Po setmění přinesl Isaac Else Pignatelliové štíhlou, tulipánu podobnou skleničku jejího oblíbeného šampaňského z čerstvě otevřené láhve, aniž si o ni musela říkat. Majordomus znal zvyky a slabůstky všech stálých klientů.
Usadili se do půlkruhu kolem táboráku a Sean přizval k večerní poradě své dva černé stopaře – rituál určený především klientům, protože vše důležité prodiskutovali už předem. Na zákazníky, zejména na nováčky, však obvykle velmi zapůsobil plynulý tok svahilštiny mezi Seanem a stopaři, jimž navíc účast na poradě dávala pocit, že jsou součástí lovecké výpravy, ne pouze neužitečná přítěž.
Oba se Seanem spolupracovali již od jeho učňovských let v Keni v době povstání Mau Mau a oba byli vynikající herci. Okamžitě se vpravili do role a dřepli si vedle Seana, kterého oslovovali Bwana Mkubwa, Velký náčelníku. Mimicky předváděli zvířata, o nichž hovořili, a kreslili do hlíny jejich stopy, kouleli očima a vrtěli hlavami a na zdůraznění svých slov plivali do ohně.
Tvořili velmi nesourodou dvojici. Vysoký a málomluvný Samburu s pečlivě oholenou hlavou, klasickými núbijským rysy a s tereziánskými tolary zavěšenými v protažených ušních lalůčcích se vůbec nehodil k trpaslíkovi s šibalským obličejem a živýma korálkovýma očima.
Matatu patřil mezi poslední přežívající příslušníky lesního kmene Ndorobo, proslaveného kouzelníky znajícími všechna tajemství buše a lesní magie, kteří však nedokázali odolat pokroku, jenž zničil jejich lesy a nakazil je všemi civilizačními chorobami od tuberkulózy přes alkoholismus až k pohlavním nemocem.
Sean jej pokřtil Matatu neboli Číslo tři, protože nedokázal vyslovit jeho kmenové jméno a protože byl třetí stopař, kterého vzal do svých služeb. Dva předchozí u něj nevydrželi déle než týden, kdežto Matatu strávil se svým pánem více než polovinu jeho života. Teď živě brebentil svahilsky a provázel svůj projev názornými posunky.
Sean jeho řeč shrnul Else Pignatelliové: „Před týdnem nastražil pět návnad na leopardy, dvě u řeky a tři při okraji národního parku.“
Elsa přikývla; z předchozích návštěv oblast dobře znala.
„Před pár dny se jeden ukázal. Stará kočka, která vyšla z rezervace. Nažrala se jenom jednou a odešla od návnady. Stopovali ji do parku. Od té doby o sobě nedala vědět.“
Sean položil Matatuovi další otázku a malý Ndorobo dlouze odpověděl; očividně si vychutnával pozornost, kterou mu ostatní věnovali.
„Dnes, zatímco jsem pro vás letěl do Salisbury, vnadidla znovu zkontroloval. Máte štěstí, signora. U řeky se ukázal další leopard. Podle Matatua velký kocour. V noci se pořádně nakrmil. Antilopa tam visela celý týden a i v tomto chladném počasí krásně vyzrála. Jestli se dnes znovu přijde nažrat, tak si na něj zítra v noci počkáme.
„Si,“ přikývla Elsa. „Dobrý nápad.“
„Zítra ráno tedy znovu zkontrolujeme návnady a pro každý případ zastřelíme několik antilop. Po obědě si na hodinku zdřímneme a kolem třetí odpoledne zaujmeme místa v úkrytu.“
„Vy zkontrolujete vnadidla a zastřelíte antilopy,“ opravila ho Elsa. „Já mám na zítřejší dopoledne domluvenou důležitou obchodní schůzku.“ Usmála se na Shasu, který seděl vedle ní. „Musíme toho hodně probrat.“
