Čas opovržení (Andrzej Sapkowski)

Ráno Ciri vstala za svítání. Opatrně vyklouzla zpod při­krývky, aby neprobudila Mistle spící naznak s otevřenými ústy a předloktím přes oči. Na předloktí měla husí kůži, tak ji Ciri starostlivě přikryla. Po kratičkém zaváhání se k ní sklo­nila a jemně ji políbila do ježatých vlasů. Mistle něco za­mumlala ze spaní. Ciri si z tváře otřela slzu.

Už nebyla sama.

Ostatní Potkani také ještě spali, někdo hlasitě chrápal, ně­kdo si hlasitě pšoukl. Jiskra měla kolem hlavy rozházené své husté vlasy a paži měla položenu přes Giselherova prsa. Koně frkali a funěli, do kmene borovice bušil v překotném rytmu datel.

Ciri seběhla k prameni. Umývala se dlouho, dokud se neroztřásla chladem. Myla se prudkými pohyby chvějících se rukou, jako by ze sebe chtěla smýt to, co se už smýt nedalo. Po lících jí stékaly slzy.

Falka.

Voda zurčela a skákala přes kamení, utíkala pryč, mizela v mlze.

Všechno utíkalo pryč. Mizelo v mlze.

Všechno.