Krev elfů (Andrzej Sapkowski)

Ten smích, zamyslela se Ciri, sledujíc k východu letící mračna černých ptáků. Teprve ten společný, upřímný smích nás sblížil, ji a mne. Poznaly jsme, ona i já, že se můžeme společně smát dokonce i když rozmlouváme o něm. O Geraltovi. Najednou jsme si začaly být blízké, třebaže jsme si dobře uvědomovaly, že Geralt nás spojuje a dělí zároveň – a že to tak zůstane navždy.

Sblížil nás společný smích.

A to, co se přihodilo o dva dny později. V lese, v kopcích. Ukazovala mi tehdy, jak nacházet…