Paní jezera (Andrzej Sapkowski)

Vynořili se ze stínu. Černí, maskovaní, hbití jako krysy. Strážní byli bez hlesu skoleni údery úzkých dýk. Po podlahách tretogorského hradu tekla krev, zanechávala skvrny na parketách, vsakovala do vzácných vengerberských koberců.

Přicházeli všemi chodbami a zanechávali za sebou mrtvoly.

„Je tam,“ řekl jeden a ukázal na dveře. Jeho hlas tlumil šátek, který mu kryl obličej až po oči. „Tam vešel. Přes kancelář, kde úřaduje ten uchrchlaný stařec Reuwen.“

„Odtamtud není jiný východ,“ zaplály oči druhého v otvorech sametové černé masky. „Komnata za kanceláří je slepá. Nemá dokonce ani okna.“

„Všechny chodby jsou hlídány. Všechny dveře a všechna okna. Nemůže nám uniknout, je v pasti.“

„Vpřed!“

Rozletěly se dveře, zaleskly se zbraně.

„Smrt krvelačnému katu!“

„Ehm, ehm?“ zvedl Oři Reuwen krátkozraké oči od svých lejster. „Prosím? Mohu vám, ehm, ehm, nějak pomoci, páni?“

Vrazi z rozběhu vyrazili dveře do Dijksírovy soukromé komnaty, oběhli ji jako krysy, slídíce ve všech zákoutích. Na zem spadly stržené tapisérie a obrazy, dýky páraly závěsy a čalounění.

„Není tady!“ vrátil se jeden z nich s hlášením do kanceláře.

„Kde je?“ sklonil se jejich vůdce nad starým tajemníkem, blýskaje očima pod maskou. „Kam zmizel ten krvavý pes?“

„Není tady,“ odpověděl beze strachu Ori Reuwen. „Vždyť vidíte sami.“

„Kde je? Mluv! Kam se poděl?“

„Zdaliž, ehm, ehm,“ zakašlal Ori, „jsem já strážným bratra svého?“

„Zemřeš, dědku!“

„Jsem starý, churavý a tuze unavený, ehm, ehm. Nebojím se vás. Ani vašich nožů.“

Vrazi opustili kancelář. Zmizeli stejně rychle jako se předtím objevili.

Oriho Reuwena nezabili. Byli to zabijáci na rozkaz. V rozkazech, které dostali, nebylo o Ori Reuwenovi ani zmínky.

Oribasius Gianfranco Paolo Reuwen, magistr práv, strávil šest let v různých žalářích. Za tu dobu byl nesčíselněkrát vyslýchán střídajícími se vyšetřovateli, kteří se vyptávali na všemožné, často zdánlivě nesmyslné a bezvýznamné věci. Po šesti letech byl propuštěn. Byl už velmi nemocen: kurděje mu vzaly zuby, anemie vlasy, zákal zrak a astma dech. Prsty obou rukou mu byly mnohokrát polámaný při výsleších.

Na svobodě žil ještě necelý rok. Zemřel v chrámovém chudobinci. Opuštěn a zapomenut.

Rukopis knihy Lidé ve stínu aneb Historie královských tajných služeb zmizel beze stopy.