Křest ohněm (Andrzej Sapkowski)

„Jiná cesta na Caed Dhu?“ zamyslel se upír. „Abychom se vyhnuli vojsku, zároveň ale nemuseli jít přes vrchy? Inu je taková cesta. Není pohodlná ani bezpečná – a je delší. Ale ručím ti za to, že vojáky tam nepotkáme.“

„Mluv.“

„Můžeme odbočit k jihu a projít nížinou v zákrutu Jarugy. Znáš tu oblast, zaklínači, znáš Ysgith?“

„Znám.“

„Už ses tam někdy dostal?“

„Ano.“

„Podle tvého klidu soudím,“ odkašlal si upír, „že s mým návrhem souhlasíš. Proč by ne, je nás pět, v tom zaklínač, rytíř a lučištnice – dva meče, luk a zkušenosti. Nilfgaardskému oddílu se postavit nemůžeme, cestu přes Ysgith bychom však měli zvládnout.“

Ysgith, přemítal zaklínač, přes třicet čtverečních mil blat a močálů, kde na březích jezírek rostou podivné stromy. Jedny mají kmeny pokryté šupinami namísto kůry, jiné vyrůstají z cibulovité bulvy a jejich dužnaté pně se zužují teprve výše, pod hustými, plochými korunami. Další, nízké a zkroucené, jakoby dřepěly na hromadách uzlovitých kořenů. Z jejich holých větví visí dlouhé vousy mechů a šlahouny plavuní. Mechy se neustále pohybují, ne však ve větru, nýbrž v závanech bahenního plynu.

V bažinách a rasami zarostlých jezírcích bují život. Kromě bobrů, želv, žab a všelikého vodního ptactva se v Ysgith vyskytují též značně nebezpečnější, podivná stvoření s klepety, chapadly a přísavkami, s jejichž pomocí mohou lapat, topit, trhat a požírat vše živé, co se dostane do jejich dosahu. Těch tvorů je tolik druhů, že dosud nikdo je nedokázal všechny poznat a popsat. Ani zaklínači nelovili často v Ysgith a bažinách dolního Angrenu. Kraj byl málo osídlen a nemnozí obyvatelé okrajů močálů si zvykli pokládat netvory za součást zdejší přírody. Nepodceňovali jejich nebezpečnost, ale jenom bezprostřední ohrožení je donutilo vyhledat pomoc zaklínače. Stávalo se to sice zřídka, ale stávalo se to. Proto Geralt znal Ysgith a nebezpečí, které zde hrozilo. Dva meče a luk, pomyslel si. A zkušenosti, moje znalosti zaklínače. Ve skupině se nám to musí podařit. Zvláště, když pojedu vpředu a budu dávat pozor, všímat si každého prohnilého kmene, keře, trsu sítiny či rákosu, dokonce orchideje. Protože na Ysgith to, co vypadá jako pestrá orchidej, může být ve skutečnosti smrtelně jedovatý krabopavouk. Musíme držet zkrátka především Marigolda, nedovolit mu, aby na cokoli sahal. V těch místech si mnohé rostliny rády zpestří svou výživu kouskem masa, jiné zase při sebemenším dotyku potřísní kůži šťávou, jež má podobné účinky jako jed krabopavouka. Samozřejmě nesmíme zapomenout na bahenní plyn a hnilobné výpary, budeme potřebovat roušky na nos a ústa…

„Nuže?“ vytrhl ho Regis ze zamyšlení. „Souhlasíš?“

„Souhlasím. Pojďme.“