historické

Dole pod schody, když Fogacer už zmizel, koho jsem nespatřil, ne-li Fontanetku, která tu stála, sázím se, úmyslně, aby se se mnou setkala a aby se na mě mohla usmát. / „Fontanetko,“ otázal jsem se, „bratr už vstal?“ / „Ne, pane. Spí jako dudek. Pořádně jsem mu klepala na dveře, avšak neotevřel.“ / „To se mi nelíbí,“ pravil jsem nadmíru zachmuřeně a otočiv se k ní zády, vstoupil jsem zhurta a bez pukání do…

Více
  • 24. 12. 2024

Pro smilování! Jaká radost mě zaplavovala, když s Fogacerem před sebou a s Miroulem po svém pravém třmenu jsem ujížděl na své klisničce Velkou ulicí svatého Diviše, kde dnes v neděli byly všechny krámy zavřené, a uháněl jsem přes most Matky boží, rovněž prázdný ode všech vozidel, abychom se dostali na Staré město a v prodloužení Sklenářské ulice, jejíž jméno cestou Fogacer prohodil, do ulice Zakrslíků.…

Více
  • 24. 12. 2024

Rok 1563 navzdory hladu a moru, jak o tom povím později, byl pro Mespech rokem šťastným. Pobratimstvo mohlo konečně uskutečnit svůj „krásný a dobrý záměr“, dávno zamýšlený a neustále hýčkaný: zakoupit mlýn v Beunách. Až dosud jsme s mletím byli odkázáni na mlýn v Campagnaku, a jakkoliv jeho majitel patřil k našim přátelům a poplatek, jejž vyžadoval, byl rozumný, přesto notně zatěžoval cenu naší…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Jsem strýc Karův, ale i ostatní mi říkají Strýc efendi. Karova matka jednu dobu chtěla, aby mne tak oslovoval, a nakonec si na to zvykl nejen Kara, ale úplně všichni. Kara k nám začal chodit před třiceti lety, poté co jsme se usadili za Aksarayem v té tmavé a vlhké ulici stíněné kaštany a lipami. Tam stál náš dům, než jsme se přestěhovali sem. Když jsem v létě vyrážel s Mahmudem pašou na tažení a…

Více
  • 7. 10. 2024

Nová smlouva – Sloat – Masakr na Nacozari – Srážka s Eliasem – Prchají na sever – Los – Shelby a kluk – Zchromlý kůň – Severák – Nečekané přepadení – Útěk – Válka na planinách – Sestup – Hořící strom – Po stopách – Trofeje – Kluk se vrací k pluku – Soudce – Oběť v poušti – Vyzvědači se nevracejí – Spolek osmi – Santa Cruz – Domobrana – Sníh – Útulek – Stáj. / Pátého…

Více
  • 7. 10. 2024

Veličenstvo má opravdu obdivuhodnou paměť. / Čapku ze sojčího peří předcházely jiné události a jiné po ní následovaly a všechny byly velmi barvité a poznamenané královským leskem a majestátem. Majestát jim dodával Karel Sedmý a lesk Retzovo bohatství. / Karel Šestý zemřel, lidé říkali, že to pro něho je vysvobození, ale současně říkali, co teď bude s námi, co bude s Francií, před několika měsíci zemřel i…

Více
  • 16. 9. 2024

Titus Sempronius Praeceps: / …a byl to čas úmrtí řady mužů buď slavných a vítězných, anebo takových, kteří svět obohacují krásou, uměnami nebo věděním. Tak na Sicílii v Syrakusách skonal Agathokles, zvaný Král Sicilanů. Jest litovati i jeho odchodu ze světa, neboť jakkoli člověk povýtce nízký, značně bezohledný a po způsobu nevzdělanců více vychytralý než skutečně inteligentní, přece byl trnem v oku…

Více
  • 16. 9. 2024

  / Právě když nosítka s veleknězem zastavila na nádvoří před schodištěm k Batiatově pracovně, vyšel ze dveří Sextus Fulvius v doprovodu kapujského prefekta Modesta. Prefektův obličej, až příliš podobný hlavě ovčí, se nadouvá vědomím řádně vykonané povinnosti; tvář Fulviova září vítězstvím. / Po prefektově zásahu se rozhostilo ticho. Gladiátoři, od včerejška rozhořčení a naleptaní a k tomu…

