Major Sean Courtney, zástupce velitele pluku Ballantyneových průzkumníků, stál před provizorní situační tabulí v loveckém salonku na Weltevredenu a prohlížel si fotografii svého synovce. Před třemi měsíci se Rollandovi konečně podařilo Seana přemluvit, aby nastoupil do armády na plný úvazek.
„Člověk hned pozná, že je to Bellin kluk. Je jí podobný. Škaredý malý spratek.“ Zazubil se na sestru. „Nedivím se, žes ho před námi schovávala.“
Vyplázla na nejstaršího bratra jazyk a tetelila se štěstím, že ho vidí. Vlil jí do žil novou naději. Tvrdý, schopný a nebojácný muž, z něhož vyzařovala obrovská sebedůvěra pramenící z vědomí vlastní síly, která přecházela až v pocit nesmrtelnosti. Isabella mu věřila.
„Kdy ti dovolí Nickyho znovu navštívit?“ zeptal se a Isabella vteřinu či dvě horečně uvažovala. O slibu, že jí umožní přístup k synovi, když jim předá informace o úspěšném testu Cyndexu 25, mu říct nemohla. Přiznala by tím, že se dopustila vlastizrady.
„Myslím, že brzo. Neviděla jsem Nickyho už skoro rok. Nemůže to dlouho trvat. Spíš dny než týdny.“
„Samozřejmě nikam nepojedeš,“ prohlásil rezolutně Garry. „Nevydáme tě znovu do jejich spárů.“
„Sklapni, Garry,“ okřikl bratra Sean. „Samozřejmě tam jet musí. Jak si sakra myslíš, že zjistíme, kde Nickyho drží, když nepojede?“
„Myslel jsem…,“ nadechl se prudce Garry, obličej zrudlý hněvem.
„Hele, na něčem se dohodném, kámo, ano? Já vedu operaci v terénu, ty odpovídáš za logistiku a týlové zabezpečení. Co ty na to?“
„Výborně!“ vložila se Centaine. „Přesně tak to provedeme. Pokračuj, Seane. Popiš nám, jak záchrana proběhne.“
„Fajn. Nastíním hrubý nárys, detaily probereme později. Ze všeho nejdřív se musíme smířit s faktem, že půjde o čistě útočnou operaci. Jsem si zatraceně jistý, že narazíme na tuhý odpor. Pokusí se nás zabít, takže je zlikvidujeme dřív. Nejedeme na piknik. Pokud chceme Nickyho, musíme si ho vybojovat. Ale jestli se něco podělá, možná se na naše hlavy strhne politická a soudní bouřka. Doma i v zahraničí. Klidně nás mohou odsoudit za terorismus a vraždu. Jsme připraveni se s tím smířit?“
Rozhlédl se po kroužku napjatých tváří. Všichni bez váhání přikývli.
„Fajn. Jsme dohodnutí. Teď k praktickým otázkám. Předpokládáme, že Nickyho drží na vojenské základně na pobřeží severní Angoly. Bella tam přiletí jako minule. Jakmile se setká s Nickym, přivolá nás.“
„Jak?“ zajímal se Garry.
„To je tvůj problém. Máš k dispozici Courtney Communications. Ať vymyslí nějakou miniaturní vysílačku. Stačil by i transpondér. Až se Bella dostane na místo, zapne ho a tím nám udá svou pozici.“
„Dobře,“ souhlasil Garry. „Máme elektronické majáčky, které využíváme k vymezení oblasti při leteckém geologickém průzkumu. Technici ho jistě dokážou patřičně upravit. Jak ho tam Bella propašuje?“
„Opět tvůj problém,“ odbyl bratra Sean. „Jdeme dál. Bella je v cílové oblasti a dá nám signál. My se přiblížíme…“
„Odkud?“ přerušil ho Garry.
„Máme jedinou možnost – od moře.“ Sean přejel rukou po celém atlantickém pobřeží Afriky až k jižnímu výběžku kontinentu.
„Konzervárnu ve Walvis Bay zásobuje flotila rybářských člunů. Použijeme jeden z těch tvých nových traulerů, Garry. Vyvinou rychlost skoro třicet uzlů a s plnými nádržemi urazí více než šest tisíc kilometrů.“
„No jasně!“ zvolal Garry. „Lancer právě prošel generálkou v docích v Kapském Městě. Zavolám tam, ať ho zdrží, nechají naplnit nádrže a připraví k vyplutí na širé moře. Kapitán Van Der Berg je vynikající námořník.“
„Řekni jim, ať vyloží všechny sítě a každou zbytečnou přítěž, kterou nebudeme potřebovat,“ radil Sean.
„Jistě. Kromě toho uzavřu mimořádnou pojistku kryjící všechna rizika v případě války. Vím, jak dokážeš zničit všechno, co se ti dostane do ruky. K čertu, jenom za minulý rok jsi zlikvidoval čtyři landcruisery.“
„Nechte toho hašteření,“ napomenula je Centaine přísně. „Chceš vplout s traulerem do řeky, Seane?“
„Ne, babi. Na pláž dojedeme ve vyloďovacích plavidlech. Použijeme nafukovací čluny s přívěsným motorem. Nezná…
