Hugo se díval z kormidelny Wild Goose. "On snad zešílel." Hugo uslyšel výbuch a viděl střelbu. "Patnáct let stačí - ale provas ne, v žádném případě!"
Otočil kormidlem a Wild Goose se začala vzdalovat boku Kingfisheru. Upřeně hleděl do pocákaných a solí zašpiněných oken a viděl, jak se Benedict dal do pohybu a začal pronásledovat Sergia po palubě. Hugo popadl z police megafon a otevřel boční okno kormidelny, drže megafon u úst.
"Hej! Ty hloupej pancharte, zbláznil ses? Co to, doprdele, děláš?"
Benedict se podíval dolů na pomocnou loď a ignoroval ji, protože se vší pozorností soustředil na nabíjení zbraně. Pokračoval v chůzi po palubě, pronásleduje Sergia, aby ho zabil.
"Kvůli tobě nás všecky oběsí, ty blbče!" volal Hugo do megafonu. "Nech ho.Vypadněme raději odtud!"
Benedict pokračoval v honičce a potácivě klopýtal k můstku Kingfisheru.
"Odplouvám - hned! Slyšíš mě? Upečeš se ve své vlastní šťávě. Já mizím!"
Benedíct se zastavil a podíval se dolů na loď. Křičel a ukazoval k můstku. Hugo zachytil jedno slovo: "Diamanty."
"Dobře, kámo! Dělej si, co chceš - uvidím tě na onom světě," zavolal Hugo a otevřel plyn.... Řev motorů a víření Benedicta konečně probraly.
"Hugo! Počkej! Počkej na mě, už jdu."
Rozběhl se zpět k žebříku a začal se spouštět dolů. Hugo přiškrtil ventil a přiblížil se s Wild Goose co nejblíže žebříku.
"Skoč!" zavolal do megafonu a Benedict poslušně skočil a těžce dopadl na palubu. Brokovnice mu vypadla z rukou a spadla přes okraj lodě do vody. Benedict za ní vrhl jeden dlouhý pohled, potom se zvedl a belhal se do kormidelny. Konečně Wild Goose rozrážela vodu po větru, ale když Benedict vstoupil do kormidelny, Hugo se k němu otočil svým růžovým obličejem albína se vzteklým vrčením.
"Cos to, ty hajzle, udělal? Lhals mi. Co měl znamenat ten výbuch?"
"Výbuch - já nevím. Jaký výbuch?"
Hugo ho uhodil otevřenou dlaní po tváři.
"Řekli jsme si, že nebudem zabíjet - a tys nám to všem zavařil."
Hugova pozornost byla zcela soustředěna na Benedicta, který ustoupil do protějšího rohu kormidelny. Masíroval si tmavě červené stopy po prstech na tváři.
"Ty chceš Kingfisher potopit, že, ty zkurvysynu. Bože, jak tě nenávidím, když si uvědomím, cos udělal s Lancem a tím děvčetem."
Bouře venku dosahovala svého vrcholu. Náraz deště dopadl na palubu Wild Goose - znamení, po kterém vždy vítr ustoupil. Hugo automaticky zapnul stěrače, aby setřel déšť z okna, a dále Benedictovi nadával.
"Viděl jsem, jak se pokoušíš zabít toho Itala. Kriste! Proč? Je jedním z nás! Já jsem další na seznamu?"
"Měl diamanty," breptal Benedict. "Chtěl jsem mu je sebrat."
A Hugův výraz se změnil. Otočil se od kormidla a hleděl na Benedicta.
"Ty nemáš diamanty? Chceš naznačit...?"
Jeho hlas byl téměř raněný.
"Chtěl jsem ... nebyl by -"
A Hugo odešel od kormidla a přešel místnost jako divoký leopard. Chytil Benedicta za klopy kabátu a zaječel mu do obličeje.
"Tys opustil diamanty! Tys mi dal oprátku na krk - a já z toho teď nic nemám."
Třásl se vztekem a bledé oči mu lezly z důlků. Jak hleděl Benedict do těch očí, spatřil v nich hrozící nebezpečí. Ve chvíli, kdy musel opustit palubu Kingfisheru a dostat se do kormidelny doprovodné lodi, se rozhodl, že Huga nechá, ať si myslí, že Sergio má ještě diamanty. Dotklo se ho, když Hugo opětně projevil náklonnost k Johnnymu a Tracey. Navíc intuitivně cítil, že Hugo si s ním nehodlá rozdělit diamant o hodnotě jednoho miliónu liber. Benedict věděl, že kdyby si byl Hugo jistý, že má kameny na palubě, nedal by mu šanci dostat se do Jižní Ameriky živý. Plavba může trvat několik týdnů, posádku lodi platil Hugo, takže bude vůči němu loajální. Benedict musí spát a oni ho ve spánku můžou oddělat. Na druhé straně, samozřejmě, Benedict neměl v úmyslu rozdělit si diamanty o hodnotě miliónu liber s Hugem Kramerem. Zanaříkal dramaticky, když se vykrucoval z Hugova sevření.
"Snažil jsem se! Sergio je měl. Chtěl - proto jsem na něho střílel."
Hugo zvedl ruku, aby Benedictovi vlepil další facku. Benedic…
