Povídky I. (Andrzej Sapkowski)

XII.

„Klid, Geralte,“ řekla Nenneke. „Nevzrušuj se. Za chvilku ji to přejde. Jen se trošku vysílila, to je všechno. A navíc ty nervy… Vždyť víš, jak moc Ciri miluje.“

„Vím.“ Geralt zvedl hlavu a prohlížel si mladíka v lesklé zbroji, stojícího u dveří komnaty. „Poslyš, synku, vrať se do kaple. Do toho ti nic není. A jen tak, mezi námi, kdo vůbec jsi?“

„Jsem… Jsem Galahad,“ odpověděl mladý rytíř. „Mohu se… Mohu se otázat, jak se cítí ta krásná a statečná slečna?“

„Která?“ usmál se zaklínač. „Jsou tady dvě, obě pěkné, statečné a obě slečny, z toho ta jedna její jen náhodou. O kterou ti jde?“

Mladík znatelné zrudl. „O tu… mladší…“ odpověděl. „O tu, jež se bez váhání vrhla na pomoc Králi Rybáři.“

„Komu?“

„On tím myslí Herwiga,“ skočila jim do reči Nenneke. „Žiritva zaútočila na člun, z něhož Herwig s Lokim chytali ryby. Ciri se vrhla na žiritvu a tento mladíček, který byl náhodou poblíž, jí přišel na pomoc.“

„Tak ty jsi pomohl Ciri,“ pohlédl zaklínač na mladého rytíře pozorněji a vděčněji. „Jak ti to říkají? Zapomněl jsem.“

„Galahad. Je tohle Avalon? Hrad Krále Rybáře?“

Otevřely se dveře a v nich se objevila pobledlá Yennefer, podpíraná Triss Ranuncul.

„Yen!“

„Jdeme do kaple,“ pronesla čarodějka tichým hlasem. „Hosté čekají.“

„Yen… Můžeme to odložit…“

„Stanu se tvou ženou, i kdyby mě měli sebrat čerti! A to okamžitě!“

„A Ciri?“

„Co Ciri?“ Za Yennefer se vynořila zaklínačka, která si do zdravé tváře vtírala glamarye. „Všechno je v pořádku, Geralte. Bylo to jen hloupé škrábnutí, ani jsem ho necítila.“

Galahad s hlasitým řinčením a skřípáním zbroje poklekl, či spíše padl najedno koleno.

„Krásná paní…“

Ciriny velké oči se ještě zvětšily.

„Ciri, dovol,“ řekl zaklínač. „To je rytíř… hmmm… Galahad. Už se znáte. Pomohl ti, když jsi bojovala se žiritvou.“

Ciri polil ruměnec. Glamarye začalo účinkovat, takže to byl ruměnec skutečně spanilý a jizva nebyla skoro vidět.

„Paní,“ mumlal Galahad. „Buď tak laskava. Dovol mi, krasavice, abych u tvých nohou… Toužím… Toužím…“

„Jak znám život, touží stát se tvým rytířem, Ciri,“ řekla Triss Ranuncul.

Ciri založila ruce za záda a vděčně se uklonila, stále mlčky.

„Hosté čekají,“ přerušila je Yennefer. „Galahade, vidím, že nejsi jen válečník, ale i zdvořilý chlapec. Bojoval jsi ruku v ruce s… mou dcerou, takže jí při slavnosti nabídneš rámě. Ciri, dělej, převleč se do šatů. Geralte, ty se učeš a zastrč si košili do kalhot, protože ji máš venku. Za deset minut vás chci všechny vidět v kapli!“