Křest ohněm (Andrzej Sapkowski)

Emiel Regis Rohellec Terzieff-Godefroy jel v čele průvodu na hnědém nilfgaardském koni, kterého zaklínač ukořistil u Armerie. Hřebečka zpočátku rozčilovala vampýrova bylinná vůně, ale postupně jí přivykl a nejančil více než Klepna, která dokázala pěkně vyvádět, třeba když ji kousl ovád. Regise a Geralta následoval na Pegasovi Marigold s ovázanou hlavou a bojechtivým výrazem. Cestou skládal hrdinnou píseň, v jejímž bojovém nápěvu ožívaly vzpomínky na jeho nedávné vzrušující příhody. Forma díla dávala tušit, že během onoho dobrodružství se právě autor a interpret projevil jakožto nejudatnější z udatných. Za trubadůrem jela Milwa s Cahirem. Ceallachův syn jel na ryzáku a vedl za uzdu siváka naloženého jejich skrovnou výstrojí.

Už před časem opustili pobřežní bažiny. Putovali po suchých návrších, odkud viděli lesklou stuhu Veliké Jarugy na jihu a skalnaté výběžky Mahakamského pohoří na severu. Počasí bylo příznivé, slunce hřálo, ani komáři tady nedotírali. Boty a nohavice jim konečně uschly. Na slunných stráních se ostružinová křoviska černala zralými plody, koně se mohli dosyta napást, bystřiny byly křišťálově čisté a plné pstruhů. Když padla noc, bylo možno zapálit oheň a přespat v suchu a teple. Prostě se jim začalo dařit a nálada se měla zákonitě zvednout. Proč se tak nestalo, to se ukázalo na jednom z prvních tábořišť.