Johnny Lance smutně hleděl na horu prázdných lahví od šampaňského, která se v průběhu pikniku pomalu zvětšovala. Účet za tento večírek se bude počítat na tisíce. ale nebyla to žádná extravagance. Seznam hostů obsahoval všechny hlavní věřitele Van Der Byl Diamond Co. a jejich manželky. Johnny Lance jim ukázal všechno, co udělal pro to, aby dostali zpět své peníze. Vypadat, že prosperuji, bylo pro věřitele téměř tak konejšivé jako prosperovat.
Byl připraven dát jim spoustu jídla a šampaňského, provést je po Kingfisheru, posadit je do letadla na cestu domů a doufal hluboce, že to na ně dostatečně zapůsobí, aby ho na chvíli přestali otravovat - a nechali ho, aby se mu v byznysu dařilo a aby společnost pozvedl.
Tracey zachytila jeho pohled. Komicky obrátila oči vsloup, aby mu naznačila, že touží po jeho záchraně, protože byla obklopena množstvím bankéřů a daňových odborníků středního věku, ve kterých šampaňské probudilo vnímavost pro její půvaby. Johnny na ni na oplátku mrkl, potom se provinile rozhlédl, aby našel Ruby. Upokojil se, protože byla hluboce zaujata rozhovorem s Benedictem van der Bylem v protějším koutu velkého stanu.
Prodral se ven z davu na okraj duny a zapálil si cigaretu, zatímco se rozhlížel po Cartridge Bay. Na přistávacím pruhu za budovami stály najaté dakoty, které přiletěly s hosty a dodavateli pohoštění z Kapského Města. Stan stál na hřebeni písečné duny,a byl od něj výhled na úzký vstup do zálivu. Dunu museli srovnat buldozerem, aby stan mohli postavit. Nanosili do něho těžké stoly a postavili ohniště s rožni, okolo nichž neustále pobíhali bíle odění sluhové. Opékané kusy masa tří ovcí a mladého vola pomalu křehly a hnědly a linul se z nich oblak voňavé páry.
Tracey hleděla na Johnnyho, jak stojí na okraji duny. Vypadá unaveně, pomyslela si. Napětí posledních několika měsíců ho poznamenalo. Teprve nyní při zpětném zamyšlení si uvědomila, že prakticky každý den musel zápasit s nějakým problémem. Hrozné starosti se soudní pří, ve které získali oba ostrovy, ještě ani neskončily a už musel Johnny čelit odkladům ve stavbě Kingfisheru, osočování věřitelů, Benedictovým útokům a stovkám dalších starostí a problémů. Je jako profesionální boxer, kterému zvoní poslední kolo, pomyslila si láskyplně, když studovala profil jeho obličeje, který teď hleděl na moře. Jeho postoj byl sice bojovný, mohutná čelist vysunutá a ruka s chybějícím prstem, která držela cigaretu, zaťatá v pěst, ale pod očima měl modré kruhy a v koutcích úst rysy napětí. Najednou se v Johnnyho postoji objevila ostražitost, a než se vrátil ke stanu, zastínil si rukou oči.
"Poslouchejte !" zavolal a utišil tak bzukot jejich hlasů. "Tady připlouvá."
Hluk okamžitě vzrostl a celá společnost se vyhrnula na sluneční světlo, jejich vzrušení a pronikavost hlasů se ještě znásobily šampaňským, které do sebe lili celé odpoledne.
"Podívejte se! Tam je!"
"Kde? Kde?"
"Nevidím!"
"Tamhle, vlevo od toho mraku na horizontě."
"Ach, ano! Podívejte! Podívejte se!"
Tracey si od jednoho číšníka vzala druhou sklenici šampaňského a přinesla ji Johnnymu.
"Díky."
Usmál se na ni s klidem, který teď mezi nimi panoval.
"Bude to ještě dlouho trvat, než sem dopluje."
Tracey hleděla na vzdálenou tečku na zeleném oceánu, což byl Kingfisher.
"Kdy začne s pracemi?"
"Zítra."
"Jak dlouho to bude trvat, než budeme vědět - no, jestli se to povedlo?"
"Týden." Johnny se k ní otočil. "Týden, abychom si byli jistí, ale za den nebo dva budeme vědět, jakou to má naději na úspěch."
Potom ztichli, hleděli upřeně na postupně se přibližující bod. Dav brzy ztratil zájem a vrátil se zase k alkoholu a zlatohnědému masu, které stáhli z rožňů a už libě vonělo na tácech. Tracey nakonec dlouhé přátelské ticho přerušila. Mluvila váhavě, jako by nechtěla zasáhnout bolestivé místo.
"Jak dlouho je už Ruby zpátky - deset dní?"
"Asi tak nějak," souhlasil Johnny a rychle se na ni podíval. "Moc jsem se s ní neviděl," dodal. "Ale vypadá to, že je mnohem odpočatější - a přinejmenším mi dáv…
