Paní jezera (Andrzej Sapkowski)

Noc byla černá, teplá a bezvětrná, jen z dálky mihotaly blesky a neslo se tlumené brumlání hromů. Geralt s Marigoldem tábořili pod širým nebem, které znenadání zrudlo na západní straně svitem požáru. Nebylo to daleko, když se zvedl mírný vítr, přinesl zápach kouře. A také útržky zvuků. Chtě nechtě tak slyšeli kvílení žen, pláč dětí, sténání vražděných i triumfální řev vrahů.

Marigold nic neříkal, ale s obavami vrhal na svého společníka krátké, kradmé pohledy. Avšak zaklínač se ani nepohnul, ani neotočil hlavu. Tvář měl jako z kamene. Ráno se vydali na další cestu. Na sloup dýmu stoupající za lesem se ani nepodívali.

Téhož dne potkali kolonu osadníků.