historické

  / Jess se zničehonic probudila a ještě chvíli hleděla do stropu. Bylo už světlo a hluk provozu sílil. Bytem se linula vůně ranní kávy. Jess zdráhavě vylezla z postele a zamířila do sprchy. / Kim a Stephanie už seděly v kuchyni. Když se konečně objevila, někdo jí nalil kávu. „Včera v noci tu by Dan,“ hlásila okamžitě. „Čekal dole, až se vrátím domů.“ / „Co se stalo?“ zděsila se Stephanie. Mlčky na sebe…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Sam se v letadle pevně opřel. Nenáviděl okamžik startu a tlak na svém těle, jak letadlo zrychlovalo, plochu uhánějící pod koly a měnící se čmouhy venku za okénkem, které šálily zrak, a vědomí, že je uvězněn a připásán k trupu letadla, které se bez jeho přičinění řítí a odnáší ho bezmocného, kam se mu zachce. Zoufale soustředil pohled na tabulku „Nekuřte prosím“ a čekal, až lehké škubnutí…

Více
  • 7. 3. 2025

Z RUKOPISU H / Protentokrát Emersonova nezdolná archeologická vášeň ustoupila vášni ještě naléhavější. Ač většinou dodržoval železnou disciplínu a honil všechny své svěřence každé ráno do práce ještě za rozbřesku, nyní se nemohl dočkat nové hračky. Rozebrání přepravovaného automobilu mělo své opodstatnění. Vůz bylo nutno naložit na plochý železniční vagon, přičemž manipulační metody Egypťanů…

Více
  • 7. 3. 2025

První poválečné jaro na horním Donu bylo výjimečně přívětivé a hlásilo se neodbytně. Koncem března zavál od Azovského moře teplý vítr a ve dvou dnech byly písčiny na levém břehu Donu dočista holé, úvaly a žleby ve stepi přetékaly nabobtnalým sněhem, stepní říčky prolomily led a divoce zavířily; cesty byly téměř úplně nesjízdné. / A v tom špatném čase, kdy se nedalo nikam jet, měl jsem cestu do…

Více
  • 2. 3. 2025

Štepán přistoupil ke Grigorijovi, chytil se za třmen a pevně se přitiskl ke koňovu zpocenému boku. / „Tak jak se máš, Grigoriji?” / „Dobře.” / „Co si vlastně myslíš? Co?” / „Co bych si měl myslit?” / „Cizí ženu jsi svedl a… žiješ si s ní?” / „Pusť ten třmen!” / „Neboj se… nebudu se prát.” / „Já se nebojím, pusť!” Grigorij zvýšil hlas a pod očima mu vyskočil ruměnec. / „Dneska se s tebou rvát nebudu,…

Více
  • 2. 3. 2025

Když kaledinci pocuchali revoluční kozácké oddíly, Donský revoluční výbor, který byl donucen přesídlit do Millerova, poslal vedoucímu válečných operací proti Kaledinovi a kontrarevoluční Ukrajinské radě prohlášení tohoto obsahu: /   / CHARKOV,19. LEDNA 1918. Z LUGANSKA, Č. 449 18 HOD 20 MIN DONSKÝ KOZÁCKÝ VOJENSKÝ REVOLUČNÍ VÝBOR VÁS ŽÁDÁ, ABYSTE ODEVZDAL RADĚ LIDOVÝCH KOMISAŘŮ V PETROHRADĚ TUTO REZOLUCI…

Více
  • 2. 3. 2025

Druhého dne po návratu ze Singina odjel Koševoj do Věšenské, aby zjistil, kdy bude schůze komunistické buňky. On, Ivan Alexejevič, Jemeljan, Davydka a Filka se rozhodli vstoupit do strany. / Miška vezl s sebou poslední část zbraní odevzdaných kozáky, pak kulomet, který nalezli ve škole na dvoře, a Štokmanův dopis předsedovi okresního revolučního výboru. Cestou do Věšenské vyplašili na louce zajíce. Za války se…

Více
  • 2. 3. 2025

Té noci se u chutoru Malý Gromčenok dostal přes Don na prámech sbitých z prken a klád krasnoarmejský pluk. / Úplně překvapil gromkovskou setninu, neboť většina kozáků té noci hýřila. K večeru přišly do pozic setniny ženy kozáků. Přinesly jídlo a ve džbánech a vědrech domácí pálenku. K půlnoci byli všichni opilí. Ze zemljanek se ozýval zpěv, opilé ženské výskání, mužský smích a hvízdání… Dvacet…

