dobrodružné

7. / Krátce před večerkou přijel do Tábora sám veliký Terazky. Byl smutný a zasmušilý. Zpočátku vůbec nedal najevo, že ho případ Macka a Cíny zajímá. Chodil po světnicích mužstva a kontroloval pořádek. / „Tuná spávátě, Kefalín ?“ zastavil se u postele ne právě dokonale ustlané. „V takom hnojisku ?“ / „Soudruhu majore, ráno byla ta postel v bezvadném stavu“, lhal vojín, „ustlal jsem ji dle předpisů.“ / „Čo bolo, to bolo“, řekl major, „terazky j…

Více
  • 13. 5. 2023

Jak se vypráví v „Hobitovi“, jednoho dne přišel k Bilbovým dveřím velký čaroděj, Gandalf šedý, a s ním třináct trpaslíků: nikdo jiný než sám Thorin Pavéza, potomek králů, a jeho dvanáct druhů ve vyhnanství. S nimi vyrazil – k vlastnímu trvalému údivu – jednoho dubnového rána roku 1341 krajového letopočtu hledat velké bohatství, trpasličí poklad Králů pod Horou, pod Ereborem v Dolu, daleko na východě. Výprava byla úspěšná …

Více
  • 13. 5. 2023

Možná že byl opravdu den, ale hobiti neviděli velký rozdíl, leda snad, že těžká obloha nad nimi nebyla tak vysloveně černá a podobala se víc veliké kouřové střeše; na místě hluboké noční tmy, jež dosud otálela ve škvírách a skulinách, zahaloval kamennou říši kolem šedý a rozmazaný stín. Šli dál, Glum napřed a hobiti teď bok po boku, vzhůru dlouhou průrvou mezi pilíři a sloupy rozervané omšelé skály, jež stály po obou stranách jako obrovité neopr…

Více
  • 13. 5. 2023

Sam měl dost rozumu, aby zastrčil lahvičku zpět do záňadří. „Utíkejte, pane Frodo!“ zvolal. „Tudy ne! Tam to vede svisle dolů. Pojďte za mnou!“ / Utíkali po silnici od brány. Po padesáti krocích ostře zahnuli kolem vyčnívající bašty útesu a byli z dohledu věže. Pro tu chvíli unikli. Přitiskli se ke skále, nabírali dech a drželi se za srdce. Nazgul teď seděl na zdi vedle zhroucené brány a vysílal smrtící výkřiky. Všechny skály se rozléhaly ozvěnou…

Více
  • 13. 5. 2023

Ten den nezpívali a nevyprávěli si příběhy, třebaže se vyčasilo, ani příští den ani den poté. Začali cítit blízkost nebezpečí z obou stran. Tábořili pod hvězdami a jejich koníci se najedli víc než oni sami, poněvadž všude rostla spousta trávy, ale v jejich zavazadlech toho moc nezbývalo, i když počítáme zásoby, které si odnesli od zlobrů. Jednoho rána se přebrodili přes nějakou řeku po široké mělčině, plné rachotících valounů a vodní pěny. Druhý břeh byl strmý a kluzký. Když se dostali na jeho hřeben, vedouce poníky za uzdu, uviděli blízko před sebou, jak k nim sestupují veliké hory. Zdálo se, že k úpatí nejbližší z nich jim zbývá už jenom den pohodlné jízdy. Vypadala temně a ponuře, třebaže její hnědá úbočí žíhaly pruhy slunečního světla a za jejími svahy …

Více
  • 13. 5. 2023

Tom pohlédl zpět do zátoky. Z vrcholu nízké bílé duny uviděl míli za útesem dvě lodi s ráhnovými plachtami. Elegantní Seraf plul v čele a za ním Minotaur s černými plachtami, hrozivý a mocný. Jak je pozoroval, změnily postupně kurz a obnovily blokádu ostrova před vjezdem do zátoky. / Zvedl se na koleno a přes vrchol duny studoval hradby pevnosti vzdálené dvě stě kroků. Mraky kouře odnášel monzun nad moře a korunu zdi lemovaly stovky temných vousatýc…

Více
  • 13. 5. 2023

Byla zralá a přezrálá pro lásku. Její osamělost byla hladem tak naléhavým, že se zdál k neutišení, nepomáhaly ani ty dlouhé lenivé rozhovory ve stínu vozové plachty, když – Saša uprostřed mezi nimi – spolu hovořili po celé nejparnější hodiny těch lenivých afrických dní. Většinou debatovali o věcech, které jí byly nejdražší, o hudbě a knihách. Ačkoliv měl raději Goetha než Victora Huga a dával přednost Wagnerovi před Verdim, dávaly jim tyto rozdíl…

