Věž vlaštovky (Andrzej Sapkowski)

Byla neproniknutelná tma, měsíc se skrýval za hustými mraky. Dnešní noc však byla na rozdíl od předešlých poměrně málo větrná a tudíž o něco teplejší. Člun vydlabaný z kmene stromu se kolébal na hladině, nad kterou se vznášel pach bahna, hnijícího rákosí a úhořího slizu.

Někde u břehu uhodil bobr ohonem o hladinu tak silně, až sebou oba dva trhli. Ciri byla přesvědčena, že hlučné plesknutí probudilo jejího společníka ze stařecké dřímoty.

„Mluv dál,“ vyzvala ho, utírajíc si nos suchou, slizem dosud neušpiněnou částí rukávu. „Nespi. Když spíš, mně se taky zavírají oči. Nakonec nás ještě odnese proud a probudíme se až někde na širém moři. Povídej mi o těch teleportech.“

„Při útěku z Thaneddu,“ rozhovořil se poustevník, „jsi prošla portálem Věže racka. Největší autorita v oblasti teleportace Geoffrey Monck, autor studie Magie Staršího lidu, což je opus magnum našich znalostí o elfských teleportech, píše, že portál Lara vede do Věže vlaštovky – Tor Zireael…“

„Teleport na Thaneddu byl poškozen,“ přerušila jej Ciri. „Dříve možná vedl k nějaké vlaštovce, ale teď vede na poušť. Tomu se říká chaotický teleport, učila jsem se o tom.“

„Představ si, že já také,“ usmál se shovívavě stařec. „A ledaco si ještě pamatuji. Proto mne tak udivuje tvůj příběh, zvláště podrobnosti týkající se teleportace.“

„Můžeš mluvit jasněji?“

„Mohu, Ciri, mohu. Ale teď je nejvyšší čas vytáhnout vrš. Určitě je už plná úhořů. Jsi připravena?“

„Připravena,“ plivla si Ciri do dlaní a popadla hák. Vysogota se chopil lana vedoucího pod hladinu.

„Zaber. Raz, dva… Á tři! Dovnitř do lodi! Chytej je, Ciri, a do koše s nimi, ať nám neutečou!“