5
Martha, Henry, Gilda a Johnny seděli na terase kolem stolu a prohlíželi si šperky paní Lowensteinové. Gilda si chtěla vyzkoušet nějaký prstýnek. Chtěla si vyzkoušet ten s nádherným briliantem a zlaté náramky, avšak Martha šperky shrnula na hromádku a nastrkala je zpátky do jelenicového pytlíku.
„Tumáš, Henry, vezmi je k sobě,“ vyzvala Henryho a postrčila mu sáček přes stůl, aby si jej Henry mohl schovat do kapsy.
Potom se Martha pohodlně opřela a všechny tři přejela pohledem.
„Co se týče druhé akce, půjde o paní Warren Crailovou. Její klenoty obnášejí šest set padesát táců. Zítra vyráží na rybářskou výpravu. Nasadíme zase ten trik s čistěním koberců, musíme vědět, kdo všechno zůstal v baráku.“
Dva dny nato Gilda navštívila přepychové sídlo rodiny Crailovy, opět s černou parukou na hlavě, v úpravných šatech a se slunečními brýlemi na očích. Přišla jí otevřít správcová, hubená žena s ostrými rysy. Podezíravě si Gildu prohlížela.
Gilda spustila svou přesvědčovací historku, bylo jí však jasné, že tuhle ženskou nepřeveze.
„Paní Crailová mi nic takového neříkala,“ odsekla správcová. „Než vás pustím dovnitř, musím to mít písemně od paní Crailové,“ a přibouchla Gildě dveře před nosem.
Gilda si uvědomila, že tohle je nebezpečná situace. Správcové stačí, aby se letmo podívala do telefonního seznamu, a zjistí, že firma Acme neexistuje. Hezky rychle se vrátila do vily.
Martha poslouchala hlášení a rudla jako krocan. Hodila pohledem po Henrym.
„Co ty na to?“
„Já bych riskoval,“ popotáhl si Henry knír. „Víme, kde je sejf zabudovaný. Určitě by stálo za pokus se do něj vlámat. Ano, podle mě bychom to mohli zkusit dnes v noci. Cena není vůbec k zahození.“
„Kdo ovšem riskuje?“ nadhodil Johnny. „Vy ne. Já se budu vloupávat do domu a já o něm nic nevím. Ne… tenhle případ dáme k ledu a zkusíme něco jiného. Ukažte mi ten seznam.“
Henry mu podal soupis a vyměnil si pohled s Marthou. Johnny seznam studoval.
„Co takhle dům Lewisových? Ten diamantový náhrdelník? Což otočit zrovna ten?“ zeptal se.
„Vyloučeno!“ štěkla Martha.
Johnny na ni zůstal zírat.
„Proč? Má cenu tří set padesáti tisíc dolarů. To už je slušný balík!“
Martha neměla v nejmenším úmyslu svěřit mu, že právě tento náhrdelník je pojištěn u Národní důvěry a že vrchní likvidátor pojistných událostí pan Maddux právě Marthu strčil na pět let do basy. Dobu, kterou proseděla ve vězení, si nechávala jako tajemství. Jenom Henry o rozsudku věděl.
„Když říkám vyloučeno, tak je to vyloučeno!“ Johnny nadhodil ramena.
„Snad se tak moc nestalo. Dobře. A co vyzkoušet paní Alec Jacksonovou? Podle tohoto papíru se plaví na jachtě někde u Miami. Má doma těch krámů za čtyři sta tisíc. Co když se mrkneme tam?“
„Pořád nechápu, proč bychom se neměli pokusit o tu Crailovou,“ bručela Martha.
„Zkuste si to sama, já do toho nejdu. Nechme to plavat. Jak vypadají ti Jacksonovi?“
„Dobrá, zmákneme tedy trezor u nich.“
Tentokrát se Gilda dostala do domu velice snadno. Domovník byl starý chlapík, který si na pohledné dívčině očima rád smlsnul. Spolkl Gildinu historku, provedl ji domem, nechal ji, aby si změřila koberec v hlavní ložnici, a vesele drmolil. Prozradil Gildě, že je v baráku sám, a poskytl jí dostatek času, aby stihla lokalizovat trezor a prohlédnout si zámky v oknech.
Když se vrátila do vily, vylíčila všem, jaká to byla hračka. Popsala zajištění oken a Johnny spokojeně přikývl. Potom si prostudoval kopii plánku, pořízenou u Raysonů, a zazubil se.
„Dá se to zvládnout levou zadní. V pohodě. V noci se do toho pustíme.“ Vstal. Měl na sobě tričko a plavky. „Jdu si zaplavat.“ Přešel terasu a zamířil k pláži.
Gilda vyskočila, jako když ji na vidle napíchne, a běžela do pokoje. Netrvalo dlouho a objevila se v bikinách.
Martha si ji zavolala: „Gildo… na moment.“
Gilda se zvědavě zastavila a stáhla obočí.
„Nemusíš za ním běhat jako stín. Nemusíš na něj koukat, jako kdybys ho chtěla láskou sníst. Varuju tě. Je to parchant. Pusť ho z hlavy.“
Gilda zrudla jako mák.
„Mlč, ty huso hl…
