„Ještě jednou, Ciri. Ukážeme si to zpomaleně, abys mohla zvládnout každý pohyb. Podívej, útočím tercií, jako bych se chystal bodnout… proč couváš?“
„Protože vím, že je to finta. Můžeš přejít do širokého sinistru anebo seknout horní kvartou. Ale já couvnu a odrazím tě výpadem.“
„Opravdu? A jestli udělám tohle?“
„Auuu!!! Mělo to být pomalu! Co jsem pokazila? Pověz, Coene.“
„Nic. Jednoduše jsem vyšší a silnější.“
„To není podle pravidel.“
„Skoro nikdy se nebojuje podle pravidel. Ve skutečném boji se využívá jakékoli převahy a každé příležitosti, která se naskytne. Tím, žes couvla, jsi mi dala možnost vložit do úderu větší sílu. Nemělas couvat, ale provést půlpiruetu nalevo a zkusit mě seknout odspodu, dexter kvartou, pod bradu, do krku anebo do tváře.“
„Ty by ses určitě nechal. Uděláš piruetu opačným směrem a sekneš mě zleva do krku, než stačím provést parádu. Jak mám vědět, co uděláš?“
„Musíš to vědět. A víš.“
„To zrovna!“
„Ciri. To, co tady cvičíme, je boj. Jsem tvůj nepřítel. Chci a musím tě porazit, poněvadž jde o můj život. Jsem vyšší a silnější než ty, proto budu hledat příležitost k úderům, kterými mohu srazit a prolomit tvoji parádu, jak jsi to právě viděla. K čemu je mi pirueta? Jsem už v sinistru, podívej. Nic lehčího, než udeřit sekundou tobě do podpaží, na vnitřní stranu ruky. Pravděpodobně ti přeseknu tepnu, během pár chvil vykrvácíš. Braň se!“
„Aaaaa!!!“
„Velmi dobře. Pěkná, rychlá paráda. Vidíš, jak ti pomohlo cvičení zápěstí. Teď dávej pozor: hodně šermířů dělá chybu ve statické parádě, na okamžik se zastaví a v tu chvíli máš příležitost udeřit – tak!“
„Haaa!!!“
„Výborně! Ale uskakuj, okamžitě uskoč a přejdi do piruety! V levačce můžu držet dýku! Dobře! Velmi dobře! A teď, Ciri? Co teď udělám?“
„Jak to mám poznat?“
„Sleduj moje nohy! Jak mám rozloženou váhu těla? Co mohu udělat z takového postavení?“
„Cokoliv!“
„Takže musíš kroužit, kroužit, přinutit mě k akci. Braň se! Dobře! Nedívej se na můj meč, mečem tě mohu zmýlit. Braň se! Dobře! Ještě jednou! Dobře! A ještě!“
„Auuuu!!!“
„Špatně.“
„Uff… Co jsem pokazila?“
„Nic. Jsem prostě rychlejší. Odepni si chrániče, na chvíli se posadíme, oddechneme si. Musíš být unavená, běhala jsi celé dopoledne Stopou.“
„Nejsem unavená. Jsem hladová.“
„Hrome, já taky. A dneska má službu Lambert, ten umí vařit jenom slejšky… A ani ty za nic nestojí.“
„Coene?“
„Ehe?“
„Pořád jsem málo rychlá…“
„Jsi hodně rychlá.“
„Budu někdy stejně rychlá jako ty?“
„Pochybuji.“
„Hm… Takhle. Ale… Kdo je nejlepší šermíř na světě?“
„Nemám potuchy.“
„Nikdy jsi takového šermíře nepoznal?“
„Znal jsem jich mnoho, kteří se za nejlepší považovali.“
„Ha! Kdo byli ti bojovníci? Jak se jmenovali? Co dokázali?“
„Pomalu, pomalu, děvče. Nevím, co bych ti odpověděl. Je to tak důležité?“
„Samozřejmě, že je! Chtěla bych vědět, kdo jsou ti šermíři. A kde bych je mohla najít.“
„Kde je můžeš najít, to bych věděl.“
„Ha! Kde tedy?“
„Na hřbitovech.“
