Věž vlaštovky (Andrzej Sapkowski)

Krásné jitro nesplnilo očekávání. Den, který po něm nastal, byl šedivý a mokrý. Třebaže listí stromů okolo cesty již zbarvil podzim, mlha nedala vyniknout jasným odstínům červeni, hnědi a okru. Ve vlhkém vzduchu se vznášela vůně hub a tlení.

Jeli po koberci opadaného listí a Hotsporn často pobízel svoji bujnou kobylku do klusu anebo lehkého cvalu. Ciri to sledovala s nadšením.

„Má tvoje klisna nějaké jméno?“

„Ne,“ blýskl zuby Hotsporn. „Mám koně k užitku, často je měním, nezvykám si. Pokud se nevede rodokmen plnokrevníků, považuji za neúčelné dávat koním jména. Souhlasíš se mnou? Kobyla Vranka, pes Punťa a kočka Micka. Není to zbytečné?“