historické

Cesta do Crawfordovho údolia predstavovala príjemnú polhodinovú jazdu cez bujný porast na úpätí Modrých vrchov. Hunter prišiel na vysoký hrebeň s výhľadom na údolie a uvidel kone pani Hacklettovej a jej dvoch otrokýň priviazané pri zurčiacom potôčiku, ktorý vytekal z kamenistého jazierka na východnom okraji údolia. Zbadal aj rozprestretú piknikovú deku a rozložené jedlo. / Pricválal ku koňom a priviazal aj svojho.…

Více
  • 14. 1. 2025

00.02:22 /   / Ve velínu se ozvaly radostné výkřiky. Kramerová poskakovala. Gordon bušil Sterna do zad. Monitor znova ukazoval fluktuace pole. Intenzivní a silné. / „Vracejí se domů!“ křičela Kramerová. / Stern pohlédl na obrazovky videa, na kterých bylo vidět štíty dole. Technici už jich několik naplnili vodou a štíty držely. / Zbývající nádrže se plnily právě teď. / „Kolik času?“ zeptal se. / „Dvě minuty dvacet.“ / …

Více
  • 14. 1. 2025

Onoho odpoledne zavolal do redakce Barcelonského deníku pouliční prodavač květin a nechal Miquelovi vzkaz. Muže, kterého jsme mu popsali, viděl obcházet vilu kolem dokola jako nějaký přízrak. Když Miquel přišel na třídu Avenida Tibidabo 32, bylo již po půlnoci. Ulice se proměnila v ponuré a opuštěné údolí, do něhož mezi listím stromů pronikaly záblesky měsíčního svitu. Ačkoli Miquel Juliána neviděl už…

Více
  • 14. 1. 2025

Probudila se do přítmí hotelového pokoje, spatřila Leandrovu siluetu rýsující se v křesle u lůžka. V ruce držel knihu Víctora Mataixe a četl si. Alicia usoudila, že zatímco spala, prohrabal / se jí v kapsách i v tašce a pravděpodobně ve všech zásuvkách v pokoji. / „Lepší?“ zeptal se Leandro, aniž od knihy zvedl oči. / „Ano,“ odpověděla. / Procitnutí vždy provázel jakýsi…

Více
  • 14. 1. 2025

Vydal jsem se stejnou cestou zpátky ještě zmatenější, než když jsem z knihkupectví odcházel. Jakmile jsem procházel kolem místokrálovnina paláce, písař Oswaldo mi zamával na pozdrav. / „Vyšlo to?“ zeptal se. / Sklesle jsem zavrtěl hlavou. / „Zkuste to u Luisita, možná si na něco vzpomene.“ / Přikývl jsem a zamířil do stánku k Luisitovi, který si zrovna čistil sadu per. Sotva mě zpozoroval, usmál se…

Více
  • 14. 1. 2025

  / „Ať mě čert, vím-li, k čemu teď budou generální stavy,“ řekl mi otec v den, kdy byl zvolen – třeba říci, že nikoliv proti své vůli zástupcem šlechty za okrsek Montfort-l’Amaury. „Velmožové si je vynutili jen proto, aby s jejich pomocí zakryli svou chamtivost pláštíkem veřejného blaha. Nyní, když se s regentkou dohodli, by se bez nich rádi obešli. Condé se dokonce nestyděl regentce navrhnout, aby se…

Více
  • 24. 12. 2024

  / „Pane, na slovíčko, prosím!“ / „Poslouchám vás, spanilá čtenářko.“ / „Pravil jste, že vévodovi z Longueville bylo prominuto.“ / „Ovšem.“ / „Ale co ostatním vévodům?“ / „Když vzpoura vypukla, byli všichni obviněni z urážky majestátu a byla jim odňata jejich místodržitelství. Ale po porážce u Ponts-de-Cé, když krále poprosili za prominutí – klečíce na jednom nebo na obou kolenou, podle stupně… / …

Více
  • 24. 12. 2024

  / Richelieu usoudil, že nepřátelé, které mám u dvora, by neměli uvidět ani můj kočár provrtaný kulkami, ani mé Švejcary, i přikázal mi, abych je nechal na čtvrt míle od Fontainebleau ve venkovském hostinci, jehož vývěsní štít představoval pštrosa, což Hörnera velice udivilo, poněvadž ten pták byl v jeho zemi stejně jako u nás zcela neznámý. / Kardinál čekal, až se svými Švejcary doúčtuji a rozloučím…

