7. Přípravy na triduanes
Byl to nicméně odklad, který trval dva roky. Ať mi čtenář promine, že proběhnu ty dva roky tryskem, tolik chvátám, abych dospěl k neslýchané pohromě a k nezměrnému nebezpečí, jež mě přiměly opustit rodné Périgordsko, abych si odejel do Paříže vyprosit milost od krále.
Můj milovaný Samson byl promován magistrem apatykářem v srpnu měsíci léta Páně 1571 a já nemohu vzpomenout na tuto promoci, aniž si vyvolám ve svém přemýšlení slavný trh na cibuli, který se odbýval v Montpellieru týž den a který jsem viděl šťastnou náhodou, když můj bratr přihotovoval za značných našich nákladů onen dryákový nápoj, jehož složení tvoří více než dvacet sedm rozličných prvků a substancí: ta výroba je tak tajná a v skrytu držená, že nikdo, ba ani lékař, nemá právo jí přihlížet, pohled na tato tajemství je vyhrazen toliko magistrům apatykářským, kteří mají do této hodnosti přijmout nového uchazeče.
Očekávaje, až můj sličný Samson sestaví tento proslulý medikament, jehož vlastnosti jsou neocenitelné při léčení četných našich neduhů, potloukal jsem se po křivolakých uličkách montpellierských ve slunci, v němž mouchy pukaly (jakkoliv ze střech od domu k domu bylo nataženo rákosí ke zmírnění jeho prudkosti), a narazil jsem na náměstí Canourgue na nejpřekvapivější podívanou, kterou jsem od těch časů na jiném místě nespatřil: na město zhotovené celé z cibule.
Tyto plody se na Sarlatsku prodávají naházené na hromadu, avšak zde se převelice dovedně splétají a ty pletence bývají svázány do otýpek a ty otýpky nakupeny na sebe a činí se z nich ohrady deset stop vysoké, mezi nimiž se ponechávají úzké cesty, takže celé náměstí se stává městem, v němž procházíte doprava i doleva mezi voňavými stěnami. A ulice i uličky složené z těchto stěn jsou tak četné, že byste se tam ztratili jako v labyrintu. Já z toho měl tuze velké potěšení, nikdy jsem totiž neviděl tak ohromné množství této zeleniny, jež je v languedockém kraji syrová či vařená denním pokrmem tou měrou, že Montpellierští jí kupují toho dne tolik, aby jim vydržela na celou zimu. Ale ještě více než počet mě překvapila nekonečná rozmanitost těchto plodů, byly zde všechny známé druhy a všech tvarů, složení a barev, některé žluté, jiné červené, jedny velké co pěst, další velikostí meruňky a jiné ještě menší – a ty byly bílé, jakoby cukrované.
Setrval jsem tam dobré dvě hodiny, tak mě to rozveselilo, a byl jsem tím pobaven jako malý Anne z Joyeuse dřevěnými vojáky, které jsem mu byl daroval. Zrak mě potěšilo i množství lidí, co se tam sešlo, byla v tomto cibulovém městě tlačenice nesmírná jak děvčat a hospodyň, které se sem seběhly k nákupu, tak i čumilů a zevlounů, kteří sem přišli okounět. A nemalá byla i radost tohoto davu, který se s klábosením a se smíchem procházel mezi těmito cibulovými zdmi, poněvadž vůně této zeleniny je zdravá a posilující, příznivá srdci, játrům i pohlavnímu ústrojí a nepochybně léčivá, a také protože ten veliký sběh lidu s potěšením shlížel na hromady toho nesmírného množství potravy vytrysklé z dobré země languedocké skrze nevýslovnou dobrotivost a slitovnost Stvořitele, aby všichni, ba i ti méně zámožní, měli zajištěno jídlo na tuto zimu. Neboť věnec této zeleniny stojí toliko dva soldy a skrojek chleba a jediný z těchto chutných plodů je už dostatečným pokrmem i pro ty nejnuznější chudáky.
V rohu těchto cibulových staveb a každý před svou vlastní stáli rolníci, kteří ty plody byli sázeli a sklízeli a kteří nepřetržitě zpívali provensálskou mluvou, aby přilákali zákazníky:
Krásná to cibule! Krásná to cibule!
aneb:
Kdo jí cibuli, jí medicínu!
aneb:
Kdo cibuli rád jí, dožije se stáří!
aneb:
Kdo jí cibuli a cibuličku
dobře obskáče svou cácorečku.
Ti prodavači tuze rozradostnění, že dnes si nahromadí zvonivé mince co odměnu za svou dřinu, měli také převelice bystrý zrak a v ruce dlouhé pruty, jimiž zprudka přetáhli přes prsty kradače, když v chůzi chtěli uzmout třebas i nejmenší plod. Leč tloukli ty zlodějíčky bez nejmenší krutosti, …
