III.
Foltest byl štíhlý a měl hezkou - až moc hezkou - tvář. Podle zaklínačova odhadu mu bylo asi pětatřicet let. Seděl na židli vyřezané z černého dřeva, nohy nataženy ke krbu, u něhož se vyhřívali dva psi.
Vedle na truhlici seděl urostlý starší muž s důstojným plnovousem. Za králem stál další člověk, bohaté oděný velmož s pyšným výrazem v obličeji.
"Zaklínač z Rivie," pronesl král po chvíli mlčení, které nastalo po Veleradově představování.
"Ano, králi," uklonil se Geralt.
"Z čeho ti zbělela hlava? Z kouzel? Vidím, že ještě nejsi tak starý. Dobrá, nemusíš mi nic říkat. Byl to jenom žert. Zkušenosti, doufám, nějaké máš?"
"Jistě, králi."
"Rád bych o nich slyšel něco bližšího."
Geralt se uklonil ještě hlouběji:
"Snad je ti známo, pane, že náš kodex zakazuje mluvit o naší práci."
"To je ale výhodný kodex, pane zaklínači, náramně výhodný. Ale jen tak bez podrobností, měls už co dělat s gobliny, divými muži?"
"Měl."
"S upíry? S takzvanými vyššími upíry?"
"Také."
Foltest se zarazil.
"A se strigami?"
Geralt zvedl hlavu a pohlédl králi zpříma do očí.
"Ano."
Foltest odvrátil zrak.
"Velerade!"
"Ano, Veličenstvo."
"Seznámils ho s podrobnostmi?"
"Ovšem, Veličenstvo. Tvrdí, že princeznu lze odčarovat."
"To vím už dávno. Jenže jak, vážený pane zaklínači. Ach ano, zapomněl jsem, kodex. Ještě maličkost. Zaklínačů jsem už tady pár měl. Řekls mu to, Velerade? Dobře. Takže vím, že raději zabíjíte než snímáte zakletí. S tím ale raději vůbec nepočítej. Spadne-li mé dcerce z hlavy třebas jen jediný vlásek, položíš svou hlavu na špalek. To je všechno. Ostrite i ty, pane Segeline, zůstanete tady a podáte mu všechny informace, jaké jen bude chtít. Zaklínači mají vždycky mnoho otázek. Nakrmte ho a ubytujte na zámku. Ať se nepotlouká po hospodách."
Král se zvedl, pískl na psy a vykročil ke dveřím komnaty. Než vyšel, ještě se otočil:
"Jestli uspěješ, odměna je tvá. A když se osvědčíš, třeba ještě něco přidám. Na těch řečech lůzy o svatbě s princeznou samozřejmě není ani zbla pravdy. Doufám, že tě nenapadlo, že bych mohl dát ruku své dcery nějakému přivandrovalci."
"Ani ve snu, pane."
"Dobrá, to mi dokazuje, že to máš v hlavě v pořádku."
Foltest odešel a zavřel za sebou dveře. Velerad a oba dvořané se okamžitě posadili ke stolu. Purkrabí dopil králův z poloviny plný pohár, nahlédl do džbánu a zaklel. Ostřit, sedící na Foltestově místě a dlaní hladící vyřezávané opěradlo židle, si zaklínače prohlížel úkosem.
Vousáč Segelin na Geralta kývl:
"Posaď se, vážený pane zaklínači, posaď se. Večeře tu bude coby dup. Co bys chtěl vědět? Purkrabí Velerad ti už určitě všechno řekl.
Znám ho. Určitě toho napovídal spíš více než méně."
"Jen pár otázek."
"Prosím."
"Pan purkrabí mluvil o tom, že král hned po tom, co se striga narodila, povolal mnoho mágů."
"To je pravda. Jenom neříkej striga, nýbrž princezna. Spíše se tak vyhneš přeřeknutí před králem - a s tím souvisejícím nepříjemnostem."
"Byl mezi mágy někdo známý? Slavný?"
"Byli tu takoví, tehdy i později. Na jména se ale nerozpomenu. A ty, pane Ostrite?"
"Nevzpomínám si," odvětil velmož. "Vím ale, že mnozí z nich se těšili slávě a uznání. Hodně se o tom mluvilo."
"V tom, že zakletí lze sejmout, byli zajedno?"
"Ani náhodou," usmál se Segelin. "V žádném případě. Ale takové tvrzení padlo také. Mělo to být jednoduché, protože, vzpomínám-li si dobře, stačí prý strávit noc od západu slunce do kuropění v podzemí u sarkofágu."
"Vskutku, jak prosté!" vyprskl Velerad.
"Zajímalo by mě, jak... princezna vypadá."
Velerad se vymrštil ze židle.
"Princezna vypadá jako striga!" vykřikl. "Jako ta nejstrigovatější striga, o jaké jsem kdy slyšel. Její Výsost, královská dcerunka, krvesmilný panchart, je dva a půl lokte vysoká, palici má jako pivní soudek, tlamu od ucha k uchu a plnou zubů jako dýky, rudé oči a zrzavé pačesy. Má drápy jako divoká kočka na pařátech visících až k zemi.
Jenom se ještě divím, že jsme nezačali po spřátelených dvorech rozesílat její podobizny. Princezna - ať …
