K jejímu prvnímu setkání se zaklínačem došlo v červenci, dva týdny po událostech na ostrově Thaneddu a vypuknutí války v Dol Angra. Po mnoha dnech se Milwa vrátila do Brokilonu, přivedla s sebou zbytky komanda Scoia'tael, rozprášeného v Temerii při pokusu probít se na území válčícího Aedirnu. Veverky se chtěly přidat k povstání podnícenému elfy z Dol Blathanna. Nepodařilo se jim to a nebýt Milwy, nikdo z nich by nepřežil. Díky ní nalezly útočiště v Brokilonu.
Ihned po příjezdu jí bylo sděleno, že Aglais ji očekává v Col Serrai. Milwu to udivilo, protože Aglais byla představenou brokilonských léčitelek a hluboká kotlina Col Serrai se svými jeskyněmi a horkými zřídly byla místem uzdravování.
Poslechla však pozvání, protože byla přesvědčena, že jde o přání nějakého léčeného elfa, který chce jejím prostřednictvím navázat spojení se svým komandem. Když ale spatřila zraněného zaklínače a dozvěděla se, oč jde, popadl ji vztek. S rozevlátými vlasy vyběhla z jeskyně a všechnu zlost si vylila na Aglais:
„Viděl mě! Viděl mou tvář! Uvědomuješ si, co mi hrozí?“
„Ne, neuvědomuji,“ odvětila nevyrušeně léčitelka. „Je to Gwynbleidd, zaklínač. Přítel Brokilonu. Je tady od novoluní, čtrnáct dní. A ještě nějaký čas uběhne, než bude moci vstát a chodit. Prahne po zprávách ze světa, zprávách o svých blízkých. Pouze ty mu je můžeš doručit.“
„Zprávy ze světa? Zbláznila ses, divoženko? Máš ponětí, co se teď děje ve světě, za hranicemi tvého klidného lesa? V Aedirnu se válčí! V Brugge, Temerii a Redanii je rozvrat, peklo, lov na lidi! Všude pátrají po těch, kteří zesnovali rebelii na Thaneddu! Na každém kroku je plno špiclů a an'givare, stačí jen slůvko utrousit, hubu otevřít, a už si na tebe kat v temné kobce červeným železem posvítí. Teď mám chodit vyzvídat, vyptávat se, sbírat zprávy? Nastavovat krk? Pro koho? Pro nějakého polomrtvého zaklínače? Je to snad můj bratr anebo přítel? Přišlas o rozum, Aglais!“
„Jestli máš v úmyslu takhle křičet,“ nenechala se vyvést z míry dryáda, „pojďme dál do lesa. On potřebuje klid.“
Milwa se bezděčně ohlédla k jeskyni, kde před chvíli viděla raněného. Je to kus chlapa, musela uznat v duchu, hubený, ale samá šlacha… Hlavu má bílou, ale břicho ploché jako mladík, na první pohled je jasné, že se v životě s nouzí potýkal, ne s pivem a se slaninou…
„Byl na Thaneddu,“ konstatovala, nezeptala se. „Vzbouřenec.“
„Nevím,“ pokrčila rameny Aglais. „Je raněn, potřebuje pomoc. Ostatní mě nezajímá.“
Milwa se zarazila. Léčitelka byla známá svou málomluvností, ale Milwa již stačila vyslechnout klevety dryád z východní hranice a o tom, co se přede dvěma týdny v lese událo, vlastně všechno věděla. O mladé čarodějce s kaštanovými vlasy, která se v magickém záblesku nenadále objevila uprostřed Brokilonu a přivlekla s sebou mrzáka s přeraženou rukou a nohou. Byl to zaklínač, kterého dryády znaly pod jménem Gwynbleidd – Bílý Vlk.
Zpočátku, jak vyprávěly vzrušené dryády, žádná nevěděla, co dělat. Zkrvavený zaklínač střídavě křičel a omdléval, Aglais ho obvazovala, čarodějka nadávala. A plakala. Tomu poslednímu Milwa ani za mák nevěřila – kdo kdy viděl vědmu plakat? Později prý přišel příkaz z Duén Canell, od Stříbrooké Eithné, paní Brokilonu. Rozkaz vládkyně lesa dryád zněl: čarodějku poslat pryč, zaklínače léčit.
Byl léčen, to Milwa viděla. V jeskyni ležel v nádrži naplněné vodou z brokilonských čarovných pramenů a jeho v dlahách znehybnělé končetiny byly hustě ovinuty šlahouny léčivé conynhaely a výhonky purpurového kostivalu. Byl při smyslech, přestože léčení conynhaelou obvykle leží v bezvědomí, mluví z cesty, promlouvá z nich magie…
„Nuže?“ vytrhl ji ze zamyšlení pokojný hlas léčitelky. „Jak ses rozhodla? Co mu mám povědět?“
„Aby táhl ke všem čertům,“ zavrčela Milwa a rázně si popotáhla brašnou a loveckým nožem obtížený pás. „A ty ho tam můžeš doprovodit, Aglais.“
„Je to tvoje rozhodnutí. Nemohu tě nutit.“
„Správně. Nemůžeš.“
Odešla do řídkého borového lesa, ani jednou se neohlédla. Hněvala se.
O událostec…
