Kapitola druhá
I.
Jak Harry předpokládal, sklidila Clair v Klubu 22 okamžitě úspěch. Trvala na tom, že bude vystupovat v masce, a uváděli ji jako Maskovanou kapsářku. Jediný Harry věděl, proč je tahle anonymita nezbytná. Nechtěla riskovat, že ji některý muž, kterého v minulosti okradla a který náhodou do klubu zabrousí, pozná.
Maska k jejímu úspěchu ještě přispěla. Stala se předmětem hovorů a spekulací a členové klubu neustále dotírali na recepčního, aby zjistil, jestli je tak krásná, jak se dalo soudit podle její postavy.
Harryho ohromilo, že je na scéně jako doma. Neměla jednoduchý výstup. Musela se pohybovat po restauraci, zastavovat se u stolů, dávat se s lidmi do hovoru a vybírat jim kapsy. Potom předměty, které sebrala, k velkému pobavení diváků vracela. Členové klubu však brzy zjistili, o co jí jde, a byli ve střehu. Přes to všechno se jí vždycky podařilo něco jim sebrat a její výstup se vyvinul v souboj důvtipu, což bylo dalším důvodem úspěchu.
Měsíc po premiéře se Clair vrátila domů v obvyklou hodinu – pár minut po jedné po půlnoci – a místo aby se v koupelně svlékla a zalezla si do postele jako vždycky, vtrhla do ložnice a Harryho vzbudila.
„Probuď se, miláčku!“ halasila, posadila se na postel a rozsvítila lampu vedle ní. „Mám ohromnou novinu!“
Zamručel, zamrkal a posadil se.
„Co – cože?“ zeptal se ospale.
„To bys nikdy neuhodl. Budu vystupovat v té nové revui v Regentu!“
„V Regentu!“ vykřikl Harry, už úplně probuzený. „Ale Clair, tohle chceš dělat? A v klubu budeš pokračovat taky?“
„Samozřejmě že jo,“ řekla a políbila ho. „V Regentu budu od půl osmé a v klubu nemusím být dřív než v jedenáct. To snadno zvládnu.“
„Asi ano,“ připustil a klesl zpátky na polštář. „No, miláčku, jestli si tohle opravdu přeješ, pak jsem kvůli tobě rád.“
„Přeju si to kvůli nám oběma. Teď už to fakt někam dotáhnem, Harry. Podepsala jsem smlouvu. Sto padesát liber týdně za dvě zaměstnání! Jen si pomysli. A Val říká, že můžu požadovat nejmíň třicet liber týdně na režii, a z toho se samozřejmě neplatí daně. Že je to báječné?“
Bylo to báječné, jak jinak, ale cítil se zdrcený a vyvedený z míry, přestože se snažil tvářit nadšeně, a přitom ji pozoroval, jak se svléká, a naslouchal jejím plánům.
Tancovala po místnosti, odhazovala kusy oblečení, celá zářila a byla šťastnější, než ji kdy zažil. Sklíčilo ho, že za její blažeností je její vlastní úsilí, sám že k tomu nepřispěl.
„Okamžitě se poohlédneme po jiném bytě,“ prohlásila, když si natáhla noční košili. „V téhle mizerné díře už nebudem bydlet ani týden. Allan říká, že na Park Lane je byt, který by nám mohl vyhovovat. Chtějí za něj jenom patnáct liber týdně a je zařízený.“
Allan? Takže si už se Simpsonem říkají křestními jmény. Žena může uspět o tolik snáz než muž, když zahraje správnými kartami, pomyslel si poraženecky. Pracoval u Simpsona mnoho měsíců a pořád byl pouhým zaměstnancem.
„A zbavíme se toho jaguáru,“ navázala Clair, když si nanášela na obličej noční krém. „Dnes odpoledne mi Maurice říkal, že právě sehnal cadillac z roku 1950. Chce za něj patnáct set, ale vím, že to s ním dokážu usmlouvat na míň. Jen si to představ, Harry, cadillac! To bude Allan čumět! Už se nemůžu dočkat, až ho budu mít.“ Rozběhla se přes místnost, skočila do postele a objala ho.
To už byl Harry přímo zoufalý. Rozdíl mezi příjmy byl jako zející propast. Nemohl ani pomyslet, že by měl naději ji dohnat. Sto padesát proti patnácti!
„V tomhle musíme být rozumní, Harry,“ řekla s hlavou na jeho rameni. „Já vím, jaké máš kvůli tomu pocity. Nerad vidíš, že si vydělávám. Nikdy jsi neutratil z mých peněz ani penny, ale musíš se na to začít dívat jinak. Musíš změnit názor a utrácet i moje peníze, než se postavíš na vlastní nohy. Mluvila jsem o tobě s Valem. Myslí, že by sis vedl lépe, kdybys byl na volné noze. Chci, abys to udělal. Nepodepisuj znovu smlouvu. Val říká, že ti zadají stejný objem práce a budou ti muset zaplatit víc. Budeš moct vzít ještě i jinou práci. Co myslíš, miláčku? Nemyslíš, …