Více
  • 13. 5. 2023

Vozy už jely týden a cestou bylo vidět stopy po slonech: polámané stromy a kmeny s oloupanou kůrou. I když byly měsíc staré, stromy už mezitím uschly, Sean už pocítil vzrušení a strávil noc čistěním a olejováním zbraní. Les houstl tak, že se vozy musely doslova proplétat mezi kmeny stromů. Ale uprostřed lesů byly velké stepní mýtiny, kde se stáda buvolů popásala tak klidně jako domácí dobytek a nad nimi vřeštěli bílí ptáci klíšťáci. Tato část již…

Více
  • 13. 5. 2023

ŘEKU PŘEHRAZOVALY ještě jedny vodopády, páté, a jak se později ukázalo, předposlední na naší cestě. Tentokrát to však byla úplně jiná překážka než předcházející čtyři. Se změnou okolního terénu jsme už nebyli odkázáni výhradně na koryto řeky. Po dobu čekání na povodeň jsme zaseli a zasadili plodiny jako obvykle, ale moje paní navíc vyslala expedici vozů napříč savanou na jih, za sloními stády a slonovinou. / Veliká stáda slonů, která nás tak neček…

Více
  • 13. 5. 2023

Ležela bolestivě zkroucená na zemi a uvědomila si marnost svého úsilí. Pocit slabostí a rezignace ji ovládl úplně. Zůstala ležet ve tmě, zavřela oči a tiše plakala. Když znovu otevřela opuchlá víčka, rozeznávala v měsíčním svitu černé obrysy hrobu, který již byl hluboký natolik, že se v něm oba kopáči ztratili úplně. Střídavě nad jeho okraj vylétaly lopaty hlíny, která se rozprskla na hromadě vedle jámy. Strážce ji na chvíli opustil a sehnul se n…

Více
  • 13. 5. 2023

Nefer seděl ve stínu útesu čnícího nad Gebel Nagarou. Nepohnul se od chvíle, kdy slunce poprvé vyhlédlo nad hřebeny hor na opačné straně údolí. Zpočátku mu snaha vydržet bez pohybu působila potíže. Pálil ho kdejaký nerv v těle a kůže ho svědila, jako by po ní lezl jedovatý hmyz. Jenže věděl, že ho Taita pozoruje, a tak postupně podřídil své vrtošivé tělo vůli a pozvedl se nad jeho přízemní požadavky. Konečně upadl do stavu povznesené bdělosti v s…

Více
  • 13. 5. 2023

Před odjezdem se pochopitelně rozloučili s guvernérem. „Jsem smutný, že odjíždíš, mágu,“ řekl Nara Taitovi. „Tvá přítomnost projasnila nezáživnou monotónnost mých povinností zde v Qebui. Doufám, že nepotrvá dlouho a budu mít to potěšení uvítat tě po tvém šťastném návratu. Připravil jsem si pro tebe dar na rozloučenou. Věřím, že se ti bude hodit.“ Vzal Taitu za loket a odvedl ho do slunečního svitu nádvoří, kde mu ukázal pět naložených mezků. Každ…

Více
  • 13. 5. 2023

Helikoptéra přiletěla od jihu. Zaslechli zvuk jejího rotoru dlouho před tím, než se mihla mezerou v korunách stromů. Klesala na mýtinu s elegancí tlusté dámy, která si sedá na prkénko klozetu. Vzhled helikoptéry – stroje starší francouzské provenience – napovídal, že musela zažít léta těžké služby dlouho předtím, než se s několika dalšími dostala do Uboma. / Pilot vypnul motor a listy rotoru ještě pomalu dojížděly, když se z kabiny pružně vyhoupl Ta…

Více
  • 13. 5. 2023

Eva lehce seběhla po mramorovém schodišti zámku. Na stupních pokrytých kobercem nevydávaly její jezdecké boty žádný zvuk. Zdi obložené dřevem zdobily portréty Ottových předků, mnohé staré několik století. Na každém odpočívadle stálo brnění. Zpočátku na ni architektonický styl a těžký nábytek působily depresivně, ale už dávno si jich nevšímala. Na spodní podestě se zastavila, protože zezdola zaslechla rozhovor. / Otto rozmlouval s nejméně dvěma muži …

Více
  • 13. 5. 2023

Isabella neřídila o nic pomaleji a o nic hůř než kterýkoliv z mužů, jež znal. Ramón se pohodlně opřel v anatomickém sedadle pronajatého mercedesu a nezakrytě si ji prohlížel. Vychutnávala si jeho pozornost a každých pár minut, vždycky když to dovolil rovnější úsek silnice, po něm úkosem pohlédla nebo se k němu natáhla, aby se dotkla jeho ruky či stehna. / Na rozdíl od mnoha jiných úkolů, jimiž byl za ta léta pověřován, nebylo Ramónovi zatěžko hrát s…

Více
  • 13. 5. 2023