Zaklínač II – Meč osudu (Andrzej Sapkowski)

Rozhovor A. Sapkowského s A. Sapkowským

– Kdo jste? Prosím po řadě – věk, povolání, stav.

Čtyřicet tři, zaměstnán v zahraničním obchodě, ženatý.

– Kým byste chtěl být?

Pánem, fojtem, plebánem. Fara, bylo-li by to možné, by měla ležet blízko dálnice Pia – Wacz.

– Znamení zvěrokruhu?

Co byste řekl?

– Blíženci?

Přesně tak.

– Literární tvorba?

Žádná.

– To snad ne. Vždyť jste přece publikoval ve „Fantastyce“ nějaké „fantasy“.

Tak se zeptejte znovu.

– Literární tvorba?

Publikoval jsem ve „Fantastyce“ nějaké „fantasy“.

– Proč zrovna „fantasy“? Lze se snad domnívat, že SF napsat neumíte?

Lze.

– V čem spočívá rozdíl mezi „fantasy“ a pohádkou?

V košatém dialogu.

– Čím si lze vysvětlit nevysvětlitelnou skutečnost, že čtenáři, jak se říká, vás rádi čtou?

Košatým dialogem.

– To nechápu.

Fantastika má hrozný tisk a ještě horší typ sloupců. Sevřený text se číst nedá, dialog se sleduje lépe a podvědomě se líbí.

– Myslíte?

Ano.

– Chtěl byste ještě něco dodat?

Ne.