Fringilla Vigo již dříve zaslechla cosi o zaklínačích, profesionálních lovcích a zabijácích všelikých netvorů. Pozorně sledovala vyprávění černovlasé čarodějky, naslouchala zvuku jejího hlasu a pozorovala výraz její tváře. Nedala se oklamat. Silný emocionální svazek mezi Yennefer a Ciri byl evidentní. Neméně zřetelný byl však i vztah mezi čarodějkou a zaklínačem. Fringilla začala nad celou věcí uvažovat, avšak vyrušily ji zvýšené hlasy.
Už dříve se domyslela, že některé ze shromážděných čarodějek se během rebelie na ostrově Thaneddu ocitly v nepřátelských táborech, takže ji naprosto nepřekvapily antipatie vůči vyprávějící Yennefer. Jízlivé připomínky málem vyvolaly hádku. Tehdy Filippa Eilhart rázně zasáhla: uhodila plochou dlaní do stolní desky, až křišťálové poháry zazvonily.
„Dost!“ rozkřikla se. „Zmlkni, Sabrino! Nenech se vyprovokovat, Francesco! Přestaňte s těmi zatracenými hádkami o Thaneddu a Garstangu! Je to minulost, historie!“
Historie, přemítala se smíšenými pocity Fringilla. Ale historie, kterou ony pomáhaly tvořit, byť z protivných táborů. Muselo se s nimi počítat. Věděly, co činí a proč. Kdežto my, císařské čarodějky, nevíme nic. Skutečně jsme jako děvky pro všechno, přiznala si s horkostí, služky, které ví, co mají dělat, jenže netuší proč. Dobře, že vzniká tato lóže. Bohové vědí, jak to všechno skončí, ale je dobře, že něco začíná.
„Pokračuj, Yennefer,“ vyzvala Filippa.
„Není co dodat,“ pokrčila oslovená rameny. „Opakuji, že přivést Ciri na Garstang mi poručila Tissaia de Vries.“
„Nejlépe je všechno svést na mrtvé,“ zavrčela Sabrina Glewissig, ale Filippa ji energickým gestem umlčela.
„Nechtěla jsem se míchat do toho, co se nad ránem událo v Arethuse,“ prohlásila bledá a rozčilená Yennefer. „Byla jsem rozhodnuta vzít Ciri a uprchnout z ostrova. Tissaia mě přesvědčila, že dívčino objevení na Garstangu vyvolá šok a její věštba zažehná konflikt. Nechci na ni svalovat vinu, protože sama jsem uvažovala podobně. Obě jsme udělaly chybu, avšak moje byla větší. Kdybych ponechala Ciri v Margueritině péči…“
„Co se stalo, nelze vrátit,“ vpadla jí do řeči Filippa. „Nikdo se nevyhnul chybám. Ani Tissaia de Vries. Kdy poprvé spatřila Tissaia Ciri?“
„Tři dny před začátkem sjezdu,“ odvětila Marguerita Laux-Antille. „V Gors Velenu. Byla jsem při tom. Sotva jsem tu dívenku uviděla, hned mi bylo jasné, že je to neobyčejná osůbka.“
„Neobyčejně neobyčejná,“ ozvala se Ida Emean aep Sivney, která se dosud neúčastnila hovoru. „Zkoncentrovalo se v ní neobyčejné dědictví. Hen Ichaer – Starší Krev. Genetický potenciál, rozhodující o zvláštních schopnostech jeho nositelky a předurčující roli, kterou odehraje. Kterou musí odehrát.“
„Jenom proto, že tomu tak chtějí elfské pověsti, báje a proroctví?“ zeptala se uštěpačně Sabrina. „Od počátku mi ta vaše historka připadala příliš fantastická a pohádková. Teď už nemám pochybnosti. Vážené dámy, navrhuji zabývat se pro změnu něčím vážným. Reálným a racionálním.“
„Skláním se před střízlivým racionalismem, zdrojem síly a převahy vaší rasy,“ usmála se mírně Ida Emean. „Nicméně zde, v kruhu osob ovládajících moc, kterou lze málokdy racionálně analysovat a vysvětlit, mi zlehčování elfských proroctví nepřipadá na místě. Naše rasa je mnohem méně racionální a svou sílu čerpá z jiných zdrojů. Přesto existuje několik desítek tisíciletí.“
„Genotyp zvaný Starší Krev se ovšem ukázal poněkud méně odolný,“ připomněla Sheala de Tancarville. „Dokonce i elfské legendy a proroctví, které v žádném případě nemíním zlehčovat, tvrdí, že Starší Krev zcela vymizela a zanikla. Mám pravdu, paní Ido? Na světě již není Starší Krve. Poslední, kdo ji měla v žilách, byla Lara Dorren aep Siadhal. Všechny přece známe pověst o Lare Dorren a Cregennanovi z Lód.“
„Všechny ne,“ upozornila ji Assire var Anahid, poprvé se ujímajíc slova. „Vaši mytologii znám jen zběžně. O zmíněné legendě nic nevím.“
„To není legenda,“ ujala se vysvětlování Filippa Eilhart. „To je pravdivá událost. A mezi námi je osoba, která z…
