ Vynutila úsměv. „Mám k nim snad dost důvodů, ne? Ten tvůj nápad byl pro mě šok.“
„Rád bych ti vysvětlil, Glorie,“ řekl, „jak to vlastně je. Nechci před tebou nic taj it.“
„Ale uvědomuješ si. Harry, co to znamená, když to provedeš?“ řekla. „Teď jdeš kolem policajta a ani ho nevnímáš, ale jakmile ukradneš ty diamanty, bude pro tebe každej policajt představovat nebezpečí, a to je pak strašlivej život, Harry.“
„To zní, jako by ti to šlo od srdce,“ odpověděl Harry s úsměvem. „Neříkej mi, že po tobě někde v tvý temný, černý minulosti šla policie, protože bych ti to stejně nevěřil.“
„Já si nedělám legraci!“ odpověděla prudce. „Prosím tě, poslouchej mě, Harry. Těch diamantů se nezbavíš, i kdyby se ti podařilo se jich zmocnit. Jsi outsider. Nemáš styky. Nebudeš moct věřit žádnýmu překupníkovi, i kdyby se ti povedlo někoho najít, a já si neumím představit, jak by se ti to vůbec mohlo podařit. Ten nápad nevyjde, Harry.“
Harry se zašklebil.
„Možná že máš pravdu,“ odpověděl. „Ale pro člověka, kterej má velikou organizaci a spolehlivý chlapy, by to byla tutovka. Nemůže to nevyjít, ale bez organizace je to p…