Více
  • 2. 3. 2025

Ráno po pohřbu tatínek natáhl nástěnné hodiny. / „Už jsem to ticho nemohl vydržet,“ řekl a zamyšleně sledoval pohyb malého mosazného kyvadla. „Život musí jít dál.“ / Od dřevěného stolu ho sledovaly čtyři páry dětských očí. / „Musíme vymyslet, jak všechno uděláme, když tady teď maminka není,“ pronesl po chvíli. „Když se budeme snažit, půjde to. Musí to jít.“ / A snaha se v domácnosti Pospíšilových, zkoprnělé maminčinou smrtí, nedala nikomu upřít. / Sestry si rozdělily kuchyňské práce a úklid, zatímco nejstarší Jozef na sebe vzal všechnu mužskou robotu a po dobu tatínkovy nepřítomnosti též roli hlavy rodiny. Z tohoto titulu velkomyslně dopřál šestiletému Ludwikovi velký díl dětské volnosti; snad doufal, že…

Více
  • 29. 1. 2025

Ženka sedí u kuchyňského stolu a odstřihuje z aršíku potravinových lístků okraje, aby nedostala v krámě vynadáno, že jim přidělává práci. To by byl holý nerozum, popudit proti sobě hokynáře. S příděly je to čím dál horší – když si šla na úřad vyzvednout lístky na další měsíc, byly některé masenky označené křížkem. „Co to znamená?“ zeptala se úřednice. „Co asi,“ zněla nevrlá odpověď. „Že na ty okřížkované lístky nic nedostanete. Měsíčně teď vychází tři čtvrtě kila masa na hlavu.“ / A podobně mizerné je to se vším, s chlebem, máslem, s mlékem – toho teď dospělí dostanou méně než decilitr na den. Akorát Julinka má nárok na trošku větší dávku, ale taky to není žádná sláva. / Pokud jde o jídlo, jsou na tom hůř než za války. Letos dostávají méně než loni – a loni dostávali méně než roky před tím. U rodičů je propad znát ještě silněji, protože …

Více
  • 29. 1. 2025

5. 8. 1944 dopoledne / V domě s číslem popisným 13 začala sobota jako každý jiný den. Jak by taky ne, vždyť byla doba žní a rolník Josef Duda obhospodařoval šest hektarů orné půdy. Po období dešťů bylo třeba co nejdříve sklidit; klasy už těžkly a každý den se teď počítal. / Celá rodina vstala brzy ráno. O událostech předchozí noci neměli nejmenší tušení, dokud se dvanáctiletá dcera Marta nevrátila ze sběrny mléka. Rozčíleně líčila všechny novinky: že je ve vesnici spousta německých aut a v hospodě se střílelo. Nedokázala povědět, kdo všechno zemřel, ale jedno jméno přece uvedla: Izydor Mokrosz. Věděla i to, že jeho tělo nebylo jako jediné převezeno do Těšína. / „Půjdu se tam podívat …

Více
  • 29. 1. 2025

Peking, Čína, pondělí 02:27 / Ministerský předseda Le Kwan Po odešel domů, kde ho čekala manželka a pozdní zákusek – čaj a meruňky. Již od dětství si rád namáčel ovoce do čaje. Byt v Pekingu byla výsada, za niž děkoval své funkci. Potěšením, patřícím jedině jemu, byly trpké mongolské meruňky. / Rovněž posloužily jako poučení. / Tahle lahůdka ho naučila radosti z míchání jednotlivých prvků tak, že vznikne…

Více
  • 14. 1. 2025

  / NOVÉ VĚCI JSOU vždycky zajímavé, což platí i pro chirurgy. Zatímco si Ryan ve vlaku četl noviny, Cathy se dívala z okna. Znovu bylo jasno a nebe modré jako krásné oči jeho ženy. Jack už znal cestu poměrně zpaměti a z nudy se mu vždycky chtělo spát. Opřel se do rohu sedadla a zjistil, že mu nějak těžknou víčka. / „Jacku, ty chceš spát? Co když přejedeš?“ / Jedu až na konečnou,“ vysvětloval jí manžel.…

Více
  • 14. 1. 2025

NEMILOSRDNÝ / Za úsvitu jsme všichni tři, Umwald, Rezka a já, vyráželi k Fenidongu. Měsíc byl před třetí čtvrtí, jeli jsme, jak nejrychleji to v šeru šlo. Studený vzduch z nás brzy vyhnal zbytky ospalosti. Začínal jsem cestu do města a zpět znát jako svoje boty. Absolvoval jsem ji v sedle, na kozlíku povozu a dokonce i po svých. / Můj plán byl jednoduchý. Císař si možná ve Fenidongu platil celou armádu poskoků, ale…

Více
  • 14. 1. 2025

Svět se utápěl v bílé mlze a stromy okolo se v prudkém větru ohýbaly hned na jednu a hned na druhou stranu. Chtěl jsem se rozhlédnout, ale vlastní tělo mě neposlouchalo. Zazněl buben. Monotónní rytmus pronikal hluboko do nitra mozku a probouzel vlny trýznivé bolesti. Potom někdo zavěsil do mlhy ohnivou kouli. Sálala žárem, kůže na temeni se mi začala škvařit. Pokusil jsem se objevit hlupáka, který kouli do prostoru…

Více
  • 14. 1. 2025