16.
Rambo nevěděl, kdo a odkud zaútočil. Jediné, co si uvědomoval, byl dobrý pocit, který mu zaplavil hruď. Naděje žila. Ještě máme šanci! Když padli do té léčky v průsmyku, přišel sice o svou kombinovanou zbraň, ale stále ještě měl luk. Rychle jej složil, zamířil a vypálil šíp s explozivním hrotem. Skupina vojáků se rozlétla. Vypálil druhý explozivní šíp. A třetí. Mnozí vojáci umírali zasaženi plameny a střepinami. Mířil na ně, dokud nespotřeboval zásobu šípů s trhavinou.
Běžel k Trautmanovi, aby ho osvobodil z nosítek. Poznal, že kůň je mrtvý. Že Mousa leží pod ním a že Michelle je v bezvědomí opodál. Chtěl jim všem pomoci, ale nejdříve musel zachránit Trautmana.
Dostal se k nosítkám a uskočil před několika výstřely.
Ty však nešly z lesa.
Přišly zezadu. Střelec musel stát za ním. Otočil se a viděl pohyb. Koně, jezdce, svaté válečníky, jak volají Alláhovo jméno.
Vykřikl ještě silněji než oni. A díval se, jak se k němu řítí.
Sovětští vojáci se také otočili proti tomuto druhému neočekávanému útoku. Proti druhé polovině uzavírajících se kleští.
Svou palbou zasáhli jen několik předních cválajících jezdců.
Jeden z nich padl nedaleko Ramba. Bojovníkova puška odlétla Rambovi k nohám.
Ten po ní skočil, přitáhl si uzdu mudžahedínova koně, vyskočil do sedla a hnal se kupředu. Přes únavu, ovládal koně pevně a soustředěně střílel na ozbrojenou kolonu Rusů. Od zbraně mu odletovaly jen prázdné nábojnice.
Khalid byl teď po jeho pravici, Rahim na druhé straně.
Nevěděl, jaká mocnost je sem přinesla. Asi Alláh. Uklonil se jim a mlčky pokračoval v palbě.
Zásobník brzy vyprázdnil. Odhodil zbraň a jel s houfem jezdců dál. Bezděčně vytáhl svůj dlouhý nůž. Mával jím jako mečem a pobízel válečníky kupředu.
Blížili se k obrněným vozům. Většina z nich ležela v troskách.
Jen několik vojáků ještě statečně vzdorovalo.
Nepřátelský velitel, který nařídil ostřelovat z děl Rambovu zmučenou skupinku, teď v panice utíkal a řval.
Rambo pobídl koně, donutil ho vydat poslední zbytky sil.
Přeskočili potok...
Hnali se k obrněnému vozidlu v dálce - - - Rambo se naklonil - - - Zdálo se, že se již koně ani nedotýká - - - Pohlédl dolů - - - - Spatřil nepřátelského velitele, jak se tam schovává - - - Vrhl nůž - - - - Ten se zabodl nepřátelskému veliteli do temene.
Kůň při obratu ztratil rovnováhu, podklouzl, spadl a Ramba shodil. Ale nezalehl.
Rambo se odrazil.
Překulil se.
Zastavil se až nárazem o strom.
Vyrazil si dech. Bolest mu zaplavila hruď. Zasípal. Každý sval teď cítil.
Ale ruch bitvy zatím utichl. Boj byl u konce.
Obklopovalo ho sténání, kouř, plameny. Podařilo se mu posadit se. Svatí válečníci leželi všude kolem, na cestě do ráje, jak slíbili Alláhovi.
Velký holohlavý rozzlobený Sovět se vztyčil nad Rambem. Byl to seržant. Držel v rukou automat a mračil se na nůž, trčící plukovníkovi z lebky. Seržant se otočil k Rambovi. Vypadalo to, že je připraven vystřelit. Ale pak pustil zbraň na zem.
"Tomu nerozumím," řekl Rambo.
Seržant vykulil oči. Překvapilo ho, že Rambo promluvil rusky.
"Proč jsi mě nezabil?" zeptal se Rambo.
Seržant ukázal směrem k plukovníkovi. "Ten mizera utíkal z boje. Já jsem vždycky věděl, že je zbabělec. Zrovna jsem ho chtěl zabít, když jsi to udělal ty."
"Ale já jsem tvůj nepřítel. Proč jsi nezabil mě?"
"Život je utrpení," řekl rezignovaně seržant Kurov a pokrčil rameny.
Rambo se na něho dlouze zadíval. Ta známá slova ho rozrušila.
Vzpomněl si na klášter v Bangkoku. Vzpomněl si, jak pocítil dotyk první pravdy Buddhovy.
"Já vím."
"Dělal jsem svou profesi z utrpení. Z nutnosti. Tihle lidé obětovali pro svou věc život. Jsou lepší než já? Řekni jim, že jsem s nimi, že teď už jim rozumím."
