Lovci diamantů (Wilbur Smith)

"Tak, konečně tu teď máš svou hračku. Doufejme pro dobro nás všech, že s tím něco dokážeš," usmál se příjemně Benedict, když přecházeli k místu, kde stál Johnny s Larsenem na přídi Kingfisheru, pod velkým jeřábem podobným šibenici, který bude zvedat a spouštět hlavu rypadla. "Hračku, pane van der Byle?" Larsenovy bílé řasy zamžikaly. "Opravdu jste se nezmýlil? Myslím tím teď, když máte koncesi těch ostrovů?"

"Ó, o ničem nepochybuji, pane Larsene. Výhrady, to ano, ale opravdu ne pochybnosti. Pan Lance je v tomto směru šampiónem. Však se to nese v jeho entusiasmu, s nímž to prosadil před tvářemi všech stojících v opozici. Mezi ně patřil dokonce i můj otec."

Benedict se malinko natočil k Larsenovi.

"Váš otec byl proti tomu plánu? Nevěděl jsem to!" Larsena to zaskočilo.

"Ne proti, pane Larsene." Benedict se usmál konejšivě. "Ne přímo proti. Ale všimněte si, byl připraven riskovat pomocí vašich peněz - nikoli vlastních. To vás může přivést na myšlenku, co k tomu asi cítil."

Nastalo ledové ticho, než se Larsen otočil k Johnnymu.

"Nu, Lanci, děkuji vám za zajímavý den. Velmi zajímavý. Budu se dívat na váš pokrok velmi pozorně - s velkou pozorností." A otočil se pryč a kráčel tam, kde čekala zkrocená a střízlivá Fifi ve skupince s ostatními manželkami.

"Díky."

Johnny věnoval Benedictovi mrazivý pohled.

"Neber si to tak."

Benedict se usmál okouzlujícím chlapeckým úsměvem.

"Na konci týdne si tenhle tvůj malý proslov napíšu, papír sroluju do kuličky a nacpu ti ji do krku," slíbil mu Johnny tiše a Benedictův výraz se změnil. Přimhouřil oči, ušklíbl se, se zaťatými zuby a čelistmi.

"Jsi pěkný gauner s tou svou hubou, Lanci."

Hleděli jeden na druhého, nepřátelství tak jasné, tak živelné jako u dvojice jelenů v říji, najednou se stali středem pozornosti. Hosté se zájmem přihlíželi, zvědaví na drama, kterému nerozuměli. Ruby rychle vystartovala, aby zasáhla, vzala Johnnyho za paži a sladce řekla: "Ale Benedicte, vadilo by ti, kdybych si s Johnnym promluvila? Potřebuji se dozvědět, jestli se vrací do Kapského Města se mnou dnes večer."

Odvedla ho stranou a najednou se napětí uvolnilo. Rozčarovaní hosté začali proudit k můstku a přecházet na molo. Ve zmatku při nástupu do dvou čekajících dakot se Johnny rozhodl prohodit poslední slovo s Tracey.

"Zůstaneš tady, než budeš vědět?" zeptala se.

Přikývl.

"Mnoho štěstí, Johnny. Budu se za tebe modlit," zašeptala, potom následovala Ruby Lanceovou nahoru do trupu dakoty.