Kapitola čtvrtá
Zatímco paní Morely-Johnsonová hrála se svými přáteli na terase bridž Bromhead si otevřel dveře do přístřešního apartmá, prošel halou a vstoupil do Sheiliny kanceláře. Přišel sem, protože když Sheila toho jitra nastupovala s paní Morely-Johnsonovou do rollsu, pošeptala mu, že se s ním musí sejít.
Zjistil že Sheila sedí za svým psacím stolem a čeká na něho. Byla sobota, skoro týden od doby, kdy se sešla s Pattersonem. Kdykoli pak Patterson přišel do toho apartmá, vyhnula se mu. Dveře mu pokaždé otvíral Bromhead.
Až do této chvíle Bromhead neměl možnost si s ní promluvit, ale když stanul ve dveřích a podíval se na ni, viděl, že je ve stresu.
“Zavřete dveře,” řekla úsečně. Udělal to, pak došel k židli vedle psacího stolu a posadil se.
“Něco není v pořádku?”
“Už nemůžeme dál čekat,” prohlásila. “Váš skvělý nápad s parukou a šedým pláštěm se neosvědčil. Když jsem se včera v noci vracela od Geralda, zastavil mě hotelový detektiv a ptal se mne, kam jdu. Měla jsem štěstí. Dveře výtahu byly právě otevřené. Proklouzla jsem vedle něj a zavřela dveře dřív, než mne mohl zadržet. Podle cifer na indikátoru pater se samozřejmě dozvěděl, že jsem vystoupila v devatenáctém patře. Když jsem vyšla do svého pokoje, zašla jsem k výtahu a viděla jsem, jak kabina jede dolů a pak zase nahoru až do devatenáctého patra. Detektiv vyjel nahoru a chtěl mě sledovat. Jacku, musíte se nějak zbavit paruky i toho pláště. Mohlo by to být nebezpečné.”
Bromhead se ušklíbl. Přesně věděl, o co šlo. Noční hotelový detektiv Joe Handley je bystrý - možná až příliš bystrý.
Bromhead s tím měl počítat. Bromhead věděl, že v devatenáctém patře bydlí jen čtyři starší dvojice - a ty určitě nepřipadaly v úvahu pro návštěvu nějaké mladé blondýnky ve dvě hodiny v noci. Ta blondýna ale vyjela až do devatenáctého patra a pak zmizela. To byl přesně druh záhady, do jaké bude Handley šťourat - na něco takového prostě nezapomene a nenechá to být.
Naštěstí ale Handley chodil do práce v devět večer a službu končil v sedm ráno, takže nejspíš Sheilu nikdy neuvidí bez paruky. Denní hotelový detektiv Fred Lawson, který v hotelu působil již léta, byl tlustý, líný a hloupý. Kdyby však Handley uviděl Sheilu někdy během dne, nepochybně by ji poznal ať už s parukou nebo bez paruky. Bylo zde tedy určité nebezpečí.
“Gerald mi jde na nervy,” pokračovala Sheila. “Má přehnané nároky. Teď se se mnou chce setkávat každou noc.
Hloupě žárlí na Pattersona. Nemá, co by celý den dělal. Peníze, které mu dávám, mu na ten týden nestačí. Nemůžeme už dál čekat. Chci dát Pattersonovi najevo, že už jsem na všechno připravená.”
“Tohle je ale dlouhodobá operace,” namítl chabě Bromhead. “Varoval jsem vás. Když to uspěcháme, můžeme všechno zhatit.”
“Vám se to mluví.” Sheila si dokázala zachovat klid, i když byla ve stresu. “Vy nemusíte zvládat Geralda a současně Pattersona… kdežto já ano. Jsem si jistá, že teď Pattersona zvládnu. Jsem si tím jistá… a déle už nemůžeme čekat.”
Bromhead chvíli váhal, pak pokrčil rameny.
“Tak dobře. Bude to zítra?”
“Ano.” Podívala se na hodiny na svém psacím stole. “Teď bude u sebe doma.” Vytočila Pattersonovo domácí číslo.
Nastala delší pauza, během níž se ozývalo vyzvánění, pak těsně předtím, než stačila sluchátko položit, uslyšela Pattersonův hlas - dotčený a nevrlý.
“Ano? Kdo volá?”
“Zní to nějak nevlídně, Chrisi. Nevyrušila jsem vás?”
Bromhead souhlasně přikývl. Ta žena je dokonalá umělkyně, pomyslel si. Ta smyslná mazlivost v jejím hlase zapůsobila dokonce i na něho.
“Sheilo!” Pattersonův hlas byl náhle plný šarmu. “Čekal jsem, že se ozvete. Neviděl jsem vás celý týden.” Zaslechla jeho dech -rychlý, krátký a nepravidelný. “Já jsem byl venku a absolvoval jsem utkání v golfu. Co jste vy dělala celou tu dobu?”
“Různé věci…” Udělala pauzu a pak navrhla: “Mohli bychom se sejít zítra?”
“Samozřejmě. Chtěla byste zase zajít do Coq d’Or?”
Opět se na chvíli úmyslně odmlčela.
“Měla jsem na mysli, Chrisi… něco důvěrnějšího. Dala bych si sendvič s …
