Celá e-kniha Na koho to slovo padne ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola osmá
Jak náhle se může život změnit, říkal jsem si, když jsem seděl na balkoně a přemýšlel o své sedmileté smlouvě a cítil se v bezpečí. Odnikud mi nic nehrozilo. Jen jsem však uviděl Lorettu, pocit klidu a bezpečí se rozplynul.
„Ahoj, Jerry,“ řekla a usmála se na mne. „Pozorovala jsem tě. Vypadáš šťastně.“
V ústech jsem měl tak sucho, že jsem ze sebe nedokázal vypravit slovo. Koukal jsem na ni jako králík, když narazí na fretku.
V tlumeném světle lampy vypadala krásná. Měla na sobě světle modrý hedvábný župan a dlouhé nohy měla holé.
Přišla, aby vlezla ke mně do postele? Pomyšlení, že bych se téhle nepříčetné ženy dotkl, mě děsilo.
„Děje se něco, Jerry?“ Naklonila hlavu maličko na stranu a v očích jí seděl posměšný pohled.
„Jsem překvapený,“ vypravil jsem ze sebe, přistoupil k židli a pošadil se. „Nečekal jsem tě.“
„Musím s tebou mluvit. Durant se vrátil.“
„Ano.“
„Byl jsi v kanceláři?“
„Ano.“
„Co chtěl?“
„Jenom abych něco podepsal.“
„Neříkal něco o mně?“
„Ne.“
„Ta závěť ještě nepřišla, ale musí přijít zítra.“
Neřekl jsem nic.
„Už víc k Johnovi nesmím. Šla jsem dneska ráno za ním a přede dveřmi stál hlídač. Řekl, že Johnovi není tak dobře, aby mohl kohokoli přijmout.“
Vzpomněl jsem si, co říkala Harriet: Nevěnujte pozornost tomu, co Etta říká. Buďte k ní laskavý. Předstírejte, že uděláte, co po vás bude chtít. V příštích dnech bude mít čím dál bujnější fantazii.
„Moc mě to mrzí,“ řekl jsem.
„Má pokoj nad mým pokojem. Slyším ho, jak přechází sem a tam, sem a tam. Jako zvíře v kleci. Sem a tam. Sem a tam.“ Zadívala se na mne velkýma, uštvanýma očima. „Když jsem ho posledně viděla, byly závěsy zatažené. Seděl skoro ve tmě. Jako by byl kamenný. Když jsem na něho promluvila, neřekl ani slovo. Jeho ošetřovatel mě k němu blízko nepustil. A teď ho ani nesmím vidět. Pořád mi nejde z hlavy: zemře John?“ Najednou o sebe začala tlouci rukama sevřenýma v pěst. „Jestli zemře, co se mnou bude? Ta stará mrcha shrábne všechny jeho peníze.“
Poslouchal jsem a dolehlo to na mne v celé své hrůze.
„Včera večer jsem u ní vzala za kliku. Zamyká se. Mluvila jsem s Mazzem.“ Odevzdaně rozhodila rukama. „Ten se jí bojí.“
Říkal jsem si, jestli s Mazzem opravdu mluvila. Není to jenom další halucinace? Nejvíc jsem si přál nějak ji odtud vystrnadit.
Rozhostilo se dlouhé ticho, kdy ze mne nespouštěla pohled.
„Nic neříkáš, Jerry. Spoléhám na tebe. Potřebuju tvoji pomoc.
Zaplatím si tvoji pomoc! Jen pomysli! Dva miliony dolarů!“
Harriet říkala: Předstírejte, že uděláte, co po vás bude chtít. Za pár dní bude úplněk, a tak bude zavřená.
„Nezapomněl jsem. Musím si to znovu promyslet. Určitě na nějaké řešení připadnu.“
„Musíš!“ Najednou měla hlas ostrý a pronikavý. „Přemýšlej!“ Zvedla se. „Hlídají mě! Myslela jsem, že se můžu spolehnout na Mazza.“ Přistoupila ke mně a prohrábla mi vlasy. Při doteku jejích prstů mě zamrazilo. „Drahý Jerry! Přemýšlej! Pomoz mi!“
Spěšně jsem se zvedl.
„Nesmějí se o nás dovědět. Měla bys radši jít.“
Položila mi ruku na paži.
„Proboha, Jerry, nevěř tomu, co ti vykládá ta stará bestie. Nevěř tomu, co ti vykládá Durant. Věř tomu, co ti říkám já!“
Pohlédl jsem do vyděšeného zoufalství jejích očí. Vzpomněl jsem si na Larryho Edwardse a Charlese Duvina.
„Poslechni mě!“ naléhala. „Nevěř ničemu, co ti kdo říká. Věř mně!“
Vedl jsem ji ke dveřím.
„Ano. Uklidni se. Jsem na tvojí straně.“
U dveří se zastavila.
„Pro vlastní dobro, zůstaň, Jerry, na mojí straně. Nenech se od nich umluvit. Varuju tě. Ta stará čubka a Durant jsou zlé, chamtivé stvůry! Mohli by mě zavraždit, Jerry! Mohli by zavraždit i tebe!“
To ten zoufalý, divoký tón jejího hlasu přivolal zpátky všechen můj předchozí strach.
„Na nějaké řešení připadnu,“ řekl jsem a otevřel dveře.
Nakoukla do chodby a zašeptala: „Máme tak málo času, Jerry. Přijdu zítra v noci. Něco vymysli.“ Pak se rychle a neslyšně pustila po chodbě pryč.
Zavřel jsem dveře a vyšel na balkon. Stál jsem tam a shlížel na měsícem zalité okolí domu. Harriet řekl…
