4. Prozíravé chování
Čtenáři, shledáváš možná zvláštním, že tak starostliv opatřit si stvrzení katolického křtu pro Samsona a pro sebe opomenul jsem si vyžádat ještě jeden pro prvorozeného bratra Františka: než toto stvrzení by mu nebylo k žádnému užitku, mělať Diana sídlo na hradě fontenackém a svatby by se nemohly konat jinde než na farnosti marcuyaské, čímž chci povědět pod dohledem našeho biskupa, kterýž byl tuze málo příchylný umenšit výhody, jež noc bartolomějská přinesla jeho církvi v neprospěch církve naší. Neboť je třeba konečně povědět: krveprolévání spáchané v Paříži a v dobrých městech království zasáhlo ty, co přežili, takovou hrůzou, že značný počet z nich - krom těch, kteříž odešli tak udatně bojovat do La Rochelle proti vojskům královským - buďto hledal nějaké urovnání nebo dokonce horempádem přestoupil k papeženství, jak to byl učinil v Paříži kazatel du Rosier, dobrý pastor raději žijící co katolík, než aby měl zhynout co hugenot. Samotné pobratimstvo, kteréž nikdy nepozvedlo zbraně proti králi, nemuselo se ho pročež přesmíru obávat, než od těch časů chtělo být zadobře s duchovenstvem, jdouc tak daleko, že mu věnovalo gratis pro Deo pozemek, jejž jsme vlastnili u Sarlatu a na nějž měl choutky klášter kapucínů, aby zvětšil svůj majetek.
Za onoho času můj Quéribus, o němž bylo povědomo, že stojí tuze vysoko v přízni vévody z Anjou, rozšiřoval po Sarlatsku zvěst, že jeho pán mě chová v nemalé laskavosti, což nebylo veskrze nepravdivé, an mi vévoda daroval dvě stě zlatých ze své pokladnice - leč také, že mě byl zachránil před krveprolitím dvacátého čtvrtého dne srpna měsíce: příjemná lež, jež mně všude zjednávala důvěru, neboť nic nechránilo lépe než vladařská ochrana, třebas toliko domnělá.
Nicméně pakli toto prozíravé chování - míním tím chování svoje i pobratimstva - tak dobře uspořádalo věci na Sarlatsku, že jsme se cítili jisti co do své bezpečnosti, bylo málo pravděpodobno, že náš biskup dá souhlas s Dianiným provdáním za kacíře, aniž by se František zřekl víry: což by on nepochybně učinil a což by otec snad dovolil nebýt Sauveterra, kterýž nad našimi hlavami vztyčil neoblomnou neochvějnost.
Nebyli všichni biskupové království ani po bartolomějské noci tak nesmiřitelní jako ten náš. Mnozí, kteříž brali více v uvážení rodiny a manželské svazky, soudili dokonce, že je pro církev ziskem, povolí-li hugenotům sňatek s papeženskými ženami - pod jednou podmínkou: že děti budou vychovány matkou u víře katolické, i odumře takto víra hugenotského manžela spolu s ním a nebude naděje, že se uchová. Toto je, hlásali, vykořenění hereze bez odporu a bez bolesti, byť pozvolné a skrze vlídné působení žen.
Neboť všichni kněží ve Francii nebyli tak nadutí a zběsilí jako, náš biskup sarlatský, to by tak hrálo! Jinak by Gertruda nemohla mít důvěru v povolnou povahu svého normandského faráře, že ji oddá se Samsonem, aniž bude požadovat více než latinský lístek Svěráčkem vypocený, tento lístek jsem, vběhnuv kalupem do její teplé a osvětlené jizby, podal té krásce a ona ho zastrčila do záňadří, kde byl dozajista měkčeji uložen než v mém kabátci zmrzlém od větru a pokrytém vločkami sněhu, u jejího krbu už tajícími.
„Aj, můj dobrý bratře! Kterak jste hodný, statečný a laskavý!“ vzkřikla Gertruda, kteráž zhola nevěděla, co praví, jsouc na vrcholu blaženství. A v tu chvíli, vrhajíc mi spanilé paže kolem krku a tisknouc se ke mně celou délkou svého těla, horlivě mě zasypávala polibky.
„Miroule,“ pravil jsem jí přes rameno ke svému rozmilému sluhovi, kterýž nás sledoval, hnědé oko maje rozveselené (leč modré zůstávalo chladné), „jdi povědět mému otci, že sněží, a požádej ho o dovolení rozdělat oheň v obou krbech velké síně (kteréž stály proti sobě), neboť je mráz, až kameny pukají.“
„Už běžím, pane můj!“ pravil Miroul tuze potěšen tímto posláním, velká síň sousedila s kuchyní, kde Florina plavovlasá hugenotka, kterou on byl vyrval noci svatobartolomějské - pomáhala Maligouové vařit naši večerní krmi, tato Maligouvá byla …