Více
  • 24. 12. 2024

  / To, co předchází, neznamená, že nad mými melancholickými úvahami spadne byť jen na okamžik opona. Po návratu do Brézolles, když slunce již napůl zašlo za západní břeh oceánu, projeli jsme za soumraku modrými mřížemi zámku a první naší starostí bylo odebrat se rovnou do stájí a svěřit naše ubohé kobylky, které na dešti a větru tolik zakusily, Švejcarům, aby je vysušili, vyhřebelcovali, nakrmili a…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Spanilá čtenářko, prosím předem o prominutí: teď vaše krásné oči rozpláču. Přiznám se, že ani mě nic nezarmucuje víc než osud nešťastného vévody z Montmorency. / Bohové mu dali do vínku vše: vznešený původ, slavné předky, titul francouzského maršála, úřad guvernéra v provincii proslulé sladkostí žití, sličný zjev, který z něho učinil u dvora vzor mužské krásy, zbožněníhodnou manželku,…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Když Mazarin nastoupil po Richelieuovi, požádal mne, abych nadále pokračoval v pravidelné návštěvě soudního dvora, což mi příležitostně umožňovalo nikoli snad těm pánům něco poradit, ale vyslechnout, co říkají, a vytušit, co by asi říkali, kdybych tam nebyl. / Jejich němé nepřátelství vůči mně bylo aspoň v počátcích tak zavilé, až jsem se obával, že mne dají příležitostně zavraždit nějakým…

Více
  • 24. 12. 2024

Dole pod schody, když Fogacer už zmizel, koho jsem nespatřil, ne-li Fontanetku, která tu stála, sázím se, úmyslně, aby se se mnou setkala a aby se na mě mohla usmát. / „Fontanetko,“ otázal jsem se, „bratr už vstal?“ / „Ne, pane. Spí jako dudek. Pořádně jsem mu klepala na dveře, avšak neotevřel.“ / „To se mi nelíbí,“ pravil jsem nadmíru zachmuřeně a otočiv se k ní zády, vstoupil jsem zhurta a bez pukání do…

Více
  • 24. 12. 2024

Pro smilování! Jaká radost mě zaplavovala, když s Fogacerem před sebou a s Miroulem po svém pravém třmenu jsem ujížděl na své klisničce Velkou ulicí svatého Diviše, kde dnes v neděli byly všechny krámy zavřené, a uháněl jsem přes most Matky boží, rovněž prázdný ode všech vozidel, abychom se dostali na Staré město a v prodloužení Sklenářské ulice, jejíž jméno cestou Fogacer prohodil, do ulice Zakrslíků.…

Více
  • 24. 12. 2024

Mister Mundane, kterýž mě přišel nazítří navštívit, mi nekonečně děkoval za léčení a všecku pomoc, jíž jsem přispěl jeho bratrovi, kdyžtě ho byl Samarcas v Paříži mečem poranil, a poprosil mě, abych mu podal zprávu o jeho smrti, tuto zprávu trpělivě vyslechl, světlé řasy mu občas zamrkaly nad bleděmodrýma očima a na spodním rtu mu zacukal nerv, leč jinak neprojevil nižádnou známku vzrušení. / … / …

Více
  • 24. 12. 2024

„Vzácný pane,“ pravil Miroul, probouzeje mě nazítří ze spánku tuze nočními můrami a krví přerušovaného, „používání těžkého meče ve válce vám zmršilo vaše fechtování: shledával jsem, že jste pomalý a těžký při střetnutí s tou vosou. U všech rohatých, kterak ona mečem vládla! Jaká to ohromující hbitost! Tolik jsem se o vás třásl, že kdyby se vám nepovedl váš Jarnakův úder, byl bych jí vhodil nůž mezi ramena, třebas bych se vydal všanc nebezpečenství, že mi do smrti neodpustíte. Nicméně přemítaje o tom nemohu pochopit, proč se vás pokusila zhubit, dokud měla oba meče v rukou, kdyžtě přece tak znamenitě při šermu mečem vládla.“ / „Radost ze zrádlivosti, myslím,“ pravil jsem škrábaje se na hlavě, ježto mě …

Více
  • 24. 12. 2024