Více
  • 16. 9. 2024

  / Já se domnívám, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrála a aby falešně zpíval sbor, který bych řídil, a aby celý svět se mnou nesouhlasil a mluvil opačné věci, nežli abych já sám jediný byl se sebou v nesouladu a sobě odporoval. / – PLATÓN /   / Lucius Caecilius Metellus váhá nad listem senátu. / List je ostrý. Proč prý dosud nezakročil proti otrockým vzbouřencům, ačkoli obsazují v… / …

Více
  • 16. 9. 2024

  / Lituji tě, nepřítelem že ti bude taký muž. /   / PUBLIUS TERENTIUS AFER /   / Dny se táhnou nesnesitelně vlekle. / Pro Karthágiňana jsou naplněny zimničnou úzkostí, i když ji nedává najevo. Postihují ho i okamžiky nezvladatelného třasu – tehdy odchází z místnosti do zahrady nebo do odlehlých míst domu a tam zatíná pěsti, aby si dodal síly, a sám sebe utvrzuje v klidu a chladnokrevnosti. / Umírající senátor…

Více
  • 16. 9. 2024

  / dKdyž nejsem ve své posteli, většinou se dobře nevyspím, tudíž jsem se po krátkém a nehlubokém spánku asi před hodinou probudil. Byla ještě tma, věděl jsem, že mě čeká celý den jízdy, a tak jsem se pokoušel ještě usnout. To se mi nepodařilo a nakonec jsem se rozhodl, že vstanu. Byla ještě taková tma, že jsem musel rozsvítit, abych se mohl u umyvadla v rohu oholit. Když jsem se…

Více
  • 16. 9. 2024

K poslední středověké válce v Itálii došlo v letech 1943 až 1944. Na pevnostní města na velkých ostrozích, s kterými se sváděly boje už od osmého století, se bezohledně vrhaly armády nových králů. Kolem skalnatých výchozů se věčně přenášela nosítka a byly tu zmasakrované vinice, kde jste objevili, pokud jste pod vyježděnými kolejemi od tanků kopali dost hluboko, krvavou sekeru…

Více
  • 16. 9. 2024

Část třetí / Londýn, 12. dubna 1937 /   /   / Když se včera Jennifer se slečnou Givensovou vrátily z nákupů, u mě v pracovně už bylo téměř šero. Náš vysoký a úzký dům, jejž jsem po tetině smrti koupil za zděděné peníze, stojí na náměstí, které, ač poměrně známé, není tak slunečné jako jiná v jeho sousedství. Pozoroval jsem Jennifer z okna pracovny, jak dole na náměstí pendluje mezi domem a taxíkem a…

Více
  • 16. 9. 2024

Třikrát čtyřikrát týdně ještě večer sejdu cestičkou k řece a k dřevěné lávce, známé dosud těm, kdo tu žili před válkou, jako Most váhání. Říkali jsme jí tak, protože ještě před nedávnem byste po ní přešli do zábavní čtvrti. Prý tu bylo možno vídat muže pronásledované výčitkami svědomí, jak se těžce rozhodují mezi noční zábavou a návratem k manželce. Ale pokud mě zahlédnou postávat na tom mostě a zamyšleně se opírat o zábradlí, není to proto, že bych váhal. Prostě odtud rád při západu slunce obhlížím okolí a pozoruji změny kolem sebe. / Na úpatí kopce, odkud jsem právě sešel, vyrostly skupinky nových vilek. A dál podél břehu řeky, kde se před rokem rozkládala bažinatá louka, …

Více
  • 16. 9. 2024

Do Dubna se jezdí Sameškinovým povozem, do Moskvy železnicí a do Ameriky nejenže se jezdí lodí, ale také s dokumenty. Aby je člověk dostal, musí do Dubna. / A tak se Debora vypraví k Sameškinovi. Sameškin však nesedí na lavici u kamen, vůbec není doma, poněvadž je čtvrtek a koná se dobytčí trh; Sameškin se vrátí asi za hodinu. / Debora přechází sem a tam před Sameškinovou chalupou a přemýšlí jen o Americe. / Dolar je…

Více
  • 16. 9. 2024