dobrodružné

X. / Geralt uskočil před novým, tentokrát oranžovým plamenným kopím, jež po něm čarodějka vrhla. Byla znatelně zesláblá; ohnivá kopí byla slabá a pomalá, stačil se jim bez potíží vyhýbat. / „Yennefer!“ zvolal. „Uklidni se! Poslouchej konečně, co ti chci říct. Nedokážeš…“ / Nedomluvil. Z čarodějčiny dlaně vystřelil tenký rozvětvený blesk. Blýskavice ho dostihla, dotkla se ho na mnoha místech a důkladně ho omotala. Mokrý oděv zasyčel a zakouřilo se z něho…

V. / „Yennefer.“ / Otočila se jakoby zaskočena, přestože zaklínač nepochyboval o tom, že už zdaleka slyšela jeho kroky. Položila na zem dřevěné vědro, vzpřímila se a odhrnula z čela černé vlasy; vysvobozené zpod zlaté síťky, padaly nyní v hustých pramenech na její ramena. / „Geralte?“ / Jako vždy nosila pouze dvě barvy. Své barvy – černou a bílou. Černé vlasy a dlouhé černé řasy, nutící hádat barvu očí, jenž skrývaly. Černá sukně, krátký černý kabátek s bílý…

Jen málokterému autorovi, nepocházejícímu z anglosaské oblasti, se podařil takový úspěch, jako dnes zřejmě (a u nás rozhodně) nejpopulárnějšímu polskému spisovateli Andrzeji Sapkowskému. Osobně se tomu ale příliš nedivím – Sapkowského imaginární svět, svět zaklínače Geralta, trubadúra Marigolda, čarodějek Visenny a Yennefer a princezničky Ciri, je našemu čtenáři zřejmě mnohem bližší než svět artušovských legend a severských ság. Čeští čtenáři svů…

XI. / „Lež klidně, Vesemire, nehýbej se!“ To byla první slova, která uslyšel, když se probudil. / „Jsi v bezpečí, neboj se,“ podíval se, kdo na něj mluví. Byla to ona, Reena, ta krásná dívka z vesnice. To není možné, starají se o něj! Postarali se o raněného zaklínače. Nemohl tomu uvěřit. Stávalo se to velmi zřídka a jemu se to stalo asi popáté, a to už byl v tolika městech a vesnicích. Vždy se postarat sám o sebe, nedůvěřovat nikomu. Jen sobě a svému …