( 31 )
Bouřka spláchla z ulic všechny chodce, knihkupectví osiřelo a zůstalo bez zákazníků. Vzhledem k probíhající potopě se Fermín rozhodl zasvětit pracovní den administrativě a pozorování. Hromů, blesků ani sílícího deště, který jako by chtěl strhnout výlohu, si vůbec nevšímal a zapnul rádio. Trpělivě, jako by se pokoušel ošálit zámek od trezoru, točil knoflíkem, dokud nenaladil velký orchestr, jenž právě rozehrával první takty skladby Siboney. Sotva se ozval timbál, Fermín se rozvlnil v karibském rytmu. U toho pokračoval v restaurátorské práci na šestisvazkových Tajnostech pařížských od Eugèna Suea, s čímž mu vypomáhal Daniel v pozici poskoka a pomocníka.
„Tohle jsem zamlada tancoval se svou mulatkou v havanské Tropicaně, tenkrát jsem to ještě s boky uměl. Ty vzpomínky, co se mi vybavují… Kdybych svým založením nebyl milovník, ale nadaný literát, napsal bych Tajnosti havanské,“ prohlásil.
„Éros zvítězil a Parnas prohrál,“ dodala Bea.
Fermín k ní zamířil tanečním krokem s rozevřenou náručí, kroutil se přitom v rytmu udávaném dřívky.
„Seňoro Beo, pojďte, já vás naučím son montuno, základní kroky. Jelikož tadyhle váš pan manžel tančí, jako by měl na noze betonový závaží, vy o zběsilém afrokubánském tempu vůbec nemáte ponětí. To si člověk musí užít…“
Bea odběhla do zadní části obchodu, kde hledala útočiště. Chtěla dokončit účetnictví a dostatečně se přitom vzdálit od Fermínova tance i zpěvu.
„Poslyšte, vaše žena je občas sušší než výpis z katastrálního úřadu.“
„To mi povídejte,“ odpověděl Daniel.
„Tady je všechno slyšet,“ ozval se Bein hlas zezadu.
Oba muži spokojeně pracovali dál, když vtom se rozlehlo prudké brzdění na vlhké vozovce. Podívali se ven a viděli, jak v lijáku před výlohou knihkupectví Sempere a synové zastavil taxík. Vysoko na nebi uhodil blesk, auto na okamžik vypadalo jako rozžhavený olověný kočár dýmající v dešti.
„Jak se říkávalo dřív, to musí být taxikář,“ podotkl Fermín.
Pak se vše seběhlo rychlostí katastrofy. Z taxíku vystoupil mladík promoklý až na kůži a s výrazem děsu ve tváři. Sotva na dveřích uviděl cedulku Zavřeno, začal pěstí bušit na sklo. Fermín s Danielem si vyměnili pohled.
„A pak se říká, že u nás lidi o nákup knížek nemají zájem.“
Daniel přešel ke dveřím a otevřel. Zdálo se, že mladík na místě padne k zemi. Zvedl ruku k hrudi, zhluboka se nadechl a svou otázku téměř zakřičel.
„Kdo z vás je Fermín Romero de Torres?“ Fermín zvedl ruku.
„To jsem já, tady ten svalovec.“
Fernandito se k němu vrhl, popadl ho za paži a táhl ven.
„Potřebuju vás,“ naléhal.
„Hele, mrně, nic ve zlém, ale tohle mi mockrát řekla nejedna impozantní ženská a já vždycky dokázal odolat.“
„Jde o Aliciu,“ oddychoval prudce Fernandito. „Myslím, že umírá…“
Fermín ve tváři pobledl. Vrhl ohromený pohled na Daniela, pak neřekl nic, nechal se odtáhnout na ulici a poté do taxíku, který hned prudce vyrazil.
Bea stála u závěsu oddělujícího zázemí prodejny, odkud celý výjev sledovala. Zmateně na Daniela pohlédla.
„Co to mělo být?“
Její muž si zasmušile povzdechl.
„Špatné zprávy,“ zamručel.
Sotva Fermín přistál ve voze, narazil na pohled taxikáře.
„Ten nám tady chyběl. Tak kam to bude teď?“
Fermín se pokusil udělat si obrázek. Trvalo mu pár vteřin, než pochopil, že ta bledá postava, bílá jako křída, která v taxíku leží s nepřítomným pohledem natažená na zadním sedadle, je Alicia. Fernandito držel její hlavu v dlaních, přitom se snažil potlačit slzy zděšení.
„Jeďte,“ nařídil Fermín taxikáři.
„Kam?“
„Zatím dopředu. A fofrem.“
Fermín očima vyhledal Fernanditův pohled.
„Nevěděl jsem, co mám dělat,“ zamumlal chlapec. „Nechtěla do nemocnice ani k doktorovi a…“
Alicia na chvíli přišla k sobě, pohlédla na Fermína a mile se usmála.
„Fermíne, vy se mě vždycky snažíte zachránit.“
Sotva se ozval její zlomený hlas, Fermínovi se sevřel žaludek, jakož i všechny přilehlé vnitřnosti. Vzhledem k tomu, že ke snídani spořádal celý sáček mandlových sušenek carqui nyolis, bylo to pro něj trojnásobné utrpení. Alicia k…
